Zamyšlení profesora Jaroslava Blahoše u příležitosti významného mezinárodního ocenění
Toto ocenění převezme každé dva roky jedna z nejvýznamnějších osobností za mimořádné zásluhy v etice v globálním kontextu. Thomas Gutheil je prezidentem Mezinárodní akademie lékařské etiky a veřejného zdraví (International Academy of Medical Ethics and Public Health, IAMEPH), která spolupracuje se 149 etickými organizacemi po celém světě. Profesor Blahoš přijal toto ocenění osobně od Thomase Gutheila. V souvislosti se svým oceněním profesor Jaroslav Blahoš poskytl MT příspěvek, v němž se zamýšlí nad tím, co jej v jeho kariéře potkalo, jaké myšlenky a cíle jej vedly v jeho profesní kariéře a jaká je jeho vize etiky v medicíně do budoucnosti.
Etika – můj průvodce profesní dráhou
Jako dlouholetý bývalý předseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČSL JEP) jsem etiku považoval za integrální součást lékařské a obecně zdravotní péče. Proto jsem navrhl, aby byla na půdě ČLS JEP založena Společnost lékařské etiky. V rámci České republiky jsem pracoval též v etické komisi Ministerstva zdravotnictví ČR, jsem členem etické komise České lékařské komory. O evoluci etiky v medicíně od dob Hippokrata do současnosti jsem nedávno přednášel na schůzi Učené společnosti České republiky. (Poznámka redakce: přednáška Medicína v obraze starých mistrů se uskutečnila v dubnu 2017.) Jako předseda ČSL JEP jsem se účastnil mnoha světových kongresů po celém světě, a to i o problematice etiky. Měl jsem tedy mnoho příležitostí navázat kontakt s představiteli národních lékařských organizací.
Mé první setkání s problematikou
Prvně jsem se s vážnými medicínskými etickými problémy setkal v Etiopii, kde jsem pracoval dva roky jako vedoucí internistické ambulance v tamní československé nemocnici, která fungovala na základě smlouvy mezi československou vládou a císařem Haile Selasiem. Své bohaté zkušenosti s tamní medicínou jsem detailně popsal ve své knize S poselstvím medicíny v labyrintu světa, kterou vydal Galén v roce 1989. S etickými problémy jsem se tam setkával prakticky každodenně: nedostatečná dostupnost lékařské péče, násilí, důsledky úporných bojů se somálskými bojovníky, tělesné tresty, domorodé způsoby léčby ran po pokousání hyenami a mnoha dalšími. V Addis Abebě jsem navštívil tzv. Fistula Hospital, kde se léčily ženy po „chirurgických výkonech“ na genitálu (po klitoridektomii) s následnými hnisavými komplikacemi. Předsednictvo ČLS JEP poskytlo nakonec finanční pomoc této nemocnici. V Hararu a v dalších etiopských městech byl vysoký výskyt AIDS a jiných pohlavně přenosných nemocí. Viděl jsem vyhublé umírající děti, násilí pod vlivem drog. Setkávali jsme se s pacienty s neléčenou leprou a zcela běžně s pacienty s neléčenou tuberkulózou plic. I po návratu domů jsem zůstal v kontaktu s etiopskou lékařskou společností, pro niž jsem opakovaně přednášel.
Svět po roce 1989
Po politické změně v roce 1989 jsem byl vyzván tehdejším generálním sekretářem Světové lékařské asociace (World Medical Asociation, WMA) doktorem Andre Wynenem z Bruselu, abych se zúčastnil valného shromáždění v Rancho Mirage v Kalifornii. Tam jsem přednášel o etice v medicíně v naší nové svobodné republice. Po přednášce, která měla úspěch, jsem byl zvolen do etické komise výboru WMA. V této sekci byly řešeny četné otázky lékařské etiky. Činnost v této sekci mi pak zřejmě dopomohla k mému zvolení prezidentem WMA (1999–2001). Od té doby působím jako konzultant etické komise výboru WMA.
Mezinárodní mise
Jako prezident WMA jsem byl vysílán do mnoha zemí s posláním posoudit, do jaké míry jsou plněny nebo porušovány etické postuláty.
V Rio de Janeiru jsem se ubytoval v domě misionářské „ordinace“ v chudinských favelách nad Copacabanou ve čtvrti Ladera Trabajara. Vedoucí této ordinace byla francouzská misionářka Elisabeth Moreaux se svou pomocnicí doňou Marií. Hned při ubytování mě upozornily na závadnou vodu a častý výskyt štěnic a dalších parazitů u místních obyvatel. Paní Moreaux mě varovala, že zpráva o mém pobytu se vbrzku rozšíří, ale pokud jsem jejím hostem, nebudu v nebezpečí, protože ona v místní komunitě požívá veliké úcty a já jsem pod její ochranou. Tato výhoda však neplatí pro „civilizované“ části města.
Paní Moreaux pomáhala paní Marie‑Luise Deloin, která pracovala 20 let jako misionářka v centrální Amazonii. Tuto oblast jsem také navštívil, ale vyprávění paní Deloin bylo velmi impresivní. Její příběhy o nemocných mnohdy v zuboženém stavu, kteří za zdravotní péčí putovali na obrovské vzdálenosti, a to se všemi možnými chorobami, byly analogií vzpomínek na Schweitzerovu nemocnici v Lambarene. Doktor Albert Schweitzer pak publikoval své poznatky v knize Nauka úcty k životu (Lyra Pragensis, 1974).
Byl jsem také pozván dr. P. S. Teotiem a jeho manželkou do jihovýchodní části Indie na univerzitní pracoviště ve městě nedaleko hranic s Nepálem. S oběma jsem se předtím potkal jako s účastníky endokrinologického kongresu v roce 1989 v Praze, kdy jsme navázali přátelství. Teotiovi vyznávali kult Sai Baby ztělesňující božskou lásku, která prostupuje všemi lidskými činnostmi, včetně medicíny a medicínské etiky.
V Kuchingu, hlavním městě malajsijské severní části Bornea, jsem z pověření WMA dojednával humanitární pomoc a dovoz léků pro evropské zajatce islámských rebelů s malajsijskou lékařskou společností. Později jsem byl informován, že žádost byla vzata na vědomí, ale konkrétní výsledky této své mise jsem se nikdy nedozvěděl.
Prestižní akce
Byl jsem požádán, abych jako zástupce WMA předal na kongresu WMA prestižní cenu Nathan David Memorial Award for Medicine, Ethics and Public Health doktorce Inge Genefke, sekretářce Mezinárodní společnosti pro pomoc obětem mučení.
Výbor WMA zasedal v roce 2013 v Praze. Při této příležitosti byl na náš návrh založen tzv. enviromental caucus, tedy spolek WMA pro studium vlivu zevního prostředí na zdraví. Přítomni byli profesor Jan Holčík, sir Michael Marmot (Velká Británie), dr. Shin (Jižní Korea) a další přední odborníci. Sekce se pak účastnila každého zasedání WMA.
Na pařížské konferenci o klimatu jsem zastupoval WMA (COP21). Na tomto odborném setkání jsem přednášel o endokrinních disruptorech a jejich působení na zdraví. Endokrinní disruptory jsou antropogenní toxické látky, které zamořují ovzduší, vodu a potraviny. Vyskytují se na celém světě a mají značný patogenní potenciál.
Profesní úspěchy
Prezidentská funkce v WMA mi pak dopomohla ke zvolení za externího člena francouzské Comité Consultatif National d’Ethiqie (CCNE), poradního sboru vlády a prezidenta Francie. Byla založena v roce 1983 Jeanem Bernardem, jehož známý bonmot praví, že budoucnost medicíny tkví v molekulární biologii a humanitě. Jeho následovníky byli profesor Jean‑Pierre Changeux (autor knihy L’homme neuronal) a další evropští specialisté.
Činnost CCNE
Hlavními řešenými problematikami CCNE byla etika vzhledem k výpočetní technologii, internetu, telemedicíně, k otázkám kmenových buněk, ke klonování, ke genovému inženýrství, k reprodukční medicíně, k rekonstrukční a regenerační medicíně, k enviromentálním a sociálně‑ekonomickým determinantám zdraví, k personalizované medicíně, k aktuálnímu nárůstu incidence chorob, k prodlužování lidského věku, ale také k alternativním léčebným metodám. Vše vyjmenované představuje velmi aktuální etické problémy.
CCNE pořádá každoroční dvoudenní konferenci v Paříži, navíc organizuje přednáškové turné v nejrůznějších lokalitách, jako jsou například Tahiti nebo Havaj. Přednášel jsem například v kamerunském Yaoundé o Helsinské deklaraci. Své prezentace tam přednesli například profesor Didier Sicard a přednosta kamerunské lékařské společnosti dr. Essembo, který analyzoval kulturní dědictví Afriky a etické problémy, jež mnohde nejsou medicínskou prioritou.
Místopředsedou CCNE byl dlouhá léta Jean Michaud, emeritní předseda Kasačního soudu v Paříži a poslanec Evropského parlamentu ve Štrasburku, který patří po jeho návštěvě Prahy k mým přátelům. Společně jsme se účastnili konference Výboru pro lidská práva, již navštívilo mnoho významných odborníků, včetně dr. Noelle Lenoir z Rady Evropy, pozdější ředitelky mezinárodního výboru pro bioetiku a následně i ministryně francouzské vlády. Madam Lenoir se velmi zajímala o etiku v medicíně v České republice a o výuku etiky na českých vysokých školách, a to zejména v souvislosti s novými významnými vědeckými a technologickými poznatky.
Jako vyslanec Comité Consultatif jsem spolupracoval s UNESCO v součinnosti s právníky, mezi nimi byl i věhlasný právník Michael Byk.
Budoucnost
O etice v medicíně se na půdě WMA diskutuje opakovaně. Etické jednání vůči nemocnému bude vždy vyžadovat jako prioritu péči ve prospěch pacienta, jeho zdraví a život při současné ochraně jeho důstojnosti. Tento cíl je neměnný. Lékařovo rozhodnutí a jednání však mohou ovlivnit výsledky lékařského výzkumu a jeho v současnosti netušené důsledky. Již nyní se v medicíně uplatňují technologické pokroky s vysokou specializací. Určitě budou péči o nemocné ovlivňovat socioekonomické faktory, státní regulace, migrace obyvatel, čímž míním především urbanizaci.
Lidský život se bude nadále prodlužovat, pokud se neuplatní negativní globální toxické antropogenní faktory z prostředí – z vody, vzduchu, potravy. Lidská populace bude nadále vystavena stresu z mnoha směrů (emociálního, klimatického, auditivního a dalších). Vlivem nepříznivých environmentálních faktorů bude přibývat vulnerabilních a ke stresorům senzitivních jedinců. Přibude lidí s malnutricí, s chorobami „ulice“ (nikoli „home sweet home“, ale „home street home“), budou sílit i migrační vlivy, čímž se zvýší riziko infekčních chorob, mnohdy dosud neznámých a těžko léčitelných vzhledem k vzrůstající rezistenci k antibiotikům a dalším lékům. Transplantační medicína bude čelit problematice prodeje orgánů.
V roce 1879 byl vydán Cruelty to Animals Act (Petice proti násilí na zvířatech), ale chybí nám deklarace proti násilí na lidech. Pravděpodobně se dočkáme i rizika genetické kriminality. Svět je zaplaven ne vždy relevantními informacemi z internetu. Můj pařížský učitel upozorňoval na riziko informační encefalopatie a vývoj mu dává za pravdu. S velkou pravděpodobností se bude zvyšovat incidence deprese. Stále stoupá riziko úrazů a dopravních nehod.
Poskytování zdravotní péče bude klást čím dál větší nároky na všechny profesionály a jim bych do budoucnosti přál, aby etické hledisko v jejich práci i životě zvítězilo nad materiálním a ekonomickým.
MĚLI BYSTE VĚDĚT…
World Medical Asociation je nevládní mezinárodní lékařská společnost, která sdružuje 130 národních lékařských společností z celého světa a jejíž členská základna čítá přes jeden milion lékařů. Jde o globální organizaci sloužící humanitě ve snaze dosahovat nejvyšších standardů lékařské péče, etiky, vědy, vzdělávání a lidských práv pro zdraví všech lidí na světě. Nejvýznamnějším dokumentem WMA je tzv. Helsinská deklarace, která je etickým doporučením pro provádění klinických studií s lidskými bytostmi. Tato deklarace byla přeložena do českého jazyka a vyšla jako separátní publikace ČLS JEP.
Zdroj: MT