Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Pondělí 21. říjen 2019 | Svátek má Brigita
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Ocrelizumab uspěl ve studiích u pacientů s primárně progresivní roztroušenou sklerózou

foto: shutterstock.com

Ocrelizumab uspěl ve studiích u pacientů s primárně progresivní roztroušenou sklerózou

Medical Tribune 02/2017
06.02.2017 13:58
Zdroj: MT
Autor: ton, miš
Primárně progresivní forma roztroušené sklerózy (PP RS) postihuje deset až patnáct procent všech nemocných s tímto imunitně podmíněným onemocněním. Pro průběh nemoci je v takovém případě charakteristické setrvalé zhoršování již od nástupu symptomů. Na rozdíl od relaps‑remitentní formy nemoci u této diagnózy dosud pacienti čekají na léky, které by prokázaly, že mohou jejich osud pozitivně ovlivnit. O to větší význam mají data, která byla publikována v nedávném vydání časopisu New England Journal of Medicine (NEJM). Šlo o studii fáze III ORATORIO, ve které uspěla monoklonální protilátka ocrelizumab.

Ocrelizumab zpomaluje progresi primárně progresivní roztroušené sklerózy, a to jak z hlediska klinického hodnocení (v kritériu progrese EDSS), tak v hodnocení prostřednictvím magnetické rezonance. To je hlavní závěr studie, jejíž výsledky byly zveřejněny v jednom z lednových vydání časopisu NEJM. Ocrelizumab je humanizovaná monoklonální protilátka, která cílí na B lymfocyty, konkrétně pak na antigen CD20 exprimovaný na povrchu B buněk. Předpokládá se, že B lymfocyty ovlivňují patogenezi onemocnění nejen prezentací antigenů, ale také produkcí protilátek a sekrecí prozánětlivých cytokinů.

Ocrelizumab prochází rozsáhlým programem klinického hodnocení napříč různými populacemi nemocných s roztroušenou sklerózou (RS), u primárně progresivní formy byl testován v rámci studie ORATORIO. Do této multicentrické, dvojitě zaslepené studie fáze III vstoupilo 732 pacientů ve věku 18 až 55 let s primárně progresivní RS (podle odpovídajících aktualizovaných McDonaldových kritérií). Ke kritériím, která vylučovala účast pacientů v této studii, patřila diagnóza jiných forem RS a předchozí terapie cílená na B lymfocyty. Pacienti byli v poměru 2 : 1 randomizováni do dvou skupin. V první dostávali ocrelizumab (600 mg) intravenózně jednou za 24 týdnů, a to buď po dobu alespoň 120 týdnů, anebo do chvíle, než dosáhli předem definované progrese disability. Ve druhé skupině bylo ve stejném režimu podáváno placebo. Primárním cílovým ukazatelem byl podíl pacientů s potvrzenou progresí disability, definovanou jako zvýšení hodnoty škály EDSS (Expanded Disability Status Scale) alespoň o jeden bod ve 12. týdnu léčby. Dále pak byla sledována a hodnocena celá řada cílů sekundárních.

Podíl pacientů, u nichž byla po dvanácti týdnech potvrzena progrese disability, byl 32,9 procenta u ocrelizumabu a 39,3 procenta u placeba (HR = 0,76; 95% CI 0,59–0,98; p = 0,03). Podobně dopadlo toto hodnocení ve 24. týdnu. V tomto časovém horizontu byla klinická progrese zaznamenána u 29,6 procenta pacientů ve větvi s ocrelizumabem versus 35,7 procenta v kontrolní skupině (HR = 0,75; 95% CI 0,58–0,98; p = 0,04).



Atrofizace mozkové tkáně postupuje díky ocrelizumabu pomaleji

Mezi sledovanými sekundárními parametry byl výkon v testu chůze hodnocený ve 120. týdnu. Ten se zhoršil u 38,9 procenta pacientů léčených ocrelizumabem a u 55,1 procenta nemocných na placebu (p = 0,04). Monoklonální protilátku favorizují i výsledky vyšetření zobrazovacími metodami. Celkový objem T2 vážených lézí v mozku při vyšetření magnetickou resonancí poklesl o 3,4 procenta u pacientů léčených ocrelizumabem a zvýšil se o 7,4 procenta u nemocných, kterým bylo podáváno placebo (p < 0,001). U ocrelizumabu byla dokumentována ztráta objemu mozkové tkáně o 0,90 procenta, u placeba to bylo o 1,09 procenta (p = 0,02). Nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl v hodnocení škály Physical Component Summary Score.

I v této studii se potvrdilo, že ocrelizumab představuje relativně bezpečný lék se zvládnutelnou toxicitou. Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem při léčbě ocrelizumabem byla reakce spojená s infuzí. Ta se vyskytla u 39,9 procenta nemocných léčených ocrelizumabem a u 25,5 procenta pacientů, jimž bylo podáno placebo. Závažné nežádoucí účinky byly hlášeny přibližně u pětiny nemocných – v obou ramenech srovnatelně (20,4 procenta ve větvi s ocrelizumabem versus 22,2 procenta u nemocných na placebu). U nemocných ve větvi s ocrelizumabem byly kromě reakcí spojených s infuzí častěji hlášeny i infekce horních cest dýchacích a orální herpetické infekce.

V kontextu další farmakoterapie RS je podstatné, že ve studii ORATORIO stejně jako ve všech předchozích studiích s ocrelizumabem nebyl zaznamenán ani jeden případ progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML).

Studie ORATORIO bude pokračovat již otevřenou extenzí, která by podle investigátorů měla mimo jiné sloužit i k vyhodnocení výskytu vzácných nežádoucích účinků.

O dobré toleranci ocrelizumabu svědčí i fakt, že celkem 402 pacientů (82 procent), kteří byli na začátku randomizováni do větve s účinnou látkou, dokončilo 120 týdnů léčby; u placeba jich bylo 174 (71 procent).



Copyright © 2000-2019 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky