ČR v zavádění eHealth zaostává, kritici vidí v projektech riziko zneužití dat

Česko zaostalo v eHealth za vyspělým světem. Elektronizace je jen spontánní, pokusy ji integrovat nebyly úspěšné. I proto získalo Česko v Evropě za rok 2015 nejnižší hodnocení v oblasti práv pacientů. Elektronické recepty začnou plošně fungovat od roku 2018, přestože je zákon zavedl už v roce 2007. Nefunguje elektronické úložiště receptů ani plošné sdílení elektronických dat mezi nemocnicemi, každá buduje vlastní systém, o elektronickém sdílení dat mezi privátními ambulancemi není vůbec řeč. Zdravotní pojišťovny po krachu projektu IZIP, který odstartoval v roce 2001 VZP a měl postupně zahrnout všechny pojišťovny, začaly vyvíjet vlastní systémy elektronického sdílení dat. Na plošné zavedení eHealth se zaměřuje Národní strategie elektronického zdravotnictví schválená vládou. Z fondů EU by na to mohlo Česko čerpat až 2,2 miliardy korun. Zeptali jsme se odborníků: Co brání zavedení eHealth do českého zdravotnictví?

• JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA,

ministr zdravotnictví

Já doufám, že elektronizaci zdravotnictví nic nebrání – 1. ledna 2018 se spustí eRecept a já věřím, že se vše rozjede. Pokud doktoři tvrdí, že neumějí pracovat s počítači, nemohu tomu věřit. Jestliže lékař, který je jedním z nejvíce vzdělaných odborníků, neumí pracovat s počítačem, pak se musím ptát, jakým způsobem se vzdělává? Dnes už se lékař bez počítače nepodívá ani do databáze léků. V tuto chvíli sdílejí nemocnice data v systému PACS v oblasti zobrazovacích metod. Myslím, že další rozvoj potřebuje nějaký impuls, a já předpokládám, že zrovna elektronický recept by tím impulsem mohl být.

• Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA,

předseda ČLS JEP

eHealth zprůhlední zdravotnictví, a to mnoha subjektům vadí. Čím je zdravotnictví neprůhlednější, tím se na něm dá více vydělat. eRecept je zásadním krokem vpřed, např. kvůli bezpečnosti pacientů, a usnadní i práci lékařům. Je s podivem, jak se lobbistům daří věc torpédovat, třeba tak, že článek proti e‑preskripci se nedávno dostal na titulní stranu MfD. Naštěstí se pravděpodobně stane to, že zavedení e‑preskripce se časově propojí s elektronickou evidencí tržeb v ordinacích, a to odstraní problematický argument, že lékaři nemají připojení k internetu. Těch, kdo ho nemají, je zřejmě hodně pod pět procent.

• PharmDr. Zdeněk Blahuta,

ředitel SÚKL

Elektronizace je realitou všedního života, proto je zcela logické, že stále více proniká do zdravotnictví a stává se jeho přirozenou součástí. Přiznám se však, že neumím jednoduše a výstižně objasnit, z jakého důvodu se elektronické zdravotnictví nachází v současném nevyhovujícím a pro jeho uživatele nepříznivém stavu. Domnívám se, že lepší cestou je budovat je postupně, tedy připravovat, realizovat a uvádět do praxe jednotlivé funkční bloky a úrovně. Přesně v tomto duchu aktuálně připravuje SÚKL nový systém eRecept – jedná se o modulový systém, do kterého bude možné, dle případných legislativních změn, přidávat nové utility. Myslím si, že toto je z koncepčního a technického hlediska správná cesta, kterou by se mohlo české eHealth ubírat. Používání elektronické preskripce v praxi bylo zahájeno již v roce 2011 a až doposud bylo tímto způsobem vystaveno téměř šest milionů eReceptů. Nebýt nepřirozeně budované závislosti na některých vybraných subjektech, mohla být elektronická preskripce o hodně dál.

• Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.,

předseda Výboru pro zdravotnictví PSP ČR

Pokud se týká elektronizace zdravotnictví, je to u nás stále velký problém, protože chyběla ucelená a jasná koncepce. Podporuji tuto záležitost od začátku poslaneckého období a dal jsem dohromady odborníky, kteří pracují na ministerstvu zdravotnictví a už vypracovali celkovou strategii. Vláda ji přijala na podzim 2016. Vzhledem k tomu, že k realizaci eHealth je třeba řada legislativních změn, navrhl jsem přes Výbor pro zdravotnictví PSP dvě usnesení, která přesně určují, co je třeba udělat, aby se mohlo vůbec začít. Z ministerstva jsem odpověď nedostal, proto jsem spolupracoval se skupinou právníků, kteří mi návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví připravili. Elektronizace zdravotnictví je komplexní záležitost, poslední více než rok se soustřeďuji na zajištění eReceptu, což zařizuje SÚKL. Nejsem si jist, že vše bude jasně připraveno, proto plánuji na 23. března schůzi Výboru pro zdravotnictví, která se bude týkat hlavně plnění harmonogramu zavedení eReceptu do praxe. Snažím se hlídat celý proces, jak je mým úkolem poslance. Vím, že jsou ve společnosti obavy ze zavedení eReceptu, takže bude ještě hodně práce s vysvětlováním.

• Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.,

předseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu ČR

Technicky nebrání elektronizaci nic, ideově skoro vše. Legislativně mnohé. Nemyslím si, že všem písařům strategií, schvalovačům a čerpačům dotací snového megasystému je jasno. Asi mluvíme hlavně o čerpání dotací. Zklamu tedy. Elektronizaci nebrání nic, už celá léta ji denně provozujeme a modernizujeme s podporou i bez ní, podle běhu doby, aktuálních potřeb, lokální osvícenosti, vynucených situací a solventnosti. Způsoby elektronizace jsou podobně heterogenní jako celé naše zdravotnictví, naši dodavatelé, správci, plátci i konzumenti blaha zdravotní péče. Občas se v komunikaci potkat musejí, občas však ani nechtějí. Nelze už vyšetřit moč, ohlásit pojišťovně bouli na hlavě, zaplatit v nemocnici za rohlíky, porodit, operovat kýlu, katetrizovat srdce či provést transplantaci jater bez mnoha elektronizovaných úkonů. Tedy projektem eHealth asi míníme jen lepší správu a jednotnou centrální evidenci událostí ve zdravotnictví, abychom se dopracovali k jejich ocenění, docenění, přecenění i smyslu. „Lot of data, few information,“ říkají Britové – mnoho dat, málo informací. A ještě méně jejich analýz, interpretací a realitou podloženého rozhodování.

eHealth jako zbytné propojení všech se všemi o všem v jedné megamatrix, avšak zároveň kýmsi hlídané, aby všichni o všem informace dostat ani nemohli, to je jen takový zbytný sen. Svět je totiž skládací v prostoru a čase. eHealth jako soubor aktuálních otázek a problémů k operativnímu skládačkovému elektronickému řešení nadšeně podporuji. eHealth jako vizi o planetární jednotě a čerpací stanici zbytkových fondů podporovat neumím.

• MUDr. David Marx, Ph.D.,

ředitel Spojené akreditační komise, o. p. s.

Nevím, co vše v současné době brání zavedení eHealth do českého zdravotnictví. Může to být velká variabilita informačních systémů v jednotlivých zdravotnických zařízeních, obava z nedostatečné ochrany informací, relativně konzervativní legislativa, v některých případech jen obvyklý odpor ke změně. S ohledem na míru vybavení nemocnic i ambulantních zařízení výpočetní technikou, včetně připojení na internet, se domnívám, že by neměl být problém výrazně větší míru sdílení informací zajistit. Při pracovních aktivitách v zahraničních zdravotnických zařízeních jsem měl možnost se opakovaně seznámit s funkčními a bezpečnými systémy eHealth, které usnadňují práci zdravotníkům a výrazně zvyšují kvalitu a bezpečí péče o pacienty. Absence papírové dokumentace, resp. její minimalizace, je jevem, který lze stále častěji vidět v řadě zemí EU i mimo ni – dobrým příkladem je zdravotnictví v Izraeli. Domnívám se, že kromě finanční podpory propojení informačních systémů by v ČR bylo dobré též usnadnit vedení výhradně elektronické zdravotnické dokumentace – například netrvat na užívání zaručených elektronických podpisů s jejich nahrazením bezpečnostními procesy zavedenými v rámci daného zařízení.

• PharmDr. Lubomír Chudoba,

prezident České lékárnické komory

V českém zdravotnictví je eHealth zčásti zavedené a funkční, z hlediska kompatibility systémů ovšem zcela roztříštěné. Lékárny, nemocnice, zdravotní pojišťovny a část ordinací ambulantních lékařů investovaly v předchozích letech velké finanční prostředky pro uchovávání zdravotnických informací a dokumentace v elektronické podobě. Sdílením těchto znalostí je možné přispět ke kvalitní a bezpečné farmakoterapii. Některé lékárny např. již dnes se souhlasem pacienta uchovávají základní informace o užívaných lécích (optimálně i volně prodejných), díky tomu jsou lékárníci schopni mnohem lépe předejít nevhodným kombinacím či dávkování léčiv. Co ale opravdu chybí, je sjednocení systému uchovávání zdravotnických dat a nalezení platformy pro sdílení zdravotnických informací různými typy zdravotnických zařízení, především v rámci ambulantně poskytované lékařské a lékárenské péče. Česká lékárnická komora se proto aktivně účastní jednání v pracovních skupinách ministerstva zdravotnictví pro e‑preskripci a eHealth, sledujeme vývoj elektronizace a digitalizace zdravotnictví v zahraničí a pro lékárníky připravujeme řadu vzdělávacích akcí. Pro realizaci plošného zavedení eHealth je nutné mít i bezchybně fungující softwarový produkt a náležitě proškolený zdravotnický personál, z toho vyplývá i značná finanční nákladnost pro všechny poskytovatele zdravotní péče. Předpokládám, že právě na přípravy na eHealth ve všech zdravotnických zařízeních včetně lékáren jsou dotace z EU určeny. Nezanedbatelná je také otázka (ne)možnosti poskytnutí zdravotní péče a právní odpovědnosti zdravotníků i úředníků při provozu systému eHealth v případech výpadku technického charakteru, který by vedl k nedostupnosti eReceptu s léky předepsanými pro akutní neodkladnou léčbu. Proto je životně důležité připravit takové řešení, které umožní poskytnutí nutné péče i v případě selhání elektronických systémů.

• MUDr. Milan Kubek,

prezident ČLK

Co brání plošnému zavádění eHealth do českého zdravotnictví? Poslední zbytky zdravého rozumu, které ještě nepodlehly komerčním zájmům a ideologii, že pokud je něco moderní, pak to musí být vždy dobré. Většina předražených projektů, které jsou lékařům vnucovány, nesplňuje podmínky stanovené lékařskou komorou, proto je odmítáme a kritizujeme. ČLK podporuje pouze takové projekty elektronizace zdravotnictví, které lékařům usnadní práci, zbaví je zbytečné byrokratické zátěže a jejich zavádění nebude přenášet na poskytovatele zdravotních služeb další nikým nezaplacené finanční náklady. Zapojení se do projektů elektronického zdravotnictví musí být dobrovolné jak na straně lékařů, tak na straně pacientů. Samozřejmou podmínkou je důsledná ochrana citlivých osobních údajů pacientů i know‑how lékařů.

• MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů

Osobně mám za to, že elektronizace zdravotnictví se rozvíjí velmi podobně (myslím tím stejně rychle a stejným směrem), jako je tomu v ostatních oborech lidské činnosti. Tedy všude tam, kde v ní lékaři a ostatní zdravotníci vidí smysl, kde jim šetří práci nebo peníze. A to je hlavně ve vedení zdravotnické dokumentace, vykazování péče zdravotním pojišťovnám i ve vzájemném předávání informací o pacientech mezi lékaři, resp. poskytovateli.

V té souvislosti mi je líto, že ministerstvo zdravotnictví (a jeho prostřednictvím i EU) tyto trendy de facto ignoruje a místo toho, aby je rozvíjelo, vymýšlí na základě zadání nikoli od lékařů, ale od softwarových firem různé „strategie“, včetně té v úvodu fóra jmenované, které jsou v mnohých bodech nepotřebné (tím myslím např. univerzální objednací systémy), nebezpečné (např. různá shromaždiště dat, která mohou být pak snadněji vykrádána, přičemž na úrovni zdravotních pojišťoven dávno existují), nebo si kladou za úlohu něco, co nemohou nikdy splnit (např. vize, že dálkové zdravotnické poradenství snad zlepší postavení či zdravotní stav pacientů, nebo že centrální úložiště receptů zabrání polypragmazii). Za zcela nepřijatelný považuji nápad, že by všichni lékaři měli vzájemně sdílet zdravotnickou dokumentaci pacientů (napadlo by někoho nařídit něco podobného právníkům?), a za velmi smutné, že žádný z centrálně prezentovaných návrhů na eHealth nepočítá s tím, že lékařům je třeba náklady na zavedení a provoz těch systémů zaplatit.

Nikdo se pak nemůže divit, že velká řada lékařů považuje návrhy všech možných strategií vycházející z ministerstva spíše za snahu ukrást jim jejich know‑how, vlámat se do jejich vztahu s pacienty a/nebo shromažďovat data, nikoli však za účelem zlepšení zdravotní péče, že se obávají nepřiměřeného nárůstu nákladů na jimi poskytovanou zdravotní péči.

Mám‑li to shrnout, za hlavní brzdu považuji to, že peníze nejsou směrovány tam, kde je systém potřebuje, a všechny zatím známé strategie působí na velkou většinu lékařů tak, že jejich účelem není prospěch pro ně a pro jejich pacienty.

• MUDr. Martin Engel,

předseda LOK‑SČL

Pokud jde o elektronizaci, ta vstupuje do našich každodenních životů poměrně intenzivně, ve zdravotnictví bude eHealth určitě cílovým stavem. Tento trend však má nejen své výhody (odstranění duplicit vyšetření či medikací), ale je třeba si uvědomit i závažná rizika, ke kterým řadím zneužitelnost dat. Pokud budou informace o zdravotním stavu nás všech na jednom místě, snaha je zneužít bude výrazně narůstat.

Vážným problémem je fakt, že kvalitní pokrytí rychlým internetem není všude na území republiky zatím standardem. A velmi se bojím i nákladů na kvalitní sítě. Stačí si vybavit elektronickou zdravotní knížku do VZP – minus dvě miliardy korun a nic. IT služby jsou totiž zdrojem velkých úniků peněz (viz MPSV), protože si většina z nás nedovede náklady na tuto činnost objektivizovat jako jiné náklady (např. na stavbu).

• Ing. Ladislav Friedrich. CSc.,

prezident Svazu zdravotních pojišťoven

eHealth nemůže být cílem samo o sobě, je jen jednou z cest, jak zlepšovat fungování zdravotnictví. Elektronizace, tedy především faktický rychlý oběh a dostupnost informací, by měla podporovat věcné procesy a za každým procesem by měl stát jeho vlastník. To říkají zásady kvalitního řízení. Již zde však máme první problém – kdo vlastně co řídí. Největší část poskytování zdravotních služeb by smluvně měly zajistit a garantovat zdravotní pojišťovny. Vykazování a vyúčtování péče i nahlížení do osobního účtu pojištěnce je již elektronicky plně pojišťovnami zajištěno a naštěstí bez zásahů státu se rozvíjí. Pokud posílíme smluvní volnost a politiku zdravotních pojišťoven, nové projekty zajistí.

Aby mohlo být elektronicky zajištěno i účelné sdílení částí zdravotnické dokumentace na podporu komunikace mezi lékaři a efektivnosti léčby (viz koncepčně správný, ale obchodně nezvládnutý projekt IZIP), je také zapotřebí právní upřesnění formy elektronické zdravotnické dokumentace, jejího vlastnictví a zabezpečení. A hlavně jistota, že potřebné výrazné posílení smluvních pravidel k efektivní péči nebude stále více jako dosud řídit stát.

Naopak centrálních úložišť a registrů by mělo být co nejméně. Potřebujeme základní číselníky, všeobecně užívané datové formáty a bezpečnostní pravidla. A hlavně potřebujeme jistotu, kdo co může a má dělat, a to tak, aby to byl pro uživatele systému posun k lepšímu.

Osobně jsem přesvědčen, že hlavní příčinou dosud často neúspěšné elektronizace je malá konkurence, nadměrné ambice státu a dotační unijní a státní peníze.

Příliš obchodních zájmů a nadějí se upíná ke státním, a někdy až extrémně nákladným zakázkám. V důsledku tak nakonec ani moc nejde o podporu nějakého racionálního procesu, ale o získání lukrativní zakázky a přístupu k datům. Výsledkem pak obvykle je, že ti, kterým by elektronizace měla skutečně něco přinést, jsou ti poslední, o které v projektech jde. Podle toho také vypadá zájem a podpora zdravotnické veřejnosti pro tyto projekty.

Snaha bránit neefektivnímu čerpání dotací navíc s sebou jako reakci přináší stále komplikovanější pokusy o zpřísňování výběru a schvalování veřejných zakázek. Proces přípravy projektů je tak sice o něco odolnější před útoky na dotační peníze, ale zároveň nesmírně pomalý, neoperativní a i pro zcela poctivé zadavatele plný osobních rizik.

Zdravotní pojišťovny upozorňovaly, že vládou schvalovaný eHealth obsahuje výčet příliš mnoha různých neprovázaných projektů a záměrů. Doporučovali jsme soustředit se jen na to, co je nezbytné, tedy precizaci elektronické formy zdravotnické dokumentace a pravidel pro její sdílení, a nechat další systémové nástroje, datové a bezpečnostní standardy apod. na těch, kteří elektronickou komunikaci pro svou práci potřebují.

• Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,

Ústav všeobecného lékařství 1. LF UK v Praze

Naši ztrátu v rozvoji elektronizace zdravotnictví vnímám jako praktický lékař z perspektivy evropského praktického lékařství. Aplikace, jejichž zavádění je u nás tak bolavé, jako je např. elektronický recept, plně digitalizovaná zdravotnická dokumentace a sdílení dat, jsou pro kolegy v mnoha evropských zemích rutinou. Shodují se, že elektronizace přináší vyšší efektivitu, kvalitu i bezpečnost péče. Vzpomínám si, jak mi před mnoha lety estonský kolega řekl, že měli před zavedením eReceptu podobné obavy, ale po jeho plném zavedení již prakticky nikdo nenapsal recept papírový.

Příčina naší retardace je komplexní. Nelze svádět vinu na poskytovatele péče, zejména ne na praktické lékaře. Různé průzkumy prokázaly, že 90 procent praxí je komputerizovaných s přístupem k internetu. Lékaři používají softwarové nástroje slušné úrovně a sami se podílejí na jejich rozvoji. Praktičtí lékaři se ale pohybují na hraně svých administrativních možností, ať už souvisejí s výkaznictvím pro pojišťovnu, prací pro sociální služby, vedením ordinace nebo podnikáním. K tomu např. agenda certifikátů pro banku, pojišťovnu, SÚKL a desítky přístupových cest do různých systémů.

Do takového prostředí může vstoupit jen elektronizace dokonale připravená, jednoduchá a uživatelsky přátelská. Pro lékaře musí znamenat přínos, nikoli zátěž. Naším hlavním zájmem jsou pacienti a rozhraní mezi rozvojem elektronizace a humánním přístupem v medicíně je také téma. Zdravotnická zařízení musejí být v procesu od začátku podporována, a to informačně, technicky i ekonomicky. Po letech si nejsem jist, zda někdo takový projekt na národní úrovni u nás dokáže připravit. Přitom by mohl přinést úsporu v řádu desítek miliard korun a zvýšit kvalitu a bezpečí poskytované péče.

• MUDr. Jiří Šedo, Ph.D.,

předseda spolku Mladí lékaři

Česká společnost chová zcela oprávněně hluboce zakořeněnou nedůvěru v to, zda stát dokáže řídit velké IT projekty a s nimi spojené veřejné zakázky. Přízrak nezdravotnických kauz, jako je výběr mýtného na dálnicích nebo OpenCard, by možná nebyl takovým problémem, pokud bychom neměli ve zdravotnictví projekt IZIP, z kterého bychom se měli konečně pořádně oklepat, ale také poučit. Bohužel, kromě IZIP tu byly ve zdravotnictví i další IT zakázky, nad kterými se dosud vznášejí pochybnosti nebo se staly součástí určitého mocenského boje. Kromě zakázek SÚKL jde i o ty, jejichž objednavatelem bylo přímo ministerstvo zdravotnictví.

To, že ze strany společnosti panuje tak velká nedůvěra, určitým způsobem formuje i uvažování politiků, kteří moc dobře vědí, že IT zakázky jsou z hlediska reputace velkým rizikem. Jsou chůzí po křehkém ledě, který se může snadno prolomit i u dobře míněných a řízených projektů. Obzvláště tehdy, když pod sebou nemáte úředníky, na které se v tom můžete spolehnout.

Promotéři eHealth se kromě toho budou muset vypořádat s problematikou ochrany osobních dat. Opět je nutné počítat s opodstatněnou nedůvěrou občanů v to, zda stát dokáže ochránit jejich data. V tomto ohledu je skoro zázrakem, že prošly legislativním procesem normy kolem Národního zdravotnického informačního systému. Budou Češi nakonec ochotni svěřit do systému řízeného státem i svoje mnohem citlivější data, než tomu bylo v případě NZIS?

To všechno však politiky nezbavuje zodpovědnosti za to, že již řadu let selhávají v oblasti systémového řízení ve zdravotnictví. A v tom osobně vidím zdaleka největší problém. Ministerská židle se ukazuje jako velmi vratká a ministři pak nejsou ochotni dohlédnout za horizont svého volebního období. Postavit se za tak ambiciózní strukturální projekt, kterým zavedení eHealth je, to chce hodně odvahy, energie a osobního nasazení. Nezbývá než věřit v to, že se někdo takový po volbách najde a že se obklopí schopnými lidmi s čistými úmysly…

• MUDr. Roman Kerekeš,

kardiolog, jednatel Kardio‑Vinohradská s. r. o.

Stát si představuje elektronizaci zdravotnictví nějak divně. Koná nekoncepčně a chaoticky. V podstatě se jen snaží úkolovat poskytovatele zdravotní péče, aby plnili nějaké databáze, ze kterých není žádný užitek, a práci přetěžovaným lékařům neušetří, ale pouze přidává; ať už se jedná o takzvaný elektronický recept, což je termín zavádějící (správně to je EER, elektronická evidence receptů), nebo další navrhovanou nesmyslnou povinnost bez většího užitku, a to vydávat pacientovi na náklady poskytovatele dokumentaci elektronicky (viz poslední návrh z dílny ANO, který se mnou bohužel poslanci nekonzultovali).

V první řadě by měl stát nabídnout ZDARMA elektronické podpisy občanům, v tomto případě zejména lékařům, a to včetně časových razítek garantujících validitu dat. Je trapné, že občanem dotovaná Česká pošta neustále účtuje za tyto podpisy poplatky. Jedná se o službu státu občanům. Stát se snaží tak nějak zefektivnit státní správu elektronizací a ty, kteří se zapojí do projektu, pak následně má „trestat“ poplatky za podpisy?

Spočítal jsem náklady našeho zdravotnického zařízení Kardio‑Vinohradská na elektronické podpisy a časová razítka dle úžasného ceníku státní firmy Post‑ Signum a vyšlo to na 2 000–4 000 Kč měsíčně (za předpokladu, že podepisujeme všechny vydané dokumenty elektronicky). Bez možnosti účtovat tyto náklady pacientovi nemáme zájem!

Navrhuji tímto zákon o elektronickém podpisu, který by stanovil povinnost státu poskytovat ZDARMA občanovi elektronický podpis a časová razítka s veškerým servisem kolem. Peněz má stát z našich daní i z daní euroobčanů dostatek. Tím by se odstartoval opravdový český eGovernment. Jinak to nebude fungovat.

Zdroj: MT