Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Pondělí 01. červen 2020 | Svátek má Laura
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Nepřeceňujme současnou medicínu, mysleme také na smrt

PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., zdroj: ff.cuni.cz

Nepřeceňujme současnou medicínu, mysleme také na smrt

Medical Tribune 02/2017
06.02.2017 11:16
Zdroj: MT
Autor: kol
„Vytěsnili jsme smrt ze svých životů a neumíme se smířit s tím, že je jeho součástí. Hovořit o smrti bychom měli začít včas, když jsme ještě zdrávi,“ je přesvědčena socioložka, pedagožka a publicistka PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., mimo jiné i autorka knihy Vyhoštěná smrt. V rozhovoru, který se dotýká smrti a stáří, si všímá i problematiky rozpadu rodiny a péče o nemocné v dnešní společnosti.

„Vytěsnili jsme smrt ze svých životů a neumíme se smířit s tím, že je jeho součástí. Hovořit o smrti bychom měli začít včas, když jsme ještě zdrávi,“ je přesvědčena socioložka, pedagožka a publicistka PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., mimo jiné i autorka knihy Vyhoštěná smrt. V rozhovoru, který se dotýká smrti a stáří, si všímá i problematiky rozpadu rodiny a péče o nemocné v dnešní společnosti.

  • Léčba nejen onkologických, ale i řady dalších onemocnění u dětí se díky pokrokům v medicíně stále zlepšuje. To samotné ale určitě nestačí. Jak se s tím vyrovnává společnost?

Problém je v tom, že najednou je tu možnost vyléčení. Lidé se upnou na to, že dítě bude vyléčeno. Kdyby ta možnost vůbec nebyla, brali by to jako fátum – osud. Kdežto takto se domnívají, že se něco zanedbalo, a samozřejmě obviňují lékaře, zdravotníky, vyhledávají v různých encyklopediích, co se mělo a co se nemělo udělat. To si myslím, že někdy komplikuje vztah nejen mezi lékařem a pacientem, ale také často potom i vztah k tomu dítěti. Rodiče totiž často dítěti nebo sami sobě vsugerovávají, že se stala chyba. Vždyť kdo má dnes chuť přijmout skutečnost, že se třeba stalo něco, za co skutečně nikdo nemůže?

  • Souvisí to i s žebříčkem hodnot v dnešní společnosti?

Samozřejmě. Souvisí to s tím, že dítě je v dnešní společnosti enormně přeceňováno. Vím, že moje maminka, přestože nebyla z chudé rodiny – můj dědeček byl krejčí, takže to byla dobrá řemeslnická rodina, byla z jedenácti dětí. A z těchto jedenácti porodů se dospělosti dožila jen moje matka. Kdežto dnes když vám zemře dítě, berete to jako jednu velikou tragédii celého svého života. A to si myslím, že se promítá do postojů k dítěti, do postojů k nemoci, a vytváří to i bezmocnost.

  • Jak jste již zmínila, v souvislosti s onemocněním dítěte se mění i postavení ženy – matky…

Matka je v péči dominantní, což je docela logické, protože vztah matka–dítě bývá intenzivnější než otec–dítě, čímž nechci roli otce vůbec podceňovat. Přináší to tedy do vztahu něco nového. Dříve opravdu bylo zvykem – a bylo to i u panovnických a velmi bohatých rodin, že teprve když dítě dospělo do určitého věku – osmi, devíti let, bylo víceméně přijato otcem. Nakonec pozvednutí Páně není nic jiného, než že otec své dítě pozvedl a prohlásil za svého syna, podobně tomu bylo i v Římě. Takovéto symboly si dnes již dávno neuvědomujeme. O dcerách se nemluvilo, to byly jen výdaje…

Vztah matka a nemocné dítě ale může narušovat partnerský vztah. Matka se dostává do jiné roviny – stává se důležitější a začíná přehlížet manžela, protože si uvědomuje svoji velkou roli právě ve vztahu vůči dítěti. Dokonce manželovi vyčítá, že on žije tím běžným způsobem, do čehož patří třeba i sex. A to vše se pak promítá do vzájemného vztahu. Myslím si, že lékaři, sociální pracovníci i jiní by to měli vědět, povzbuzovat ty dva lidi a nevyčítat jednomu to nebo ono, ale spíše se snažit vzbudit pochopení, např. slovy mějte pochopení pro svoji manželku, zkuste pochopit, že je situací ovlivněna, a zkuste ji nejenom vystřídat fyzicky, ale i pochopit a pochválit. Pro vztah i pro léčbu je totiž právě komunikace velmi důležitá. Popovídat si s pacientem je důležité jak pro vztah, tak pro povzbuzení, a je to stejně důležité jako samotná léčba.

  • Komunikace často chybí nejen mezi partnery, ale ideální asi není ani mezi lékařem a pacientem, zejména pak pokud se to týká tak závažných otázek, jakými je umírání a smrt.

V tomto ohledu je u nás ještě hodně co měnit. Protože jsem pracovala i v gerontologii, napsala jsem knížku o smrti a umírání a podobných věcech a i tam se dotýkám toho, co je pro naši společnost typické. My tady totiž pěstujeme pouze vítěznou medicínu, čili když někdo není vyléčen, je za to někdo jiný vinen. To je ale veliká chyba. Je totiž třeba chápat, že vítězná medicína není vždycky a že i ta vítězná medicína stejně jako každý z nás končí smrtí. To je veliká myšlenka, kterou by bylo třeba lidem zdůrazňovat. Všichni jsme tady na určitý omezený čas, tak se snažme tu dobu co nejhezčím způsobem využít. A to může být přesně to, co dělají některé nevládní organizace – pomoc lidem, kteří ji potřebují. To považuji za velkou věc. Například přidat nemocné rodině, aby mohla někam jet, pro tu rodinu to není jen rekreace nebo dovolená, ale hlavně možnost soužití i s tím nemocným člověkem. A to je velmi potřebné.

  • Jak vidíte v této souvislosti roli dětských hospiců?

Považuji to za velice dobrou věc. Matka – protože většinou se stará matka – si také potřebuje odpočinout. Má další děti a jiné povinnosti a je samozřejmě unavená. Právě hospic jí umožňuje s dítětem být, dokonce u něho spát, ale i to, že péčí není zatěžována ve dne v noci a může si odpočinout. Je třeba vidět, že nejde jen o pomoc rodině, ale i o pomoc dítěti. Díky pomoci hospicu je matka nebo ten, kdo o dítě pečuje, svěžejší a mohou se dítěti více věnovat.

Člověk při umírání nechce trpět, proto si myslím, že jsou hospice nesmírně důležité. Umožňují lidem přijmout fakt smrti bez toho, aby se jí museli bát.

  • Rychlý vývoj medicíny znamená nejen u onkologických, ale i u řady jiných chorob, na něž se dříve běžně umíralo, že se lidé dožívají vyššího věku a skupina nemocných se přesouvá do jiné věkové kategorie, v této souvislosti se mluví až o epidemii demencí…

Demence je normální stav, jako je normální mít ve stáří více vrásek, ztrátu paměti nebo její snížení a i řadu jiných potíží… Najednou se to bere, jako kdyby to byla anomálie nebo něco nepřirozeného. Jestliže si neuvědomujeme, že je to normální stav, pak to bereme, jako kdyby se jednalo o nějakou epidemii. Nejde o epidemii, prodloužil se věk, a to enormně – mluvím o střední Evropě a o naší zemi, která patří k jedněm z nejbohatších postkomunistických zemí. Lidé jsou stářím najednou jakoby překvapeni. Neuvědomují si, že ve srovnání se svými prarodiči umírají v podstatně pozdějším věku. Dnes, kdy je očekávaná délka života 84 let, je situace jiná než v dobách, kdy se běžně umíralo v šedesáti, samozřejmě výjimky, že se někdo dožil devadesáti, byly vždycky…

Zvláště se posunuje očekávaná délka života u mužů, právě oni se dříve dožívali daleko nižšího věku. Jestliže se tehdy někdo dožil 75let, považovalo se to za velmi vysoký věk. Dnes v tomtéž věku řeknete: Co se mu stalo, že tak brzy zemřel? Navíc u nás často lidé používají demenci jako nadávku…

  • Měla jsem na mysli diagnózy jako Alzheimerova choroba a další.

To je něco jiného. Alzheimerova choroba je opravdu nemoc, která může propuknout kdykoli, i v mladším věku. Ale všimněme si, jak lidé často používají pro znaky normálního stárnutí, tedy demence, mnohem raději pojmenování Alzheimerova choroba. A to přesto, že to není tak dlouho existující známý termín. Je to proto, aby si nemuseli přiznat, že stárnutí je normální, dokonce žádoucí věc v životě člověka. Málokdo chce zemřít jako mladý.



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky