Za uspokojení z práce sestra v hypermarketu nenakoupí

Navýšení o 2 000 korun mají mít od července všichni zdravotničtí nelékařští pracovníci v lůžkových zařízeních pracující na tři směny nebo v nepřetržitém provozu bez odborného dohledu. Netýká se tedy zdravotnických asistentů. Podle ministerstva zdravotnictví by se zvýšení příjmu mělo týkat 43 000 osob. Kraje i odbory požadují, aby se příplatek rozšířil na všechny nelékařské pracovníky ve směnném provozu. Zeptali jsme se sester, lékařů i zákonodárců: Je podle vás práce sestry spíše povoláním, nebo posláním? Má pro ně hlavní odměnou být uspokojení z toho, že druhým pomáhají, anebo by za svoji náročnou a zodpovědnou práci měly být náležitě finančně oceněny?

• PhDr. Jarmila Škubová,

exšéfredaktorka odborných časopisů Sestra a Florence

Po letité zkušenosti s ošetřovatelstvím a díky svému přátelství se sestrami nejrůznějších odborností si troufám na anketní otázku odpovědět takto: Profese sestry se historicky měnila od poslání k povolání. Dříve byla sestra chudá jako kostelní myš, nezřídka se ani nevdala, aby měla čas na pacienty, a její postavení bylo jasně podřízené lékařovu. Hluboce zaváněla sebeobětováním se, a proto lze o ní právem hovořit jako o poslání. V 19. století přišla na scénu Florence Nightingaleová, „pramáti moderního ošetřovatelství“, kterou krymská válka a další okolnosti dovedly k poznání, že profese sestry může být i vysoce kvalifikovaná a také prestižní. Nastal ohromný posun. Myslím, že od dob Florence lze mluvit o ošetřovatelství jako o povolání. Sestra je povolání se vším všudy, vysoce kvalifikované a maximálně odpovědné povolání a jako takové by mělo být hodnoceno. Politici by si je neměli plést s posláním a měli by je hodnotit podle zásluh – a ty jsou nemalé. Dle mého názoru by měla mít sestra průměrný plat kolem 60 000 korun.

• Mgr. Tamara Starnovská,

nutriční terapeutka

Práci sester mohu hodnotit jako jejich partnerka v rámci multiprofesního týmu nelékařských zdravotnických odborníků. K otázce: pokud bychom jakékoli činnosti hodnotili jako poslání, které není finančně oceňováno, museli bychom připustit, že ti, kteří je vykonávají, nepotřebují žádné standardní životní podmínky a nemají žádné potřeby – jídlo, bydlení, ošacení… Tedy nemohou to být lidé. Žijeme ve světě, který vše hodnotí materiálními měřítky a také podle nich oceňuje úspěšné. Představa „neznalých“ o zdravotnictví zdarma je samozřejmě mylná. Stejně jako v každém jiném odvětví je třeba hradit náklady (v současné ceně) za energie, prádlo, jídlo, léky, zdravotnický materiál (například obvazy, ale i stenty do zúžených cév), zdravotnické přístroje, vybavení pokojů, náhradní díly a opravy a v neposlední řadě i náklady na pracovníky (a to nejen zdravotnické). Když tyto náklady dnes uhradíte, vykážete zdravotním pojišťovnám svou činnost a doufáte, že až budou platit (cca za rok až dva), nebude to méně, než jste utratili. Každý z nás očekává, když potřebuje zdravotní službu, že bude poskytnuta na té nejvyšší úrovni, tedy nejen vysoce kvalifikovaným odborníkem, ale také člověkem v plné kondici, přiměřeně odpočatým a se svou prací spokojeným. U mnoha sesterských úkonů není možná „oprava“. Vždy jde o službu, u níž nepovažujeme chybu za přijatelnou a omluvitelnou. Tomu by tedy mělo odpovídat i finanční ocenění, umožňující jako v jiných zemích odpovídající dobu odpočinku a kompenzaci vysoce stresové zátěže. To však nevyřeší částka 2 000 korun hrubého. Co si za to můžete koupit? Kolik masáží či dnů dovolené? Jakou část auta, abyste se dostali do nemocnice i večer a ve svátek? V dnešní situaci, kdy je počet sester tak nedostatečný, že je třeba uzavírat oddělení?

Douška: Reálně to vidím tak, že situace je neudržitelná, a jak odpadnou ty, které to ještě „drží“ (a stále častěji odpadají pro fyzické a psychické vyčerpání do supermarketů), tak si budeme jako pacienti muset pomoci navzájem. Zahraniční pracovníci nás nezachrání (není jich dostatek a nejsou obvykle „kompatibilní“ s naším systémem). Mladé absolventky odejdou mimo obor, jakmile zjistí, co to obnáší a za kolik. Poslanci a spol. však budou vždy mít péči zajištěnu v rámci různých VIP balíčků či vztahů.

• Bc. Dagmar Žitníková,

předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR

Profese sestry byla dlouho spojována se sebeobětováním a nadřazením zájmu nemocného. Sestřičky byly stavěny do role těch, které musejí zvládnout úplně všechno, a proto stále mnoha lidem připadá nevhodné a nemístné, když se sestry ozývají, že je potřeba v přístupu k jejich profesi zaběhnutá klišé, a to nejen v oblasti odměňování, změnit. Jako typický příklad bych uvedla to, co je v mnoha nemocnicích „standardem“ a co je mnoho let protiprávní. Ve zdravotnictví se stále traduje, že pacient není břemeno, a to přesto, že z hlediska vyhlášky a posouzení pro manipulaci s ním břemeno je. V žádném výrobním podniku si nedovolí nechat manipulovat se 70 kg zátěže jednoho člověka, nebo maximálně dva. Zaměstnanci by si určitě stěžovali, přišla by kontrola, firma by zaplatila pokutu. V nemocnicích a sociálních službách je to stále „standard“, zákon se porušuje ve velkém. Sestry jsou v tomto případě ty, které stále pomáhají bez ohledu na sebe. Pomoc druhému je pro ně posláním, a to i přes negativní důsledky v podobě „zničených“ páteří a dalších zdravotních problémů. Je to správně? A odměňování? Myslím, že je důležité začít se dívat na sestry jako na kteroukoli jinou profesi. Proč? Zkuste přijít v hypermarketu k pokladně s nákupem a sdělit: „Nemám na zaplacení, ale jsem zdravotní sestra, moje práce je pro mě posláním a jsem spokojená, že mohu pomáhat jiným.“ Asi to nezafunguje. Společnost se mění, mění se přístupy a očekávání a bylo by velmi naivní si myslet, že se obecné změny v myšlení vyhnou zdravotnictví a sestrám. Dnes je naprosto normální chtít dostat zaplaceno za to, co dělám. Uspokojení a dobrý pocit z práce je bonus navíc, který určitě usnadňuje sestrám jejich nelehkou profesi, je pozitivní pro pacienta, ale zároveň ho není možné donekonečna proti sestrám zneužívat.

• Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc.,

rektor Univerzity Karlovy

Práce zdravotní sestry je velmi náročná a kloubí se v ní velmi erudované povolání s posláním pomáhat bližnímu. Zdravotní sestry jsou zatíženy nejen velmi náročnou a odpovědnou prací ve vztahu k pacientům, ale bohužel také nadbytečnou byrokracií a dalšími službami v nemocničních zařízeních. Samozřejmě je toto zdravotnické povolání nedostatečně oceněno. Člověka jistě naplňuje vnitřně nejen uspokojení z pomoci druhým. Na druhé straně je třeba, aby společnost tuto velmi náročnou a namáhavou práci adekvátně ocenila. Bohužel finanční ohodnocení není stále dostatečné. V současné době již dochází k určitému navýšení mezd zdravotních sester a zdravotnických pracovníků, což je jistě pozitivní, ale je třeba, aby nárůst mzdového ohodnocení pokračoval i v budoucnu.

• MUDr. Martin Jan Stránský, M.D., FACP,

ředitel Polikliniky na Národní v Praze

V naší zemi jsou zdravotní sestry jak hluboce nedoceněné, tak i nedostatečně odměněné. Aby byla práce sester dobrá, nesmí pro ně být, stejně jako pro lékaře, jen zaměstnáním – musí být povoláním. To ale vůbec neznamená, že je můžeme špatně platit. Jsou to přece zdravotní sestry, které nejvíce „drží“ tělo a duši pacienta. Vzhledem k náročnosti a zodpovědnosti jejich práce si nejvíce právě ony zaslouží odpovídající finanční odměny.

• Doc. MUDr. Leoš Heger, CSc.,

místopředseda Výboru pro zdravotnictví PSP ČR

Sestry u lůžka pracují s lidmi, kteří jsou jako pacienti psychicky i fyzicky stigmatizováni. Tato náročná a kreativní činnost vyžaduje nadprůměrné nasazení a takovéto povolání se musí ve srovnání s rutinním zaměstnáním vykonávat s určitým vnitřním zaujetím. Předchází mu náročné studium, zaměstnání přináší velkou odpovědnost a vražedné pracovní tempo. Proto nelze u sester donekonečna spoléhat jen na jejich vnitřní charisma a pocit poslání. Jak empiricky dokladuje současná situace, bez vyšších výdělků a lepších podmínek v práci není aktuální stav dlouhodobě udržitelný. Dodávám, že rozhodnutí ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka mzdově zvýhodnit nemocniční sestry u lůžka v nepřetržitém provozu pokládám za naprosto správné. Vždy jsem výraznější mzdovou diferenciaci u sester prosazoval, protože práce v noci a ve směnách je pro ně mnohem náročnější nežli pravidelné denní zaměstnání. To ostatně dokladuje i fakt, že práce v denním ambulantním provozu je mnohem žádanější než práce u lůžka.

• Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.,

předseda Výboru pro zdravotnictví PSP ČR

Práce ve zdravotnictví je obecně pro každého spíše posláním, ale pochopitelně měla by být i adekvátně zaplacena. Ve zdravotnictví se setkáte jen výjimečně s lidmi, kteří si zvolí tuto životní dráhu pro peníze. Problém je v tom, že dnešní stav finančního ohodnocení neodpovídá náročnosti, která je na sestry kladena. Oproti stavu před dvaceti lety se výrazně zvýšily nároky na administrativu a vzhledem k tomu, že hlavní náplní práce má být péče o pacienta, tak s tím narůstá pocit nestihnutelnosti, což vede ke stresu a možnému stavu vyhoření. Chci tím jen říci, že nejde jen o oprávněné navýšení platů, ale zároveň je nutné se pokusit snížit administrativní nálož, a tím umožnit plnění pravého poslání – péče o pacienty.

• Mgr. Jana Drexlerová,

předsedkyně Mamma HELP

Setkáváme se, díky našemu onemocnění, zejména s onkologickými sestrami, před nimiž hluboce smekáme. Ale bez ohledu na to, o jaké oddělení jde, vnímáme práci zdravotních sester jako náročné povolání, a ano, ještě k tomu povolání s posláním. Poslání pomáhat lidem k tomuto povolání totiž bezesporu odjakživa patřilo a věřme, že i v budoucnu patřit bude. Je to ale BONUS navíc! Pro sestru, která si toto povolání vybrala a nachází v něm uspokojení, i pro pacienty, kterým pomáhá, o které se stará. Její povolání je však bez ohledu na přítomnost altruismu po všech stránkách především velice náročnou prací, s velkými nároky na fyzický výkon i emoční výdej. Nese s sebou spoustu odpovědnosti a spolu s tím trvalou psychickou zátěž i častý stres. Služby, nutnost stále si doplňovat vědomosti, to se navíc těžko kloubí s osobním životem a rodinnými povinnostmi. Zdravotní sestry si už dávno zasloužily lepší finanční ohodnocení své práce, o tom není pochyb. Přáli bychom jim nejen lepší platy, ale také méně přebujelé administrativy, smysluplný systém odborného vzdělávání, s tím související kompetence a respekt, který si jistě zaslouží.

• PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

prezidentka České asociace sester

Myslím, že odpověď je nabíledni. Práce sestry je do značné míry především posláním, také proto ji většinou vykonávají altruisté se silným sociálním cítěním. Zároveň je to ale práce nesmírně namáhavá a těžká, a to psychicky i fyzicky. Sestra má obrovskou zodpovědnost, je pod velkým stresem, mnohdy pracuje na směny, o víkendech, o svátcích, má přesčasy. Dnes a denně přichází do styku s nemocnými, často i se smrtí. Prakticky celý svůj profesní život se musí vzdělávat, učí se zacházet s moderními přístroji, osvojuje si nové metody a postupy. Neoddělitelnou součástí její práce je rovněž administrativa související s pacienty a léčebnými úkony, která také zabírá spoustu času. Nevidím ovšem žádný důvod, proč by práce sestry neměla být adekvátně finančně oceněna. Naopak pro všechny výše zmíněné důvody bych já osobně přála našemu povolání nejen vyšší finanční ohodnocení, ale i větší prestiž a společenské uznání. Česká asociace sester dlouhodobě usiluje o zvýšení platů sester, a proto také v tomto směru vítáme jakýkoli vstřícný krok ze strany ministerstva zdravotnictví.

• Mgr. Jana Nováková, MBA,

náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Motol

Říká se, že práce sestry je posláním, ale já vnímám její práci především jako povolání, které vyžaduje určité předpoklady, ať už je to empatie, zodpovědnost, tolerance, trpělivost a určitá psychická odolnost. Pro sestru je určitě velmi důležité, aby měla pocit, že její práce má smysl. Určitě ji uspokojuje, že pečuje o nemocné, ale úplně stejně důležité a významné je, aby byla oceněna nejen společností, ale i materiálně. Myslím si, že sestry potřebují, a hlavně si zaslouží patřičné ohodnocení finanční, protože jsou na ně kladeny stále vyšší nároky, jak se rozvíjí medicína a jak se mění role pacienta. Jsem přesvědčena, že sestra si zaslouží větší pozornost, než dosud má. Co se týká dvoutisícového příplatku, určitě je dobré, že se příjem sestrám zvýší. Zasloužily by si víc, ale i toto přidání jim pomůže. Jsem životní optimista a věřím, že bude lépe.

• MUDr. Alena Dernerová,

senátorka

Jestli je práce sester povolání, nebo poslání? Já si myslím, že to musí být obé. Povolání, protože se musí něčím živit, ale také poslání, protože ne každý má na to pracovat s lidmi a být dobrou sestrou. Pokud poslání k tomu být sestrou není, tak může dojít k tomu, že chování k pacientům je špatné. To platí i u doktorů. A co se týče odměny za práci, myslím si, že by sestry především měly být zaplaceny. Nemůže se říkat, je to poslání, pracujte zadarmo nebo za mrzký peníz. Sestry jsou často matky samoživitelky, a i když svoji práci berou jako poslání, z něčeho musejí živit sebe a děti. Navýšení od července o 2 000 korun pro sestry u lůžka – to je otázka prostředků na platy a mzdy. Pro privátní zařízení to asi bude svízelnější. Je pak na sestřičkách, zda tam budou chtít zůstat, nebo odejdou jinam, kde jim nabízejí víc. V současné době ty možnosti jsou, které zdravotnické zařízení nehledá sestry? Každé. Nemusejí se kvůli tomu ani stěhovat, například v rámci Ústeckého kraje všechny nemocnice sestry hledají. Běžně se dnes dojíždí, 20 i 30 kilometrů za prací. Síť zdravotnických zařízení u nás je hustá, takže určitě najdou nemocnici, kde dodrží, co zákon o navýšení říká.

• Jana Petrenko,

Koalice pro zdraví

Každý pacient potřebuje a ocení nejen odbornou péči, ale i lidskost a empatii hlavně od sester. Pokud to někdo bere jen jako zaměstnání, kde si má odtrpět pracovní dobu, jsou to tvrdě vydělané peníze, ale nepříjemně se to taky projevuje na jejich vztahu a jednání s pacienty, kteří tím trpí. Mluvila jsem se sestrami, které od mládí věděly, co chtějí dělat, a berou to jako povolání, což ale neznamená, že by za svou náročnou práci neměly být patřičně finančně oceněny. Ono totiž úsměv, pohlazení a dobré slovo někdy udělá pro pacienta ve chvíli, kdy to potřebuje, více než tableta na bolest.

Zdroj: MT