Zákon o zdravotních službách - komora čeká na Ústavní soud
Začátkem ledna podala ČLK ústavní stížnost proti zákonu o zdravotních službách, který má platit od dubna letošního roku. Jak tuto stížnost Ústavní soud vypořádal?
V souladu s usnesením sjezdu na podnět České lékařské komory podala 6.1.2012 skupina 20 senátorů vedených členkou představenstva ČLK MUDr. Dernerovou ústavní stížnost na zákon o zdravotních službách. Signatáři návrhu vzhledem k naléhavosti věci požádali Ústavní soud, aby podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu rozhodl o jejich návrhu přednostně.
Podle našeho názoru shromažďování důvěrných informací o zdravotním stavu pacientů způsobem, který nezajišťuje jejich řádnou ochranu, je porušením základních práv občanů České republiky.
Nesouhlasíme ani s drakonickými pokutami, kterými podle zákona mohou krajské úřady šikanovat soukromé lékaře. A za neústavní zásah do nabytých práv považujeme i povinnost všech existujících zdravotnických zařízení znovu absolvovat byrokratický proces přeregistrace, kvůli níž mohou být někteří pacienti ukráceni na svém právu svobodně si zvolit svého ošetřujícího lékaře.
Podle usnesení Ústavního soudu z 24.1.2012 bude návrh skupiny senátorů na zrušení některých částí zákona o zdravotních službách posuzován Ústavním soudem v rámci projednávání již dříve podaného návrhu skupiny poslanců na úplné zrušení celého zákona o zdravotních službách.
Na základě výzvy, kterou prezidentovi ČLK 26.1.2012 zaslal předseda Ústavního soudu JUDr. Rychetský, se Česká lékařská komora k návrhu na zrušení některých částí problematického zákona písemně vyjádřila. Nyní záleží pouze na soudcích Ústavního soudu, jak případ posoudí.
Pokud Ústavní soud nerozhodne jinak, začnou od dubna fungovat zdravotnické registry. Co konkrétně bude vznik těchto registrů znamenat pro lékaře za povinnost?
Součástí „Národního zdravotního špikovacího systému“ má být deset zdravotních registrů zřízených přílohou zákona:
· Národní onkologický registr
· Národní registr hospitalizovaných
· Národní registr reprodukčního zdraví
· Národní registr kardiovaskulárních operací a intervencí
· Národní registr kloubních náhrad
· Národní registr nemocí z povolání
· Národní registr léčby uživatelů drog
· Národní registr úrazů
· Národní registr osob trvale vyloučených z dárcovství krve
· Národní registr pitev a toxikologických vyšetření prováděných na oddělení soudního lékařství
Lékaři budou nuceni pod hrozbou pokuty až 100 000,- Kč zasílat důvěrné informace o zdravotním stavu pacientů do registrů, v nichž budou tyto po mnoho let shromažďovány způsobem, který nezajišťuje jejich řádnou ochranu. Toto považujeme za porušení základních práv občanů České republiky.
Ustanovení zákona je jednak v rozporu se směrnicí 96/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů a dále pak je v rozporu s článkem 10 odstavec 3 Listiny základních práv a svobod a článkem 10 odstavec 1 Úmluvy o ochraně lidských práv v biomedicíně.
Obsahem registrů budou citlivé osobní údaje a údaje o zdravotním stavu občanů, jejichž riziko zneužití je neúměrně vysoké, neboť tyto údaje budou o občanech shromažďovány po dobu několika let v neanonymizované podobě. Zákon umožňuje předávání údajů i pro jiné účely, než pro jaké jsou vytvořeny dosavadní registry.
Údaje jsou často zbytečně vedeny v neanonymizované podobě. Zákon nestanoví, jak budou databáze technicky vytvořeny ani jak budou údaje chráněny.
Zákon nevymezuje s dostatečnou přesností ani osoby, které mají přístup k informacím z registrů. Definice obsažená v § 73 odst. 2 písm. e) zákona o zdravotních službách „oprávnění pracovníci institucí, které mají ze zákona právo využívat data určeného zdravotnického registru pro svoji činnost“ je příliš obecná.
Dále má být zřízen Národní registr zdravotnických pracovníků, který v případě lékařů, zubních lékařů a lékárníků bude zbytečnou a pro stát drahou duplicitou registrů, které na své náklady vedou profesní komory.
Tento registr považujeme za diskriminační zásah do osobních práv zdravotníků, neboť údaje s výjimkou rodného čísla adresy obvyklého pobytu mají být veřejně přístupné na internetu, přičemž pro jiné občany ČR obdobné povinnosti neplatí.
Je vhodné připomenout, že se zřízením těchto registrů nesouhlasí rovněž Úřad pro ochranu osobních údajů, s nímž Ministerstvo zdravotnictví své návrhy řádně neprojednalo.
Od dubna má dojít také k přeregistraci zdravotnických zařízení. Co tato změna bude znamenat pro lékaře?
Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo pro příslušné správní orgány (krajské úřady a v Praze Magistrát hlavního města Prahy) metodický pokyn k aplikaci přechodných ustanovení § 121 a § 122 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách.
Tento metodický pokyn je zcela v souladu s dohodou o minimalizaci škod způsobených schválením návrhu poslance Šnajdra, kterou jsem dne 5. prosince 2011 uzavřel s ministrem zdravotnictví Hegerem. V metodickém pokynu Ministerstva zdravotnictví pro příslušné správní orgány k „přeregistracím“ nestátních zdravotnických zařízení na poskytovatele zdravotních služeb se mimo jiné výslovně uvádí: „Z ustanovení § 121 odst. 5 zákona vyplývá, že žádost podaná osobou, která je podle dosavadních právních předpisů oprávněna provozovat nestátní zdravotnické zařízení, na základě rozhodnutí o registraci podle zákona č. 160/1992 Sb., obsahuje pouze náležitosti obsažené v § 18 odst. 1 zákona“.
Z toho vyplývá, že soukromý lékař, který dosud provozuje nestátní zdravotnické zařízení a nehodlá k 1. 4. 2012 měnit rozsah své činnosti, doloží pouze vyplněnou žádost o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb a nebude k této žádosti povinen připojovat žádné doklady.
V metodickém pokynu Ministerstva zdravotnictví ČR pro správní orgány se dále výslovně uvádí: „Doklady k žádosti správní orgán nevyžaduje, pokud žadatel současně neoznamuje změny týkající se údajů uvedených v rozhodnutí o registraci, nebo změny týkající se dokladů, které předkládal k žádosti o registraci“.
Je tedy zřejmé, jak má a jak nemá krajský úřad, popřípadě Magistrát hl. m. Prahy postupovat při vydávání nového oprávnění k poskytování zdravotních služeb, dosavadním soukromým lékařům – provozovatelům nestátních zdravotnických zařízení, a že není oprávněn, nad rámec zákona, od nich požadovat nic jiného, než vyplněný formulář příslušné žádosti, především není oprávněn rozšiřovat své kompetence a vyžadovat doklady, které musí předkládat žadatel o oprávnění k poskytování zdravotních služeb, který dosud neprovozoval nestátní zdravotnické zařízení, tedy nevykonával soukromou lékařskou praxi. Doufám, že krajské úřady budou tento metodický pokyn respektovat.
Budou od dubna platit avizované sankce lékařů - například 50.000 korun za chybné označení ordinačních hodin a milion korun za porušení mlčenlivosti?
O tom rozhodne Ústavní soud.
Zákon o zdravotních službách počítá také s půlmilionovou sankcí zdravotníkovi, který poskytne léčení bez souhlasu. A to přesto, že lékař má zachránit život dítěte i proti vůli rodičů.
Také v tomto případě bude záležet na rozhodnutí Ústavního soudu. Česká lékařská komora svůj zásadní nesouhlas vyjádřila prostřednictví ústavní stížnosti. Zákon je napsán špatně. Nerespektuje totiž pravidla přiměřenosti a účelnosti sankce a pokuty mají být ukládány i za delikty, které jsou v současné právní úpravě definovány tak nejasně, že kde zákony umožňují několik právních výkladů.
Zákon o zdravotních službách určitě vyvolá v ordinacích lékařů velký zmatek. Chystá lékařská komora nějakou právní pomoc pro lékaře? Tedy nad rámec vzdělávacích seminářů pořádaných na Homolce? (info o seminářích ZDE)
Pokud Ústavní soud naši stížnost zamítne, pak kromě obecných návodů lékařům, jak mají postupovat, aby se problémům vyhnuli, budeme i nadále nabízet právní pomoc v konkrétních případech, kdy se člen komory již do problémů dostane. Jednání s ministrem Hegerem, který bohužel převzal návrh ODS a svého předchůdce Julínka, už v této věci asi příliš smyslu mít nebudou. Ale pro jeho nástupce bychom rádi připravili takovou komplexní novelu zákona, která vztahy mezi lékaři a pacienty vrátí do normálního stavu.
Iva Bezděková, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz