Reforma psychiatrické péče – pohled zvenku

První v pořadí bylo představení nového loga odborné společnosti a hned vzápětí následovaly dva bloky věnované reformě psychiatrické péče – jaký je současný stav a kam směřujeme. V dalším průběhu psychiatři diskutovali o terapii jednotlivých skupin onemocnění, z nichž vzniknou po připomínkování aktualizované doporučené postupy, které budou plnit funkci základního dokumentu pro jednání se SÚKL i pojišťovnami.

O reformě psychiatrické péče se hovoří již deset let, jak uvedl jeden z garantů reformy a místopředseda PS ČLS JEP MUDr. Martin Hollý. Koncepce budoucí psychiatrické péče byla vytyčena a schválena v roce 2008 a v posledních letech se z „papírové podoby“ přesouvá směrem k realitě. Letos byly schváleny klíčové projekty a začínají vznikat centra duševního zdraví. V příštím roce by měly být stanoveny plány na transformaci nemocnic a plány regionálních sítí péče.

V čem reforma spočívá?

Primární je změna myšlení, nový přístup, nové služby a jiná kvalita péče. Konkrétní provedení jednotlivých kroků bude úkolem pro transformační týmy. Manažer reformy Ing. Michael Viereckl vysvětlil přesný, na měsíce rozpracovaný plán transformace psychiatrické péče, která by měla být završena kolem roku 2020. Na změnách se podílí i Platforma pro transformaci péče o duševní zdraví, která sdružuje zástupce většiny síťových a zastřešujících organizací a v níž mají svůj hlas i pacienti a jejich blízcí. Reforma psychiatrické péče se dělá především pro ně. Výsledkem reformy bude zlepšení dostupnosti psychiatrické péče v komunitním prostředí, aniž by se rušila lůžková oddělení a psychiatrické nemocnice. Dalším „produktem“ bude, jak předpokládají tvůrci reformy, zvýšení prestiže oboru psychiatrie a větší zájem absolventů medicíny o práci v tomto oboru.

Nechci na tomto místě popisovat dílčí kroky reformy, ale smysl, jak se jeví klientům psychiatrické péče a jejich blízkým. Jen ten, kdo má osobní zkušenost s duševním onemocněním, chápe, jak tíživý problém představuje. O osobních zkušenostech na konferenci hovořili i zástupci nemocných a jejich rodin.

Proč chceme reformu?

Je velmi nešťastné, že je historicky oddělena péče o duševní zdraví od tělesného. Duševní onemocnění mají hmotný (patologicko‑anatomický) korelát a za duševní onemocnění pacient nemůže stejně jako za angínu nebo hypotyreózu. Je opravdu velmi potřebné zbourat zdi, které byly kdysi postaveny kolem psychiatrických nemocnic a které stále trčí v mysli většiny populace.

První návštěva u psychiatra je velmi obtížný krok, přičemž hlavní bariérou není jen nedostatek odborníků, ale především samotné onemocnění. Charakteristickou známkou duševní nemoci je absence náhledu na chorobu. Najít cestu k psychiatrovi je obvykle úkolem pro okolí nemocného. Akutní těžká psychická onemocnění jsou život ohrožující choroby buď v důsledku suicidia, nebo agrese vůči okolí. Proto akutní psychiatrická lůžka nikdy nepozbudou významu. Do rutinní praxe by měl být zahrnut manuál pro risk assessment konkrétního nemocného a do komunitní péče svěřit nemocné, kteří neznamenají ohrožení.

Nelehká je cesta za léčbou, ale návrat do „normálního“ života je svízel sama. Komunitní péče v současnosti znamená jen ambulantní psychiatrickou léčbu, v jejích možnostech není provést nemocného úskalími každodenního života a poskytnout podporu rodině a blízkým tak, aby se duševně nemocný člověk mohl včlenit do své komunity. Nízká adherence k léčbě i pomalá adaptace na podmínky běžného života často vedou k relapsu onemocnění a rehospitalizaci. Jsou nemocní, kteří v nemocnici „bydlí“ trvale.

Síť center duševního zdraví

Pilířem reformy je vznik komunitních center duševního zdraví (CDZ) jako nízkoprahových zařízení, která jsou schopna poskytnout individuální zdravotně‑sociální služby lidem se závažným psychickým onemocněním (severe mental illness, SMI) v jejich přirozeném prostředí, v komunitě. CDZ navíc koordinuje dostupné služby s ohledem na potřeby klientů/pacientů a je mezičlánkem mezi primární péčí včetně ambulantní psychiatrické péče a lůžkovou (akutní i specializovanou) péčí. Úkolem a účelem CDZ je prevence hospitalizací či jejich zkracování a nápomoc k zařazení dlouhodobě hospitalizovaných do běžné komunity.

Multidisciplinární tým CDZ (psychiatr, psycholog, psychiatrické sestry, sociální pracovník, peer pracovník) pracuje formou case managementu a poskytuje flexibilní, individualizovanou službu všem potřebným klientům/pacientům ze spádové oblasti bez čekací doby. Hlavním cílem CDZ je návrat nemocných k plnohodnotnému životu v přirozeném prostředí, proto jeho tým spolupracuje s dalšími regionálními subjekty k zajištění specializovaných, ale i běžných služeb v oblasti zaměstnání, vzdělávání, bydlení, volnočasových aktivit apod.

Jedno centrum duševního zdraví by mělo poskytovat služby regionu o 60 000–140 000 obyvatel a mělo by plnit i záchytnou roli pro jedince se SMI a jejich blízké. CDZ by mělo být schopno poskytnout akutní péči bez odkladu, případně i v místě bydliště nemocného (výjezdní tým), v lehčích případech by přijetí do péče nemělo trvat déle než tři dny. Součástí CDZ nemusejí být lůžka (primárně se s nimi nepočítalo), ale mělo by poskytovat možnost pobytu v denním stacionáři, služby typu rodinné/ partnerské terapie a rodinné/partnerské podpory.

Za úvahu stojí i zřízení respitních (odlehčovacích) lůžek pro jedince se SMI, aby i jeho blízcí mohli nabrat síly. Život s duševně nemocným člověkem bývá velmi vyčerpávající a opravdu složitý. Zaměstnanci CDZ by měli pracovat na posilování komunitních vazeb klienta/pacienta, které byly onemocněním a hospitalizací oslabeny nebo zcela zpřetrhány.

Návrat duševně nemocného do komunitního života není stejný jako návrat domů po operaci appendixu. Rekonvalescence trvá měsíce (roky), riziko recidiv je vysoké a bez odborné podpory je návrat do přirozeného prostředí pro část psychiatrických pacientů takřka nemožný, v optimálním případě velmi těžký. Reforma psychiatrické péče pak přinese zcela odlišný způsob práce s pacienty a vnímání jejich potřeb.

Zdroj: MT