Přeskočit na obsah

Lékaři se málo věnují problému alkoholu u svých pacientů

Síť AT ambulancí se rozpadla, do léčby, a to rovnou nemocniční, nastupují až pijáci s rozvinutou závislostí. Terapie směřuje většinou k úplné abstinenci. Léky snižující nadměrné pití, které brání rozvoji závislosti, si pacienti platí sami, pro většinu jsou tak nedostupné. Situaci v rozhovoru pro MT zhodnotil předseda Společnosti pro léčbu závislostí ČLS JEP primář kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN MUDr. Petr Popov, MHA.



Vzhledem k tomu, kolik lékařů podle průzkumu SZU zjišťuje u pacientů konzumaci alkoholu, co byste kolegům jako předseda odborné společnosti doporučil?

S ohledem na to, jak vysoká spotřeba alkoholu je přítomna v ČR a s ohledem na povinnost, stanovenou lékařům zákonem č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, měl by každý lékař, ať už je to praktický lékař, nebo specialista, při vyšetření, zejména při základním vstupním, vždy zkoumat, jak je na tom jeho pacient s konzumací návykových látek, zejména tabáku a alkoholu. Pokud zjistí, a dá se to zjistit poměrně rychle, nezabere to příliš mnoho času, jak to s konzumací těchto látek vypadá, tak doporučit pacientovi, aby se pokusil své návyky změnit. Může také zjistit, že se už u pacienta nejedná o prostý návyk, ale rozvíjející se závislosti, nebo už rozvinutou závislost, v takovém případě by také měl jednoznačně být tím, kdo pomůže pacientovi, minimálně v tom, že mu zprostředkuje léčbu.



Existují dotazníky, které pomohou lékařům ohrožení identifikovat?

Existuje celá řada jednoduchých instrumentů, třeba ve formě krátkých dotazníků, které nezaberou čas, například při použití dotazníku AUDIT-C trvá asi minutu, než pacient spolu s lékařem zjistí, do jaké rizikové skupiny patří jeho konzumace alkoholu, jestli se jedná o rizikovou konzumaci nebo již o škodlivé pití, podle toho lze vyhodnotit situaci a navrhnout řešení, ať už ve smyslu omezení rizikové nebo škodlivé konzumace, případně další terapeutickou intervenci nebo léčbu.



Pokud lékaři sami pijí, nevyhýbají se třeba podvědomě vyšetření pacientů, aby „nekázali vodu a nepili víno“? A možná je na překážku i malá dostupnost ambulantní péče?

Dlouhodobým problémem v naší zemi je velmi nízká dostupnost ambulantní léčby. My na jedné straně jsme extrémně tolerantní ke konzumaci alkoholu, a i k tomu, když někdo už pije prokazatelně škodlivě nebo rizikově, a současně mu nenabízíme nějakou intervenci v ambulantní podobě. Čeká se na to, až se situace zhorší natolik, že bude jednoznačné, že pacient potřebuje léčbu. A tu mu většinou nabízíme ve formě hospitalizace, která je nepoměrně náročnější, nákladnější pro všechny zúčastněné, a také většinou v rozvinuté fázi méně efektivní, než by tomu bylo v případě vyvíjejících závislostí při nižších poškozeních, kdy je třeba léčit nejen rozvíjející se závislost, ale také škody, které vznikly v souvislosti s konzumací alkoholu, zejména pokud se jedná o kombinaci alkohol-tabák.



Síť ambulancí se po roce 1989 rozpadla, existují náznaky, že by se nabídka mohla rozšířit?

Na počátku 90. let, tehdy ještě Československo, patřilo mezi země, kde ambulantní síť byla odpovídající – rozsahem, dostupností a kvalitou. V každém okrese byla minimálně jedna specializovaná ambulance s lékařem, psychologem, sociální a zdravotní sestrou. Tento tým se dokázal postarat o pacienta na „full time“, byl k dispozici ne jednou za týden, ale celý týden a po celou pracovní dobu lidem, kteří měli problém s užíváním návykových látek, zejména alkoholu a tabáku. Tým byl schopen léčbu sám provádět v ambulantní podobě, nebo zprostředkovat jakoukoli další potřebnou intervenci, ať už závislosti, nebo léčbu poškození z alkoholu či tabáku, případně léčbu duálních poruch (kombinace závislosti a jiné duševní poruchy).

Aktuálně je jistá snaha o rekonstrukce alespoň základní sítě ve formě zřizování adiktologických ambulancí, což jsou zdravotnické ambulance s adiktologem, který ve spolupráci s indikujícím psychiatrem se může pacientům věnovat velmi dobře. Vznik nových ambulancí ale trvá velmi dlouho a jde velmi pozvolna, takže jsme na počátku, ambulancí je velmi málo, ani ne 20 na celou republiku. To naprosto nepokrývá ani základní, resp. minimální potřebu. Snahou Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP je podpořit vznik alespoň základní sítě, to znamená, že by bylo potřeba mít minimálně v každém krajském městě ambulanci, která tuto potřebu pokryje komplexně (tj. je schopna poskytovat všechny typy ambulantních adiktologických intervencí, včetně substituční léčby a léčby všech typů závislostí) a současně má velmi dobrý přehled o dostupných zdravotních službách, které pacientům může nabídnout nebo zprostředkovat.



Oproti vyspělé Evropě je tedy ČR v zajištění léčby na tom hůř?

Oproti vyspělé Evropě je náš problém v tom, že na začátku jsme velmi liberální a velmi tolerantní i k vysoké konzumaci alkoholu, na druhé straně v případě už rozvíjející se poruchy nebo závislosti jsme velmi negativně nastaveni, a ty lidi vylučujeme, nepatří jakoby do většinové sociální skupiny, která konzumaci alkoholu podporuje, resp. toleruje, a přestáváme se jimi zabývat. A bohužel je i vylučujeme ze skupiny lidí, kteří potřebují odbornou lékařskou zdravotní pomoc, ani je téměř nevnímáme jako pacienty. Máme pocit, že problém s alkoholem si zavinili sami, a že tedy by si ho sami měli řešit, nebo trpět, že bychom se tím prostě neměli zabývat my. V tom je rozdíl od vyspělých zemí, které se snaží intervenovat v časných fázích vzniku těchto poruch, nebo i v případě jakéhokoli stupně poruchy nabídnout adekvátní intervence, protože to je celospolečensky prospěšné.



V ČR je velká tolerance k alkoholu, část lékařů dokonce propaguje jeho přínosy pro zdraví, aniž uvádí, že mnohem větší rozsah mají negativní dopady na zdraví. Malá tolerance je k těm, kdo se léčí, a není běžné, aby se člověk k léčení závislosti přiznal ...

To samozřejmě vede k tomu, že málokdo je ochoten vystoupit a veřejně říct, že měl problém se závislostí třeba na alkoholu, který se mu podařilo úspěšně řešit, a chce nějak (třeba vlastní zkušeností) pomoci těm, kteří takovou pomoc potřebují. U nás prakticky nenajdete pacientské skupiny, sdružující pacienty s dg. Závislost, které by usilovaly o větší dostupnost zdravotní péče a o zajištění adekvátních zdravotních programů tam, kde na to sám stát nestačí.



A malý dovětek k rozhovoru ...

Rozhovor s primářem Popovem se konal po jednání meziresortní skupiny k problematice alkoholu, kterou svolalo ministerstvo zdravotnictví. Dubnového jednání se zúčastnil Lars Fodgoard Moeller, programový manažer pro oblast alkoholu a nelegálních návykových látek z Regionální úřadovny pro Evropu WHO. Po jednání novinářům řekl, že v mnoha zemích EU spotřeba alkoholu klesá, ale ve střední Evropě zůstává stejná, nebo dokonce roste. Sociální náklady spotřeby alkoholu přesahují v ČR podle propočtu WHO dvě miliardy eur ročně, ministerstvo zdravotnictví uvádí, že celospolečenské náklady na škody způsobené alkoholem činí přes 16 miliard korun ročně. „U alkoholu není bezpečná dávka, od roku 1995 má WHO heslo méně je lépe,“ řekl Moeller a shrnul, že existují různé politiky ke snížení spotřeby alkoholu, patří mezi ně snižování dostupnosti alkoholu, marketing a cenotvorba.

Česká vláda loni přijala akční plán k omezení škod způsobených alkoholem, jeho cílem je do roku 2018 snížit spotřebu alkoholu ze současných zhruba deseti litrů čistého alkoholu na jednoho obyvatele o 3,5 procenta, tím i snížit škody alkoholem způsobené. Od letošního 31. května nabývá účinnosti tzv. protikuřácký zákon, který řeší i spotřebu alkoholu. Zákon zvyšuje ochranu dětí například tím, že alkohol nebude v prodejních automatech.

Národní vodítko pro ČR z roku 2016 definuje maximální denní dávku, nikoli doporučenou dávku, ČLS JEP podporuje snižování spotřeby alkoholu a připomíná, že alkohol způsobuje více úmrtí, než kolika může předejít. V ČR je velmi nízká prevalence osob celoživotně abstinujících, 4,3 procenta (2,9 procenta mužů a 5,5 procenta žen), naopak vysoké je zastoupení osob s pravidelnou konzumací, 9,5 procenta. Kolem půl milionu lidí je závislých. Neléčí se škodlivé a rizikové pití, ale až rozvinutá závislost, přitom už jen samotné snížení vysoké spotřeby alkoholu snižuje desetinásobně riziko dalšího poškození zdraví.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…