Jaké zákony bych prosadil
Chci prosadit zákony pro vyšší transparentnost českého zdravotnictví, právní jistotu lékařů a udržitelnost systému veřejného zdravotního pojištění.
1. Zákon o transparentních smluvních vztazích mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními – povinné zveřejňování smluv na internetu
Až dosud je v českém zdravotnictví naprosto nepřehledná situace v úhradách za péči.
Každá nemocnice, respektive zdravotnické zařízení má jinou výši úhrad ze zdravotních pojišťoven. Důvody jsou různé, ale převažují dva hlavní – historicky odlišně nastavené základní sazby DRG a dále odlišný přístup zdravotních pojišťoven k jednotlivým zdravotnickým zařízením.
To znamená, že co zdravotnické zařízení, to jiná smlouva se zdravotní pojišťovnou. Obecně platí, že větší zdravotnické zařízení nebo řetězec zdravotnických zařízení mají větší vyjednávací sílu a tím i lepší podmínky úhrad za výkony a poskytnutou péči, než menší zdravotnická zařízení provozovaná jednotlivými lékaři nebo malé nemocnice.
Je nutné, aby smlouvy a veškerá smluvní ujednání mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními byly zveřejněny na příslušných webových stánkách nemocnice a zdravotní pojišťovny. Pak by se předešlo existujícím nadstandardním úhradám některým zdravotnickým zařízením.
Argumenty o obchodním tajemství neobstojí. Zdravotnická zařízení jsou financována z veřejných prostředků, které musejí podléhat důsledné veřejné kontrole. Podobný zákon platí již dva roky na Slovensku a není důvod, aby nemohl platit i na území České republiky.
2. Novela zákona o zdravotních pojišťovnách
Je potřeba zamezit ovládání zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení stejnou ovládající osobou a zamezit slučování zdravotních pojišťoven bez vážných ekonomických důvodů a zpřísnit kritéria pro členy managementu, správních a dozorčích rad zdravotních pojišťoven z hlediska střetu zájmů. S tím souvisí také zpřísnění dohledu nad zdravotními pojišťovnami ze strany ministerstva financí a ministerstva zdravotnictví.
V civilizovaném světě není možné, aby stejná osoba ovládala, provozovala nebo vlastnila nemocnice a další zdravotnické zařízení a současně vlastnila nebo ovládala zdravotní pojišťovnu. Tento princip byl v České republice porušen a je třeba to napravit. Zjednodušeně řečeno, není přípustné, aby firma ovládala platebnu, do které ročně nateče z veřejného zdravotního pojištění čtyřiadvacet miliard korun a mohla z těchto prostředků platit svým vlastním firmám.
V minulém volebním období pan ministr Heger zrušil v zákoně o zdravotních pojišťovnách příslušný paragraf, který bránil účelovému slučování zdravotních pojišťoven bez vážných ekonomických důvodů a umožnil tak sloučení již třetí zdravotní pojišťovny s pojišťovnou ovládanou provozovatelem řetězce zdravotnických zařízení.
3. Zákon o léčivech – zrušení povinnosti vystavovat recepty pouze v elektronické podobě
Tento pozměňovací návrh byl k zákonu o léčivech přilepen některými poslanci v roce 2012, předkladatelé tohoto návrhu měli zřejmě své zájmy na tom, aby si každý lékař musel koupit příslušný software, který je poměrně nákladný. Kromě tohoto hlavního ekonomického zájmu šlo i o legalizaci rozsáhlé veřejné zakázky z roku 2008, vypsané Státním ústavem pro kontrolu léčiv na tzv. Centrální úložiště dat.
Tato zakázka byla zadána v rozporu se zákonem a zadavatelům hrozil možný postih. Za zakázkou na centrálním úložištěm dat jsou konkrétní ekonomické zájmy dodavatelů software a farmaceutické lobby, která potřebuje data pro svůj byznys.
5. Zákon o zdravotních službách – náprava řady problémových a nejasných ustanovení komplikujících život nemocnicím, praktickým lékařům i ambulantním specialistům. Navrácení kompetencí ministerstvu zdravotnictví k tvorbě sítě zdravotnických zařízení
Zákon o zdravotních službách byl připraven horkou jehlou bez respektování oprávněných připomínek profesních sdružení lékařů, profesních komor a nemocnic. Řada ustanovení komplikuje vykonávání svobodného lékařského povolání praktickým lékařům i ambulantním specialistům i práci nemocnicím.
Ministerstvo zdravotnictví se novým zákonem zbavilo jakýchkoliv kompetencí k tvorbě, regulaci a garanci sítě zdravotnických zařízení s výjimkou velkých specializovaných center. Tyto pravomoci byly přeneseny plně na zdravotní pojišťovny, což pokládám za nešťastné řešení, vyžadující okamžitou nápravu. Lékaři potřebují nutně právní úpravu, která umožní dědění a převod lékařských praxí i mezi fyzickými osobami.
6. Zákon o léčivech – prodej léčiv s obsahem pseudoefedrinu pouze na recept
Česká republika je největším výrobcem a vývozcem pervitinu v Evropě. Základní surovinou k výrobě této drogy jsou léky s obsahem pseudoefedrinu, které se vydávají bez receptu pouze s omezením na občanský průkaz.
7. Zákon o veřejném zdravotním pojištění – zvýšení plateb za státní pojištěnce, zrušení stropů na zdravotní pojištění, vyšší ochrana prostředků před zneužíváním
Stát platí za „své“ pojištěnce, tj. děti, ženy na mateřské dovolené, důchodce a nezaměstnané, podstatně méně, než platí běžní zaměstnanci v produktivním věku. Platby státu se musí navýšit a současně se musí zvýšit ochrana prostředků před zneužíváním.
V současné době není dobře nastaven poměr plateb a možného čerpání pro naše občany pracující v zahraničí. Tito lidé neodvádějí do českého zdravotního systému téměř nic, ale po zaplacení určité minimální částky se vrátí do republiky „vykonat zdravotní údržbu“ svého těla, protože v zahraničí by se nedoplatili. To není pro systém udržitelné a peníze pak chybí pro lidi, kteří poctivě celý život platí.
Od roku 2008 byly zavedeny tzv. stropy na zdravotní pojištění ve výši čtyřnásobku, později šestinásobku průměrné mzdy. Lidé s vyšším příjmem (cca 120 tisíc měsíčně) neodvádějí zdravotní pojištění z částky mzdy, která přesahuje tento strop. České zdravotní pojištění je založeno na solidaritě a není žádný důvod, aby jakékoliv stropy byly zachovány.
Zdroj: Deník Referendum