Lékárníci nesmějí mlčet

My, provozovatelé veřejných lékáren, jsme si už museli zvyknout na to, že představitelé České lékárnické komory se v otázkách budoucnosti lékárenství v naší zemi řídí příslovím „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Grémium majitelů lékáren na tuto skutečnost dlouhodobě upozorňuje, zatím bohužel bez jakékoli odezvy. Nyní však situace dospěla ke skutečně kritickému bodu.

Členové týmu ministra Leoše Hegera a celá vláda dokončují projekt reformy zdravotnictví a chtějí s ním předstoupit před zákonodárce. Budoucnosti lékáren a nás lékárníků se reforma ve své první fázi zatím netýká. Vláda totiž na svém zasedání 6. dubna regulační poplatek za položku na poplatek za celý recept zatím nezměnila a tzv. malá technická novela zákona č. 48/1997 Sb., koncipovaná následně beze změny poplatků, je již v Poslanecké sněmovně. Zcela jiný záměr s regulačními poplatky však zveřejnil tým ministra Hegera pro reformní krok nazvaný Velká novela zákona č. 48/1997 Sb. na tiskové konferenci 7. dubna. Zde byly novinářům představeny změny v regulačních poplatcích, v jejich stanovené výši a hlavně přesměrování těchto poplatků na zdravotní pojišťovny. Podle představ ministerstva zdravotnictví by tyto poplatky měla zdravotnická zařízení, tedy i lékárny, vybírat a odvádět do systému veřejného pojištění, resp. zdravotním pojišťovnám.

K této ministerské představě se od té doby už kriticky vyjádřili prakticky všichni. Jako první ji odmítl za Českou lékařskou komoru její prezident Kubek, následovala nesouhlasná vyjádření Sdružení praktických lékařů pro dospělé a Sdružení ambulantních specialistů. Jediný, kdo v celé věci mlčí, je Česká lékárnická komora. A žádné vyjádření nejspíše ani nepřipravuje, alespoň na úrovni představenstva o ničem podobném zatím ani nediskutuje. Musím se ptát, co za tímto mlčením stojí? Naše komora nemá na poplatky, jejich výběr a další směrování žádný názor? Nebo si snad myslí, že tato otázka není pro budoucnost lékárníků důležitá?

My v Grémiu majitelů lékáren jsme přesvědčeni o opaku. Regulační poplatky v lékárnách nejsou od svého zavedení do praxe v celé výši příjmem lékárny. Byli jsme to my, provozovatelé lékáren, kdo již od roku 2008 podstatnou část z těchto poplatků odváděl pro zdravotní pojišťovny. Od dubna roku 2009 jsou lékárny dokonce povinny podle zákona tento regulační poplatek za položku na receptu odečíst od doplatku pacienta. Jako provozovatelé lékáren už tedy máme s vybíráním regulačních poplatků pro zdravotní pojišťovny zkušenost a můžeme říci, že praxe ukázala slabiny tohoto systému. Pacienti jednoduše neuvěřili skutečnosti, že když platí v lékárně regulační poplatek, tak vlastně platí své zdravotní pojišťovně.

Jasně říkáme, takovou praxi nadále odmítáme provozovat! Máme‑li regulační poplatek od pacientů vybírat, tak pouze za předpokladu, že zůstane jednoznačně, právně vymahatelně a bez dalších omezujících podmínek v plné výši příjmem lékárny. Naopak, má‑li se stát regulační poplatek příjmem zdravotních pojišťoven, jak zatím uvažuje ministerstvo, měli by ho pacienti platit přímo na přepážkách zdravotních pojišťoven. Lékárna je totiž zdravotnické zařízení, jehož hlavním smyslem je výdej léčiv pacientům a poskytování konzultační a odborné informační služby a lékárna rozhodně nemá sloužit jako detašované pracoviště zdravotních pojišťoven.

Na začátku jsem citoval pravidlo, podle kterého, jak sami veřejně přiznávají, řídí své komunikační aktivity představitelé ČLnK. Dovolte mi na závěr připomenout pravidlo jiné, méně okřídlené. Japonci ve svých dějinách k řadě problémů přistupovali s heslem „Mokusacu!“, které lze volně přeložit jako „Zabít tichem!“ ve významu učinit problém neexistujícím tím, že o něm nebudu mluvit. Inspirovali se snad představitelé ČLnK studiem japonských dějin? Kolegyně a kolegové, problémy českého lékárenství nevyřešíme tím, že o nich nebudeme mluvit. Slibuji za Grémium majitelů lékáren, že my mlčet nebudeme.

Mgr. Marek Hampel, předseda představenstva GML

Zdroj: Medical Tribune