Kritéria pro ocenění praxí
Prodej praxí - právní porardna MT
Odpovídá ing. František Elis
Z formulace dotazu předpokládám, že se jedná o praxi provozovanou fyzickou osobou a její převod k 1.1.2011 plánujete uskutečnit smlouvou o prodeji podniku. Jsou-li tyto mé předpoklady správné nemohu než doporučit a to v zájmu obou účastníků transakce vycházet při stanovení kupní ceny z tržní hodnoty (ceny obvyklé) zjištěné na základě znaleckého posudku.
Pro podporu tohoto postupu si dovoluji uvést definice obou těchto pojmů:
Obvyklou cenou se pro účely zákona č. 151/97Sb. rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popřípadě obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv avšak do její výše se nepromítají, vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku z osobního vztahu k němu.
Tržní hodnotou (dle právního názvosloví též “obecnou cenou” věci) rozumíme v souladu s Evropským sdružením odhadců TEGoVA (The European Group of Valuers of Fixed Assets) finanční částku, kterou je možno získat prodejem majetku mezi dobrovolně a legálně jednajícím potencionálním kupujícím a prodávajícím. Přitom obě zúčastněné strany mají zájem na uskutečnění transakce a nejsou ovlivněny jakýmkoliv nátlakem nebo zvláštní motivací typu nekalé soutěže, ať už ze strany kupujícího nebo ze strany prodávajícího, a znají všechna relevantní fakta o jmění.
Definice obvyklé ceny dle uvedeného zákona č. 151/97Sb. §1 je v podstatě ve shodě s pojmy používanými již v mezinárodně publikovaných metodikách tržního oceňování TIAVSC a TEGoVA.
Lze proto konstatovat, že cena obvyklá ve smyslu uvedeného zákona je shodná s dříve užívaným pojmem cena obecná nebo pojmem tržní hodnota.
Zdroj: www.tribune.cz