Zlepšení kostní struktury a stroncium ranelát

Na nedávném symposiu, které v prostorách pražského Břevnovského kláštera pořádala společnost Servier, byly z různých pohledů komentovány nové důkazy týkající se stroncium ranelátu. Jedním z přednášejících byl i prof. René Rizzoli z Divize kostních onemocnění při Oddělení rehabilitace a geriatrie Univerzitní nemocnice a lékařské fakulty ve švýcarské Ženevě.

Výsledky rozsáhlé studie humánních kostních biopsií potvrdily příznivé účinky stroncium ranelátu na strukturální vlastnosti kosti. Existují už i pokusy o nahlédnutí do materiálových vlastností, kde bude tento přípravek možná stejně efektivní. Společné pozitivní ovlivnění materiálových i strukturálních vlastností pomocí stroncium ranelátu by nám mohlo pomoci k dalšímu snížení rizika osteoporotických zlomenin.

Podle R. Rizzoliho existují tři komponenty kostní síly, které je možné graficky naznačit jako prolínající se kružnice. Na jedné straně je mikroarchitektura kosti informující o tom, jaká je její vnitřní stavba, a na druhé straně jsou vlastnosti kostní tkáně – např. mineralizace či množství kolagenu. Někde uprostřed leží kostní minerální hmota a kostní geometrie. „Všechny tyto komponenty určují, jak je kost silná, a mohou se vzájemně překrývat. Když například měříme kostní minerální denzitu (BMD), jistým způsobem vycházíme i z kostní mikroarchitektury. Vlastnosti kosti pak dělíme na strukturální a materiální a dnes budeme diskutovat o tom, jak může stroncium ranelát změnit, ovlivnit, nebo dokonce zlepšit vlastnosti kosti,“ říká na úvod R. Rizzoli.

Z hlediska odolnosti kosti je možné najít dobrou korelaci mezí kostní silou a kostní denzitou (hustotou kosti danou především množstvím minerálů): „Jednou z veličin, jež se stala populární v průběhu posledních dvou let, je kortikální kost – především kvůli faktu, že tvoří podstatnou část krčku kosti stehenní a fraktury krčku jsou zase zásadním problémem nejen pro osteology. Během stárnutí se projevují dva procesy – změny v celkovém objemu kostní hmoty a změny v kortikální porozitě. Ve věku od 30 do 90 let ztrácíme velké množství kostní tkáně, což je spojeno s oslabením její struktury a zvýšeným rizikem fraktur. Je tento proces rezistentní vůči stroncium ranelátu nebo jej léčba ovlivňuje?“ ptá se R. Rizzoli.

Stroncium ranelát in vitro: jasná účinnost

Vraťme se k laboratorním zvířatům, jimž byl dva roky podáván stroncium ranelát. Při kalibrovaném měření tloušťky kortikalis byl zaznamenán signifikantní nárůst. To pak zvýšilo i kostní sílu, která byla testována tlakem na vzorek kosti, a měřilo se, jaký tlak (resp. kolik Newtonů) bylo třeba vynaložit na jeho zlomení. Výsledkem léčby stroncium ranelátem je kost, která je pevnější a odolnější.

R. Rizzoli také představil specifický zvířecí model osteoporózy, konkrétně u myší s genovou Runx2 over‑expresí, majících vrozeně slabší skelet, a tedy sklon k samovolnému vzniku fraktur. Hodnota relativního objemu kosti (BV/TV) je u těchto zvířecích modelů nižší, stejně tak tloušťka jejich kortikalis. Na řezu je patrné, že jejich kost obsahuje méně kostní hmoty a je viditelná redukce kortikální tloušťky. „Pokud jsou testovaná zvířata léčena stroncium ranelátem, pak vidíme, že na řezu léčenou kostí je evidentně více kostní hmoty a po kvantifikaci zjišťujeme i silnější kortikalis. Vede tato cesta ke zvýšení kostní síly? Spíše než na měření kostní síly kosti bychom se měli zaměřit na spontánní zlomeniny. Na modelu spontánních zlomenin u myší je evidentní, že zde stroncium ranelát hraje důležitou úlohu,“ míní R. Rizzoli.

Jak je tomu u lidí? Existují výsledky μCT (micro‑computed‑tomography) měření bioptických vzorků kosti od 20 pacientů po třech letech terapie stroncium ranelátem (měřeny byly i placebové vzorky). Výsledky v zásadě odpovídají zvířecímu modelu: nalézána je větší kortikální tloušťka s nárůstem o 18 %, dále je viditelný nárůst v počtu trabekul – podle indexu strukturálního modelu mají pacienti se stroncium ranelátem lepší strukturu kosti, a to i z hlediska 3D konfigurace.

Co říkají kostní biopsie

Díky kostní biopsii, „zlatému standardu“ v měření parametrů kosti, se dozvídáme, jaká je kostní struktura i to, co se s kostí děje. Nedávno proběhla velmi zajímavá a velmi rozsáhlá studie zahrnující téměř 300 párových biopsií odebraných před léčbou a po 6 nebo 12 měsících. Jednalo se o dvojitě slepou, multicentrickou, mezinárodní randomizovanou studii, která srovnávala užití stroncium ranelátu v běžných dávkách 2 g na den (256 pacientek) a alendronátu v dávce 70 mg na týden (131 pacientek), tedy v obvyklých předepisovaných dávkách. Z celkového počtu 785 odebraných vzorků bylo 84 % biopsií hodnotitelných, což je v praxi velmi vzácné, a o to jsou výsledky cennější.

„Na základě primární analýzy bylo potvrzeno, že po 6 a 12 měsících je nárůst hodnot MS/BS svědčících pro novotvorbu kosti u stroncium ranelátu mnohem vyšší než u alendronátu. Z biopsií lze měřit i MAR (mineral apposition rate), jejíž hodnoty jsou opět významně lepší při užití stroncium ranelátu. A nakonec, BFR (bone forming rate – míra kostní formace), tedy de facto celkový objem nové kosti získaný z výše zmíněných parametrů, byl opět ve prospěch stroncium ranelátu v obou labelech a zvýšil se i mezi 6. a 12. měsícem užívání,“ vypočítává R. Rizzoli a uzavírá: „Bez ohledu na to, že velká část získaných dat se stále analyzuje a další výsledky budou známy během několika měsíců, lze již dnes konstatovat, že stroncium ranelát má mechanismus účinku naprosto odlišný od jiných antiosteoporotik založených na antiresorpčním efektu a že účinky stroncium ranelátu mají na kost pozitivní vliv.“

red

Zdroj: Medical Tribune