Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Středa 05. srpen 2020 | Svátek má Kristián
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

ČLK jednala o „de lege artis medicinae“

ČLK jednala o „de lege artis medicinae“

Medical Tribune 1/2014
27.01.2014 13:17
Zdroj: Medical Tribune
Autor: jší
ČLK považuje za svůj úspěch, že v zákonu o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. byl pojem „lege artis“ nahrazen adekvátním termínem „náležitá odborná úroveň“. Je v něm zdůrazněna autonomie rozhodování lékaře v odborných otázkách. Článek z aktuálního vydání MT.

V pořadí již třetí konferenci z cyklu „Etika a komunikace v medicíně“ uspořádala koncem listopadu Česká lékařská komora – po předchozích jednáních věnovaných etice a eutanazii patřilo to letošní problematice lege artis.

Bohatá účast opět potvrdila, že zvolená témata jsou velmi aktuální a že tedy hlavní organizátoři těchto konferencí – PhDr. Radek Ptáček, Ph.D., a doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc. – před třemi lety založili více než užitečnou tradici. Na letošním jednání představilo pětadvacet přednášejících problematiku lege artis v souvislostech právních, obecně medicínských i oborových, následující diskuse pak potvrdila, že jde o otázky často nedořešené a tudíž aktuální.

Jak na konferenci zaznělo, spojení „lege artis“ je v určitém smyslu „známý pojem neznámého obsahu“. Tuto „neznámost“ reprezentují různé, často i značně odlišné interpretace, jež se objevily i během konference. Ve skutečnosti celé spojení „de lege artis medicinae“ znamená „podle zákona umění lékařského“ (lex = zákon, ars = umění); bez ohledu na jazykový překlad pojmu a jeho doslovné i přenesené významy se jím vždy mínil a míní odborně správný výkon lékařské profese. Lege artis je postup, který je v daném místě a čase proveden způsobem odpovídajícím dosažitelným možnostem medicíny, přičemž pojem se vztahuje nejen k léčbě, ale i k diagnostice a ke komunikaci s pacientem, a samozřejmě i k lékařskému výzkumu. Je o to důležitější v době, kdy se rychle rozevírají nůžky mezi tím, co medicína umí, a tím, co konkrétní lékař v daném místě a čase může.

ČLK považuje za svůj úspěch, že v zákonu o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. byl pojem „lege artis“ nahrazen adekvátním termínem „náležitá odborná úroveň“. Je v něm zdůrazněna autonomie rozhodování lékaře v odborných otázkách a do centra pozornosti jako střed veškerého konání lékařů postaveni pacienti. Tedy žádní „poskytovatelé péče a klienti“, jak to plyne z bruselského „newspeaku“, nýbrž „lékaři a pacienti“.

Co konkrétně z pojmu lege artis plyne?

Jsou to v zásadě tři principy:

-Lékař svobodně volí vhodný uznávaný medicínský postup, který je v souladu s poznatky lékařské vědy, a to s ohledem na individualitu pacienta a s jeho informovaným souhlasem, lze‑li jej získat.

-V konkrétním případě může lékař, s ohledem na individualitu pacienta, zvolit i jiný než obecně uznávaný medicínský postup, je‑li to v zájmu pacienta důvodné. Odlišný postup je pak povinen podrobně odůvodnit ve zdravotnické dokumentaci.

-Při hodnocení správnosti postupu lékaře je třeba brát v úvahu konkrétní podmínky a objektivní možnosti (včetně věcného a technického vybavení zdravotnického zařízení a personálního zajištění služeb v daném místě a čase). Jiné možnosti jsou na přední klinice ve všední den a v pracovní době, jiné v malé nemocnici v noční době ze soboty na neděli.

Nelze připustit ovlivnění postupu lege artis ekonomickými limity

Je třeba mít na paměti, že nárok na bezplatnou péči a nárok na léčbu na náležité odborné úrovni jsou dva samostatné nároky. A zatímco nárok na bezplatnou péči podle zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb. v určitých případech omezit lze (ovšem pouze zákonem, neboť „právo na ochranu zdraví je dáno Listinou základních práv a svobod za podmínek, které stanoví zákon“), nárok na léčbu s náležitou odbornou úrovní naopak omezit možno není. To tedy znamená, že ani ekonomické (úhradové a regulační), ani jiné limity nemohou a nesmějí vést k postupu non lege artis. Kromě toho, i kdyby na daném pracovišti nebylo možno určitý postup poskytnout, je povinností lékaře seznámit pacienta vždy se všemi možnostmi léčby. Jinými slovy – lékař nesmí zamlčet optimální léčebný postup jen proto, že na daném místě a v daném čase není ekonomicky, organizačně či z jiných důvodů dostupný. Ve vztahu ke snahám omezit autonomii lékařů jde o to ubránit medicínu jako souhrn vědy, umění a ušlechtilého řemesla, jako obor lidské činnosti, který nenabízí ani nekvalitní párky, ani podvodné půjčky, nýbrž péči o člověka a jeho zdraví. Proto je nešťastné, že v novém občanském zákoníku jsou zdravotnické služby zařazeny mezi ostatní běžné služby, aniž by byla respektována existence samostatného zákona o zdravotních službách.

Vůle pacienta a informovaný souhlas

Postup lege artis při jakémkoli nároku je nemyslitelný bez respektování vůle pacienta a jeho svobodného a informovaného souhlasu, jak to definuje Úmluva o lidských právech a biomedicíně. Toto zásadní pravidlo by mělo být zařazeno do standardů péče každého zdravotnického pracoviště. Jeho předpokladem je správná komunikace mezi lékařem a pacientem – lékař musí volit obsah a formu této komunikace v kontextu aktuálního zdravotního stavu a zájmu pacienta a vést ji způsobem, který zdravotnímu stavu a osobnostním charakteristikám konkrétního pacienta odpovídá. Text Úmluvy počítá i s případy, kdy z různých důvodů příslušný souhlas získat nelze; pak – pokud je zákrok nezbytný pro zdraví či záchranu života pacienta – umožňuje provést jej okamžitě.

Kdo, jak a co by měl posuzovat

V případě soudního jednání by dodržení či porušení principu lege artis měl vždy posuzovat znalec s náležitou odborností, erudicí a zkušeností, a to na základě otázek správně položených soudem a při znalosti konkrétních podmínek a možností, které lékař v daném případě měl. Zohlednit musí tři základní faktory: aktuální medicínské poznání, jeho dostupnost, proveditelnost v daném místě a čase. A každý případ je nutno posuzovat nikoli z pohledu ex post, kdy je již výsledek znám, nýbrž z pohledu ex ante, tedy jak se stav jevil lékaři v době, kdy rozhodoval o dalším postupu.

Lege artis byrokratů je odlišné od lege artis lékaře a zdravotníků

Jinak je problém lege artis nahlížen od lůžka pacienta či z operačního sálu, jinak od úřednického psacího stolu. Oči lékaře jsou upřeny na zdraví pacienta, oči byrokrata na plnění právních předpisů a ekonomických ukazatelů. Proto by měl být mezi lékaři a zdravotníky na jedné straně a právníky, plátci a organizátory zdravotnictví na straně druhé veden nikoli boj, nýbrž dialog v zájmu pacienta. Odpovídající možnosti k práci zdravotníků v duchu lege artis by měli pomoci vytvářet i politici – je to neodmyslitelná podmínka výkonu tohoto ušlechtilého řemesla, které i oni jednou mohou potřebovat.



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky