Urgentní příjem musí nemocnice dotovat ...

Urgentní příjem musí nemocnice dotovat ... Motol je připraven a vybaven ošetřit každého, kdo to potřebuje. Pro observaci na urgentním příjmu ale neexistují kódy, zdravotní pojišťovny ji tedy nehradí a nemocnice ji kryje z jiných zdrojů. S přístrojovým vybavením začala pomáhat Motolu Praha. O urgentním příjmu jsme hovořili s primářkou MUDr. Lenkou Kozlíkovou a náměstkem ředitele MUDr. Martinem Holcátem, MBA.

Paní primářko, co na urgentním příjmu poskytujete, s čím vám lékaři předávají pacienty?

Urgentní příjem je primárně určen pro ty pacienty, jejichž zdravotní obtíže jsou náhle vzniklé a mohou ohrozit jejich život nebo zdraví. Většinou je přivážejí záchranné služby, někdy přicházejí po svých. Vzhledem k povědomí o různých zdravotních problémech se lidé někdy diagnostikují sami a jsou schopni přijít i se zásadními problémy bez doporučení lékaře, stejně tak jako se na nás obracejí s obtížemi, které by měli řešit se svým praktickým lékařem. Jsme nízkoprahové oddělení, takže ošetříme každého, kdo k nám přijde. Jen pokud přijde s banalitou, bude u nás dlouho čekat, prioritu u nás mají samozřejmě život ohrožující stavy.

Kolik pacientů za rok ošetříte a s jakými problémy nejčastěji?

Je to určitě přes 70.000 pacientů za rok. Po pravdě řečeno, nejčastější jsou problémy, které na urgent vůbec nepatří. Jsou to zejména dlouhodobé obtíže, které by neměly být řešeny prostřednictvím urgentního příjmu, jako například chronické bolesti zad. My umíme zaléčit zhoršenou bolest, ale už neumíme poskytnout následný servis, nejsme schopni zabezpečit okamžité vyšetření neurologem nebo spondylochirurgem při zhoršení těchto dlouhodobých potíží, tak jak lidé často doufají. Obzvlášť pokud se na nás pacienti obracejí v mimopracovní době, kdy nemocnice jede na pohotovostí režim, takže lékařů ve službě je méně a my se soustředíme na akutní stavy, které ohrožují život a zdraví. Dlouhodobé problémy umíme pouze zmírnit, ale nemůžeme a neumíme nahradit péči praktických lékařů a ambulantních specialistů. Umíme rozeznat stav, kdy už je nutná hospitalizace a specialista, konkrétně u bolestí zad, např. syndrom kaudy. S dlouhodobými bolestmi ale mnoho neuděláme, kromě aplikované analgetické terapie.

Jaké máte spektrum lékařů ve službě, nebo jste propojeni na kliniky a voláte specialisty?

Standardně jsou ve službě tři lékaři přes den a dva na noční provoz, všichni jsou atestovaní, někteří mají i specializovanou způsobilost v oboru urgentní medicína, ale jinak máme zde internisty, chirurgy, anesteziology i praktické lékaře a chodí k nám sloužit neurologové. V případě, že potřebujeme nějakého odborníka, jako kardiolog, kardiochirurg, máme konsiliáře na předem daných telefonních číslech a na ně se obracíme.

Spolupráci se specialisty zlepší i nové EKG, jež nemocnice koupila z dotace od Prahy. Umožní prý okamžitou konzultaci s kardiologem sídlícím v nemocnici o několik pater výše?

Ano, přístroj EKG natočí, křivka se přenese do počítače, a když zavolám na kardiologii a poprosím kardiologa, ať se podívá na konkrétního pacienta, otevře si EKG u sebe v počítači, třeba na koronární jednotce nebo v kardiologické ambulanci, a křivku posoudí. Má to velký význam u pacientů s akutním koronárním syndromem, kteří tak mohou být bez zbytečných prodlev směrováni třeba rovnou na katetrizační sál. Potíže a vše kolem jsme schopni kardiologovi odreferovat, ale křivku musí vidět – přístroj výrazně zkrátí dobu pro konzultaci.

V čem je práce na urgentu jiná než na běžném oddělení nemocničním, co vás na ní zaujalo?

Práce na urgentu je specifická v tom, že souběžně řešíte několik různých pacientů. Není to jako v běžné ambulanci, kde se lékař věnuje jednomu pacientovi a vyřeší ho od začátku do konce. My máme často souběžně rozpracováno pět, šest pacientů, než se dobereme výsledku, jestli je pacient k přijetí, nebo může domů, nebo co s ním bude dál. V hlavě řešíte najednou několik pacientů, což je náročné. K tomu musíte neustále očekávat nečekané a být připraven reagovat na zhoršení zdravotního stavu pacienta.

Jaké konkrétní problémy patří na urgent?

Na urgent určitě patří cévní mozková příhoda, infarkt, plicní embolie, krvácení ze zažívacího traktu, těžké úrazy po dopravních nehodách nebo při sportu, bezvědomí. To jsou věci, pro které primárně je urgentní příjem určen. Půl roku trvající nechutenství k nim určitě nepatří.

A jak jste připraveni na hromadné neštěstí, kdyby záchranka přivezla víc pacientů?

Na to musíme být připraveni, jsme největší urgentní příjem v celé ČR. Disponujeme v akutní části 17 lůžky a v části, kde máme akutní ambulance, je dalších deset lůžek. Takže máme 27 lůžek, která musíme připravit do daného okamžiku od aktivování traumaplánu. Nemocnice obdrží většinou od záchranné služby informaci o výskytu většího počtu raněných a že k nám budou směřováni, potom podle jejich počtu se aktivuje určitý stupeň traumaplánu. Musíme být schopni nejpozději do hodiny celý urgentní příjem vyklidit, aby byla připravena prázdná lůžka pro raněné – nedořešení pacienti jsou přijímáni na jednotlivé kliniky. Svolávají se buď posily z celé nemocnice, nebo lékaři, sestry a sanitáři z domova, podle počtu raněných.

Zažila jste už takovou situaci?

Cvičení máme každý rok a občas taková situace nastane i v reálu. Třeba když v dubnu 2013 vybuchl v ulici Karolíny Světlé plyn, aktivovali jsme traumaplán. Naštěstí raněných nebylo tolik, zvládlo se to běžnými prostředky, pacienti byli rozvezeni i do ostatních nemocnic.

Kdo traumaplán aktivuje?

V pracovní době na základě informací od záchranné služby ředitel nemocnice nebo jeho náměstek a v mimo pracovní době vedoucí anesteziologické služby

Jak je přitažlivá tato práce pro lékaře a sestry, postihuje vás také jejich nedostatek?

Sester je nedostatek všude, i my se s tím potýkáme, ale vzhledem k tomu, že práce na urgentu je pro ně zajímavá odborně i třeba menší administrativní zátěží než na standardním oddělení, tak se sestrami jsme na tom o něco málo lépe než s lékaři. Urgentní medicína je opravdu náročná, je to hodně stresující obor, nejenom svou základní náplní, tj. péčí o pacienty v těžkém až kritickém stavu s ne vždy uspokojivým výsledkem, ale i obtížnou komunikací s pacienty a s jejich doprovodem v situacích, kdy rozhodně nejde o život, ale urgentní příjem není schopen naplnit jejich často nereálné požadavky na zdravotní péči. Všude je spoustu stresu, to je pochopitelné, ale pro lékaře i ostatní personál, který má dvanáctihodinovou směnu a má 15 směn do měsíce, je to náročné. Takže i u nás chybějí lékaři i sestry.

Pane náměstku, slova paní primářky mě vedou k otázce, máte tu všechno potřebné vybavení, máte i dost lékařů, sester a peněz od zdravotních pojišťoven?

Sester není nikde dost, potřebovali bychom je i tady. Na urgentní příjem také lékaři moc nechtějí, protože je to poměrně konfliktní prostředí. Naši pacienti jsou velmi rozmazlení, nechtějí čekat delší dobu. My rozhodujeme podle závažnosti onemocnění, jakého pacienta vezmeme. Urgentní příjem by měl určitým způsobem šetřit peníze. Je velký problém, že zdravotní pojišťovny zatím nedaly kódy na observaci, na sledování na urgentním příjmu není kód, takže my na něm velmi, velmi proděláváme. V současné době se o kódech jedná, ale kupodivu pojišťovny nereagují zas tak pozitivně. Nedokážeme jim vysvětlit, že pacienta tady ošetříme a pustíme domů, že ho nebudeme přijímat a že to nebude stát tím pádem mnohonásobně víc. U dominantní VZP určité pochopení je, ale zatím jsme ke konsensu nedošli. My potřebujeme pokrýt alespoň náklady toho, co se tady děje, to znamená za léky, které podáme, za personál, kterého je tu poměrně dost, protože také pacientů je dost.

Je nějaká možnost předcházet v tomto prostředí konfliktům?

Pacienti jsou v poslední době agresivní, zvláště cizinci. Máme tu, řekl bych, antikonfliktní tým. Asistentky chodí mezi pacienty a jejich doprovod, informují je, uklidňují. Může se stát, že pacient čeká čtyři, šest hodin, to není vyloučeno, protože my musíme preferovat akutní pacienty. Někdy zásah spotřebuje řadu lékařů i personálu, takže se nemůžeme hned věnovat banálním případům. Myslím si, že pohotovostní služba je velmi zneužívána. Lidé přijedou s třískou v prstu odpoledne nebo večer, přijíždějí v pátek večer, že je celý týden bolelo břicho. Za pohotovost se platí 90 korun, můj názor je, že poplatek by měl být regulační, takže by měl být určitě vyšší.

Setkání s primářkou a náměstkem se konalo při příležitosti předání sedmi přístrojů v hodnotě čtyři miliony korun, které FN Motol zakoupila z dotace Magistrátu hl. m. Prahy. Peníze od města lze označit za průlomovou záležitost. Praha zajišťuje přednemocniční péči, poskytuje finance pražské zdravotnické záchranné službě, která je na špičkové úrovni, svoji nemocnici ale nemá. Podle radního ing. Radka Lacka ani není na pořadu dne získání některé z pražských nemocnic, o což v minulosti město usilovalo. Město spíše chce být koordinátorem a jedním z funkčních článků zdravotní politiky na území Prahy, což dosud nebylo. Do budoucna je plán, že zástupci Prahy by měli být ve správních radách pražských nemocnic.

Zdroj: MT