Přesčasy v nemocnicích? MZ stále přešlapuje na místě

Ministerstvo do tohoto data předložilo pouze obecná opatření. „Jako dlouhodobé řešení je nutné, obdobně jako v jiných zemích, navýšení počtu lékařů, zvláště v nejvíce kritických oborech - interna, gynekologie, chirurgie, ARO,“ odpověděla na dotaz MT tisková mluvčí ministerstva zdravotnictví. Odkdy chce ministr lékařské stavy posílit, už neříká. „MZ předložilo teze, dle kterých by měl být problém řešen, ale bez časového plánu,“ doplnil informaci MUDr. Miloš Voleman, místopředseda Lékařského odborového klubu (LOK-SČL).

Racionalizace služeb a směnný provoz

Jako krátkodobější řešení navrhuje ministerstvo „racionalizaci služeb, možnosti navýšení tarifní složky platu a snížení odměny za přesčas. V některých oborech, kde není každodenní kontinuita péče, lze uvažovat i o zavedení směnného provozu,“ uvádí zástupci ministerstva.

Navrhovaná opatření by podle Lékařského odborového klubu zásadní zlepšení současného stavu nepřinesla. „Takzvaná racionalizace služeb již většinou proběhla v minulých letech, kdy nemocnice šetřily, kde mohly. Na mnoha místech je již zajištění ústavních pohotovostních služeb kapacitně poddimenzováno - jak personálně, tak počtem lůžek. Případy sporů mezi nemocnicemi a záchrannou službou v Praze jsou typickým následkem takové neuvážené „racionalizace“,“ říká MUDr. Voleman.

Navýšení tarifní složky platu jsou podle LOK-SČL nezbytným prvním krokem. „Ale nemůže se jednat jen o výši 3 %, jak se nyní navrhuje pro zaměstnance státní správy, nárůst by měl být řádově vyšší. Odměna za přesčas se vypočítává dle ustanovení zákoníku práce, nejde tedy o libovolně proměnnou složku platu. Omezení nákladů na přesčasy je v zásadě možné omezením počtu přesčasových hodin - tedy navýšením počtu lékařů. Představy, že toto lze řešit bez navýšení celkových finančních prostředků jsou scestné,“ poznamenává člen předsednictva LOK.

V této souvislosti není bez zajímavosti, že mezi v červnu představenými dvanácti prioritami ministra Němečka problematika nelegálního překračování objemu přesčasové práce uvedena není. Není divu, že nemocniční lékaři, kteří čekají na řešení současné situace už několik let, mají pocit, že tento problém ministerstvo za důležité nepovažuje. „Přesčasová práce a vůbec personální zajištění zdravotní péče zjevně k prioritám pana ministra nepatří,“ komentují situaci lékaři na webu Medical Tribune.

Řešením současného problému s nelegálním překračování přesčasových hodin nemocničních lékařů není ani zavedení směnného provozu, jak občas zaznívá z úst úřadník a politiků. Pokud nemá dojít k omezení lékařské péče, vyžaduje směnný provoz ještě více zaměstnanců, než režim ústavní pohotovostní služby s přesčasy. Jde-li o obor, kde není nutná kontinuita péče, pak tento obor asi nebude mít ani dnes zásadní problém se zajištěním ústavní pohotovostní služby. „Některé nemocnice již v minulosti směnný provoz přechodně zavedly. Obvykle to znamenalo velké omezení rozsahu péče a následně i ekonomický propad pro nemocnici. Tudy cesta prostě nevede a to už vůbec neberu v potaz, že vědecká rada ČLK označila přechod do směnného provozu za postup potencionálně non lege artis,“ upozorňuje MUDr. Voleman.

Situaci komentuje lapidárně MUDr. Martin Sedláček, který pracuje jako urolog v Nemocnici Havířov: „Systém má pouze dvě řešení. Více finančních prostředků a více personálu nebo razantní omezení dostupnosti zdravotní péče. Všechny ostatní pokusy jsou pouze tanečky se snahou problém odložit.“

Zavřít a nechat nemocné bez dozoru?

Jak vypadá dnes situace v jednotlivých nemocnicích? Za jakých pracovních a platových podmínek lékaři slouží? Redakce Medical Tribune mapovala situaci v různých nemocnicích. „Ve Všeobecné fakultní nemocnici, kde pracuji, nemáme už prakticky dohodu o pracovní činnosti. Jedeme na přesčas a náhradní volno,“ popsala situaci pro MT lékařka Marcela Sojáková a dodala: „Na některých klinikách se snížil počet sloužících lékařů, aby se do přesčasů vešli. Na některých pracovištích pak bývá problém s vybíráním náhradního volna. Důsledkem těchto změn je, že se lékařům pochopitelně snížily příjmy. Za všední službu nám proplatí sedm hodin, zbytek jde na přestávky a placené volno po službě. Za pikantnost považuji to, že za neděli nám proplatí sedm hodin pondělních, tedy „všedních“ a za ty „dražší“ nedělní jdeme v pondělí domů. Prý je to takto systémové, co na tom, že je to protiprávní. Na některých klinikách - JIP, ARO - mají smluvní platy a obávám se, že ne všude se zde dodržuje limit 416 hodin. Lékaře jsem na to upozorňovala, ale zatím si nikdo oficiálně nestěžoval. Dohody o pracovní činnosti zůstávají pouze na centrálním příjmu, kde slouží lékaři z různých klinik,“ říká lékařka.

MUDr. Sedláček připojuje ironicky: „Systém pohotovostních služeb je ve většině lůžkových zařízení doveden do úplné dokonalosti, co se týče vykazování pro úřady práce a tím pádem i pro statistiky. Stejná práce je vykazována různými způsoby, včetně toho, že lékaři práci vůbec nevykazují nebo podepisují, že pohotovostní službu strávili doma. Máme zkrátka dvě možnosti. Buď zavřeme dveře a necháme hospitalizované včetně ARO a JIP bez dozoru, na ambulancích pak vyvěsíme ceduli zavřeno, anebo budeme v práci pokračovat. Zatím jsme zvolili tu druhou možnost.“

Méně práce za stejné peníze

Svůj názor pro Medical Tribune popsal také Doc. MUDr. Václav Dostál, dlouholetý přednosta Kliniky infekčních nemocí Fakultní nemocnice v Hradci Králové: „V nemocnicích Královéhradeckého holdingu se po 1. lednu 2014 problém ústavních pohotovostních služeb řeší a zřejmě i bude řešit různým způsobem a po naplnění ročního limitu se s největší pravděpodobností vůbec nic nezmění. Je jen málo pracovišť, kde není nutné obcházet zákoník práce. Většinou nelze dodržet osm hodin přesčasů týdně; služby se řeší částečně na přesčasy, částečně na dohodu o pracovní činnosti. Dodržení limitu přesčasových hodin bez obcházení zákoníku práce by se na mnoha pracovištích neobešlo bez určitého omezení provozu. Víkendové služby se slouží obvykle děleně, ale na malých pracovištích spíše vcelku, např. v nemocnici, kde pracuji. Odchody po službě se rovněž řeší různě, někde vůbec nelze po službě odejít, jinde se odchází děleně po hodinách, spíše dříve odpoledne. Většina lékařů však odchody nepreferuje. Z výše uvedeného vyplývá, že omezení počtu hodin na službách je více méně fiktivní, je zaveden systém méně práce za stejné peníze. Jsou slíbeny stejné průměrné platy jako v roce 2013. Proto zatím lékaři tento problém neřeší. Důvodem současného stavu je nezměněná personální situace, velký podíl „odsloužených hodin“ tvořících významnou složku příjmu lékařů a nesplnění požadavků v rámci akce „Děkujeme, odcházíme“. Tedy není ani motivace k hledání jiného řešení. Bez navýšení personálu a „ztráty motivace“, tedy ekonomické závislosti na službách; což v praxi znamená nutnost otočit poměr složek příjmu ve prospěch základního platu, je problém ÚPS/přesčasů ve většině nemocnic neřešitelný kromě porušení zákona, a to se děje,“ poznamenává doc. Dostál.

Iva Bezděková, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz