Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Neděle 29. březen 2020 | Svátek má Taťána
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Česká lékařská akademie není spolek ješitů

Česká lékařská akademie není spolek ješitů

14.07.2011 09:46
Zdroj: Medical Tribune
Autor: lon

Česká lékařská akademie (ČLA) představuje exkluzivní společnost českých lékařů, která je obdobou podobných akademií vEvropě. Těch nyní pracuje šestnáct, vbývalém východním bloku však takové společenství existuje kromě České republiky jen vMaďarsku. „Naší jedinou, ale řekl bych, že významnou silou, je autorita našich členů,“ říká předseda ČLA prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., FCMA

Výčet aktivit České lékařské akademie je poměrně pestrý, kde však vy vidíte hlavní smysl její existence?

Kdybych měl vybrat jeden náš cíl, tak je to vyjadřovat se zásadním kvěcem, které ovlivňují úroveň biomedicínské vědy, vzdělávání lékařů i praktikovaní medicíny.

Máte nějaký formální nástroj jak dosáhnout toho, aby váš hlas byl slyšen?

Oficiálně žádný. Naší jedinou, ale řekl bych, že významnou silou, je autorita našich členů. Federace evropských lékařských akademií, kníž se hlásíme, má však statut poradního orgánu Evropské komise a pravidelně své názory tlumočí příslušnému komisaři. Tuto činnost jsme vposledních letech dost ovlivňovali, vzhledem ktomu, že předsedou FEAM (Federation of European Academie of Medecine) byl první předseda ČLA prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCP, FCMA.

Jak se může lékař stát členem České lékařské akademie? Předpokládám, že podat přihlášku nestačí…

Nestačí, kritéria pro přijetí jsou poměrně přísná. Takový zájemce musí být navržen nejméně třemi členy ČLA. Návrh postupuje přes dva oponenty a nakonec musí být alespoň dvoutřetinovou většinou schválen valným shromážděním, kdy hlasování je tajné - a vůbec není formální. Před kvantitou se preferuje kvalita, vsoučasnosti máme sedmdesát členů a ročně přijímáme jen jednoho nebo dva další.

Podle čeho se vtomto procesu rozhoduje?

Kandidatura se posuzuje ve třech okruzích. Prvním je vlastní vědecká práce. Kandidát musí být vynikajícím vědeckým pracovníkem spříslušným počtem publikací vimpaktovaných časopisech a vysokým citačním indexem. Druhou oblastí je pedagogická činnost, náš člen by měl být vysokoškolským učitelem, psát učebnice, měl by mít mít za sebou svoji školu - další profesory, docenty, doktorandy. Třetí pilíř je, že by měl být vynikajícím odborníkem ve své specializaci a měl by za ním být nějaký konkrétní přínos krozvoji oboru - nová metoda či inovativní přístup.

To vše ale jeden člověk jen těžko splní…

Jistě, vše se posuzuje komplexně. Je jasné, že vynikající chirurg nemusí mít velké množství citovaných publikací.

Vpraxi to probíhá jak? Případný zájemce opatrně sonduje, má-li šanci uspět, nebo vy cíleně oslovujete lidi, o nichž si myslíte, že by vakademii měli být?

Děje se obojí, iniciativa vychází zobou stran.

A nehraje zde svou roli obyčejná ješitnost?

To ne. Všichni naši členové prokazatelně něčeho dosáhli a nejrůznějších medailí a diplomů si už užili. Jde také většinou o starší lidi a sám vím, že vurčitém věku člověka ješitnost opustí a najednou se od potřeby dělat dojem na své okolí osvobodí.

Při pohledu na seznam vašich členů se nabízí možná trochu jedovatá otázka: Není nejlepší kvalifikací pro členství v ČLA být muž sprofesorským titulem, věnující se neurovědám, působící vPraze nebo vBrně?

Byl bych nerad, kdyby to tak bylo a není to tak. Určitou asymetrii však přiznat musíme. Je to dáno koncentrací ústavů Akademie věd a univerzitních pracovišť do Prahy a Brna. Rádi bychom měli více členů zjiných měst, zatím mezi nás patří jen jednotlivci zPlzně, Hradce Králové a Olomouce. Návrhy na kandidáty dávají členové, je logické, že se obracují na okruh lidí, které dobře znají. Ženám se určitě nebráníme, několik jich již vČLA je a není důvod, proč by jich nemohlo být víc.

Noví členové jsou přijímáni slavnostně při koncertech České lékařské akademie, které se konaly zpočátku vRudolfinu, poslední dva roky pak vAnežském klášteře. Nad těmito koncerty a zasedáními ČLA přijímá tradičně záštitu prezident republiky Václav Klaus, vletošním roce se konal i pod záštitou předsedy vlády Petra Nečase a předsedkyně poslanecké sněmovny parlamentu České republiky Miroslavy Němcové. Ta se pravidelně zúčastňuje i dalších akcí ČLA.

Pokud cítíte potřebu se vyjádřit knějaké důležité skutečnosti, jste vůbec schopni se domluvit - sedmdesát osobností zrůzných oborů může mít sedmdesát různých názorů…

Většinou dokážeme najít nějaké společné východisko, ale může to být velmi obtížné. Třeba votázce euthanazie se nám plného konsensu dosáhnout nepodařilo. Někdy je problém zase vtom, jak definovat, kčemu se vlastně vyjadřujeme. Ve vědě vládní politika vpodstatě není, vezdravotnictví se překotně tvoří a nemyslím, že bychom měli reagovat na běžné politické a stranické šarvátky. Teď je myslím čas nějak se vyslovit kvymezení standardní a nadstandardní péče. Určitě však není naším úkolem vyjmenovávat, co by mělo a nemělo být hrazeno zveřejného pojištění.

Není tématem, k němuž byste nyní měli co říci, omezení účasti na kongresech podporované firmami?

Možná ano, to je také něco, co se týká všech lékařů bez rozdílu a může to mít do budoucna velký dopad. Bez podpory sponzorů se obejdeme jen těžko, a to jak při pořádání kongresů, tak při cestách do zahraničí. Musí se ale najít nějaký kompromis. Snad všichni jsme proti kongresové turistice vté formě, kdy firmy vyvezou skupinku lékařů vybraných jen podle preskripce. Vede to i ktomu, že lidé jsou zhýčkaní a nechtějí si ze svého koupit vůbec nic. Spředplatným časopisu čekají, až je někdo uhradí, knížku také musejí dostat. Zase tak špatně na tom nejsme. Hovořilo se o tom, že by při nemocnicích vznikaly fondy, které by peníze shromažďovaly a pak rozdělovaly - to by ale určitě nic neřešilo, naopak situace by se mohla ještě zhoršit vlivem lokálních sympatií a antipatií.

Ministerstvo hovoří o tom, že by účast na kongresu byla podmíněna aktivní účastí. Stím se dá souhlasit?

Já vřele souhlasím a osobně bych stím problém neměl. Od nás zústavu se bez aktivní účasti na kongres do zahraničí nejezdí. Jsou však jistě výjimky, kdy bych na tom netrval, třeba když se lékař jede seznámit snějakou novou metodou.

Akademie navenek působí poněkud uzavřeně. Je to tak úmyslně?

To mohu těžko posoudit. Ale je pravda, že bychom se chtěli více otevřít a popularizovat, čím se zabýváme. Několikrát do roka máme klubové setkání, zatím bývalo jen pro členy, ale napříště bychom rádi připravili program i pro veřejnost. Funguje to tak třeba ve Francii, kde jsou přednášky jejich lékařské akademie velmi oblíbené. Chtěli bychom, aby k nám našli cestu i studenti medicíny. Před dvěma lety jsme uzavřeli konsorcium sInženýrskou akademií České republiky se kterou se snažíme o širší záběr ve vědní politice našeho státu a také samozřejmě i o řešení některých možných společných projektů.

Jedním zviditelných počinů akademie jsou velké konference konané jednou za dva roky. Je těžké najít téma, které by skutečně šlo napříč obory?

Je, ale myslím, že se nám to daří. První taková konference se konala vroce 2005 pod názvem „Bolest je všudypřítomná“, za dva roky bylo takovým jednotícím tématem dýchání. Pro rok 2009 jsme zvolili téma Emoce vmedicíně a program byl koncipován převážně psychiatricky. Nyní se na podzim kemocím vrátíme, ale jednotlivá sdělení se zaměří na různé životní stavy a věková období - emoce vdětství, emoce vtěhotenství a podobně. Je možné, že příští rok se kongres bude opět věnovat bolesti, ale zjiného úhlu.

Jaký je vztah České lékařské akademie kvědecké radě České lékařské komory?

Vpodstatě žádný, personálně se překrýváme jen minimálně. Já osobně bych řekl, že ve vědecké radě ČLK je málo vědců. Pokud sněkým spolupracujeme, tak sČeskou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně.

Během nedávné akce Děkujeme, odcházíme se někteří lékaři vymezovali vůči „profesorům zklinik,“ prý už dávno nemají představu o nárocích běžné praxe a jen udržují dosažené postavení. Nehrozí právě ČLA, že se stane takovým výlučným klubem bez kontaktu srealitou?

Určitě ne. Všichni jsme souhlasili stím, že lékařský stav je nedoceněný a že se stím musí něco udělat. Pak už jsme se však lišili vtom, zda hrozba odchodem a víceméně odborářská strategie jsou správné. I já jsem měl některé výhrady ktéto formě a osobám, které ji prosazovaly. Sám bych určitě neodešel a jistě ne proto, že již nejsem mladý. Vmé nejbližší rodině je devět lékařů a o odchodu neuvažoval nikdo. Nicméně například Společnost pro studium a léčbu bolesti, jíž předsedám, akci Děkujeme, odcházíme podpořila a jsem pod tím podepsaný. Celkově podle mého názoru tato iniciativa dopadla úspěšně.

Poškodila podle vás akce Děkujeme, odcházíme prestiž lékařů?

Nemyslím si, i když jsem se domníval, že veřejnost bude mít pro nás větší pochopení. Jako by měla pocit, že musíme pracovat za jakýchkoli podmínek. Zažil jsem stávky lékařů ve Francii a nikdo se nad nimi pozastavoval. Pokud jsou však lékaři trvale nedoceněni, ohrožuje to lidi také.

A jak je to spostavením medicíny u nastupující generace? Jde o stále prestižní povolání?

Ano, ale daleko méně než tomu bylo dříve. Učím čtyřicet let a pamatuji doby, kdy medicína byla považována za něco skutečně výjimečného. Hlásili se na ni jen ti nejlepší. I dnes jde o skutečně těžké studium, možná smalými výjimkami nejtěžší. Spousta nadaných studentů odchází na školy, kde titul získají snadněji, a navíc mají perspektivu lepšího ohodnocení. Nechci však říci, že lékařské fakulty jsou nějaký second hand. Pořád máme vrstvu vynikajících, motivovaných studentů, ten průměr je ale horší. Je to dáno i tím, že naše školství nepreferuje nějaké špičkové výkony, spíše se snaží, aby se kmaturitě dostal skoro každý. Také kritéria pro ukončení doktorského studia jsou na mnoha fakultách a zejména nelékařských podle mého názoru nedostatečná. Jsem členem předsednictva Koordinační rady doktorského postgraduálního studia vbiomedicíně na Univerzitě Karlově. Naše kritéria jsou přísná, každý musí mít nejméně dvě impaktované publikace, někdy i tři, aby mohl obhajovat doktorskou práci. Je velká chyba, že tomu tak není všude. Když jsme vloni slyšeli, že na Právnické fakultě vPlzni je 200 doktorandů, kterým zbývá dokončit studium, tak jsme se trošku zděsili. Takový počet my nemáme na celé UK vbiomedicíně ani za několik let. Sjednocení požadavků na postgraduální studium vbiomedicíně vcelé ČR je také jedním zcílů ČLA. Dalším cílem je zachytit výborné studenty a pomoci jim, aby se nespokojili sprůměrem.

Čím to je, že v mezinárodní odborné komunikaci jsou čeští autoři jen málokdy vestředu dění? Jsou celé specializace, kde vČeské republice není odborník, který by byl skutečně uznávaný vevropském kontextu…

Máme velmi dobrou úroveň průměrné medicíny, běžná péče, již nabízíme našim pacientům někde na okrese, se sice možná pomalu zhoršuje, ale pořád je lepší než péče mimo klinická centra třeba vUSA. Chybí nám však skutečně špičková pracoviště. Lékařů, kteří se mezinárodně prosadí, není mnoho, ale jsou - a právě ty se snažíme získat do akademie.

Nyní do české vědy přicházejí masivní dotace zEvropské unie vřádu desítek miliard. To by přece mělo vést knějaké kvalitativní změně…

Také doufám. Jde jen o to, abychom nepostavili prázdné skořápky, v nichž se bude věda jen předstírat. Spíše než budovy nám chybí lidé. Máme špatně zajištěný vědecký dorost. Mladým kolegům neposkytujeme zázemí hned vzačátku, kdy to nejvíce potřebují. Chtějí bydlet hned, ne až za deset let, chtějí založit rodinu. Nemůžu dvanáct hodin denně zkoumat jeden neuron, když nemám uhlí ve sklepě, to prostě nejde. Nedokážeme si udržet svoje nadané lidi ani nalákat nadějné adepty ze zemí, jako je Rusko nebo Čína - ti nás jen přeskočí a jdou dál na západ do USA. Ti chytří nám prostě mizí. Samo o sobě není špatné, když odejdou na pět šest let. Oni se však nevracejí a někteří už i přeruší kontakty. Pokud se tohle nezmění, evropské miliardy nás nezachrání.



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky