O atestacích a vývoji lékařství u nás

Situaci byl věnován úvodník v časopise Vnitřní lékařství, komise se považovala za přísnou. Letos (příspěvek autor napsal v prosinci 2014 - pozn.red.) byl výsledek v některých termínech podobný. Určitě ale rozhodující nebyla neznalost nějakých vzácných nemocí nebo komplikovaných otázek, šlo vždy o bazální neznalost oboru.

Je třeba ale započítat i fakt, že někteří zkouší opravdu mírně. Jak zkoušený lékař ukáže nejistotu, stáčí otázku radši někam jinam. Až to připomíná plnění Fučíkova odznaku v Tankovém praporu a otázku „Bojovali partyzáni proti okupantům nebo nebojovali?“.

Možná, že je to tím, že někteří považují atestace v této formě za nesmysl. Za pár desítek minut se dá poznat mnohem méně než pozná ten, kdo atestační přihlášku podepsal a dotyčného lékaře zná. Něco na tom je - kdyby kvalifikaci podepsal akreditovaný učitel, možná by zkoušení bylo zbytečné.

Hodnotíme-li ale atestace obecně, je to složitější. Určitě platí, že 10-20% zkoušených alespoň v oboru interna má excelentní znalosti, jsou to lidé motivovaní se zájmem o medicínu. Další velká část se dá u zkoušky pustit, často otázky neumí jen kvůli nezodpovědné přípravě, je ale jisté, že z části z nich nebudou nebo neměli by být primáři oddělení, ale pacientům škodit asi nebudou. Zbytek je často tragický, jsou to lidé, kteří na první pohled nemohou v klinickém oboru působit.

Dokonce letos nastala i situace, kdy primář oddělení přijde ke zkoušce, která je veřejná. Slyší, co dotyčný, jeho sekundární lékař, již před rokem neúspěšný atestant, říká, a později po jeho odchodu hájí lékaře, na kterém stojí provoz oddělení, a přitom je zřejmé, že dotyčný nezná ani základy oboru.

Jak je možné, že se česká medicína dostává do takového rozkladu. Jak je možné, že okresní oddělení nemocnice může být odkázáno na tak slabé lékaře.

Příčiny to má asi dvě. Platy lékařů, resp. celá situace českého zdravotnictví s nepoměrem mezi mzdami a jinými náklady, a pak destrukce atestačního vzdělávání, jaká nastala. V první situaci, kdy naši němečtí sousedé platí lépe české lékaře než u nás a pravidelně se jich ptají, zda nemají ještě nějaké další chytré kolegy, aby přišli, to ani jinak být nemůže. Lékaři často i bydlí doma nebo vozí děti cestou do práce do německých školek.

Druhý důvod je rozkouskování atestačního vzdělávání do spouty podrobností. Lékaři, kteří se předepsaný počet týdnů dívají, jak někdo provádí fibroskopii, nebo se dívají, jak vyšetřuje nějaký specialista, tak ztrácí příležitost naučit se praktickou medicínu. Být dobrým praktickým lékařem se naučí lékař nejlépe od svého školitele, být dobrým internistou se naučí na všeobecném interním příjmu na oddělení s co nejširším spektrem pacientů.

Rozumných atestačních oborů je možná mezi 25 a 30 a to ostatní jsou možná nějaké vhodné nástavbové kursy. Zbytečné týdny strávené ve specializovaných oborech znemožnují naučit se důležité základy. Započítáme-li náklady na všechny ty stohy akreditačních papírů a náklady na provoz komisí a úřadů, pak možná to jsou právě ty prostředky, které pak chybí na mzdy lékařů. To, že někdo nemá na to, aby se klinické medicíně věnoval, se pozná brzy a čím dříve se to dotyčnému řekne, tím lépe.

Proč je kvalita absolventů v průměru horší než za totality, jsem již diskutovali v knize o Duši medika vydané před několika lety. Medicína byl apolitický obor a proto chytří studenti unikali na medicíně represím režimu a po dostudování již v oboru zůstali.

Dnes atmosféra vyvolaná kolem medicíny chytré studenty odpuzuje a na medicínu jich chodí jen část těch velmi motivovaných.

Vyřešit to, aby kvalitních lékařů bylo všude dost a neodcházeli do světa, ale dokáže jen opravdové mzdové vyrovnání se světem. Možná není třeba vyvolávat zas nějaké akce typu Děkujeme odcházíme, stačí jen nechat běžet současný systém atestací a ono se zdravotnictví zcela rozloží a pak se možná lepší a afektivnější zdravotnictví zase složí samo. Chudáci jsou ale pacienti, kteří tuto situaci zažívají.

(prosinec 2014)

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc

www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz