Dvě miliardy navíc? Optimismus není namístě
Nedávno proběhla médii zpráva, že české zdravotnictví překonalo krizi, protože vloni poprvé od roku 2008 hospodařilo v černých číslech. Ukazují to prý čerstvá data z ministerstva financí. Co vlastně lze z těchto údajů vyčíst a jaký je skutečný stav? Především je třeba zdůraznit, že se dvoumiliardová pozitivní bilance týká pouze hospodaření zdravotních pojišťoven v běžném roce, které zhola nic nevypovídá o stavu zdravotnictví jako celku.
Dokonce není vyloučeno, že bilančního přebytku pojišťoven bylo dosaženo právě na úkor samotného zdravotnictví, které je bohužel až příliš závislé na tom, kolik financí se zdravotní pojišťovny rozhodnou do systému pustit. Již jen proto není namístě podléhat přílišnému optimismu.
Jakkoli se objevují určité pochybnosti o míře věrnosti hospodářských výkazů některých pojišťoven, lze zřejmě věřit, že systém zdravotního pojištění, kterým v minulém roce proteklo přes 241 miliard korun, zůstal o osm desetin procenta v přebytku.
Podstatnou je však otázka, čí zásluhou se tak stalo a zda se jedná o výsledek nějakého řízeného, systémového přístupu.
Z publikovaných údajů plyne, že v minulém roce došlo k nečekanému růstu mezd (o 3,8 procenta) a s tím souvisejícímu růstu příjmů z výběru pojistného o 6,5 miliardy korun. K tomu vláda zvýšila odvody za státní pojištěnce o dalších 6,2 miliardy (v tom jsou zčásti kompenzovány zrušené regulační poplatky), tedy meziročně o téměř dvanáct procent. Celkem si zdravotní pojišťovny proti roku 2013 na příjmové stránce přilepšily jen v loňském roce o téměř 13 miliard korun.
Kdyby nominální růst mezd činil 2,5 procenta, jak ekonomové očekávali, byl by výběr pojistného o zhruba 2,24 miliardy korun nižší a bilance pojišťoven by zůstala na jakési „záporné nule“. Údajná pozitivní bilance jde tedy zcela na vrub nečekaného zlepšení ekonomiky a vyššího růstu mezd.
Ovšem je tu dalších 6,2 miliardy korun, které zdravotním pojišťovnám přidala vláda ze státního rozpočtu. Bez této „infuze“ by se tedy bilance zdravotních pojišťoven opět pohybovala v pětimiliardovém propadu jako v uplynulých letech. A to se ještě naplno neprojevil dopad zrušení regulačních poplatků, který zatím zřejmě nikdo neumí odhadnout. Zcela jistě se ale nebude jednat jen o výpadek samotného výběru, ale značný může být i dopad nárůstu zdravotní péče, který již signalizuje velký počet poskytovatelů.
Samotná bilance hospodaření pojišťoven nijak nevypovídá o reálném stavu českého zdravotnictví, které zřejmě i nadále kumuluje citelný vnitřní deficit, o podhodnocených mzdách zdravotníků ani nemluvě. Nejvíce je tento rozpor patrný u VZP ČR (kde kladné hospodaření roku 2014 bylo věštěním předvídáno již v říjnu roku 2014 a na druhé straně je táhnoucí se několikamiliardový dluh z minulých let) a také zaměstnanecké pojišťovny tvrdí, že umějí „lépe dohodnout úhrady než VZP ČR“ (čím to tedy asi je?).
Osobně bych se z uvedené zprávy příliš neradoval. Spíše bych se ptal, kde přesně skončilo těch zbylých deset miliard korun, o které se příjmy zdravotních pojišťoven navýšily; zda se dostaly plně k poskytovatelům zdravotní péče. Ze zpráv z tisku o tom nejsem přesvědčen, když se veřejnost dozvídá, že u některých pojišťoven jsou platy managementu nad úrovní vládních představitelů a management mění svůj vozový park častěji než „Baťa cvičky“. Tyto finance totiž mohou bolestně chybět právě letos, kdy lze očekávat plný dopad zrušení poplatků, ať se již nazývaly jakkoli.
A také je v poslední době vidět, že se již alibisticky hledají cesty, jak mediálně připravovat veřejnost na situaci „já nic, já muzikant“ – viz např. vyjádření prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven České republiky Jaromíra Gajdáčka pro rádio Zet (z 11. srpna 2015).
Příjemně by mne překvapil přístup, kdyby pojišťovny konstatovaly, co vše udělaly, jaká opatření mají připravena k realizaci, a pokud jim v legislativě něco brání v jejich činnosti, tak ať veřejnosti prozradí, o co jde, jaká by měla být změna a z jakého důvodu.
Zdroj: Medical Tribune