Přeskočit na obsah

Stárnutí u mužů a androgeny

SOUHRN

Koncentrace cirkulujících androgenů testikulárního i adrenálního původu dosahují optimální hodnoty u mužů ve věku kolem třicítky a poté klesá. To má za následek rozvoj hypogonadismu označovaného jako hypogonadismus s pozdním nástupem, s řadou více méně nespecifi ckých změn ve funkci vazomotorického a nervového systému, v duševní náladě a poruchách duševních a kognitivních funkcí, s poruchami virility včetně oslabení svalové síly a snížení svalové hmoty a s poruchami v oblasti sexuálních funkcí. Tyto příznaky lze částečně korigovat suplementací androgeny, pro jejíž provádění vydaly odborné společnosti několik doporučení. Kromě důsledků androgenní nedostatečnosti je však hypoandrogenémie asociována i s dalšími poruchami a onemocněními. Nejvýznamnější je asociace s civilizačními onemocněními, jako je obezita, diabetes mellitus, inzulinová rezistence, metabolický syndrom a kardiovaskulární onemocnění. I zde při korekci nedostatečného zásobení androgeny zjišťujeme zlepšení některých ukazatelů, ale k výraznějšímu ovlivnění základního onemocnění zpravidla nedochází. Nevíme také, zda hypotestosteronémie je jedním z faktorů rozvoje civilizačních onemocnění ve vyšším věku, nebo prostým důsledkem těchto onemocnění.

Klíčová slova: hypogonadismus s pozdním nástupem / andropauza / civilizační onemocnění / testosteron / náhradní testosteronová terapie

SUMMARY

At the end of the third decade of men life, the optimal concentration of circulating androgens is reached and thereafter their levels decrease. The consequence of the decrease is the development of hypogonadism with late onset with a handful of more or less unspecifi c alterations in the function of vasomotor and nervous systems, in mood and psychic and cognitive functions, disorders of virility including a decrease of muscle strength and muscle mass and sexual functions disorders. These symptoms could be at least partially corrected by androgen supplementation, which is also recommended in the guidelines of the expert societies. In addition to the disturbances following androgen defi ciency, the hypoandrogenic status is associated with further disorders and diseases. The most important are the lifestyle diseases (i. e. civilization diseases) as obesity, insulin resistance, metabolic syndrome, diabetes mellitus and cardiovascular diseases. An improvement of some parameters of these diseases was reported, however the lead disease is usually not notably benefi ciary infl uenced. It is not clear whether hypotestosteronemia is one of the factors contributing to the civilization diseases in advanced age or consequence of the aforementioned diseases.

Key words: late onset hypogonadism / andropause / civilisation diseases / testosterone / testosterone replacement therapy

 

ÚVOD

Ať už je stárnutí výsledkem programovaných pochodů v organismu, nebo důsledkem náhodných dějů na úrovni opotřebování molekul a součástí buňky (tab. 1), je vždy provázeno i významnými změnami řídicích soustav: nervové, imunitní i endokrinní.

Věkem podmíněné změny v regulačním systému vnitřní sekrece se dotýkají zejména oblasti reprodukčních hormonů (menopauza a andropauza), oblasti růstového hormonu a růstových faktorů (somatopauza) a sekrece adrenálních androgenů (adrenopauza). Základní hormony regulující nejen reprodukci a růst, ale i řadu obecnějších metabolických pochodů vykazují výrazný pokles s věkem, mění se amplituda a frekvence pulsní sekrece hormonů, nastavení prahu citlivosti zpětné vazby a dochází k poruchám cirkadiánních cyklů.

HYPOGONADISMUS S POZDNÍM NÁSTUPEM

Pokles sexuálních hormonů patří k nejnápadnějším změnám endokrinního systému spojeným se stárnutím. U mužů se projevuje především v poklesu hladin androgenů. Změna hladin androgenů v průběhu života (tab. 2) byla opakovaně potvrzena. Týká se nejen celkového testosteronu, ale i jeho volné frakce v důsledku vzestupu transportního globulinu vázajícího sexuální hormony (SHBG) a také adrenálního dehydroepiandrosteronu, slabého, ale kvantitativně nejhojnějšího androgenu. Pokles není lineární (obr. 1) a nemusí postihovat všechny starší muže.

 

 

Na rozdíl od žen se u mužů důsledky poklesu některých hormonů neprojevují v krátkém časovém úseku, ale jde o děj kontinuální a pozvolný (viz obr. 1), nedochází při něm k úplnému vyhasnutí plodnosti a nepostihuje všechny muže bez výjimky. Proto také není název andro pauza – i když se často používá – považován za zcela přesný a ve světové literatuře se prosadil termín hypogonadismus s pozdním nástupem (late onset hypogonadism – LOH), který lépe vystihuje skutečnost. Je provázen řadou příznaků (tab. 3), které nejsou příliš specifické a nejsou ani konstantní. Muži jsou pak postiženi vazomotorickými a nervovými příznaky, poruchami nálady a kognitivních funkcí podobně jako ženy, snížením virility (snížená vitalita, úbytek svalové hmoty, prořídnutí pohlavního ochlupení, abdominální obezita) a oslabením sexuálního života (snížené libido, omezení sexuální aktivity, slabší erekční funkce, slabá ejakulace, snížený objem ejakulátu), připisovanými převážně relativnímu androgennímu deficitu. Zřetelně zhoršena je i kvalita spermií (tab. 4), ale fertilita bývá zachována i ve vyšších věkových skupinách.

 

 

Pro ekonomicky nenáročné vyhledávání hypogonadismu s pozdním nástupem bylo v minulosti navrženo několik dotazníků (ADAM, AMS). Korelace skóre s hormonální hladinou však potvrzena nebyla.

Androgenní nedostatečnost je obvykle defi nována biochemicky koncentracemi celkového testosteronu < 11 nmol/l, resp. volného testosteronu < 220 pmol/l. Takovýto pokles je podle různých studií zaznamenáván u 30–70 % mužů v osmé dekádě života (obr. 2).

 

Je však třeba zdůraznit, že až 20 % mužů v této věkové skupině je naopak vybaveno v tomto smyslu dobře a disponuje koncentracemi testosteronu srovnatelnými s hodnotami u mladých mužů. Zdá se, že právě tato skupina je geneticky lépe vybavena a že se u nich uplatňuje gen pro dlouhověkost zpomalující apoptózu. Pro většinu mužů však platí, že pokles celkového testosteronu ve věkové skupině 30–70 let činí průměrně 0,7 % za rok a volného testosteronu 1,2 % za rok. To koreluje i s údaji o výskytu impotence podle Massachusetts Male Aging Study, která je ve věku 40 let zaznamenána u 5 % mužů, ale v 70 letech již u 15 % mužů.

TESTOSTERONOVÁ SUBSTITUČNÍ TERAPIE HYPOGONADISMU

Alespoň částečného zlepšení příznaků hypogonadismu s pozdním nástupem lze docílit substitucí testosteronem. Studií, které prokázaly oprávnění hormonální náhrady u mužů ve smyslu medicíny založené na důkazech, je sice mnohem méně než pro hormonální léčbu příznaků ženského klimakteria a meno pauzy, ale většinou se shodují v tom, že u mužů s hypogonadismem a s jeho klinickými příznaky zlepšuje androgenní substituce pocit dobré životní pohody, mírně zlepšuje množství svalové hmoty a poněkud i sílu, mění příznivě poměr tukové a netukové hmoty, mírně zlepšuje denzitu kosti; nemáme však přesvědčivé důkazy o snížení incidence fraktur. Testosteron mírně zvyšuje libido, ne upravuje však erektilní dysfunkci, ale tam, kde je jeho hodnota nízká, zlepšuje účinnost proerektilních léčiv typu inhibitorů fosfodiesteráz typu 5. ,

Vedle uvedených přínosů testosteronové léčby snižuje substituce i depresivitu, může však také zhoršovat agresivitu, spánkovou apnoi, retenci vody, vyvolávat gynekomastii nebo nežádoucí polycytémii signalizovanou zvýšením hodnot hematokritu.

Při léčbě LOH testosteronem je správné řídit se příslušným zásadami pro tuto léčbu. V domácí literatuře lze najít jedno z prvních doporučení, které bylo vypracováno z iniciativy České urologické společnosti. Americká endokrinologická společnost vydala směrnice v roce 2006 a v doplněné formě směrnice nahrazující předchozí v roce 2010. Upozorňují však, že ani v této inovované formě nemá většina doporučení velkou oporu ve smyslu medicíny založené na důkazech.

Směrnice doporučují stanovit diagnózu LOH jen u těch mužů, u nichž jsou klinické příznaky androgenní nedostatečnosti spojeny se subnormální koncentrací testosteronu, která je měřena ukazatelem celkového nebo biologicky dostupného testosteronu v plazmě nebo séru (z krve odebírané v ranních hodinách). Výsledky by měly být potvrzeny při opakovaných měřeních, nikoli však při akutním nebo subakutním onemocnění. Doporučuje se také stanovení LH a FSH k rozlišení primárního nebo sekundárního hypogonadismu, stanovení prolaktinu a určení kostní denzity. Ke screeningu hormonálních hladin v širší populaci starších mužů se směrnice staví negativně. Směrnice neurčují přesně hranici referenčních hodnot celkového testosteronu, které se mohou v různých laboratořích lišit, ale jako subnormální lze považovat koncentrace < 11 nmol/l. Někteří autoři přistupují k léčbě až při hodnotách celkového testosteronu < 7 nmol/l, rozmezí 7–11 nmol/l považují za šedou zónu, kdy je třeba zvážit všechny okolnosti a k zahájení léčby přistupovat individuálně.

Léčba se doporučuje pro udržení sekundárních mužských pohlavních znaků, zlepšení sexuálních funkcí, udržení pocitu životní pohody a kvality kostí. K zabránění ztráty kostní hmoty se také doporučuje podání testosteronu hypogonádním mužům léčeným vyššími dávkami kortikosteroidů. Léčba se nedoporučuje u mužů s karcinomem mammy nebo prostaty a s ohledem na riziko vzniku karcinomu prostaty je třeba zvažovat léčbu u mužů se zvýšeným rizikem tohoto onemocnění nebo u mužů s hraniční nebo vyšší hodnotou prostatického specifi ckého antigenu (PSA). Nedoporučuje se ani u mužů s hematokritem > 50 % s ohledem na účinek testosteronu na erytropoezu, u mužů se závažnější spánkovou apnoí, těžšími příznaky dolních močových cest (skóre IPSS > 19), u nedostatečně kontrolovaného srdečního selhání, nebo přeje-li si pacient zachování fertility. K léčbě je u nás k dispozici testosteron v perorální nebo injekční formě (tab. 5). Většina transdermálních forem (náplastě, gel, bioadhezivní bukální tablety) nebo implantované tablety u nás dostupné nejsou.

Před léčbou by měl být zkontrolován stav prostaty, nejlépe při urologické konzultaci, změřeny PSA, hematokrit a výchozí koncentrace testosteronu. Ty by měly být terapií udržovány ve středním pásmu referenčního rozmezí a kontrolovány vždy po třech měsících podobně jako hematokrit a PSA a po 1–2 letech by měla být kontrolována kostní denzita. Současný konsensus uvádí, že přístup musí být přísně individuální, testosteron by měl být podáván jen při laboratorně prokázaném hypogonadismu s klinickými známkami a rizika by měla být důkladně zvážena. Je-li přítomna benigní hyperplazie prostaty – a ta je u starších mužů běžnou obtíží – pohybujeme se na nejistém terénu.

HYPOTESTOSTERONÉMIE A CIVILIZAČNÍ ONEMOCNĚNÍ

V poslední době se objevila řada prací, které upozorňují na asociaci nízkých hladin androgenů s řadou onemocnění, zejména s těmi, jež někdy označujeme jako onemocnění civilizační, např. obezita, diabetes mellitus, metabolický syndrom nebo kardiovaskulární onemocnění. Nízký testosteron je asociován s vyšší morbiditou i mortalitou.

Řada pozorování potvrzuje, že nízká koncentrace testosteronu je asociována s přítomností a stupněm aterosklerózy a s některými kardiovaskulárními rizikovými faktory, jako je viscerální obezita, inzulinová rezistence, dyslipidémie a hypertenze, a tedy s metabolickým syndromem. Epidemiologické studie prokazují, že muži s nízkou koncentrací testosteronu se dožívají nižšího věku a mají vyšší úmrtnost ze všech příčin i vyšší úmrtnost na kardiovaskulární, onkologická a respirační onemocnění. Nízká koncentrace testosteronu zhoršuje aterosklerózu a substituce testosteronem u hypogonadismu má příznivý vliv na některé rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění, potlačuje známky zánětu a zlepšuje symptomy hypogonadismu a zvyšuje pocit dobré životní pohody. Testosteron potlačuje expresi tumor nekrotizujícího faktoru TNFα, cytokinů IL-1β a IL-6 a zvyšuje tvorbu anti-aterogenního cytokinu IL-10. Testosteron zvyšuje také aktivitu NO-syntázy, a tím i produkci oxidu dusnatého, důležitého pro cévní dilataci. Testosteron příznivě ovlivňuje řadu rizikových faktorů pro poruchu funkce koronárních arterií a má příznivý vliv na vaskulární tonus, cévní dilataci a krevní průtok i koagulační pochody.

Není však jasno, zda nízká koncentrace testosteronu je v kauzální souvislosti s uvedenými onemocněními, nebo je jen jejich důsledkem.

OBEZITA

S nízkou koncentrací testosteronu koreluje abdominální a subkutánní nahromadění tuku27 a suplementace testosteronem zlepšuje tělesné složení.28 Příčiny, proč testosteron zvyšuje podíl netukové tkáně oproti tukové tkáni, není dosud zcela objasněn. Snad je to schopností testosteronu stimulovat lipolýzu a inhibovat aktivitu lipoproteinové lipázy. Nahromadění tukových zásob vyvolává zvýšení inzulinové rezistence, ale samotné tukové depozitum nevysvětlí zvýšení necitlivosti na inzulin. Krátké dvoutýdenní přerušení suplementace testosteronem u mužů léčených pro hypogonadotropní hypogonadismus mělo totiž za následek prudké zhoršení inzulinové senzitivity, aniž v této krátké době došlo k podstatnějším změnám hmotnosti.

Nízká koncentrace testosteronu při obezitě se někdy vysvětluje vysokou akti vitou aromatázy v tukové tkáni, zejména abdominální, která vede k přeměně testosteronu na estrogeny. Obézní muži mají sice vyšší hodnoty estrogenů, ale množství jejich produkce nevysvětluje kvantitativní pokles testosteronu. Testo steron zprostředkovává vznik myocytů na úkor adipocytů z pluripotentních kmenových buněk a redukuje záchyt mastných kyselin v adipocytech. Roli hrají i prozánětlivé cytokiny, leptin a estra diol, které inhibují osu hypothalamus- hypofýza-testes.

INZULINOVÁ REZISTENCE

 U starších mužů je koncentrace celkového testosteronu, pokud je v subnormálním rozmezí, asociován s inzulinovou rezistencí nezávisle na ukazatelích centrální obezity. Naopak u žen s hyperandrogenémií, např. u žen se syndromem polycystických ovarií, je častá inzulinová rezistence úměrná stupni nadprodukce androgenů. Nízká koncentrace testosteronu vede k poruše mitochondriální oxidační fosforylace jako jednoho z možných míst zásahu do mechanismu působení inzulinu.

METABOLICKÝ SYNDROM

Metabolický syndrom je souhrnem nahromadění rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění, jako je viscerální obezita, porušená glukózová tolerance, zvýšená triglyceridémie, nízká koncentrace HDL cholesterolu a hypertenze. Nízká koncentrace testo steronu, i když částečně kompenzovaná nízkým SHBG, je silným nezávislým rizikovým faktorem pro metabolický syndrom, a tím i pro kardiovaskulární onemocnění, a to i u neobézních mužů.

Testosteronová nedostatečnost přispívá k dyslipidémii, typické pro metabolický syndrom. Pojí se s vyššími hodnotami celkového i LDL cholesterolu a triglyceridů a s nižším HDL cholesterolem. Přispívá také k prokoagulačním pochodům, snižuje aktivátor plasminogenu a zvyšuje fibrinogen a inhibitor aktivátoru plasminogenu.

DIABETES MELLITUS 2. TYPU

Více než 25 % mužů s diabetem 2. typu má hypogonadotropní hypogonadismus a asi 4 % mají hypergonadotropní hypogonadismus. Diabetes mellitus je zpravidla provázen příznaky typickými pro metabolický syndrom. Diabetici mají nižší hodnoty gonadotropinů a testosteronu než zdraví muži a porucha sexuálních funkcí, zejména erektilní dysfunkce, je často prvým příznakem diabetu. Při šestiměsíčním podávání testosteronu v transdermální formě bylo zjištěno, že léčba má příznivý účinek na inzulinovou rezistenci, celkový a LDL cholesterol, tělesné složení a sexuální funkce diabetiků a pacientů s metabolickým syndromem. 

KARDIOVASKULÁRNÍ ONEMOCNĚNÍ

Epidemiologické studie potvrzují, že nízká koncentrace testosteronu se častěji zjišťuje u pacientů s ischemickou chorobou srdeční a že hypotestosteronémie u starších mužů je prediktorem cévní mozkové příhody a ischemických atak. Tyto vztahy k ateroskleróze jsou přesvědčivější, jestliže se místo celkového testosteronu berou v úvahu přesnější parametry, jako je volný testosteron, biologicky dostupný testosteron nebo index volného testosteronu. Pro vznik aterosklerózy je důležitá zánětlivá složka s produkcí cytokinů, které pak potlačují osu hypothalamus-hypofýza-gonády. Nízký testosteron lze tedy považovat za biomarker zánětu. Testosteron naopak sám má imunomodulační aktivitu a nízký testosteron urychluje progresi aterosklerózy. Uvažuje se také o příznivém účinku testosteronu na koagulační pochody. Bezpečnost testosteronové terapie kardiovaskulárních onemocnění konstatuje rozsáhlá metaanalýza.

Pro pacienta je často prvním nápadným příznakem kardiovaskulárního onemocnění nebo diabetu erektilní dysfunkce, k níž kromě cévních faktorů přispívá i subnormální koncentrace testosteronu.

ANGINA PECTORIS

První úspěšný pokus o zlepšení anginy pectoris podáváním testosteronu byl uveřejněn už v roce 1942 nezávisle a téměř současně dvěma pracovišti, ale až v roce 1977 potvrdila kontrolovaná studie příznivé účinky testosteronu na úsek ST na křivce EKG. Průkazů o zlepšení subjektivních potíží i o zlepšení objektivních ukazatelů srdeční ischémie je dnes celá řada. Perfuzní studie ukazují, že testosteron působí jako selektivní blokátor L-kalciových kanálů na úrovni vazebných míst pro nifedipin.

SRDEČNÍ SELHÁNÍ

Chronické srdeční selhání má vysokou mortalitu a v terminálním stadiu je spojeno s katabolickým stavem a kachexií. Nízká koncentrace testosteronu, která se zjišťuje až u 40 % nemocných s chronickým srdečním selháním, je nepříznivým prognostickým ukazatelem pro přežití. Zdálo by se, že pro zvrat katabolického metabolismu v anabolický by měly sloužit anabolicko-androgenní hormony. Testosteron se však nepodává pro nebezpečí retence tekutin. Podání suprafyziologických dávek testosteronu však snižuje periferní cévní rezistenci a zlepšuje srdeční výdej, funkční kapacitu a VO2max. Bylo prokázáno, že testo steron zlepšuje hemodynamické parametry snížením periferní vaskulární rezistence a zvýšením koronárního průtoku vazodilatací.

VLIV NÁHRADNÍ ANDROGENNÍ TERAPIE

Většina studií o vlivu podávání testosteronu na zlepšení kardiovaskulárních funkcí byla poměrně krátkodobá. Je třeba zdůraznit, že testosteron snižuje obvod pasu (nemění však BMI) a hodnotu leptinu a zlepšuje inzulinovou rezistenci, ale pouze tam, kde výchozí koncentrace androgenů byly nedostatečné. U diabetiků 2. typu zlepšuje glykemickou kontrolu. Testosteron také vede k malému poklesu celkového cholesterolu a někdy i LDL cholesterolu, ale nemění koncentraci triglyceridů. O vlivu na HDL cholesterol jsou údaje v literatuře rozporné. Vliv na HDL cholesterol se popisuje různě. Testosteronová suplementace příznivě ovlivňuje koagulační pochody, může však vést k polycytémii svým pozitivním vlivem na erytro poezu. Nadměrně zvýšení heamtokritu je signálem ke snížení terapeutické dávky nebo jejímu vynechání. 

Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR NS 9831-4.

LITERATURA

1. Feldman HA, Longcope C, Derby CA, et al. Age trends in the level of serum testosterone and other hormones in middleaged men: longitudinal results from the Massachusetts male aging study. J Clin Endocrinol Metab 2002;87:589–598.

2. Vermeulen A. Ageing, hormones, body composition, metabolic eff ects. World J Urol 2002;20:23–27.

3. Kley HK, Nieschlag E, Wiegelmann W, Krüskemper HL. Sexual hormones in ageing males. Aktuelle Gerontol 1976;6:61–67.

4. Muller M, den Tonkelaar I, Thijssen JH, et al. Endogenous sex hormones in men aged 40–80 years. Eur J Endocrinol 2003;149:583–589.

5. Stárka L, Dušková M, Hill M. Dihydrotestosterone and testosterone throughout the life span of Czech men. Neuroendocrinol Lett 2008;29:201–204.

6. Šulcová J, Hampl R, Hill M, Stárka L. Age and sex related diff erences in serum levels of unconjugated dehydroepiandrosterone and its sulphate in normal subjects. J Endocr 1997;154:57–62.

7. Stárka L, Pospíšilová H, Hill M. Free dihydrotestosterone and free testosterone throughout the life span. J Steroid Biochem Mol Biol 2009;116:118–120.

8. Sloter E, Schmid TE, Marchetti F, et al. Quantitative eff ects of male age on sperm motion. Hum Reprod 2006;21: 2868–2875.

9. Ng KK, Donat R, Chan L, et al. Sperm output of older men. Hum Reprod 2004;19:1811–1815.

10. Emmelot-Vonk MH, Verhaar HJ, Nakhai-Pour HR, et al. Low testosterone concentrations and the symptoms of testosterone defi ciency according to the Androgen Defi ciency in Ageing Males (ADAM) and Ageing Males‘ Symptoms rating scale (AMS) questionnaires. Clin Endocrinol 2011;74:488–494.

11. Hanuš M, Matoušková M, Hill M, Stárka L. Hormonal homeostasis in a group of 216 ageing Czech males and correlation with responses to a questionnaire of the University of St. Louis. Aging Male 2006;9:103–110.

12. Doleček R, Burejsa B, Hampl R, et al. Hladiny některých hormonálních látek v séru (plazmě) ve stáří, I. Čas Lék čes 1983;122:850–856.

13. Khera M, Bhattacharya RK, Blick G, et al. The eff ect of testosterone supplementation on depression symptoms in hypogonadal men from the Testim Registry in the US (TRiUS). Aging Male 2012;15:14–21.

14. Holland J, Bandelow S, Hogervorst E. Testosterone levels and cognition in elderly men: a review. Maturitas 2011;69:322–337.

15. Kubíček V. Racionální substituční terapie androgeny pro muže. Andrologie 2000;1:1–10.

16. Bhasin S, Cunnigham GR, Gates FJ, et al. Testosterone therapy in adult men withandrogen defi cienty syndrome: An Endocrine Society Clinical Practical Guide. J Clin Endocrinol Metab 2006;91:1995–2010.

17. Bhasin S, Cunnigham GR, Gates FJ, et al. Testosterone therapy in adult men with androgen defi cienty syndrome: An Endocrine Society Clinical Practical Guideline. J Clin Endocrinol Metab 2010;95:2536–2559.

18. Anawalt BD. Guidselines for testosterone therapy for men: How ovoid a mad (T)ea Party by getting personal. J Clin Endocrinol Metab 2010;96:2614–2617.

19. Drewa T, Chłosta P. Testosterone supplementation and prostate cancer, controversies still exist. Acta Pol Pharm 2010;67:543–546.

20. Jannini EA, Gravina GL, Morgentaler A, et al. Is testosterone a friend or a foe of the prostate? J Sex Med 2011;8:946–955.

21. Laughlin GA, Barret-Connor E, Bergstrom J. Low serum testosterone and mortality in older men. J Clin Endocrinol Metab 2008;93:68–75.

22. Araujo AB, Dixon JM, Suarez EA, et al. Endogenous testosterone and mortality in men: A systematic review and meta-analysis. J Clin Endocrinol Metab 2011;96:3007–3019.

23. Vrbíková J, Stanická S, Vondra K, et al. Insulin resistance in endocrine disorders. In: Yao EB (ed). Insulin Resistance New Researcch. Nova Sci Publ Inc., 2009;1–47.

24. Jones TH. Testosterone defi ciency: a risk actor for cardiovascular disease? Trends Endocrinol Metab 2010;21: 496–503.

25. Webb CM, Collins P. Testosterone and coronary artery disease in men. Maturitas 2010;67:15–19.

26. Brodin E, Vikan T, Hansen JB, Svartberg J. Testosterone, hemostasis, and cardiovascular diseases in men. Semin Thromb Hemost 2011;37:87–94.

27. Blouin K, Boivin A, Tchernof A. Androgens and body fat distribution. J Steroid Biochem Mol Biol 2008;108:272–280.

28. Rolf C, von Eckardstein S, Koken U, Nieschlag E. Testosterone substitution of hypogonadal men prevents the age-dependent increases in body mass index, body fat and leptin seen in healthy ageing men: results of a crosssectional study. Eur J Endocrinol 2002;146:505–511.

29. Dandona P, Dhindsa S. Update: Hypogonadotropic hypogonadism in type 2 diabetes and obesity. J Clin Endocrinol Metab 2011;96:2643–2651.

30. Yeap BB, Chubb SA, Hyde Z, et al. Lower serum testosterone is independently associated with insulin resistance in nondiabetic older men. The Health In Men Study. Eur J Endocrinol 2009;161:591–598.

31. Stanworth RD, Jones TH. Testosterone in obezity, metabolic syndrome and type 2 diabetes. Front Horm Res 2009;37:74–90.

32. Kupelian V, Page ST, Araujo AB, et al. Low sex hormone binding globulin, total testosterone, and symptomatic androgen defi ciency are associated with the decelopment of the metabolic syndrome, in no-obese men. J Clin Endocrinol Metab 2006;91:843–850.

33. Jones TH, Arver S, Behre HM, et al.; TIMES2 Investigators. Testosterone replacement in hypogonadal men with type 2 diabetes and/or metabolic syndrome (the TIMES2 study). Diabetes Care 2011;34:828–837.

34. Grossmann M. Low testosterone in men with type 2 diabetes: Signifi cance and treatment. J Clin Endocrinol Metab 2011;96:2341–2353.

35. Nettleship JE, Jones RD, Channer KS, Jones TH. Testosterone and coronary artery disease. Front Horm Res 2009;37:91–107.

36. Aaronson AJ, Morrissey RP, Nguyen CT, et al. Update on the safety of testosterone therapy in cardiac disease. Expert Opin Drug Saf 2011;10:697–704.

37. Mathur A, Malkin C, Saeed B, et al. Long-term benefi ts of testosterone replacement therapy on angina treshold and atheroma in men. Eur J Endocrinol 2009;161:443–449.

38. Naghi JJ, Philip KJ, DiLibero D, et al. Testosterone therapy: treatment of metabolic disturbances in heart failure. J Cardiovasc Pharmacol Ther 2011;16:14–23.

39. Caminiti G, Volterrani M, Iellamo F, et al. Eff ect of longacting testostereone treatment on functional exercise capacity, skeletal muscle performace, insulin resistance, and barorefl ex sensitivity in elderly patients with chronic heart failure. A double-blind, placebo-controlled, randomised study. J Am Coll Cardiol 2009;54:919–927.

40. Nguyen CT, Aaronson A, Morrissey RP, et al. Myths and truths of growth hormone and testosterone therapy in heart failure. Expert Rev Cardiovasc Ther 2011;9:711–720.

41. Miner M, Canty DJ, Shabsigh R. Testosterone replacement therapy in hypogonadal men: assessing benefi ts, risks, and best practices. Postgrad Med 2008;120:130–153.

Zdroj: Medicína po promoci

Sdílejte článek

Doporučené

Den vzácných onemocnění 2024

28. 3. 2024

Jde o několik pacientů s konkrétní diagnózou. Avšak je již známo přes 10 000 klinických jednotek a jedná se o miliony pacientů. Česko patří k zemím s…