Primář: Alkohol nezbytný pro život není

Na názor jsme se zeptali primáře Kliniky adiktologie 1. LK UK a VFN a předsedy Společnosti pro návykové nemoci České lékařské společnosti J. E. Purkyně MUDr. Petra Popova, MHA.

• Tvrzení pana profesora Šamánka z parlamentního semináře budí dojem, že alkohol je pro život nezbytný a že ho lze doporučit jako něco velmi zdravého. Máte ze své lékařské praxe, kdy se setkáváte s pacienty závislými na alkoholu, stejnou zkušenost?

V mé lékařské praxi na Klinice adiktologie 1. LF UK a VFN se denně setkávám s lidmi, pro které se v určitém období jejich života stal alkohol „nezbytným“, protože si na něm vytvořili závislost a už bez něj nebyli schopni existovat. A to přesto, že pro ně alkohol už určitě zdravý nebyl a kvůli jeho konzumaci došlo k závažnému poškození jejich zdraví a velmi často také k jiným závažným škodám a ztrátám (sociálním, ekonomickým aj.). Pro člověka, který není na alkoholu závislý, alkohol nezbytný pro život není. Může žít velmi dobře i bez něj a abstinence jeho zdraví rozhodně nezhorší. Naopak (a jak bylo na semináři také panem profesorem Šamánkem prezentováno): Alkohol je nervový jed a návyková droga.

• Existuje „zdravé“ pití, dávka, která může zdravotně prospět? Platí tato dávka pro všechny, nebo jsou lidé, kteří by se měli v každém případě alkoholu vyhnout, a jiní, na něž pití žádný dopad nemá?

Neexistuje všeobecné doporučení pro konzumaci alkoholu, které by bylo možné označit jako „zdravé pití“, u alkoholu není možné stanovit „bezpečnou dávku“. Lze jen říci, že nižší dávky alkoholu jsou méně rizikové než dávky vyšší a že se stoupajícím množstvím konzumovaného alkoholu stoupá i zdravotní riziko, tedy riziko vzniku mnohočetných zdravotních poruch, různých onemocnění a poškození organismu. Zcela by se měly vyvarovat konzumace alkoholu těhotné ženy, u kterých hrozí riziko ohrožení těhotenství a vývoje plodu. Pít alkohol by neměli děti a dospívající, protože jejich organismus ještě není schopen účinně, a tedy bezpečněji metabolizovat alkohol, a tudíž riziko poškození organismu alkoholem je u nich výrazně větší než u zdravého dospělého člověka. Obecně se nedoporučuje konzumace alkoholu u pacientů s jakýmkoli závažným onemocněním – kromě vlastního toxického působení alkoholu na organismus to může představovat nežádoucí metabolickou zátěž oslabeného organismu; dalším důvodem je, že alkohol negativně ovlivňuje farmakoterapii, tedy účinnost léků používaných při léčbě těchto pacientů.

• Jaké škody na zdraví může alkohol způsobit? Může naopak být prevencí některých onemocnění?

Alkohol poškozuje všechny tělesné tkáně a orgány. Může způsobit funkční poruchy, např. poruchu pohybové koordinace, poruchu vnímání a vědomí, což vážně ohrožuje schopnost koncentrovaně a bezpečně provádět i běžné činnosti (chůze), natož řídit motorové vozidlo. Při dlouhodobém působení alkoholu na lidský organismus pak dochází i k závažným onemocněním (jaterní cirhóza nebo různé druhy nádorů) nebo ke zhoršování jiných, u konzumenta alkoholu již existujících onemocnění (např. onemocnění slinivky břišní, diabetes nebo lupénka). Pokud se uvádí pozitivní preventivní účinek alkoholu, jedná se vždy o nízké dávky alkoholu. Tak např. WHO uvádí jako maximální denní dávku alkoholu pro ženy 20 gramů a pro muže 40 gramů, některé odborné lékařské společnosti uvádějí dávky nižší – nanejvýš 16 gramů alkoholu denní konzumace u žen a 24 gramů alkoholu denní konzumace u mužů. Nemírná konzumace alkoholu zdraví škodí a zkracuje život pijáka o deset let.

• Je pití alkoholu pro někoho rizikovější (ženy, děti, diabetici, onkologičtí pacienti a další nemocní)?

Viz výše; kromě toho pro ženy představuje konzumace alkoholu obecně ještě vyšší riziko než pro muže, protože jejich organismus je (svou skladbou a enzymatickou výbavou) hůře vybaven pro efektivní metabolizaci alkoholu a jeho rychlou a účinnou eliminaci z organismu.

• Jaké procento pravidelných pijáků je ohroženo vznikem závislosti? Mají větší sklon k závislosti muži, ženy, dědí se závislosti v rodinách?

Uvádí se, že celkově je závislostí na alkoholu zasaženo asi pět procent naší populace starší 15 let, tedy minimálně 300 000 lidí. U pravidelných pijáků se závislost rozvíjí častěji, v případě pravidelných pijáků vysokých dávek alkoholu, což se označuje jako škodlivé, příp. rizikové pití, vzniká závislost na alkoholu několikanásobně (dvakrát až třikrát) častěji a také se rozvíjí rychleji. Mezi závislými na alkoholu je více mužů, stále častěji než v minulosti se však stávají závislými i ženy. Nedědí se závislost jako taková, dědí se dispozice pro její vznik; geneticky je závislost na alkoholu podmíněna u cca 50–60 procent závislých osob, zbytek (40–50 procent) se přičítá vlivům zevního prostředí.

• Co soudíte o údajích, že v Británii mohou pít pod dohledem rodičů alkohol už pětileté děti a v řadě evropských zemí děti od 14 let?

To je nesmysl, resp. údaje vytržené z kontextu, a tedy příklad demagogie. V Británii skutečně existuje historický zákon (pocházející z roku 1908), který opravňuje rodiče podat alkohol i velmi malému dítěti ve výjimečných případech, např. dojde-li k úrazu a závažnému poranění dítěte a není-li dostupná lékařská pomoc a nemají-li k dispozici jiné anestetikum než alkohol. V žádném případě to však neznamená, že děti mohou alkohol normálně konzumovat. Rodiče ve Spojeném království mohou být potrestáni za podání alkoholického nápoje dítěti mladšímu 15 let dokonce i tehdy, když k tomu dojde doma a alkohol by byl konzumován jako nápoj k jídlu. Celosvětově pak většina států má legální věkovou hranici pro pití alkoholu stejnou, jako máme v ČR, tedy 18 let. Asi 50 zemí má hranici nižší (16 nebo 17 let) a okolo dvanácti států má věkovou hranici vyšší. Vyšší věková hranice pro legální konzumaci alkoholu má racionální důvod – co se týče schopnosti účinně metabolizovat etylalkohol, lidský organismus plně maturuje ještě poněkud později než v 18 letech.

• Na semináři jste naznačil, že studie, jimiž pan profesor Šamánek argumentuje, jsou zatíženy metodologickými chybami, můžete tyto chyby specifikovat? Jak se těmito chybami mění vyznění studií?

V roce 2015 vyšel v prestižním mezinárodním adiktologickém časopise Addiction zásadní článek s názvem „Has the leaning tower of presumed health benefits from ‚moderate‘ alcohol use finally collapsed?“, který byl přeložen do češtiny a publikován v časopise Adiktologie pod názvem „Dočkali jsme se pádu šikmé věže v podobě předpokládané zdravotní prospěšnosti ‚umírněného‘ užívání alkoholu?“. Obsah tohoto článku se shoduje se stanoviskem Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP. Autoři (Chizritzhs T et al.) se v něm zabývají problematickou metodologií, zejména nesprávným posuzováním kauzality v rámci observačních studií prokazujících protektivní efekt umírněné konzumace alkoholu na lidské zdraví. Jedná se zejména o výběrový bias. Působení alkoholu na zdraví se porovnává v různých skupinách lidí, včetně abstinentů. Studie, které do referenční skupiny „abstinentů“ nezapočítávaly bývalé a příležitostné konzumenty alkoholu, neprokazovaly významnou ochranu plynoucí z umírněné konzumace alkoholu. Docházelo v nich k nadhodnocování již dříve nepříznivých zdravotních profilů „celoživotních abstinentů“, ačkoli se jednalo o lidi, kteří dříve alkohol konzumovali a pít přestali s postupujícím věkem a s přibývajícími zdravotními problémy. Ve studiích byla také často nesprávně hodnocena „příčinná souvislost“ některých biomarkerů, sledovaných např. při hodnocení ICHS, kde ve skutečnosti neexistuje kauzální vztah, jindy je to např. nesprávná randomizace v případě sledování zdravotního přínosu tzv. „středomořské stravy“ s ohledem na konzumaci alkoholu a jiné podstatné záležitosti, zkreslující finální výsledek studií, které byly často citovány na podporu umírněné konzumace alkoholu.

• Kolik čistého alkoholu vypije průměrný Čech, Češka, jaký je průměr v evropských zemích – vypije se někde v průměru víc a kolik? Kde a kolik se pije nejméně?

Podle výzkumu Státního zdravotního ústavu z roku 2012 v ČR denně nebo obden konzumuje alkohol 15 procent populace (23 procent mužů a 8 procent žen). Průměrná roční spotřeba se uvádí (podle použité metodiky) mezi 8,6 litru (SZÚ) a 12,47 litru (WHO). Muži pijí významně více než ženy (11 litrů versus 4 litry). V Evropě patříme mezi největší konzumenty alkoholu, více než v ČR se pije jen v Pobaltí (např. v Estonsku cca 15 litrů), v Bělorusku a v Andoře, méně než u nás se pije ve zbytku Evropy.

• Po kolika letech pití se dopracuje člověk k závislosti, jak rychle vzniká závislost u dětí?

U dětí se závislost může rozvinout několikanásobně rychleji než u dospělého, u kterého se většinou rozvíjí několik let (2–15).

• Jaký byl věk vašeho nejmladšího pacienta léčeného ze závislosti na alkoholu či nemoci vyvolané pitím alkoholu?

Nejmladším pacientem závislým na alkoholu, kterého jsem léčil, byl patnáctiletý chlapec, nejmladším klientem záchytné stanice (když ještě byla záchytka u nás v Apolináři) byl opilý osmiletý školák.

• Kolik lidí ročně se v ČR léčí ze závislosti na alkoholu, jaká je úspěšnost, jaká je nabídka služeb? Je vždy nutná absolutní abstinence, nebo lze s pomocí léků u některých pacientů umožnit omezené pití?

Ročně se pro závislost na alkoholu léčí v ČR okolo 30 000 lidí, většinou v psychiatrických lůžkových zařízeních, při léčbě je vyžadována abstinence, která je také hlavním cílem této léčby. Úspěšnost (retence, zdravotní stabilizace, abstinence) je v případě dokončení léčby velmi dobrá – rok po dokončení léčby abstinuje více než polovina pacientů. Dostupnost ambulantní léčby je v ČR velmi nízká. To limituje i možnost více pracovat s motivovanými pacienty, přicházejícími dobrovolně; u nich se často ještě nejedná o plně rozvinutou závislost, a je tedy možné u nich zvolit postup omezování konzumace alkoholu bez směřování k úplné abstinenci. Přitom lze použít i farmakologickou podporu, ale přípravky používané při léčbě závislostí na alkoholu zdravotní pojišťovny nehradí, a tak si je musí pacient plně hradit sám.

• V ČR je pití alkoholu součástí života – může paradoxně vést propagace zdravotních účinků alkoholu k tomu, že bude nakonec zakazován, jako se to stalo u cigaret? Jaký je rozumný postoj společnosti k alkoholu – absolutní abstinence pro všechny, pro někoho, výuka „správného“ pití ve školách?

Skutečně mám někdy pocit, jako by si lékaři propagující konzumaci alkoholu neuvědomovali, že téměř dokonale kopírují chování svých předchůdců – lékařů (a také zdravotních sester), kteří v 50. či 70. letech minulého století propagovali kouření cigaret jako něco, co nejenže neškodí, ale naopak zdraví prospívá. Byli přitom často mohutně (finančně) podporováni výrobci cigaret, kteří i v době, kdy už měli nezpochybnitelné informace o návykovosti nikotinu, byli ochotni lhát, že je nikotin neškodný. Demagogické ohlupování a lhaní, mediální manipulace – to vše ale časem lidi naštvalo a jak to nakonec dopadlo, vidíme dnes, kdy jsou tabákové produkty stále více a více omezovány a časem možná budou úplně zakázány. To by se mohlo stát i s alkoholem, i když by (na rozdíl zákazu kouření) zákaz konzumace alkoholu nebyl smysluplným řešením. Rozumným postojem společnosti k alkoholu není ani propagace prohibice, ani nesmyslná a bezbřehá propagace zvyšování konzumace alkoholu, včetně pití vysokých dávek („čím více budete pít, tím budete zdravější“) a propagace pití u dětí a mládeže („čím dříve se to naučí, tím bude menší riziko, že s alkoholem budou mít v dospělosti problémy“). Nemáme žádnou odbornou evidenci o tom, že by časná konzumace alkoholu anebo i jen teoretická průprava děti školního věku, tj. školní výuka „jak se má správně, zdravě a bezpečně pít“ byla ochranou před závislostí na alkoholu a škodlivým, resp. rizikovým pitím v dospělosti. Chceme-li však působit na děti a mládež tak, abychom je ochránili před riziky a škodami souvisejícími s konzumací alkoholu, nemáme jinou účinnou metodu než působit nejprve – či alespoň současně – i na dospělé.

Zdroj: MT