Přeskočit na obsah

Korupce a pseudokorupce aneb Jaká je evropská a americká cesta

O tom, co je korupce ve zdravotnictví, bylo v poslední době již mnoho napsáno i řečeno. Na manažerské straně péče jsme viděli mnohé, např.vily v Čechách i na Floridě, firmy vklíněné mezi dodavatele a nemocnice a dodávající předražené zakázky. V televizi nám byl vysvětlen zřejmě originální český systém rotačních výběrových řízení, která připomínají to, čemu se obvykle říká kartelová dohoda. Na straně bílých plášťů nám televize ukázala lékaře koupající se na tzv. semináři v Egyptě či skrytou kamerou natočené lékaře vyžadující úplatek nebo sponzorování cesty na kongres.

Do této situace vstoupil pokus vyřešit neřešitelné shora - v mnohém atypickou a možná i typicky švejkovsky českou cestou; cestou, která může smést celý systém vzdělávání lékařů, jejich skutečné, nikoli fiktivní cesty na kongresy a školicí akce, a ve svém důsledku hodně poškodit i pacienty

Prvně zmíněné korupční praktiky ukazují na absenci kontroly nadřízenými orgány, absenci kvalitních auditů a aroganci moci. Jsou poměrně triviálně řešitelné a jsem přesvědčen, že na západ od nás neexistují. Stačilo by se ostatně jen porozhlédnout, zda v sousedství floridských vil mají vily i ředitelé nemocnic z Anglie či Německa.

Upravit to druhé spíše pseudokorupční prostředí nebude jednoduché. Vyskytuje se totiž všude ve světě a také všude i mimo zdravotnictví. Pivovary platí restauracím, aby odebíraly jejich pivo, velké obchodní řetězce berou zboží jen od některých dodavatelů a systém dodávek zcela jistě není tržní, podobně je tomu, jak slyšíme, i u armád a policií.

Čeští lékaři vyjíždějící na kongresy zde vidí větší skupiny lékařů (často podobně jako někteří naši neumějí ani anglicky) se zástupcem farmaceutické firmy v restauracích či na výletech. Pocházejí z mnoha zemí i na západ od nás. Tak tomu většinou bývá na vědeckých kongresech, protože lékaře z praxe věda příliš nezajímá a kongres opravdu může být jen záminkou, kdy není ani zohledněna specializace lékaře při výběru zaměření příslušné odborné akce.

Na jiných, určitě extrémně drahých akcích, kde se třeba sejde 1 000 lékařů z celého světa (z toho třeba 10 Čechů) s velmi kvalitními edukačními přednáškami, jsou vazby ke konkrétní firmě ještě větší. Lékaři jen zírají, jak kvalitní informace z oboru je možno během dvou dnů získat.

Českou republiku nelze vytrhávat z mezinárodního kontextu a je jednoznačné, že situace se mění všude ve světě. Mnohé fenomény, na které třeba novináři upozorňují, byly běžné v devadesátých letech a dnes už dávno neexistují. Také je jasné, že firemní kultura je jiná a daleko přísnější ve Spojených státech než v Evropě. A mezi evropskými firmami jsou také velké rozdíly, jež jsou dány spíše národní kulturou, a Česká republika se od některých západních zemí moc neliší.

Jak jsem již v jednom fejetonu napsal, jedinou možností je vyřešení firemních vztahů ve zdravotnictví pomocí otevřenosti informací. Nemá smysl omezovat cesty lékařů na kongresy sponzorované firmami, ale je důležité, aby pacient věděl, s podporou které firmy jeho lékař na kongresu byl, aby nebyl vystaven informační asymetrii a mohl posoudit, jak se jeho lékař rozhoduje. Přednáší-li americký profesor, běžně při přednášce zveřejňuje své konflikty zájmů, třeba pro jaké farmaceutické firmy pracoval v posledních letech jako poradce. Některé české lékařské fakulty daly pokyn svým učitelům, aby podobné věci také veřejně prezentovali. To j e však jen jedna strana zveřejnění informace.

Složení svých poradních skupin nezveřejňují na internetu zatím ani firmy české, ani evropské, a dokonce donedávna ani americké. Až nyní některé americké firmy začaly zveřejňovat seznamy lékařů, kteří pro ně pracují, včetně jejich odměn. V Evropě tomu tak zatím bohužel není.

Třeba ve Velké Británii probíhají konzultace pro farmaceutickou firmu někdy přes právní kancelář a lékař není v přímém styku s firmou. To zní až legračně a připomíná to situaci, kdy u nás objedná farmaceutická firma pořádání akce u prostředníka. V některých západních zemích mají lékaři v nemocnici nižší úvazek než 1,0, aby měli větší volnost, protože při plném pracovním poměru nesmějí konzultace firmě volně poskytovat.

To připomíná situaci, kdy si lékař bere dovolenou a místo na zotavenou jede na kongres. Farmaceutické firmy dělají zcela jistě pro vzdělávání lékařů mnoho a nebýt jich, postgraduální vzdělávání by kolabovalo nejen u nás. V Evropě je v celém systému mnoho kocourkovského, zmateného a utajeného, což nemá šanci změnit nějaký český ministr, ale mohou to změnit naši europoslanci.

Začít se může například od povolení reklamy na léky, aby se opravdu mohl rozhodovat dobře informovaný pacient. Pokračovat se může například povinným zveřejňováním informací o vztazích lékařů a firem. Jdu-li do restaurace, vidím, jaké čepuje pivo, a vidím, že od "partnera" má i celé zařízení. Pokud mám výhrady, mohu jít do restaurace jiné. Jde-li pacient do nemocnice či k ambulantnímu lékaři a vidí velkou vazbu nemocnice na jednu firmu, půjde asi raději jinam. V dnešní, jak se často říká, "informační společnosti" musí rozhodovat dostupnost informací, ať jsou to informace z auditů nemocnic nebo povinně zveřejňované informace farmaceutickými firmami i lékaři.

Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc

Zdroj: Medical Tribune

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…