Výzkum tkání: lukrativní byznys za státní peníze. Zatím bez výsledků.
Stát dává stovky milionů na vědeckou činnost firmám, které neumějí vysvětlit, co za tyto peníze vlastně produkují. Firmy navíc odmítají sdělit, kdo na projektech skutečně pracuje. Věc je o to podivnější, že tyto informace tají i stát, který peníze firmám poskytuje… Před nedávnem zveřejnil deník Insider informace o podivných okolnostech fungování firem, které vznikly po nuceném útlumu Tkáňové banky v Brně. Redakce Medical Tribune přidává podrobnosti, které dokládají nejasné toky státních peněz do těchto soukromých společností.
Před čtyřmi roky Topolánkova vláda na konci svého působení ve velkém spěchu odstátnila Tkáňovou banku při FN Brno. „Odcházející vláda odsouhlasila nákup minoritních balíků akcií firem Národní tkáňové centrum, a.s., Brno, a Centrum buněčné terapie a diagnostiky, a.s., Ostrava, pouhé čtyři dny před koncem svého mandátu. Je podivné, že obě firmy byly založeny chvíli před tímto rozhodnutím,“ upozorňoval už na začátku projektu někdejší poslanec za KDU‑ČSL Ludvík Hovorka.
V Národním tkáňovém centru (NTC), PrimeCell a.s. a Centru buněčné terapie a diagnostiky, a.s. (CBTD), figuruje podnikatel Michal Zahradníček, který působí také ve fotovoltaickém byznysu. Firmy tvrdí, že produkují novinky, jež pomáhají při léčbě závažných onemocnění. Jenže – jak se ukazuje, firmy neumějí doložit, jaká zdravotnická zařízení jsou odběrateli jejich produktů. „Našimi klienty jsou kliniky, zdravotnická zařízení a vědecké instituce po celém světě. Koncovými uživateli produktů jsou pacienti nemocnic a ambulantních zařízení. Spolupracujeme se špičkovými vědeckými institucemi na uvádění výsledků vědy a výzkumu do praxe,“ tvrdí firmy na svých webových stránkách.
S jakými konkrétními nemocnicemi tedy firmy spolupracují? Redakce se zeptala člena představenstva Národního tkáňového centra Romana Krause, který je zároveň ředitelem FN Brno. „Kompletní přehled produktů a diagnóz naleznete na webových stránkách NTC,“ uvedl Kraus na dotaz, která konkrétní zdravotnická zařízení s firmami spolupracují.
Na webových stránkách tkáňového centra (www.natic.cz) je přitom uveden pouze seznam tkáňových přípravků, které Národní tkáňové centrum získává, skladuje a používá dále pro léčbu pacientů. Jaké jsou tedy dosavadní výsledky dvouletého výzkumu na jmenovaných produktech a jakou přidanou hodnotu k těmto produktům dávají nově vzniklé firmy, už se veřejnost nedozví. „Oddělení tkáňové terapie nebo Oddělení tkáňových transplantátů připravuje ve spolupráci s operatéry nemocnic transplantáty navržené dle jejich požadavků ve špičkové kvalitě s důrazem na bezpečnost produktu pro příjemce,“ uvedl Roman Kraus.
Statisíce korun dotací. Jaké jsou výsledky?
Společnosti NTC, PrimeCell a CBTD přitom získávají tučné dotace z veřejných peněz. Státní agentura CzechInvest schválila před časem dotaci na projekty PrimeCell a.s. ve výši 363 milionů korun. Dalších 250 milionů korun putuje těmto firmám z fondů Evropské unie do investic. Připomeňme, že tyto firmy měly naopak přinést výzkumu peníze. Zatím však jejich aktivita spočívá v tom, že získávají dotace na projekty, u nichž nejsou schopné doložit, co za státní finance vlastně vyrábějí. Zůstává tak otázkou, jaká je přidaná hodnota soukromého kapitálu v tkáňové bance, a proč bylo vlastně potřeba dříve fungující státní instituci předávat do soukromých rukou.
Národní tkáňové centrum si při svém vzniku dalo za cíl dodávat nemocnicím v republice umělé cévní protézy, chrupavky či buněčné kožní štěpy pro tkáňovou terapii. „Za pomoci tkáňového inženýrství vyrobíme umělé kožní kryty třeba pro léčbu popálenin či bércových vředů, anebo umělé cévy, kterými lze přemostit poškozené cévy pacienta,“ uvedli na začátku své činnosti zástupci NTC. Jenže Státní ústav pro kontrolu léčiv, který takové novinky eviduje, hlásí slovy své mluvčí Veroniky Petlákové: „Národní tkáňové centrum má na základě rozhodnutí MZ ČR schváleno použití v rámci specifického léčebného programu (SLP) pouze u přípravku chondrograft.“ Chondrograft je přitom přípravek, na němž odvedli podstatnou část práce odborníci ještě v éře „státní“ Tkáňové banky. Veškeré další bioimplantáty by potřebovaly registraci SÚKL, kterou tyto soukromé firmy ale nemají. Jejich zbývající aktivity – uchovávání lidských tkání a orgánů – nejsou nijak specifické.
„Každý výrobek, který se implantuje do člověka, musí projít náročným testováním a musí mít povolení příslušných úřadů. To platí zejména pro implantáty z cizorodých materiálů, například plastických polymerů. Nemohu se vyjadřovat k činnosti těchto firem, ty neznám. Pokud se týče skladování a používání tkání či lidských orgánů, obecně lze říci, že tuto činnost vykonává v České republice více specializovaných zdravotnických zařízení, jako jsou transplantační centra a oční banky,“ vysvětluje prof. MUDr. Václav Mandys z Ústavu patologie 3. LF UK a FN Královské Vinohrady v Praze.
Nejenže tedy není zřejmé, co firmy vlastně produkují. Ukazuje se, že není jasné ani to, kteří významní odborníci pro tyto společnosti pracují. Spolumajitel firem Michal Zahradníček se zaštiťuje významnými jmény v oboru. Tvrdí například, že spolupracuje s prof. Evou Sykovou, ředitelkou Ústavu experimentální medicíny. Samotná prof. Syková však takové tvrzení odmítá: „S firmami pana Zahradníčka jsme nespolupracovali a spolupracovat nechceme.“ Ve vědeckých kruzích je přitom běžné, že každé významné pracoviště s uznávanými odborníky musí o svých výzkumech informovat v renomovaných odborných časopisech. Většinou to bývá podmínka udělení grantů. Tyto firmy však nemohou doložit ani publikaci ve vědeckých časopisech, ani jména odborníků, kteří pro ně pracují.
Miliony korun na podezřelé projekty
Podivné okolnosti fungování firem NTC, PrimeCell a.s. a CBTD, a.s., dokládají na konkrétních příkladech jednotlivé vědecké projekty. V současnosti je například v běhu projekt Buněčné testovací sady CellKit, na který Centrum buněčné terapie a diagnostiky získalo od ministerstva průmyslu podporu sedmi milionů korun. Probíhající projekt má za cíl „realizovat výzkumné a vývojové aktivity, které vedou k tvorbě nové metody testování chemických a biologických přípravků s využitím kultivovaných štěpů kůže.“ Řešiteli jsou vedoucí parazitologického oddělení Zdravotního ústavu v Ostravě Mgr. Hana Bílková a Ing. Josef Heller, místostarosta Prahy 3. Magistra a inženýr samozřejmě nemají a ani nemohou mít potřebnou kvalifikaci k tak specifickému medicínskému úkolu, jako je kultivace kožních štěpů. Redakce tedy položila otázku, kdo jsou další řešitelé projektu, kteří se na kultivaci buněk specializují. „Pro účely veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích je poskytovatel oprávněn shromažďovat potřebné údaje o návrzích projektů a uchazečích včetně osobních údajů. Tyto údaje však nejsou veřejně přístupnými informacemi,“ odpověděl Tomáš Paták z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu.
Stejné informace se redakce pokusila zjistit také o dalších projektech Centra buněčné terapie a diagnostiky, a.s. Tato firma získala finanční dotace i od státní Technologické agentury ČR – na projekt Sulgelix dotaci ve výši 6,7 milionu korun, na projekt CellSELect 7,8 milionu korun. Ale ani ta není ochotna sdělit, jakou konkrétní zkušenost s výzkumem kmenových buněk řešitelé těchto projektů mají. „Prostudoval jsem dostupné materiály a v obou případech jsou stanoviska expertů ve shodě, tedy u žádného z projektů se neobjevilo v době rozhodování o projektech kritérium zpochybňující odbornost, způsobilost či nereálnost realizace,“ odpověděl mluvčí agentury Leoš Kopecký.
Jedinou přístupnou informací je podle ministerstva průmyslu to, že projekt CellKit řeší několik lidí ze Zdravotního ústavu v Ostravě. Ředitelem ústavu je přitom RNDr. Petr Hapala, který má za sebou pozoruhodnou minulost. V 90. letech byl členem výkonné rady ODS a odstoupil po aféře mrtvých sponzorů strany v roce 1997. Krátce nato společně s pozdějším náměstkem ministerstva zdravotnictví Markem Šnajdrem vedl soukromou firmu HP Construct. Společnost získávala od státu velké zakázky financované z obecních rozpočtů obcí na severní Moravě. Po dvou letech firma zkrachovala a zanechala za sebou dluhy ve výši 67 milionů korun. Pozdější náměstek MZ Marek Šnajdr byl v kauze HP Construct dokonce obžalován (později obžaloby zproštěn).
Právě RNDr. Petr Hapala přitom tento měsíc svým zaměstnancům přísně zakázal cokoli o těchto projektech sdělovat. „My jsme se s panem ředitelem dohodli, že nebudeme na vaše otázky odpovídat. Jsou velmi útočné. Všichni zaměstnanci ústavu mají od vedení přísný zákaz komunikovat na toto téma s médii,“ uvedla řešitelka projektu CellKit, parazitoložka Hana Bílková.
Na utajování informací nemá stát ani firmy nárok
Podle právníků je neposkytnutí těchto informací ze strany úřadů porušením zákona. „Ze znění zákona o veřejném přístupu k informacím plyne, že jména řešitelů a dalších pracovníků poskytovatel zveřejní, tedy i na žádost poskytne,“ říká Oldřich Kužílek z Otevřené společnosti o.p.s. Poskytovatel dotace by měl podle zákona zveřejnit i kvalifikační předpoklady řešitelů projektu. „Podle mého názoru je ministerstvo povinno poskytnout informace o odborných předpokladech řešitelů a dalších pracovníků v projektu,“ domnívá se Kužílek.
Ředitel Nadačního fondu proti korupci Petr Soukenka považuje chování poskytovatele dotací i řešitelů projektu za podezřelé: „Postoj řešitelů musí nutně vyvolat dojem, že ve skutečnosti o žádný vědecký projekt nejde, ale že jde o přesunutí veřejných prostředků do soukromých kapes bez toho, aby byl konkrétní výsledek. Konzultoval jsem tento případ s kolegy, kteří se pohybují ve vědeckých kruzích. Potvrdili mi, že je zcela nemyslitelné, aby se vědecký tým choval takovým způsobem, pakliže tedy neuvažujeme o trestněprávním jednání,“ poznamenal Soukenka.
A ještě jedna důležitá informace na závěr. Firma PrimeCell a.s. buduje v areálu FN Ostrava nový biotechnologický park 4MEDi za téměř miliardu korun. Většinu peněz na tuto stavbu získala z dotačních programů Evropské unie. Biomedicínské centrum o rozloze 6 500 metrů čtverečních má zaměstnat asi 150 vědců a výzkumníků v oborech biologie, medicíny a materiálového inženýrství. Které konkrétní kapacity v oboru budou pro tento nákladný projekt pracovat, však firma nesdělila.
Zdroj: Medical Tribune