Proč předsedkyně ČAS slibuje vládě poslušnost?

Vážené kolegyně - sestry, nelékaři!

Situace v mediích se, jak vidno přiostřuje, ředitelka velké fakultní nemocnice a zároveň předsedkyně stavovské společnosti slibuje vládě poslušnost nelékařů, která vyplynula se souhlasných stanovisek předsedkyň / předsedů sekcí a regionů.

Nejsem členkou České asociace sester. Zároveň jsem ale od kolegyň nezaregistrovala, že by byl rozesílán nějaký dotazník s tím, jak se členové k akci DO odcházíme staví.

Bohužel, ani přístup na internetové stránky této organizace není povolen nečlenům. Můžeme se pouze domnívat, kolik z kolika členů souhlasilo, nebo naopak. Kolik předsedů a předsedkyň vůbec tento stav zjišťovalo. Z komentářů pod mým článkem (viz Sestra vyzývá kolegyně: podpořme lékaře) a u komentářů pod diskuzí s prohlášením paní Juráskové (viz ČAS je proti akci Děkujeme odcházíme) soudím, že mnoho členek ČAS naopak s protestní akcí  lékařů souhlasí.

Ano, mohla být zvolena klasická forma s cedulkou „souhlasím“, ale my všichni víme, že by to nemělo význam. Vláda ignoruje zdravotníky dlouhodobě, ignoruje jejich problémy

Milé kolegyně, kolegové, chápu Vaše obavy z toho, že přijdete o práci, chápu, že máte hypotéky. Jak někdo v diskusi vtipně poznamenal, vy jste si je vzaly. Ano vzaly, protože bydlet nějak musíme a pronájmy jsou čím dále dražší (to jen na vysvětlenou, že to nejsou dluhy na drahé dovolené, auta, ale jen k tomu, abychom mohly žít).

Vláda vyhrožuje uzavíráním oddělení, místo aby se snažila situaci zdravotníků a lékařů jakkoli napravit, najít řešení. Obviňuje lékaře z vydírání. Pokud se vládě nepodaří najít s lékaři kompromis, oddělení se uzavřou a rozhodně to nebude vina lékařů.

Pan ministr by nám rád zvýšil kompetence, ale nějak nenapsal, jestli s tím zvýšením kompetencí zvýší i platy (myslím tím úpravu tarifů, na nějaké pohyblivé složky nevěřím). Na mnohých odděleních je už dnes situace tak šílená (jiné slovo není tak výstižné), že jedna sestra "dohlíží" na dvě oddělení.

Opravdu souhlasíte s paní Juráskovou a toužíte po navýšení kompetencí, opravdu chcete nést právní odpovědnost za pacienty, chcete stát před soudy?

Protože s vizí, jakou nám pan ministr líčí, to nic jiného nebude. Už dnes mnoho z vás žije  a pracuje ve stresu, co by kdyby...a s plánem pana ministra se tyto noční můry stanou skutečností. Nelze v jedné osobě bez lékařů uhlídat jak ošetřovatelskou, tak léčebnou péči všech pacientů na oddělení. Mnoho z Vás ví,o čem píšu. Všichni víme,že stav pacienta se může změnit během pár minut, co pak sama sestra na oddělení, bez lékaře, byť jistě chytrá,vzdělaná.

Každé takové oddělení bude takříkajíc doutnající bombou. Nenechme se vmanipulovat do tohoto "projektu". Netvrdím, že nejsme chytré, šikovné, ale lékař vystudoval vysokou školu a má být odpovědný za léčbu, průběh operace sestra je odpovědná za ošetřovatelskou péči.

Vláda nám nelékařům přeci jasně dala najevo, jak si naší práce,praxe,zkušeností cení,navrhla tarify pro státní zaměstnance, nechci teď štvát proti sobě úředníky, ale lze opravdu tyto dvě profese srovnávat?

Je sestra po škole stejně kvalitní jako ta s praxí? Píše se o pohyblivé složce, ale upřímně -kdo nám ji zajistí? Je jisté, že nepřijde někdo za pár měsíců neřekne „pardon, ale na tebe už nezbylo?“

Nemáme žádné jistoty, pracujeme náročně, každý den je pro mnohé z nás naprosto vyčerpávající, protože práce s lidmi náročná je.

Je mi smutno, přesmutno, chtěla jsem být sestrou snad už od první třídy, prošla jsem oddělením, pracovala na ambulanci,i na intenzivní péči, nepíšu to z pozice někoho, kdo sedí za stolem a bouchá razítka. Vím, jaké to je zůstat sama na oddělení s pacienty, a i když si myslím, že si umím poradit, byly chvíle, kdy sem děkovala za lékařovy rychlé nohy.

A Vám milí lékaři,chci napsat neobouvejte se do sester, nemá smysl,aby se teď v této fázi připojovaly s výpověďmi. Nebručte na kolegyně, co s vámi a akcí DO nesouhlasí, možná se jim snažte vysvětlit,že pokud bouchnete Vy, bouchnou i ony, že oddělení bez lékařů provozovat nelze, byť se to vláda snaží namluvit všem.

Nejsme supermanky, máme rodiny, trápení, starosti, nedokážeme si sbalit zamávat a jít. A Vy, milé kolegyně, nebručte na své lékaře. Nemyslete, i jim se usíná špatně, taky mají rodiny, přátele a i když si mohou sbalit, není to pro ně volba,je to spíše vyhnanství.

V této chvíli jde o hodně nám všem o to, abychom měly i my kolegy lékaře méně uštvané, abychom je nenaháněly telefonem mezi ambulancemi, odděleními, aby sestry měly podmínky a pomocníky ke své práci, aby se zdravotnictví zase stalo prestižním povoláním a ne tím, kdy se hledí spíše na kvantitu a obsazení místa a už méně na kvalitu.

Teď je jediná šance...pokud ji nevyužijeme, budou z nás jen inventární čísla, se kterými bude moct kdokoli a jakkoli manipulovat, budeme odkázány na to, co nám na platy zbude, nebo nezbude.

Respektive,co nám ti nahoře nechají a nebo nenechají. Stokrát jsme všechny slyšely- když se ti nelíbí, můžeš jít. Celá věc má však jeden háček - když se ozve jedna, není slyšet, když se ozve deset, je to znát. Nevím, jakou cifru napsat za nás všechny, ale jistě je nás dost, dejme o sobě vědět.

Monika Muroňová

autorka je všeobecná sestra

Zdroj: www.tribune.cz