Sestry jsou v bankách, podnikají nebo pracují v USA
Kam mizí nevím, ale od studentky na praxi jsem slyšela...já studuji ,protože se mi ještě nechce jít do práce...tak kam po škole asi půjde? Jestli zůstane ve zdravotnictví, neví, spíše ne.
Třeba do banky. Tam je sester spousta.
Já znám sestřičku co prodává v trafice
Absolventky fakt netuším kam mizí. Jediné co mě napadá je mateřská...po těch letech ve škole mají na děti tak akorát věk.
Kamarádka děla zástupce pro Richter Gedeon, a před tím dělala v bance
Nevím jak sestry, ale od nás ze třídy asistentů šlo docela dost holek na sociálně správní obory...
Podnikají, mají rodinné firmy...
Já odešla do podnikání. Mnozí moji spolužáci se vrhli třeba do odvětví související se zdravím, ale ne k lůžku. Maséři, fyzioterapeuti, dispečer na RZS, do různých farmaceutických firem, učitelky v mateřských školách...
Mizí dost lidí do ciziny za lepším výdělkem. Za hodně lepším výdělkem!
Mám kamarádku která pracuje v pojišťovně a ta druhá v mateřské školce.
Hodně sestřiček se realizuje ve fitness, mnohé i na plný úvazek jsme prostě holky šikovný!
Mnohé působí jako letuška, pracovnice banky, úřednice v bance, na sociálce, poměrně dost jako prodejce potravinových doplňků – specializovaných. Dale jako úřednice u Sante pro styk s klientem atd. V podstatě až na bankovní sektor se pohybuji všichni, ale k lůžku by je nedostal nikdo. Bankovní sektor je dost oblíbený.
Jedna moje známá odjela do Anglie a dělá cukrářku.
Mám kamarádku, která je teď letuška.
Pracuji jako obchodní zástupce. Kolegyně se po nějakém čase a probuzení ze zlého snu z reality v našem zdravotnictví přesunuly např. do nábytku, sportovních oděvů, kosmetiky.
Já pracuji jako zdravotní sestra do Německa.
Švagrová pracuje jako logistika u japonské firmy (požadavek byla dobrá angličtina). Kamarádka v bance ING. Další spolužačka si otevřela obchod s dětským zbožím. Kolegyňka Jana si otevřela kosmetický salon.
Hodně holek šlo na VŠ, na sociální obory šly dvě tuším, některé jsou v zahraničí, jedna kolegyně dělá taky v bance, jiná operátor call centra, jednu jsem potkala v Globusu u pokladny..
Moje známá šla hned po škole mimo obor a do pc firmy , dnes má MBA titul a je těžce za vodou .....
Věnují se účetnictví v rodinné firmě, jedna kolegyně je policistka, rodinná farma, fotografka, lékařka,
-Já jsem maturovala v roce 86, musím napsat, že téměř všechny moje spolužačky pracují ve zdravotnictví jako sestry. Své budoucí povolání jsme si vybíraly ve 14 - 15 letech (z osmé a deváté třídy).
Tak například já jsem OSVČ a s nemocnicí už nemám nic společného. Dělám laktační poradenství, těhotenskou přípravu, doprovázím k porodu, konzultuji ošetřovatelskou péči o děti atd. Můj přístup ke klientům je odlišný než v nemocniční péči a jsem ráda, ze mohu nabízet opravdovou podporu zdraví. Jsem max. spokojena a možná se jednou dočkáme i toho, ze to budou podporovat pojišťovny.
VŠ jsem dělala dálkově při práci na JIP. Z našeho ročníku je deset sester v zahraničí už vice než deset let. Tuším šest zůstalo v oboru a asi osm je mimo. Nejvíc banky, finanční poradenství atp.
Po 17 letech nepřetržité praxe ve směnném provozu jsem to také zabalila. Jsem maturant SZŠ 94, poté jsem dodělala kurz pro práci na koronární jednotce, poté Bc. na 3.LF UK, pak lektorka v CV, poté andragogiku Mgr. a poté jsem se na vše vykašlala a odešla do muzea. Asi všichni žasnou nad tou kuriozitou, ale připadá mi to fajn, naučila jsem se základy PC grafiky a vymýšlení výstav a jejich instalace je fajn. vyloženě jsem se našla v komentovaných prohlídkách a vzdělávání v rámci muzejní pedagogiky a průvodcování po hist. částech našeho města. Lituji pouze toho, že jsem ztratila kontakt s psychoterapií, působila jsem poslední 3 roky na AT a vyloženě mě to bavilo, ALE...Ošetřovatelská dokumentace, nesmyslné opisování téhož + často opakující nesmyslné audity auditů + vše umocněno špatnou atmosférou v celém podniku rozsvítilo zelenou na semaforu...No, ale i s tím se dalo něco udělat, učím jako externistka v Bc. oboru sociálně pedag. asisitence a tak nějak kontakt s lidmi kompenzuji. Do zdravotnictví po zvážení všech pro a proti již skutečně NE! Tím bych chtěla dodat odvahu všem, které již doopravdy dál nemohou a plně cítí syndrom vyhoření a vím, že bohužel nás není málo... Dobrý večer všem! Po 17 letech nepřetržité praxe ve směnném provozu jsem to také zabalila.
Po škole jsem odešla do Itálie na zkušenou, a pár holek z mojí skupiny tam zůstalo, a já málem taky, pak jsem dělala chvíli v asistenční službě (pojišťovnictví), abych si odpočinula od buzerace a šikany... pak jsem šla do domácí péče a teď jsem zase v nemocnici a na ambulanci - protože mi ta práce chyběla
Já jsem si otevřela cvičák pro psy
Jsem maturantka SZŠ 86 a již 4 roky ve zdravotnictví nepracuji, totální syndrom vyhoření a pocit „holka pro všechno“ za málo peněz, plno přesčasů, ... skončilo to 2 měsíční neschopenkou a záhy mou výpovědí . Odešla jsem do rodinné projekční firmy, naučila jsem se práci ve firmě a převážně se starám o administrativu kolem projektů a chodu firmy. Jsem spokojená, občas mám nostalgii,ale rychle mě přejde když se zajdu podívat a pozdravit bývalé kolegyně. Mívala jsem svou práci ráda,ale prostě už to dál nešlo .
Já jsem masérka (máme svoje studio) a učím první pomoc ve .. za současných podmínek už do nemocnice opravdu ne...
Všechny co znám že odešli, a nebylo jich málo, odešli "pouze do zahraničí", kde jsou stále sestrami, ale jinak placenými...každopádně všechny se vyjádřily, že by se nevrátily...
Tak jsem si udělala něžný průzkum k tématu - nejvíc sester odchází (z mého okolí) do veterinárních zařízení, pak různé formy péče o dítě, a v neposlední řadě různé formy kosmetické péče (včetně distribuce přípravků) a samozřejmě cizina, tam platí, kdo jednou zkusil nechce jinak (pokud nezaloží rodinu tady). Pak tedy pár podniká v gastronomii, nebo různé formy OSVČ (například instruktor fitness, lyžování apod) No a nejvíc holek odešlo po narození dětí, neboť jim zaměstnavatelé neumožnili sladit práci a rodinu. Naopak chlapi nic takového nepociťují, naopak, těm vychází vedení vstříc (bohužel chlapi jsou malý vzorek -pouze tři). Na procenta - po škole odešlo rovnou jinam 6%, do desíti let 9%, po narození dětí 40% (některé z nich se ale do oboru vrátily nebo vrátit chtějí)
Můj zeť, fyzioterapeut, opustil zdravotnictví z finančních důvodů... Nyní technik u německé společnosti s platem VÍCE než slušným...cca 2x vyšším než mám já po 30 letech práce ve zdravotnictví...
Odjíždím do Saudské Arábie. Za rok se zbavím dluhů a končím se zdravotnictvím. Zdraví mám jen jedno.
Makám na hranici svých sil, je nás málo a další odcházejí.
Zavíráme lůžka, ještě odejde pár lidí a můžeme to tu zavřít úplně
V sociálních službách je to ještě o hodně horší. Jedna sestra a jedna oška na 90 klientů!!
K čemu školy když nás nezaplatí a děláme vše od uklízečky až po doktora...
Jsem sestra a vynáším odpadky...ale končím . Na toto jsem nestudovala...!!
Pracuji v Rakousku, několik mých kolegyň v Německu a další se chystají do Saúdské Arábie
Již několik let pracuji v USA a nehodlám se vracet.
Dana Krásová, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz