O tom, jak byl džin protivakcinačního aktivismu vypuštěn z láhve
Přestože bojovníci proti povinnému očkování zaplavují svými bludy Internet (Kata, 2012; Vasconcellos‑Silva, 2015), do českého odborného lékařského časopisu se jim doposud proniknout nepodařilo. Bohužel, toto se změnilo.
V zářijovém čísle Medical Tribune byl uveřejněn článek dr. Vavrečky „Kauza Wakefield – už dost šíření nepravd“. Autor píše o prokázaném blatantním vědeckém pochybení (pokud se chci vyjádřit eufemisticky) dr. Wakefielda (Maisonneuve, 2012; Miller, 2009; Poland, 2010), který publikoval články o souvislosti mezi očkováním, střevními nemocemi a autismem. Píše o tomto vědeckém selhání z pozice hrubě zkreslující. Přestože redakce příspěvek opatřila dovětkem „Za správnost a věcnost údajů v textu odpovídá externí autor příspěvku. Uvedené názory nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce“ a argumentuje strachem z nařčení z cenzury a snahou otevřít diskusi, jsem přesvědčen, že to nebyl dobrý přístup. Článek v odborném tisku neměl být publikován, protože poskytovat mediální prostor tmářům není podle mého názoru správné. O prokázaných faktech se nediskutuje. Fakta se prezentují spolu s podpůrnými důkazy. Proti džinovi aktivismu vypuštěnému z lahve se bojuje velice těžko, nechci říct marně, pokud si připomenu obdobný celoživotní boj profesora Richarda Dawkinse proti kreacionistům. Když postavíte proti sobě logické argumenty podložené vědeckými důkazy a manipulativní triky spojené s ignorancí faktů, hádejte, co zvítězí u laické veřejnosti? Ale k věci.
Článek se skládá z jednotlivých vět, které jsou od objektivně poznané pravdy rozdílně vzdáleny. Jsou zde tvrzení, se kterými lze plně souhlasit, tvrzení, u kterých je mírně změněn smysl, tvrzení nepodložená reálnými daty a tvrzení zavádějící jen tím, v jakém jsou kontextu. Jako u správného manipulativního textu se zde téměř nevyskytují tvrzení, která by byla i z laického hlediska očividně mylná, a celý text se snaží tvářit „vyváženě“, přitom na jednu misku vah klade vědecký důkaz a na druhou zbožné přání.
Reagovat na článek větu po větě by vydalo na mnohastránkový nezáživný román. Soustředím se proto jen na „vědeckou“ část kauzy Wakefield. Svůj příspěvek začnu současnou úrovní poznání. Pokračovat budu popisem správné vědecké praxe a popisem postupu dr. Wakefielda.
State of the art
Očkování MMR (measles, mumps, rubella – proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím) vakcínou nezpůsobuje autismus ani Crohnovu chorobu (Demicheli, 2012). Tečka. Málokdy se ve vědě stane, že by nějaká hypotéza byla tak jednoznačně vyvrácena, jako se to stalo u Wakefieldovy hypotézy, že zde souvislost existuje.
Očkování umožňuje dětem vytvořit si protilátky proti vakcínovým antigenům, a tak připravit jejich imunitní systém na setkání s původci závažných infekčních onemocnění. Neočkování dítěte zvýší 23krát riziko černého kašle, devětkrát zvyšuje riziko planých neštovic, 6,5krát zvyšuje riziko hospitalizace z důvodu pneumokokové infekce ve srovnání s proočkovanými dětmi (Daley, 2011). Riziko pneumonie ze spalniček dosahuje pěti procent. Jedno z tisíce dětí se spalničkami skončí s mentální retardací nebo zemře. V Anglii, Irsku a USA statisíce rodičů podlehly antivakcinační lobby a nedaly své děti očkovat. Vzplanuly epidemie spalniček a příušnic (Pegorie, 2014). Umřely děti neočkované na spalničky a záškrt (Eisenstein, 2014).
Bezpečnost očkování je přísně sledována vládními agenturami, které nejsou financovány výrobci vakcín (viz www.cispimmunize.org, www.immunize. org, www.vaccinesafety.org, www. cdc.gov/vaccines) (Maglione, 2014), ale absolutní jistota a absolutní bezpečí neexistují. Rizika spojená s očkováním jsou zanedbatelná ve srovnání s jeho přínosy. Toto tvrzení je platné nejen na populační úrovni, ale i pro jednotlivé malé pacienty, například sourozence autistů (Jain, 2015).
Co dělá poctivý vědec
Věda je postupný, iterativní proces. My, mravenci vědy, se na něm podílíme tak, že nastudujeme současnou úroveň poznání v určitém oboru, vymyslíme si hypotézu, naplánujeme pokusy, získáme pro jejich provedení grantové prostředky, provedeme pokusy a nestranně vyhodnotíme jejich výsledky a vše prezentujeme. Při prezentaci výsledků odhalujeme u sebe potenciální konflikty zájmů, aby naše nevědomé zkreslení mohlo být zváženo při recenzi článku. Ke každému experimentu na lidech získáme souhlas etické komise. Celou dobu dbáme na to, abychom zkreslení minimalizovali: v každém experimentu máme pozitivní a negativní kontroly. Experimenty zaslepujeme (nevíme, která ze srovnávaných skupin je ta, u které chceme prokázat správnost naší hypotézy). Metodiku podrobně popisujeme, aby bylo možno experimenty nezávisle zopakovat. Pokud nezávislé opakování pokusů přinese stejné výsledky, pokud se počty vyšetřených navýší pro dosažení úrovně, kdy náhodu lze rozlišit od kauzality (výsledky jsou statisticky signifikantní), a pokud i jiné typy experimentů svědčí pro naši hypotézu (zatímco výsledky svědčící proti naší hypotéze mohou být způsobeny náhodou nebo chybou v designu experimentu, v provedení experimentu, v jeho interpretaci), hypotézu přijmeme. Věda je při přijímání hypotéz konzervativní, takže přijetí převratné hypotézy trvá nějaký čas. Pokud se výsledky zopakovat nepodaří, hledáme příčinu neopakovatelnosti primárně u sebe. Přijímáme fakta, i když nám „nesedí do krámu“, i když bychom si přáli fakta jiná. Přestože ke své hypotéze máme těsný intelektuálně‑emoční vztah, pod tíhou důkazů ji spravedlivě zamítneme a jedeme dál – vrhneme se na jiný vědecký úkol. Čeká jich na řešení i v tom nejužším oboru přehršel.
Co udělal dr. Wakefield
Dr. Wakefield publikoval v prestižním časopise Lancet článek. Jednalo se o observační studii bez použití kontrolní skupiny, pojednávající o dvanácti pacientech s chronickou enterokolitidou a spoléhající se na vzpomínky rodičů (Wakefield, 1998). V článku tvrdí, překládám: „Objevili jsme časovou souvislost s možnými environmentálními spouštěči mezi gastrointestinálním onemocněním a vývojovou poruchou u dříve zdravých dětí.“ Dále píše: „Neprokázali jsme žádnou asociaci mezi MMR vakcínou a výše zmíněnými syndromy [míněno autismus, Crohnova choroba, autoimunní hepatitida]. Nyní provádíme virologické studie, které mohou pomoci zodpovědět na tyto otázky.“ Na to navázal článkem o 91 pacientech, ve kterém již tvrdí: „Naše data potvrzují asociaci mezi přítomností viru spalniček a patologickým stavem střeva u dětí s vývojovou poruchou.“ (Uhlmann, 2002). Na první pohled by vše vypadalo v pořádku, co se týče vědeckého a etického testování hypotéz (všimněte si důležitého slovíčka „neprokázali“ v závěru první studie). Ale ono to v pořádku nebylo.
Postupně vyšlo najevo, že dr. Wakefield dostal 435 643 liber od právníků rodičů autistických dětí, aby našel něco, co by pomohlo „nalézt viníka“ jejich náročného životního údělu a vysoudit z farmaceutických firem peníze. Tuto finanční injekci zatajil, protože tušil, že tak velký konflikt zájmů by způsobil zamítnutí článku v redakci časopisu Lancet. Tím neskončil. Děti bez souhlasu etické komise a bez ohledu na jejich prospěch trápil kolonoskopií, střevní biopsií a lumbální punkcí. Nepravdivě popsal, jak proběhl výběr pacientů (pacienti byli rekrutováni přes protivakcinační sdružení). A ještě jeden úsměvný nález: na narozeninové party kupoval za pět liber krev od spolužáků svých dětí. Svůj článek předcházel tiskovou konferencí a následoval profesionálně vedenou mediální kampaní, kde výsledky své studie interpretoval mnohem jednoznačněji, nad rámec toho, co publikoval. Brojil proti MMR trojvakcíně a doporučoval přitom jiné, monovalentní vakcíny podávané s ročním odstupem. Samozřejmě, že v acknowledgement svého článku zapomněl přiznat, že tyto monovalentní vakcíny má shodou okolností patentované.
Takových porušení nepsaných i psaných etických vědeckých kodexů našla britská lékařská komora (GMC) celkem 36. A letěl. Přiznám se, že znám jen jeden další anglický případ odnětí licence: případ dr. Harolda Fredericka Shipmana, sériového vraha starších pacientek. Bývalí studenti dr. Wakefielda odhalili (mimo nálezy GMC), že některá data vyloženě falšoval – upravoval výsledky tak, jak se mu hodilo. Ohledně anamnézy si také vymýšlel. Z dvanácti pacientů tři pacienti vůbec neměli autismus. Přestože v článku bylo tvrzeno, že u pacientů se neurologické syndromy objevily až po podání vakcíny, u pěti z dvanácti pacientů tyto syndromy byly prokazatelně přítomny už předtím. U devíti pacientů se nález patologa „zánětlivé buňky nepřítomny nebo ojedinělé“ v článku změnil na „nespecifická kolitida“.
Dvacet nezávislých studií, následujících alarmující článek dr. Wakefielda, přineslo stejný závěr – mezi autismem a očkováním není souvislost (Gerber, 2009; Taylor, 2014). Článek byl z Lancetu stažen, což je obrovská ostuda nejen pro Wakefielda, ale i pro všechny spoluautory. Na druhou stranu to však ukazuje na to, že kvalitativní kontrola ve vědě přece jen funguje, i když se zpožděním.
Ve druhé zmíněné studii (Wakefield, 1998) Wakefieldova skupina našla RNA viru spalniček (potenciálně pocházející ze živé atenuované vakcíny) u dětí se střevní poruchou a poruchou vývoje. Svůj výzkum Wakefiled přenesl na molekulární úroveň a použil molekulární kopírku – polymerázovou řetězovou reakci, PCR. Zjišťoval přítomnost RNA viru v žaludku tak, že RNA reverzní transkripcí převedl na DNA a tu pak množil pomocí kvantitativní PCR se sondou. Ani tato studie nebyla provedena vědecky správně. Expert přes kvantitativní PCR prof. Bustin (Fitzpatrick, 2007) odhalil tato pochybení: experimentátoři nepracovali podle svých standardních operačních protokolů (SOP). Antikontaminační opatření nebyla dostatečná (plazmidová laboratoř byla nedostatečně oddělená od pre‑PCR místnosti) a riziko falešné pozitivity (signálu přítomnosti viru spalniček bez viru spalniček) tak bylo vysoké. Sondy použité pro detekci spalniček nebyly specifické pro spalničky (dávaly pozitivní signál i z jiných nukleových kyselin). Množství a kvalita RNA nebyly ohodnoceny před přistoupením k PCR kroku. Přítomnost signálu, kde signál neměl být (blank kontrola byla pozitivní), byla ignorována, stejně jako nepřítomnost signálu tam, kde signál měl být (pozitivní kontrola GAPDH byla negativní). qPCR dávala pozitivní výsledek i bez reverzní transkripce (DNA signál byl detekován i tehdy, kdy tam ani teoreticky nemohl být, protože RNA na DNA nebyla převedena).
Pravda, zažil jsem už nějaké nenadané studenty v laboratoři. Ale ani všichni dohromady by nedokázali zpackat v PCR experimentu prakticky všechno – design, provedení i vyhodnocení, jako to dokázala skupina dr. Wakefielda. Závěr je tedy jednoznačný – viry spalniček ve střevech dětí nalezeny nebyly. Poslední podpůrný důkaz pro možnou spojitost mezi autismem a vakcinací padl.
Profesor Bustin byl tak zděšen z toho, co u dr. Wakefielda vypátral, že sepsal minimální požadavky pro referování výsledků pokusů zahrnujících reverzní transkripci a kvantitativní PCR (MIQE guidelines) (Bustin, 2009). Plnění těchto požadavků pomůže oponentům odhalit v článku chyby ještě v recenzním řízení a zabránit publikaci článku, který je vědecky vadný. Profesor Bustin věnoval 1 500 hodin odhalení Wakefieldových nepravostí týkajících se PCR. Nechci jít v jeho stopách a věnovat více času rozboru „vítězných“ soudních kauz Wakefielda a jeho spolupracovníků (Dyer, 2012; Dyer, 2014; Kirkland, 2012). Ostatně, reagovat na soudní výroky má mizivý smysl – jak jsem byl poučen v počátcích svého soudního znalectví, na soud se nechodí pro spravedlnost, ale pro usnesení. Každý si sám jistě může vzpomenout na jiný americký soudní výrok, který není přístupen pochopení lidským rozumem, např. omilostnění O. J. Simpsona (Drabek, 2015) nebo téměř 3 miliony vysouzených dolarů za nedostatečné varování, že se čerstvě uvařenou kávou může člověk opařit (Gerlin, 1994).
Wakefieldovy další výstupy na svou obranu v odborném tisku (Wakefield, 2004; Wakefield, 2008) mi připomínají aktuální virál o kuchtíkovi, který babiččin řetízek neukradl, ale omylem ho dal do jiného hrníčku (http://www.denik. cz/z_domova/pohlreich‑se‑nestacil‑divit‑vyslychal‑ucne‑co‑chtel‑ukrast‑zlaty‑retizek‑20150908. html). Ale toto přirovnání je zavádějící: dr. Wakefield moc dobře věděl, co dělá, a jeho lišáctví není radno podceňovat. Pokud by jeho článek nebyl s ostudou stažen a on sám neměl v Anglii zakázánu lékařskou praxi, rozjel by s jedním z rodičů autistů joint‑venture firmy Immunospecifics Biotechnologies LtD a Carel Healthcare LtD na testování viru spalniček u autistů, cíleně zaměřené pro účely soudního sporu namířeného proti farmaceutickým firmám dodávajícím očkovací látky. Očekával zisk 43 milionů liber za rok.
A jak dr. Wakefiled skončil? Přestěhoval se do USA, kde lékařskou licenci nezískal. Stále je činný na trhu s lidským strachem a nevědomostí. Je v tom opravdu dobrý. Starostlivé matky dětí už má zmáknuté, teď se zaměřil na starostlivé otce dětí. Na pomoc si přibral playmate Jenny McCarthyovou.
V době internetu nepřichází v úvahu vyslovit nad dr. Wakefieldem damnatio memoriae (prokletí památky), aby bylo zavrženo vše, co jej připomíná. Je symbolem toho, jak vědec může podlehnout mámení mamonu a zanevřít na kritické myšlení. Je symbolem vědecké fámy, vědeckého hoaxu (Flaherty, 2011). Je symbolem toho, jak, bohužel, vědecká komunita musí být vůči sobě navzájem podezřívavější a přísněji kontrolovat tvrzení v odborných článcích před tím, než jsou publikovány.
Zdroj: