Až polovině obcí chybějí nebo brzy budou chybět lékaři
Vyplynulo to ze šetření Svazu měst a obcí (SMO) ČR, kterého se zúčastnilo 615 obcí. Lékaři stárnou, odcházejí do důchodu nebo za lukrativnější prací do velkých měst či zahraničí. Malé lékárny končí, když lékárník dosáhne důchodového věku. Řešení hledali zástupci měst a obcí s lékaři, zákonodárci a politiky na semináři „Zabraňme vylidňování území, aneb jak zajistit dostupnost zdravotních a sociálních služeb“ 19. září ve Valdštejnském paláci v Praze.
Lékaře postrádají nejvíce obyvatelé Moravskoslezského, Karlovarského a Libereckého kraje, chybějí ale napříč celou republikou, ne už jen v horských a pohraničních oblastech. V roce 2013 byl podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky průměrný věk praktika 54 let, pediatra 56 let. Nástupy mladých lékařů nebyly schopny dorovnat počty odcházejících do důchodu. Podle SMO tento trend trvá, protože situace není systémově řešena.
MT se zeptal účastníků semináře, zda i podle jejich informací lékaři a lékárníci v menších městech chybějí, čím je to způsobeno a co je nutné udělat pro to, aby tam byli.
„Je třeba najít systémové řešení a motivační nástroje pro to, aby lékaři a sestry chtěli a zvládli pracovat i tam, kde nyní chybějí,“ řekl místopředseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu PČR prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
Nutné je provést analýzu reálných dat a příčin, zatím tedy nelze exaktně říct, zda je v ČR lékařů málo a kde, jak moc málo a kterých lékařů. „Nemáme registr lékařů, kde bychom to zjistili. Ústavní soud ho v roce 2013 zrušil a teď se registr pracně snažíme instalovat,“ řekl senátor. Pokud obyvatelé odcházejí z venkova, tak to obvykle jsou ti mladí, kteří nejsou na lékařské péči tolik závislí, a zůstávají starší lidé, kteří lékařskou péči potřebují.
„Hlavní zodpovědnost by měli převzít ti, kteří vytvářejí síť, já osobně si myslím, že jsou to zdravotní pojišťovny, zřizovatelé krajští nebo městští a samosprávy. Ti se budou muset sejít a domluvit. Pokud pojišťovny tvrdí, že nemají tolik pravomocí, musím zdůraznit, že v kapitalismu mají pravomoci 280 miliard ročně, z toho ovládají zhruba 200 miliard. Jestli nevěříme na kapitalismus, můžeme to udělat jako v 50. letech minulého století, že budou přidělenky lékařům, kam musejí jít na dva roky. Jestli věříme na kapitalismus, víme, že jedním z docela vážných nástrojů jsou peníze, a tudíž tam, kde se něco finančně podpoří, něco i vznikne, a kde se přísun peněz utlumí, tam nic nevznikne. Pojišťovny jsou zodpovědné svým pojištěncům za to, kde a jakou lékařskou péči mají, toho by se neměly zříkat,“ řekl MT senátor.
Ing. Dan Jiránek, jednatel pobočného spolku Svazu měst a obcí ČR, řekl MT, že vylidňování venkova je spojeno také s tím, že tam nejsou lékaři a lékárny, a naopak lékaři tam nejdou a lékárny nevznikají, protože se kvůli malému počtu obyvatel neuživí. „Je to valící se sněhová koule, která se zvětšuje. Například lékárny celkově neubývají, stěhují se jako pošty do super a hypermarketů, to znamená, že na území je jich stejně nebo i víc, ale existuje stále víc a větších bílých míst, kde tyto služby nejsou. Podle nás se musí změnit celý systém toho, jakým způsobem se tyto služby platí, toho, jak udělat atraktivní tato bílá místa, aby tam lékárny zůstaly, aby tam šli lékaři. Pokud se systém nezmění, skončí to katastrofou, protože budou území opravdu rozlehlá, kde bude muset člověk na cestě za lékařem a do lékárny trávit dny, nikoli jenom hodiny nebo minuty, jak je to předepsáno,“ uvedl.
Na dotaz MT, co dělají města a obce pro to, aby lékařské a lékárenské služby byly zajištěny, Jiránek řekl, že města a obce, přestože to nemají v kompetenci, se snaží udělat místa atraktivní. Nabízejí lékařům možnost pronajmout si ordinaci za sníženou nebo symbolickou cenu, nabízejí byty apod. „To všechno ale nestačí, musí se změnit systém financování, systém vzdělávání tak, aby obory byly atraktivnější a volilo je více mladých lékařů, protože průměrný věk lékařů a lékárníků, zvláště venkovských, je poměrně vysoký,“ varoval. Obce také přispěly k prosazení jednorázových dotací pro nové praxe. Financování obce ovlivnit nemohou. „Musíme tlačit na to, aby se změnilo. Domluvit se musejí zdravotní pojišťovny s ministerstvem zdravotnictví, respektive ideální by bylo, kdyby se domluvily i s ministerstvem práce a sociálních věcí, protože řada služeb je na pomezí zdravotní a sociální péče, a bohužel ani to v ČR nefunguje,“ shrnul Jiránek.
Praktický lékař Martin Dudek z Dobřichovic, předseda středočeského Sdružení praktických lékařů, komunikuje především s lékaři v kraji, má ale informace, že v každém okrese ČR je nějaká oblast, kde lékař buď skončil a není za něj náhrada, nebo se chystá skončit a nebude za něj náhrada. „Bohužel teď pomyslným posledním hřebíčkem do rakve se nám rýsují eRecept a EET. Lékaři důchodového věku ve vesnických ordinacích si každý rok kladou otázku, zda pokračovat. A když se teď objeví toto, zabalí to a definitivně odejdou do důchodu,“ řekl.
Co se týká přesunu lékařů z měst na venkov, je to tím horší, čím je oblast dál od centra. V mladém věku a s dětmi školou povinnými se nikomu na venkov nechce. „Mám také malé děti a kdyby mi teď někdo řekl, přestěhuj se na Karlovarsko do malé vísky, neudělám to, s rodinou to nejde,“ řekl dr. Dudek. Přiznal ale, že přemýšlí o tom, že až děti odrostou, odstěhuje se do klidnější oblasti a bude tam působit jako lékař. Už teď však vidí řadu překážek. Na vesnici musí lékař obsáhnout větší oblast, má i detašovaná pracoviště, s tím má větší náklady, ekonomicky se to nekryje s úhradami. Práce tam je odborně náročnější. Na poliklinice může kdykoli konzultovat s kolegy, na vesnici tuto možnost nemá.
„Navíc stát dnes poměrně hodně hází klacky pod nohy lékařů – praktičtí lékaři nemohou dělat výkony, které se naučili, v nemocnici léta dělali například drobnou chirurgii nebo ultrazvuk, pojišťovna to ale praktikovi nezaplatí. Pro mě osobně velkou překážkou je to, že lékaři jsou zataženi do řešení sociálních problémů. Jako lékaři musíme znát sociální situaci pacientů, od toho se odvíjí úspěšnost léčby, ale nemůžeme řešit, že pacient musí jet třeba 50 kilometrů na ultrazvuk, který já umím, ale dělat nesmím, a když mu dám žádanku, nejede tam, protože nemá jak. Než řešit denně taková dilemata, raději zůstanu ve městě,“ shrnul.
Řešením by podle doktora Dudka bylo rozšířit pravomoci praktiků, o to ale sdružení zatím usiluje marně. Přivedlo by to na venkov například lékaře z nemocnic, které nyní odradí mimo jiné to, že v soukromé praxi nemohou dělat část výkonů, které dělali v nemocnici, například právě ten zmiňovaný ultrazvuk. Práce tak ztrácí na pestrosti. „Je to bída, ministerstvo má jiné priority než praktiky. Ve všech zemích na světě pochopili, jak důležitý je silný primární sektor. Naspod pyramidy má být primární péče, nahoře specializovaná pracoviště jako IKEM. Ministerstvo se tváří léta, že je to jinak, podporuje hlavně nemocnice a místo pyramidy staví tak trochu krychli,“ poznamenal lékař.
A jaké vidí řešení? Především se musí pyramida stavět od základu, primární sektor musí být silný. Praktici nemohou léčit „dvouhodinové rýmy“, nikde na světě se pacient s nimi k lékaři nedostane. Buď je bariéra finanční nebo administrativní. „U nás se hned se vším běží k lékaři, máme v průměru 12 návštěv u lékaře na obyvatele za rok, Švédsko tři, přitom má vyšší dobu dožití. Ptám se, kde je chyba. Nic by se nestalo, kdyby bylo finanční omezení. Nebo administrativní jako v Nizozemsku, Švédsku nebo Británii. Zrušení poplatků byla chyba, kdyby zůstaly zachovány, mohl bych se starat o více pacientů s více chorobami. Nyní mám ordinaci do jisté míry přeplněnou těmi, kteří když nepřijdou k lékaři, nic se nestane,“ dodal.
Oproti lékařům, o nichž přesné statistiky zatím neexistují, mají lékárníci poměrně dobrý přehled o počtu zaniklých lékáren. V posledních dvou letech zaniká osm až deset výdejen a nejmenších lékáren na venkově každý rok. „Za tyto zaniklé lékárny a výdejny není náhrada,“ varoval prezident České lékárnické komory PharmDr. Lubomír Chudoba. Podle studie SMO se 150 z 615 zapojených obcí vyjádřilo, že jim lékárna chybí. Analýza Infopharm potvrzuje, že mezi obcemi s 2000 až 5000 obyvatel nemá 83 vlastní lékárnu.
„V analýze SMO oceňuji, že se ptali starostů, zda vidí potřebu podpořit preventivní programy, programy zdravého stárnutí atd. Téměř všichni odpověděli, že ano. My v lékárnách dlouhodobě nabízíme vyškolené lékárníky, pokud v obci je hůře dostupný lékař, lékárna tam má i daleko širší možnosti využití. Máme nové specializační certifikované kurzy, například farmaceutická péče o geriatrické pacienty, což je mířeno i do venkovských oblastí, kde podíl populace ve vyšším věku je vyšší než ve městech. Druhý specializační kurz s názvem adiktologická péče je zaměřen na problémy nezdravého životního stylu, kouření, pití alkoholu. „Takže si myslím, že lékárny jsou připraveny, aby v rámci odborných služeb dělaly pro obyvatele po celém území daleko víc,“ upřesnil prezident komory.
Stavovská organizace předkládá opakovaně ministerstvu zdravotnictví návrhy, jak zajistit lékárenskou péči také na venkově. Připravila projekt podpory tzv. jedinečných lékáren a odloučených oddělení výdeje léčiv na vesnicích. „Oslovili jsme lékárny, v termínu nám 30 stačilo poslat i ekonomické podklady. Ministerstvu jsme pak demonstrovali na velmi podrobných hospodářských výsledcích těchto 30 nejmenších lékáren, včetně nájemních podmínek, zda jsou rezervy, zda je obec podpoří. Ukázalo se, že rezervy téměř nejsou, už teď 21 lékáren mělo minimální nájem. Ptali jsme se také, jaká je vzdálenost lékárny a dopravní obslužnost. Nejdelší vzdálenost byla 17-18 kilometrů a trvalo až 40 minut, než se obyvatelé dostanou do města, kde je lékárna. Ministerstvo naše návrhy odmítlo, podle mého ze zástupného důvodu, že prý není povolena v EU podpora pro nejmenší lékárny. To je nesmysl, funguje to ve Švédsku, Norsku, Francii a v řadě dalších zemí jsou cesty, jak podpořit nejmenší lékárny ve venkovských oblastech,“ řekl dr. Chudoba MT.
Komora navrhuje ministerstvu také změnu principu odměňování, kombinovaný systém. Nejmenší lékárny vydávají nejlevnější léky, u kterých je nízká marže. Pomohla by jim pevná částka a pevné doplatky. Další z návrhů komory počítá s tím, že signální kód výkonu, což je zhruba 13 korun, bude degresivní. Například za prvních 500 receptů v měsíci by to bylo 30 nebo 35 korun, a naopak od 501. receptu by byla platba nižší. Nejmenší lékárny, které za den vydají 20-30 receptů, by tímto byly finančně podpořeny téměř okamžitě. „Venkovské lékárny se obracejí na komoru, potřebují pomoc co nejdříve. Nemohou čekat další roky, ti lidé jsou v důchodovém věku, lékárnu zavřou a nikdo je nenahradí,“ upozornil prezident komory.
Kriticky se vyjádřil také Mgr. Marek Hampel za Grémium majitelů lékáren. Řekl, že současný způsob financování dopadá nejvíc na malé soukromé lékárny. Řetězcové a nemocniční lékárny jsou na tom lépe. Venkov se vylidňuje, lékárny zanikají, grémium řešilo řadu těchto případů. Možných opatření jen několik - nyní je to nerovná soutěž, protože nemocniční a řetězcové lékárny mají úplně jiný přístup k cenám a množství léků než malé lékárny na vesnicích.
„Opatření je jednoznačné, musí se změnit cenotvorba léků, musí se stanovit fixní cena pro pacienty, která je všude stejná, musí se stanovit podmínky vzniku nových lékáren a musí se stanovit vlastnictví na odbornost lékárníka. Lékárník je ten kompetentní, kdo rozhoduje, jaké léky a v jakém množství se budou prodávat a vydávat. My trh můžeme tolerovat jen tam, kde si pacient rozhoduje, zda si nějaký lék koupí. Ale tam, kde je to indikováno lékařem, jednoznačně podporujeme, aby byl stejné doplatky a stejné ceny pro všechny,“ shrnul.
Zástupci ministerstva hovořili hlavně o tom, co všechno pro lékaře a lékárníky úřad dělá. Personální krize, která zasahuje nemocnice, se projevuje i v odlehlých a venkovských oblastech, uvedl náměstek MUDr. Kamal Farhan. Ministerstvo podporuje lékaře v odlehlých oblastech různými programy a mimořádnými finančními pobídkami. Ty pak upřesnila ředitelka odboru dohledu nad zdravotním pojištění ministerstva ing. Helena Rögnerová.
V oblastech, kde není možné získat praktické lékaře pro dospělé i děti, což se projevuje tím, že do opakovaných výběrových řízení se nikdo nepřihlásí, lze zvednout celkovou výši úhrady koeficientem 1,3, tedy o třetinu. Nebo nastupuje podpora prostřednictvím kombinované kapitačně výkonové platby, kdy se může dorovnávat kapitace. Pokud by v některé oblasti měl praktický lékař významně nižší počet klientů, méně než 70 procent průměrného celostátního počtu, dorovná se mu úhrada až na 90 procent celorepublikového průměru.
Ministerstvo dva roky po sobě vypisuje dotační program na podporu praktických lékařů pro dospělé i děti. Lékař může požádat na start praxe až o 250.000 korun, stejnou částku může získat na zaplacení sestry. „Zatím jsme vybavili šest žádostí, další dvě jsou v řízení,“ upřesnila ředitelka. Zájem byl z Královéhradeckého kraje, z okolí Ostravy. Na stole je obdobný program pro stomatology. Na start zubních ordinací by to bylo 1,2 milionu, koupě zubařského křesla je velká investice. „Bohužel musím říct, přestože program je celý do detailu připraven, vypadá to, že se nebude realizovat vzhledem k tomu, že jsou nyní určité restrikce ze strany ministerstva financí. Zatím jsme nedostali avízo, že by tento program prošel sítem požadavků na příští rok. Je to výzva ještě zalobovat,“ shrnula ředitelka.
Zdroj: MT
