Tuková tkáň vstupuje do regenerační medicíny
Buněčné terapie představují další z velkých pokroků současné medicíny. Regenerační medicína představuje rychle se rozvíjející obor, který se zabývá opravou tkání postižených různými onemocněními. Na celém světě se vědci a lékaři snaží najít postupy využívající kmenové buňky k rekonstrukci orgánů a regeneraci poraněných tkání. V oblasti plastické chirurgie, břišní chirurgie, v neurologii a kardiologii nacházíme pro kmenové buňky stále nová potenciální uplatnění. Objevují se nálezy klinické účinnosti u chronických ran, rekonstrukcí defektů měkkých tkání, hojení tkání chronicky poškozených radiací nebo hojení střevních píštělí.
Ruku v ruce s objevem velkého zastoupení kmenových buněk v tukové tkáni se rozvíjejí metody přenosu autologní (vlastní) tukové tkáně v plastické chirurgii. Autologní přenosy tuku se provádějí již více než 100 let, ale v plasticko‑chirurgické obci donedávna převládal negativní postoj k těmto metodám. Ten se zakládal na několika publikacích špatných pooperačních výsledků (vznik nekróz, kolikvace a především rychlé vstřebání celého štěpu) v důsledku nesprávných technik čištění a aplikace.
V posledních 20 letech nicméně začali plastičtí chirurgové významně zdokonalovat techniky přenosu tuku. V současnosti jsme schopni dosáhnout dlouhodobě výborných výsledků. Tuk představuje výplňový materiál s ideálními vlastnostmi – přirozeně se integruje do tkání, je autologní, a tedy kompletně biokompatibilní.
Techniky přenosu tuku nejsou složité. Nejdříve odebereme tukovou tkáň z podkoží pacienta, nejčastěji z břicha, boků a stehen. Technika odběru se podobá klasické liposukci z kosmetické indikace. Rozdíl je v tom, že se liposukce musí provést co nešetrněji, aby se zajistilo přežití tukových a dalších buněk. K odběru se užívají speciální kanyly a menší podtlak. Po odběru tukové tkáně následuje její čištění. V tomto kroku existuje několik odlišných postupů, každý má své výhody a nevýhody. Tukovou tkáň můžeme nechat pouze „odstát“ a přebytečnou tekutinu odpustit. Někdo používá cedění tukové tkáně přes síťku. Asi nejrozšířenější postup čištění tukové tkáně je odstředění pomocí „centrifugy“. Pro aplikaci se užívá střední vrstva vzniklého sedimentu, která podle výzkumů obsahuje největší množství živých tukových buněk, masivní množství kmenových buněk a různých mezibuněčných mediátorů. Dále můžeme použít k čištění tukové tkáně speciální sáčky s membránou, kam se tuk vpraví, propláchne Ringerovým roztokem a poté zpět aspiruje přímo do aplikačních stříkaček.
Tuková tkáň zpracovaná jednou z výše uvedených metod se může aplikovat do potřebné oblasti i bez obohacení ADSC (sama je v určitém množství obsahuje). Technika aplikace je nejdůležitějším krokem celého procesu. Tukovou tkáň musíme aplikovat v tzv. mikrokapkách do mnoha vrstev tkáně, abychom zabezpečili dostatečnou výživu štěpu.
Jakým způsobem z tukové tkáně izolujeme samotné ADSC? V minulosti k tomu bylo třeba rozsáhlé laboratorní vybavení. V dnešní době existuje přístroj, který umožní izolovat ADSC přímo na operačním sále. Do tohoto přístroje vpravíme odebranou tukovou tkáň. Po zpracování získáme roztok koncentrovaných ADSC. Tento roztok můžeme aplikovat samotný např. do chronické rány, nebo ho smícháme s tukovou tkání a vzniklou směs použijeme pro rekonstrukci prsu. Při rekonstrukci prsu autologní tukovou tkání má obohacení o ADSC vliv na lepší „uchycení“ tukového štěpu. Při tomto postupu je odebrání tuku z těla pacienta a následně jeho aplikace provedena v rámci jedné procedury. Takový typ zákroku nepodléhá regulaci FDA, SÚKL apod., což nesmírně usnadňuje implementaci těchto procedur do praxe.
V České republice je autologní přenos tuku a kmenových buněk asi nejznámější u zvětšovacích operací prsů. V současné době existuje řada dalších možností užití této metody v oboru plastické chirurgie. Objevuje se stále více studií prokazujících regenerační působení autologní tukové tkáně na oblast kůže a podkoží. Výjimečných efektů se dosahuje např. při užití v oblastech po ozáření při terapii zhoubných onemocnění (zřetelné změknutí jizvy, snížení až vymizení bolestivosti, zlepšení vzhledu jizvy). Při kosmetickém užití v oblasti obličeje působí autologní tuková tkáň více než pouhá výplň. Má neuvěřitelnou regenerační schopnost na stárnoucí kůži, zlepšuje elasticitu, pevnost a celkovou kvalitu.
Metoda přenosu tuku a kmenových buněk nachází své uplatnění i na Klinice plastické chirurgie Fakultní nemocnice Na Bulovce. Odoperovali jsme již několik pacientek s vrozenými a získanými deformitami v oblasti hrudníku. V květnu jsme na naší klinice provedli první kompletní rekonstrukci prsu pouze s použitím tukové tkáně obohacené o kmenové buňky. Tento zákrok zdravotní pojišťovny zatím nehradí.
V současné době zahajujeme studii srovnávající dvě metody rekonstrukce prsu po parciálních zákrocích a ozáření pro karcinom prsu. Pro pacientky po parciálních zákrocích a ozáření, s velikostí prsů 1 až 2, nabízíme možnost provedení rekonstrukce v rámci této studie.
Autologní přenos tuku a ADSC je dynamicky se rozvíjející oblastí plastické chirurgie i jiných oborů. V blízké budoucnosti se můžeme těšit na další objevy, které přinesou nové možnosti regenerace tkání a orgánů s užitím buněčné terapie.
Zdroj: Medical Tribune