Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Neděle 17. únor 2019 | Svátek má Miloslava
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Slovo překážka ve slovníku nemám

Slovo překážka ve slovníku nemám

Medical Tribune 1/2013
30.01.2013 16:06
Zdroj: Medical Tribune
Autor: Lenka Šámalová

„Zkušenosti se získávají jenom tím, kolikrát za život člověk narazí.“ To jsou slova doc. MUDr. Jana Kotrlíka, CSc., který se příští týden dožívá neuvěřitelných 84 let (narozen 3. února 1929). Tento nestor české gastroenterologie, neúnavný vědecký pracovník i pokorný praktik, spoluzakladatel a organizátor International Symposium of Gastroenterology a Dr. Bares Award, pomohl vrátit po sametové revoluci českou gastroenterologii na evropskou scénu. Citujme jeho vlastní slova: „Staří by měli odevzdávat a mladí by měli mít odvahu si něco vzít.“

Doc. Kotrlík doslova prolamoval politicky zapříčiněnou izolaci české gastroenterologie. Díky své vstřícné povaze a odbornému renomé měl mnoho přátel. Jeho přirozené diplomatické vlohy slavily úspěch v organizaci evropských gastroenterologických kongresů v Praze – International Symposium of Gastroenterology (ISG) v roce 1997 a v roce 2001 a též United European Gastroenterology Week (UEGW) v roce 2004, při kterém plnil funkci čestného prezidenta. Jak to ale všechno začalo? Na to si pan docent dobře pamatuje: „Bylo to vpředvečer zahájení světového gastroenterologického kongresu v Los Angeles v roce 1994. Profesor Arnold z Porúří osobně dohlížel na to, aby každý dostal informaci, že příští UEGW se bude konat v Berlíně. Proč bych si já, méně známý gastroenterolog, nemohl přát mít kongres ve svém rodném městě, ve světoznámé Praze?! Hovořil jsem o tom při všech možných setkáních, a to i mezi představiteli European Society of Gastrointestinal Endoscopy (ESGE). Neběhal jsem po památkách, ale raději jsem po přednáškách věnoval čas rozhovorům se spoluúčastníky kongresů. První plakát oznamující kandidaturu Prahy jsem vyvěsil během UEGW 1995 v Berlíně. Určitě našemu úspěchu pomohl velmi zdařilý ‚live‘ endoskopický kurz ESGE, který jsme u nás uspořádali v roce 1993.“

Praha 1997

Na brožuře s programem 2. mezinárodního gastroenterologického sympozia (2nd International Symposium of Gastroenterology, 12. až 13. června 1997) pak stálo (přeloženo z angl.): „V červnu roku 1995 se v Andoře konalo první setkání gastroenterologů z České republiky, Slovenska, Polska a Katalánie. Účast 150 českých a slovenských lékařů sponzorovala společnost PRO.MED.CS Praha a.s. Pražské sympozium v červnu roku 1997 na to první navazuje ve snaze založit tradici mezinárodního sympozia organizovaného každé dva roky jako společné akce České gastroenterologické společnosti ČLS JEP a PRO.MED.CS Praha a.s. Cílem je přinášet nové poznatky do péče o gastroenterologicky nemocné. Tento rok v Praze přivítáme účastníky z Andorry, Polska, Slovenska, Španělska a Jugoslávie.“ Sympozia se pak konala v těchto městech: 1995 Andorra, 1997 Praha, 1999 Mallorca, 2001 Praha, 2003 Andorra, 2006 Krakov, 2008 Tallin, 2010 Kyjev, 2012 Taškent. Příští je naplánováno na rok 2014, které se po 13 letech vrátí opět do Prahy.

Taškent 2012

Taškent, hlavní město Uzbekistánu, bylo poprvé svědkem prestižního mezinárodního setkání gastroenterologů loni, kdy od 31. května do 2. června 2012 probíhalo 9th International Symposium of Gastroenterology, opět z iniciativy a za podpory české farmaceutické společnosti PRO.MED.CS Praha a.s. a ve spolupráci se zástupci gastroenterologických společností řady evropských států, Ruské federace a zemí střední Asie.

„Jsme velmi rádi, že ISG, které má v Evropě již velkou tradici, si nyní díky spolupráci všech zúčastnivších se zemí razí cestu i do střední Asie,“ řekl v rozhovoru pro místní tisk prof. José R. Armengol‑Miró (Hospital Vall d’Hebron, Barcelona, Španělsko), jeden ze zakladatelů tohoto sympozia. Trojici otců zakladatelů s ním tvoří právě doc. Jan Kotrlík a prof. Andrzej Nowak z Katovic, který byl kdysi také prezidentem ESGE. Akce sdružila více než 350 pozvaných odborníků ze 17 zemí Evropy, Ruska a středoasijských republik (SNS). Umožnila výměnu informací a prezentaci vlastních vědeckých výsledků také lékařům z této oblasti. Do Taškentu přicestovali přední evropští gastroenterologové a hepatologové, ale i zástupci tradičních gastroenterologických škol.

Na první den byly zařazeny přednášky na téma zánětlivých onemocnění střev. Na druhý den bylo naplánováno téma autoimunitních onemocnění. Třetí den byl věnován problematice různých aspektů endoskopických metod v léčbě urgentních stavů a také tématu hepatobiliárních onemocnění. Na všech čtyřiceti zajímavých a aktuálních přednáškách bylo v sále pořád plno. Živé diskuse probíhaly i o přestávkách nad postery, na kterých někteří odborníci uváděli výsledky svých výzkumů i klinické práce. Přednášející hovořili anglicky, ale organizátor poskytoval i simultánní překlad do ruštiny.

ISG 2012 se stalo významnou událostí v životě středoasijské zdravotnické veřejnosti. Ministr zdravotnictví Uzbekistánu Adham Ikramov v úvodní řeči prohlásil: „Je zapotřebí ve velké míře využívat takové formy vzdělávání, jako jsou každoroční národní školy a gastroenterologické konference, a zapojit do nich domácí vědce a přední odborníky z blízkého i vzdáleného zahraničí.“

„Osobně mám pocit, že se mise vyplývající z principů stojících při založení této akce naplňuje a reprezentanti zakládajících společností a sponzor se budou muset zamyslet, jakým způsobem pokračovat v budoucnu. Historický význam sympozia posílit edukaci a propojit běžně nekomunikující regiony zůstane jistě jednou z inspirací,“ napsal předseda České gastroenterologické společnosti ČLS JEP, prof. MUDr. Julius Špičák, CSc., z Kliniky hepatogastroenterologie, IKEM v Praze (Gastroent Hepatol 2012;66(4):319).

Dr. Bares Award

Na setkáních ISG se pravidelně prezentují výsledky soutěže o nejlepší vědeckou práci z oborů gastroenterologie a hepatologie, kterou zpravidla ve dvouletých intervalech vyhlašuje vedení farmaceutické společnosti PRO.MED.CS Praha a.s. Soutěž je vypisována od roku 1993 a v roce 2005 byla k uctění památky jejího zakladatele, dlouholetého generálního ředitele a významného příznivce gastroenterologie dr. Rudolfa O. Barese, pojmenována Dr. Bares Award (DBA). Tento muž měl kosmopolitní rodokmen, a tak se nelze divit, že ve své snaze podporovat vzdělávání v gastroenterologii spojil na začátku dosti odlišné země, a to Katalánii, Československo a Polsko. Do 11. ročníku soutěže Dr. Bares Award se aktivně zapojili odborníci z Ázerbájdžánu, Běloruska, Bosny a Hercegoviny, České republiky, Estonska, Gruzie, Kazachstánu, Moldávie, Litvy, Lotyšska, Polska, Ruska, Srbska, Slovenska, Slovinska, Ukrajiny a Uzbekistánu. Účastníci představovali svoje vědecké práce v podmínkách velké konkurence a prošli třístupňovým hodnocením. Sedmičlenná mezinárodní komise expertů vybírala nejlepší práce na základě přísných kritérií. Vítězům osobně předal diplomy a cenu Dr. Bares Award předseda mezinárodní komise doc. MUDr. Jan Kotrlík, CSc., a současný generální ředitel společnosti Dkfm. Thomas Bares. Ten pokračuje ve šlépějích svého otce, dr. Rudolfa Barese, a tak společnost PRO.MED.CS Praha a.s. široce podporuje gastroenterologický výzkum, a kromě jiného i naši Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové. Cena DBA je spojena i s finanční odměnou 19 000 eur rozdělenou mezi tři první místa. Loni získal druhé místo český kolektiv autorů: Hucl T, Benes M, Kocik M, Krak M, Maluskova J, Kieslichova E, Oliverius M, Spicak J. A novel double‑endoloop technique for natural orifice transluminal endoscopic surgery gastric access site closure. Gastrointest Endosc 2010;71(4):806–811.

Začátek cesty

Ale zpátky na úplný začátek. Jaká byla cesta docenta Kotrlíka k medicíně? „Ovlivnění rodinou bylo jednoznačné. Dědeček Janota i otec byli oblíbení a úspěšní lékaři. Pro mne to bylo jasné od základní školy.“ Děd Janota byl dokonce vrchním zdravotním radou a rodinným lékařem například u Havlových. Také otec byl gastroenterolog. V rodině se vyskytovalo mnoho dalších lékařů, např. profesor psychiatrie a neurologie O. Janota. Můj bratranec Janota je neuropatolog pracující v Anglii. Podobně teta a bratr se ženou byli také lékaři. „Vedle mé manželky je posledním lékařem v naší rodině naše dcera, která vede metabolickou jednotku III. interní kliniky 3. LF UK a VFN v Praze.“

Z pražské lékařské rodiny vedla cesta pilného studenta přes Jiráskovo klasické gymnázium samozřejmě na lékařskou fakultu (1948 až 1953). První působiště po promoci bylo v České Kamenici na dětském a chirurgickém oddělení místní nemocnice. Z vojenské služby pak pokračoval mladý lékař na interní oddělení Nemocnice Pod Petřínem, odkud byl donucen odejít. Z místa závodního lékaře Pražského stavebního podniku mohl posléze nastoupit na interní oddělení Nemocnice Na Františku (1964 až 1966). Dvacet jedna nejintenzivnějších let pracoval na slavném interním oddělení Fakultní polikliniky 1. LF UK v Praze. K habilitaci byl z politických důvodů připuštěn až ve zralém věku, a to v roce 1989 na IV. interní klinice 1. LF UK, kde předtím pracoval dvanáct let. Díky jeho píli a úsilí zde vzniklo známé centrum digestivní endoskopie, které provádělo všechny v té době existující endoskopické metody. Cestovat mohl doc. Kotrlík jako nekomunista pouze díky své práci lékaře ženské a juniorské basketbalové reprezentace. Rok 2000 znamenal pro doc. Kotrlíka začátek posledního pracovního angažmá, a to ve Vysočanské nemocnici (Clinicum, a.s.), kde před rokem svou aktivní lékařskou dráhu skončil.

V České gastroenterologické společnosti ČLS JEP se v roce 1990 stal vědeckým sekretářem a v letech 1994 až 1998 pracoval ve funkci předsedy a později jako místopředseda, pokladník i člen výboru a revizní komise. Členem výboru Evropské endoskopické společnosti byl v letech 1996 až 2000. Stal se také čestným členem Československé, Slovenské, Maďarské a Středoněmecké gastroenterologické společnosti. Do svých redakčních rad ho přizvaly mnohé časopisy, jako např. Endoscopy, Gastrointestinal Endoscopy a další. Jeho publicistická činnost se týkala především tematiky rozvoje a zavádění endoskopických metod u nás.

Bulbitida

Když se pana docenta zeptáte, na co je pyšný, odpoví bez rozmýšlení: „Na evropský kongres a bulbitidu.“ Dnes naprosto běžný termín bulbitida, který je v seznamu chorob a má své číslo v lázeňských indikacích, sám doc. Kotrlík vymyslel a uvedl ve všeobecnou známost. Jejím podkladem je histologicky definovaný zánět bulbu duodena, tedy duodenitida. Bulbus duodeni je místo častého výskytu peptického vředu a zánětlivých změn způsobujících podobné příznaky jako duodenitida a prokazatelných jen endoskopicky. Bulbitida je na rozdíl od gastritidy regulérním makroskopickým pojmem. Diagnózu bulbitidy může lékař učinit při endoskopickém vyšetření. Je patrná edematózně prosáklá a zduřelá stěna bulbu. Obvykle se vyskytují eroze a afty, mnohdy bývají hemoragické. Eroze mohou být kryty fibrinovými nálety. V drtivé většině souvisí bulbitida s přítomnosti H. pylori, proto se odebírá biopsie z antra. Histologicky nalézáme zánět s výraznou celulizací. Klinická symptomatologie je obdobná vředové chorobě duodena. Bulbitida je součástí peptické choroby. Léčba je obdobná terapii vředové choroby duodena. Podáváme blokátor protonové pumpy a případně dvě antibiotika k eradikaci přítomného H. pylori.

Tajemství Jirušových beden

Od jara 2012 jsou v Národním muzeu na výstavě Vynálezci a vynálezy k vidění tajemné Jirušovy bedny, jejichž otevření povolil majitel až v roce 2101. Jedná se o zapečetěný odkaz (pravděpodobně věci každodenní potřeby, jako je oblečení, knihy a možná i nějaký herbář) známého českého lékaře, který se také vášnivě zajímal o botaniku. Láska k rostlinám a botanice se v rodině pěstovala i po jeho smrti. Stejně tak přetrvala dodnes i medicínská tradice rodiny. Na svého předka Bohuslava Jiruše (1841 až 1901) a jeho nápad zanechat něco příštím generacím vzpomíná doc. Kotrlík následovně: „Myslím si, že připomínat tyto bedny a historii s nimi spojenou, je dobrý nápad. Stojí za to vyzdvihnout i jména těch, kteří historii přispěli svou každodenní pilnou prací. Což je jistě případ mého předka Bohuslava Jiruše, profesora farmakologie na Karlově univerzitě, který byl velmi pilný – nastřádal spoustu věcí a taky slušné jmění. On ty peníze potom věnoval z větší části muzeu a muzeum bylo jeho život. Proto se domnívám, že to byl člověk na svém místě.“

Takovým člověkem na svém místě je i doc. Kotrlík, který svým celoživotním úsilím, pílí, velkorysostí a pokorou ctí rodinnou tradici. V tom, jak o svém předkovi hovoří, můžeme rozšifrovat i jeho vlastní životní krédo: Respektovat práci jiných! Jedině s takovým postojem mohl dát dohromady tolik schopných lidí a spoluzaložit tradici ISG, významného setkání na poli evropské medicíny, jež jednou za dva roky přivede k debatnímu stolu mnoho gastroenterologů a podporuje gastroenterologický výzkum oceňováním původních vědeckých prací.

Umět s lidmi promluvit

V čem tkví pověstné diplomatické schopnosti vždy vstřícného, pozitivně naladěného a velkorysého pana docenta? Vlastní přístup k lidem dokreslují jeho závěrečná slova: „Cokoli člověk dnes dělá, tak nedělá jenom on, vždycky se musí opírat o určitou spolupráci. Totéž platí i v medicíně. Dobrá endoskopická vyšetření se neudělají bez kvalitní sestry, když člověk nemusí vůbec myslet na to, co ta sestra dělá. Nelze jen vyhlašovat, že já jsem ten slavný endoskopista… Stejně tak chirurg může být sebelepší, ale bez dobrého asistenta se neobejde. A s tím souvisí i pochvala. Člověk má pochválit i za maličkost. Pochvala nestojí nic a mezi lidmi dělá divy.“



Copyright © 2000-2019 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky