Narkolepsii spustily protilátky proti virovému proteinu
Vakcína Pandemrix proti chřipkovému viru H1N1 používaná při pandemii „prasečí chřipky“ v roce 2009 měla za následek nezvyklý nárůst případů narkolepsie. V některých lokalitách stoupl výskyt narkolepsie po očkování sedmnáctkrát až pětadvacetkrát.
I když byl absolutní nárůst počtu pacientů s narkolepsií velmi nízký – ve Finsku byl přírůstek nových případů odhadnut na méně než 70 a v řadě zemí nedošlo k průkaznému zvýšení četnosti případů narkolepsie vůbec, vzbudil tento vedlejší účinek vakcíny velkou pozornost ve sdělovacích prostředích a u laické veřejnosti. Imunologické pozadí této „epidemie“ nyní objasnil tým pod vedením Lawrence Steinmana ze Stanford University Medical Center ve studii publikované v lékařském časopise Science Translational Medicine.
Výsledky studie svědčí ve prospěch teorií, které považují narkolepsii za „hit‑and‑run“ autoimunitní onemocnění, které vyvolá velmi rychle specificky zacílené poškození organismu, jež následně není v organismu detekovatelné. Pro narkolepsii existuje celá řada dědičných dispozic, ale ty samy o sobě onemocnění nevyvolají. Za mnohem pravděpodobnější považují neurologové vznik narkolepsie v důsledku infekce u geneticky disponovaných osob. U pacientů s narkolepsií bývají často zvýšené titry protilátek proti streptokokům nebo chřipkovému viru H1N1. Pro pacienty s narkolepsií jsou typické nízké koncentrace neurotransmiteru hypokretinu a v jejich mozku je také méně neuronů produkujících hypokretin.
Steinmanův tým se při hledání příčin nárůstu případů narkolepsie po očkování proti chřipce zabýval faktem, že zatímco u pacientů očkovaných vakcínou Pandemrix došlo ke zvýšení případů narkolepsie, po očkování vakcínou Focetria tento nárůst pozorován nebyl. Každá vakcína byla vyrobena z jiného kmenu viru H1N1. Oba kmeny ale obsahovaly virový nukleoprotein, jenž svou strukturou částečně připomíná protein hypokretinového receptoru 2. Vakcína Pandemrix obsahovala ve srovnání s vakcínou Focetria o 72 procent více tohoto virového nukleoproteinu. Vyšetření dvaceti pacientů z Finska, kteří byli očkováni vakcínou Pandemrix a onemocněli narkolepsií, prokázalo u většiny přítomnost protilátek proti virovému nukleoproteinu, které reagovaly rovněž s proteinem hypokretinového receptoru 2. U pacientů očkovaných vakcínou Focetria nebyly tyto protilátky prokázány.
Autoři studie předpokládají, že u lidí geneticky disponovaných k narkolepsii vyvolalo očkování vakcínou Pandemrix tvorbu protilátek, které reagovaly jak s virovým nukleoproteinem, tak i s hypokretinovým receptorem 2. Tyto protilátky mohly přetrvávat v krevním oběhu i několik měsíců. Přes hematoencefalickou bariéru mohly tyto protilátky proniknout do nervové tkáně mozku buď díky vysokému titru v krvi, anebo po oslabení bariéry v důsledku nějaké jiné infekce. Po vazbě protilátek na buňky s hypokretinovými receptory došlo k destrukci těchto buněk imunitním systémem a tím byla silně narušena regulace spánku.
Vakcína Pandemrix byla stažena z trhu právě proto, že po očkování zvyšovala četnost případů narkolepsie. Steinman a spol. ale ve své studii dokazují, že očkovaní lidé čelili během pandemie nižšímu riziku zdravotních komplikací než neočkovaní. Jen ve Spojených státech bylo po nákaze „prasečí chřipkou“ hospitalizováno 274 304 pacientů a pandemie v této zemi způsobila 12 469 úmrtí. Nukleoprotein vykazující molekulární mimikry s hypokretinovým receptorem 2 je nedílnou součástí chřipkových virů H1N1 a protilátky schopné reakce s hypokretinovým receptorem 2 tak vznikají i při nákaze těmito viry. Podle Steinmana je riziko vzniku takových protilátek a následného rozvoje narkolepsie při nákaze chřipkou podstatně vyšší než při vakcinaci. Nakolik se podobné autoimunitní mechanismy uplatňují i při vzniku sporadické narkolepsie, není zatím jasné.
U sporadické narkolepsie jsou pozorovány snížené koncentrace hypokretinu, ale zatím nebyl pozorován úbytek hypokretinového receptoru 2. Steinman ale předpokládá, že zablokování receptoru protilátkou nebo zničení buněk nesoucích tento receptor imunitním systémem může zpětnou vazbou omezit celkovou produkci hypokretinu a tím navodit narkolepsii.
Zdroj: