Plošné vysokoškolské vzdělávání sester je nesmysl

Blíží se zásadní změny ve vzdělávacím systému nás zdravotníků - chystá se novela zákona č. 96/2004 Sb. Je mi jasné, že problémy jsou prakticky ve všech oborech tohoto povolání od nižšího pomocného personálu až po vysokoškolsky vzdělané sestry.

Jsem přesvědčená, že nejbolestivější místo je právě v oblasti ošetřovatelské péče o pacienty na lůžkových odděleních. Trápí nás systém vzdělávání všech zdravotnických pracovníků, především délka a vícekolejnost vzdělávacího procesu.

Specifická je oblast vzdělávání zdravotnických asistentů, resp. jejich implementace do systému praxe jako takové.  Výjimkou není jejich využívání a „zneužívání“ v rozporu s platnou legislativou. Ta se zkrátka především v oblasti kompetencí nedodržuje. Nebudeme si ale nalhávat, že i sestry často nepřekračují své kompetence.

Zdravotnický asistent jen na papíře

Před několika lety se v našem rezortu začalo skloňovat slovo systemizace pracovních míst. S tímto fenoménem přišel i nový studijní obor, který měl být mezičlánkem mezi sestrou- vysokoškolačkou a ošetřovatelkou. Tento obor byl nazván „Zdravotnický asistent“. Jeho úkol byl zcela jasný. Měl převzít některé méně odborné činnosti sester, které následně budou mít více času na vysoce specializovanou práci, na sběr dat od pacientů, na celý ošetřovatelský proces.  Budou jej vytvářet a jeho plnění kontrolovat. Jak jednoduché a jistě pro kvalitu poskytované péče přínosné.

Bohužel čas ukázal, že zdravotnický asistent existuje pouze na papíře, nikoliv v praxi. Je to pouhé slovo, které se hodí maximálně našim personalistům, když předávají pracovní smlouvy novým zaměstnancům, a ekonomům nemocnic, kteří zařazují dotyčné zaměstnance do nižších platových tříd. V praxi zdravotničtí asistenti vykonávají v drtivé většině práci sester, a to včetně takových extrémů jakými jsou samostatné služby na JIP.

„Systematizace“ v praxi

Mám úctu a respekt k zákonům a k lidem, kteří tyto zákony vytvářejí. V tomto případě se však všechny „chytré a kompetentní hlavy“ pletou, když tvrdí, že zdravotnický asistent je plnohodnotným členem ošetřovatelských týmů. Prosím, byl někdo z nich v poslední době mezi nimi na pracovištích? Zeptal se samotných zdravotníků, jak systém tzv. systemizace míst v dnešní době funguje? Jak se dodržují zákony a jestli je lze vůbec dodržovat?

Kolik personálu vlastně funkční a kvalitní systém vůbec potřebuje? Kdo má jaké kompetence a má za ně i zaslouženou odměnu? Nehroutí se nám systém pod rukama, zatímco rádoby odborníci tvrdí jak je to správně nastavené? Není načase přiznat, že myšlenka byla dobrá, ale praxe (především ekonomická situace nemocnic) na ní není připravena? Co připustit, že jsme dražší sestry jen nahradili levnějšími asistenty, kteří často i porušují zákon, ale předstíráme, že to nevíme a nevidíme?

Vrátím se k systemizaci: tento pojem si vykládám jako ideální počet různě vzdělaného personálu v ošetřovatelském týmu, kdy základ bude tvořit střední zdravotnický personál, který bude poskytovat základní ošetřovatelskou péči. Dále tu máme pomocný personál a určitý počet sester specialistek na vysoce odbornou práci. V neposlední řadě jakousi vedoucí týmu, vrchní sestru. Systém by ušetřil, protože pomocný a střední zdravotnický personál by samozřejmě pracoval za menší plat, a tudíž by se mohly navýšit platy sestrám vzdělanějším, s vyšší mírou zodpovědnosti a kompetencemi. Byla-li by tu vůle takové kompetence vůbec definovat a nastavit.

Plošné vysokoškolské vzdělávání sester je nesmysl

Pokud je moje úvaha správná a mělo by to tak v budoucnu fungovat, nechápu neustálé tlaky některých členů odborné veřejnosti na povinné plošné VŠ vzdělání sester. Vždyť prostě přijde doba, kdy pro ně nebude v takových týmech uplatnění! Proč chceme být papežtější než papež, když všude okolo nás se státy potýkají se stejným problémem, a tím je nedostatek personálu?

Zlikvidovali jsme sestru středoškolačku, pomocný personál z důvodu úspor minimalizovali a místo toho máme neuplatnitelné zdravotnické asistenty a budoucí nadpočty sester vysokoškolaček. Kam se poděl zbytek týmu? Proč se díváme za hranice a slepě kopírujeme některé normy, aniž se zamyslíme nad tím, co je specifické v našem systému, co bylo vždy kvalitní?

Nevnímáme, co nám nabízí vlastní zdroje, co se tu udělalo špatně, proč systém nefunguje. Proč nesmyslným systémem vzdělávání ztrácíme mnoho let, mezitím co absolventky středních škol mohly najít uplatnění v nemocnicích? Místo nich občas přijde téměř nevyužitelný asistent a to jen občas, většina z nich buď jde z nutnosti studovat VŠ nebo díky špatným pracovním podmínkám (nízké ohodnocení) odchází ze systému úplně Stejně tak odchází ti kolegové, kteří VŠ nezvládli a profesi asistenta vykonávat nechtějí nebo ani neseženou uplatnění. Mnoho nemocnic již o další asistenty nemá zájem.

Jak by asi dopadla „vzpoura“ zdravotnických asistentů

Pověstné nařízení EU mít sestry pouze vysokoškolačky neexistuje. Tak proč se alespoň částečně, s mírnými úpravami v osnovách, systému přijímacích řízení, v systému vedení odborných praxí, a následně v rozdělování kompetencí, nevrátíme k tomu, co tu léta dobře fungovalo?

Zajímá se někdo o to, kolik zdravotnických asistentů zůstává na svých pozicích? Co by se stalo, kdyby tito „zneužívaní“ zdravotníci trvali na dodržování legislativy a opravdu by důsledně dodržovali to, co jim vyhlášky v oblasti kompetencí nařizují? Co až by tak učinili a pro většinu nemocnic se tím pádem stali nadbytečnými, nepoužitelnými? Myslíte si, že odstraněním odborného dohledu se vše vyřeší? Naopak. Zdravotnický asistent bude zneužíván ještě s větší intenzitou než dnes.

V samostatném článku doslovně cituji názory zdravotnických asistentů z různých sociálních sítí. Čtěte více ZDE.

Samozřejmě je v pořádku, když si chce někdo zvyšovat odbornost například specializačním studiem nebo VŠ. Ale proč to nyní musí být povinně? Už toto mnoho mladých lidí odradí jít vůbec tento obor studovat. Uvědomme si, že potřebujeme akutně přivést sestry k lůžku. Problém nedostatku sester začíná být celostátní a bude ještě gradovat. To by měla být naše priorita, podle které by se měla upravit jak legislativa, tak osnovy ve školách a následně i kompetence. Příliš dlouhé studium je i ekonomicky nevýhodné pro stát, protože mnozí absolventi sice vystudují, ale následně odejdou mimo obor (studují jen pro titul) anebo jsou absolventky ve věku, kdy rovnou založí rodinu. Argument, že v 18 letech je sestra příliš mladá a nezkušená jít do provozu také neobstojí. Jak je vidno z diskuze, obstojí...

Protože většina dnešních asistentů pracuje na pozicích sester. Samozřejmě je nutný kvalitní adaptační proces, na který bych také kladla velký důraz. Jak je možné, že dnes s titulem Mgr. vyjde ze školy sestra specialistka s nejvyššími kompetencemi samostatné specializované činnosti a přitom se zaučuje stejně jako zmiňovaný asistent? Kdo vůbec něco takového připustil? Školní praxe rozhodně nepostačuje!

Jinak řečeno, zkusme konečně regulovat veškerý zdravotnický personál dle potřeb našich zdravotnických zařízení a ne dle potřeb škol všech typů, lobbistů a politiků, kteří o potřebách pacienta, zdravotnického personálu a zdravotnických zařízení nic neví.

Dana Krásová, www.tribune.cz

zdravotní sestra, Praha, členka Sekce nelékařů Odborového svazu zdrav. a sociální péče ČR

foto: MT

Zdroj: www.tribune.cz