Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Úterý 07. duben 2020 | Svátek má Heřman a Hermína

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

O složité cestě nemocných do pražských nemocnic

O složité cestě nemocných do pražských nemocnic

23.07.2014 00:09
Zdroj: www.tribune.cz
Autor: Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.
Řešením pro nedobrou interakci záchranné služby a nemocnic by mělo být zřízení příjmových oddělení nemocnic, kde lze nemocné observovat či léčit po několik hodin a zařídit jejich správné uložení. "Doufám, že letos nám novináři s dořešením té podivné, nejen pražské, situace konečně pomohou," míní prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.
Upozornění: Následující článek vybírá redakce www.tribune.cz v rámci monitoringu médií.
Zdroj média tohoto článku najdete v záhlaví nebo na konci textu.

Cesty nemocných do pražských nemocnic jsou složité po desítky let. Na naší interní klinice tvořili vždy „obyčejní“ nemocní akutně přijímaní zpražského spádu, ať už od záchranné služby či jinými cestami, až 50 % hospitalizovaných. Vzpomínám si, že v80. letech jsem na ranním hlášení slýchával skoro denně nějaký zcela neetický příběh o cestování nemocných po Praze. Jedním zrozhodujících faktorů byla tehdy rajonizace podle bydliště. Pamatuji řadu nemocných, kteří vjedné nemocnici měli normální EKG a za půl hodiny při převozu či na příjmu jiné nemocnice měli infarkt nebo zemřeli na arytmii. Tehdejší přednosta pan profesor Pacovský se vždy rozčílil a řešil věci radikálně. Jednou mi zchirurgie jiné pražské nemocnice při službě přeložili pacientku skrvácejícím exofyticky rostoucím tumorem konečníku velikosti pěsti. Jak se později ukázalo, měli vdokumentaci napsána jen dvě slova: Ad internam. A podle rajonizace patřila nemocná do jiné tedy naší nemocnice. Pan profesor volal krajského chirurga a primáře a tentokrát byl úspěšný a podobné situace se už neopakovaly. Horší to bylo vinterakci příjmů interních klinik a oddělení. Pan profesor telefonoval ředitelům a přednostům a změnilo se jen málo.

Myslel jsem, že po roce 1989 se situace vyřeší, ale případů, kdy pacient cestoval dlouho od nemocnice knemocnici a určitě mu to stav zhoršilo, neubývalo. Situace zůstávala stejná. Změnilo se jen málo a to vtom, že zhlediska plateb pojišťovny začalo být výhodné některé nemocné trochu vyšetřit, „nadělat“ na nich body a pak je poslat podle rajonizace jinam. Záchranka však měla sumísťováním pacientů obtíže stále stejné.

Děkani lékařských fakult sice mají na zdravotnictví malý vliv, ale když jsem se vroce 1999 stal děkanem fakulty, sešel jsem se sředitelem Schwarzem. Na pracovišti vKorunní mně ukázal, co jsem částečně věděl. Když slyšíte odmítavé telefonáty dispečinku s nemocnicemi na vlastní uši, je to ještě horší než poslouchat kasuistiky na ranním hlášení. Navíc jsem si od té doby vdiskusi skolegy ověřil, že podobná situace je i vdalších městech, kde je více nemocnic.

Dnes po 15 letech je situace o trochu lepší ale ne o mnoho. I my se snažíme každý jednotlivý případ řešit s tím, kdo pacienta nepřijal či zbytečně posílal po Praze a naši sekundáři se trochu i bojí referovat: „ On ten pacient vyjel zdomova vosm hodin ráno, prošel třemi nemocnicemi, až v 11 hodin vnoci skončil u nás. I když to není úplně interní diagnóza, raději jsme ho přijali.“ Za takový lidský přístup je chválíme, ale vpodmínkách pražského zdravotnictví je těžké mladší kolegy ktakovému přístupu vychovávat.

Někteří myslí, že medializace je předvolebním tahem ředitele Schwarze. Myslím, že tomu tak není. Po 25 let nově fungující společnosti se totiž ukazuje, že bez medií není zdravotnictví schopno situaci vyřešit.

Jeden kanadský lékař, se kterým jsem situaci diskutoval, mně jednou poslal nedělní přílohu torontských novin o tom, co zažil kanadský novinář za jeden den na příjmu velké nemocnice. Byla to podobná hrůza jako vPraze navíc i smnoha nepojištěnými pacienty. I tam je vidět, že zdravotnictví není schopno bez novinářů situaci vyřešit. Proto myslím, že i u nás je medializace problémů nutná.

Jako přednosta interní kliniky se 110 lůžky se dnes dovídám tak o jednom až dvou pacientech týdně zbytečně převážených, nesprávně uložených či nemocných sproblematickou interakcí mezi záchrannou službou a nemocnicí. Ztoho vyplývá, že takových pacientů tak musí být vPraze měsíčně určitě desítky. Chyba je systémová. Je to absence příjmových oddělení nemocnic, kde lze nemocné observovat či léčit po několik hodin a zařídit jejich správné uložení. Každá velká nemocnice je jistě schopna se postarat o každou diagnózu. Je logické, že záchranná služba přiveze řadu nemocných zbytečně, ale není chybou je přivézt, chybou je je přijímat. Lépe je ponechat je na dobře technicky a organizačně zajištěném přijmu a po několika hodinách rozhodnout, zda a kde je hospitalizace nutná. Vtom je i rezerva rozumněji využitelných lůžek.

Chybou je i tlačit na jednotky intenzivní péče přímo či přes podivné koordinátory, jak je to bohužel dnes běžné, že se odsouvá nemocný vtěžším stavu, než je přijímaný, kterého nikdo odpovědný neviděl. Mohl být přitom na příjmu vrámci nemocnice sledován a pak rozumně umístěn. Tak to funguje běžně v zahraničí. Přijímající nemocnice se prostě vypořádá se situací na specializovaném příjmovém oddělení a nepřenáší problémy jinam či dokonce na jiné nemocnice. Doufám, že letos nám novináři sdořešením té podivné, nejen pražské, situace konečně pomohou, kčemuž by jistě mohla trochu pomoci i ta předvolební doba.

Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.

(červenec 2014)

www.tribune.cz



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky