Není malých studií
Vedle dlouho očekávaných studií s inovativními molekulami, jako je EMPA‑REG, byla na kongresu Americké diabetologické asociace představena nová data týkající se již zavedených léčiv. Konkrétně se hovořilo například o pioglitazonu, jenž byl předmětem hodnocení ve studii IRIS. Ta prokázala snížení rizika rozvoje DM2 u pacientů s prodělaným iktem a/nebo inzulinovou rezistencí.
Studie IRIS (Insulin Resistance Intervention after Stroke trial) ukázala, že pioglitazon, zástupce skupiny senzitizérů inzulinových receptorů, tzv. thiazolidindionů, snižuje riziko fatálního i nefatálního iktu a infarktu myokardu o 24 procent u pacientů s cerebrovaskulárními nemocemi (tj. insuficiencemi vznikajícími na podkladě poruch mozkových cév, které mohou zapříčinit ischémii či krvácení do mozkové tkáně); zároveň se u těchto pacientů prokázala redukce progrese diabetu 2. typu o 52 procent.
Design studie IRIS
IRIS zahrnula 3 876 pacientů s nedávno prodělaným iktem, srdečním infarktem či inzulinovou rezistencí, tito pacienti však netrpěli diabetem. Následně došlo k rozdělení účastníků do skupin, v rámci nichž byl podáván buď pioglitazon, nebo placebo. Délka sledování byla pět let. Již po prvním roce léčby zároveň došlo ke snížení indexu inzulinové rezistence (model stanovení homeostázy inzulinové rezistence, HOMA‑IR) na 4,1 u pioglitazonem kontrolované skupiny, na rozdíl od hodnoty 5,7, jejíž zvýšení způsobilo placebo. Na závěr studie byla zhodnocena incidence DM2 v obou skupinách: účinek pioglitazonu v porovnání s placebem zapříčinil dvojnásobnou redukci nových případů diabetu (tj. 3,8 vs. 7,7 procenta); nejmarkantnější snížení rizika nastalo u pacientů s diagnostikovaným prediabetem a výraznou inzulinovou rezistencí.
„Jak bylo prokázáno v dřívějších studiích s thiazolidindiony, tato léčiva dokáží redukovat riziko rozvoje diabetu druhého typu, avšak IRIS tento fakt poprvé potvrzuje i u pacientů s diagnostikovanou kardiovaskulární chorobou,“ řekl koordinátor studie Silvio E. Inzucchi, ředitel Yaleova diabetologického centra v americkém státě Connectitut. „Inzulinová rezistence je po prodělaném iktu běžná patologie. Pioglitazon vykazuje duální efekt a dokáže tak zabránit riziku rozvoje metabolické i kardiovaskulární choroby zároveň,“ dodal Inzucchi. Mezi nežádoucí účinky pioglitazonu, jež se projevily v placebem kontrolovaných klinických studiích, patří bolest hlavy, hyperglykémie, myalgie, infekce horních cest dýchacích aj. Při monoterapii pioglitazonem (platí to např. i u rosiglitazonu) také dochází ke zvýšení tělesné hmotnosti. Tento fakt by měli lékaři zvážit při výběru vhodné léčby pro jednotlivé pacienty, avšak sám o sobě by se neměl stát důvodem k zavrhnutí thiazolidindionů. Navíc by se pioglitazon mohl používat i v jiné indikaci, než je léčba diabetu v monoterapii či kombinované terapii, nebo při intoleranci metforminu – mohl by se také zařadit k léčivům standardní péče po prodělané ischemické cévní mozkové příhodě.
Zdroj: Medical Tribune
