Současné ošetřovatelství drží starší generace sester

Šly by české sestry do stávky? Za mě si to nemyslím. České sestry se trochu podobají Blanickým rytířům, ti mají vyjet, až bude v Čechách nejhůře - zatím stále spí pod Blaníkem, ať už bylo jakkoli. Stejné je to s našimi sestrami a zdravotníky, kteří vytrvale udržují pozice, a na stávku, eventuálně výpověď, ještě nenastal čas. Uvědomme si pár souvislostí.

Zaprvé - drastický nedostatek personálu v nemocnicích. Přesčasy stávajícího personálu, proplácené jak kde a jak vůbec. Zadruhé, všudypřítomné překračování kompetencí napříč celým spektrem profesí nelékařů, v duchu každá ruka dobrá, bez ohledů na následky, které by to mohlo dotyčným přinést. To vše ke spokojenosti managementu a výsledných zpráv - vše funguje, péče o pacienty je v plném rozsahu zajištěna, není co řešit. Od nikoho ze zdravotníků neuslyšíte: toto není v mé kompetenci, další přesčas neberu.

Proč? Protože většina zdravotníků, kteří zůstali ve zdravotnictví, je generace, která je zvyklá, že to tak musí být. Na prvním místě je vždy pacient. Tyto sestry nebudou stávkovat, budou vyjednávat, apelovat na své představitele, přemýšlet, jak by se dali do nemocnic dostat absolventi, ale výpovědi? To ne. Mají hluboko v sobě odpovědnost k pacientům a své profesi. Jejich povolání je jejich posláním. Proto neohrozí jakýmkoli způsobem svou profesi a své pacienty.

Jistěže chtějí adekvátní plat a podmínky pro svou práci, ale jsou chápavé, pochopí, že když není kde brát, nemohou chtít více. Což je jim s úzkostným výrazem ve tvářích nejvyšších vedoucích předkládáno. Chápou, že když není personál, musí za někoho zaskočit, místo omezení lůžek (které je jim předkládáno jako krajní řešení a téměř dáváno za vinu).

Uspokojí se s málem (3% navýšení platu) a slibem (někdy jen slibem). Budou remcat na sesternách, podrobí se akreditacím, auditům, ale výpověď nedají, ať už mají pracovní a mzdové podmínky jakékoli. Ať se k nim pacienti chovají jakkoli, jsou trpěliví, vždy připravení být ve službě. Nicméně situace je neudržitelná, doufám, že i tyto bojovnice a bojovníci pochopí, že udržováním takto vydřených pozic za každou cenu jen prodlužují tuto zdravotnickou agonii. Je nutno si uvědomit, že pacient je na přístrojích a dýchá jen díky těmto nesmírně obětavým lidem. Noví do tohoto procesu téměř válečné medicíny nebudou přicházet. A není to jen otázka vzdělávání, jak by se mnozí rádi domnívali.

Faktem je, že ve chvíli, kdyby všichni zdravotníci začali dodržovat pracovní dobu a své kompetence, pacient – zdravotnictví zkolabuje. Nebylo by potřeba výpovědí ani stávky. Takže ne, české sestry nebudou stávkovat, nebudou podávat výpovědi, tedy ne hromadně. Tato situace ještě nenastala, nebo tady ještě nejsou sestry, které by byly odhodlané bojovat za svou profesi hromadně výpověďmi.

DÁLE ČTĚTE:

Slovenské sestry se bouří. A co české? Dokázaly by to?

Monika Muroňová, všeobecná sestra

Zdroj: www.tribune.cz