Čas přisprostlé slušnosti
V našich představách má být představitel slušný. Je-li konečně představen představitel představující představu, představuje i představitelné představy o změnách. Ty se zdaleka netýkají jen platů lékařů. Naděje jsou vkládány především do návratu respektu k zákonným pravidlům, slušné komunikaci a nelhaní Zároveň však existují i limity jednání slušného člověka v neslušném světě.
Slušný člověk mnohému neslušnému nezabrání, protože je slušný. A mnohé slušné neprosadí, také protože je slušný. Nabízí se otázka, zda konání lidí označovaných za neslušné, třeba, že s díky odcházejí, není nakonec slušnější než neslušné konání slušného člověka, který žongluje s pravdou a trpělivostí. Neboť i slušnost může být deklarativní a zdánlivá. Materializuje se teprve konáním. Nematerializovaná slušnost se zpravidla stane tak či onak přisprostlou.
Je přisprostlé platit mladým lékařům za částečný pracovní úvazek a vyžadovat nezaplacenou práci úvazku plného. Je přisprostlé nutit mladší kolegy platit za předávání zkušeností od kolegů starších, kteří za to svým učitelům neplatili nic. Je přisprostlé žádat platby za atestace.
Je přisprostlé vydírat mladé nevolnickými kvalifikačními dohodami. Je přisprostlé manipulovat s přesčasy a mlžit o právu v bezpráví. Je přisprostlé tvrdit, že prostředky nejsou tam, kde kvete bulimie parazitujících, přežraných a mlaskajících na úkor konajících a produkujících. Je spíše sprosté než pouze přisprostlé tvrdit, že návratem k pořádku utrpí pacient, jemuž se lékař stává v některých mediálních kreacích dokonce nezodpovědným nepřítelem.
Není možná přisprostlé, jen technicky hluboce naivní, věřit, že těžká funící parní lokomotiva se sama od sebe pohne bez zvýšení tlaku v kotli. Je však přisprostlé to opakovat veřejnosti a realitu nahrazovat reformační vírou. Je přisprostlé neodpovídat na dopisy a výzvy, jak bylo již dříve představiteli zavedeno a současnými představiteli udržováno, neboť je to pohodlnější. Je velmi přisprostlé vrážet klíny mezi lékaře nemocniční a ambulantní, státní a privátní, praktiky a specialisty, lékaře a sestry, nemocnice krajské a fakultní, ostatně i mezi zdravotníky a veřejnost.
Není možná přisprostlé říkat, že odcházející lékaři aspoň získají v zahraničí zkušenosti, že takto vlastně zbude na vyšší platy pro ty, kteří zůstanou, že se aspoň pohne restrukturalizace nemocnic a některé se mohou zrušit či utlumit, že se prostě bude jen déle čekat na neakutní operace, že odcházející nahradí v nemocnicích lékaři praktičtí či východní, že lze konec konců i vyhlásit stav ohrožení a lékaře k práci přinutit.
Je však přisprostlé, když se vše toto rozporuplné ozývá z jedněch odpovědných úst, střídavě v různých dnech a relacích. Jako bychom hráli nějakou hru nervů na přehazování odpovědnosti tu na nezodpovědné lékaře, tu na ředitele nemocnic, tu na hejtmany, a nad nimiž všemi se bohorovnou Vládou rozpočtové odpovědnosti buduje nová doba.
Přisprostlost slušnosti v rozkladu už pak jen podtrhuje, když populární moderátoři jakobínsky titulují doktory, primáře, docenty a profesory občanským titulem pane a paní. Chtějí asi mít i nad svými chorými těly a dušemi nijak netitulované občany, které lze k práci přinutit a za protest vyplísnit. Ano, to všechno je jen slušně přisprostlé. Není to až tak sprosté, aby to bylo žalovatelné nebo k nepřežití. Jsou to všechno jen patníky při smutné cestě ke slušnému rozkladu vztahů a hodnot.
Doktoři neodcházejí nijak překvapivě. Byli již odejiti léty zacházení s nimi i jakobínsky titulárně. Zůstanou tedy více rozptýleni mezi občany jak si doba přeje, jistě více v tuzemsku než v zahraničí. Jako jiní občané, pánové a paní, se nepochybně uživí. Mají docela solidní obecné vzdělání ukončené maturitou, jsou vyučeni až k promoci, dokonce i popromočně.
Mohou učit zdravovědu, pomáhat v kurzech, ve státní správě, stát se politiky, poradci, podnikateli. Někteří mají i nové vzdělání MBA a mohou tedy leccos kvalifikovaně zařídit, vytelefonovat, nakupovat, skladovat, zhodnocovat, prodávat, případně vyspekulovat.
Mohou být nezávislí na veřejných zdrojích i názorech médií, soběstačnější, užívající si volna na golfu, tenisu či v posilovnách těla namísto dřívějšího posilování mozku stálým studiem a namísto přesčasových služeb. Charitativní nepochybně také budou, ale jen jako jiní občané příležitostně, nikoli každodenně jako dosud. Případně budou i nezaměstnaní, ale přesto zajištění jako mnozí jiní, třeba v neregistrovanými a placenými aktivitami.
Když trpí slušnost, začne přetahování o morálku. Kdo a co je morálnější nebo úplně nejmorálnější. Rozhodnou to jako obvykle mediální zkratky. Třeba je-li méně či více morální nepohodlně odcházet, být pohodlně jako nepohodlný odejit, znovu nuceně nasazen nebo naopak přicházet s věčnými sliby reforem a pohodlně odcházet s jejich nenaplněním?
Vždyť nenaplnění reforem, jak již víme, ještě neznamená nenaplnění osobních zájmů či kapes reformátorů. U reformátorů poctivých může jít třeba jen o naplňování se pýchou nad plněním nesplněného. Kdo ví ? Neboť zařazovat otázky po naplňování morálky a slušnosti do testů pro maturanty, mediky či atestanty zatím nemáme ve zvyku. Bojíme se asi odpovědí. Mohlo by to totiž dopadnout všelijak…
Ale přece jen se mi do závěru vkrádá zkusmá otázka testu a s ní i darebná, leč správná odpověď: „Co zůstane, když medicíně amputujete slušnost ? – Prosperující masný, farmaceutický, stavební a strojní průmysl a přisprostle slušní představitelé.“
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz