Mají medici dostatek informací o rezidenčních místech?
Tolik stránky ministerstva zdravotnictví. Lze tam ale najít i starší informaci, že při porušení povinností musí rezident uhradit náklady v poměrné výši. S místopředsedou Mladých lékařů, z.s., MUDr. Martinem Kočím jsme na základě jeho přednášky na Veletrhu práce TRIMED JOB 2017 o rezidenčních místech hovořili.
S jakými problémy se u mediků setkáváte, vědí vůbec, co je to rezidenční místo?
Informace o rezidenčních místech jsou, ale my máme za to, že se nedostávají k medikům v dostatečné míře. Jejich informovanost je tedy poměrně malá. Peníze na rezidenční místa dává ministerstvo zdravotnictví. My si myslíme, že by zároveň mělo poskytovat informace o tom, jak funguje systém rezidenčních míst a podpory specializačního vzdělávání, aby se v tom medici orientovali.
Jak konkrétně podle vás by mělo ministerstvo medikům tyto informace předávat?
Myslíme si, že by ministerstvo mělo užším způsobem spolupracovat s lékařskými fakultami a domluvit se s nimi na tom, aby se vzdělávaly pracovnice oddělení specializačního vzdělávání na lékařských fakultách, aby měly ty nejčerstvější, nejaktuálnější informace z ministerstva zdravotnictví. To je první moment. A za druhé, zřejmě by ministerstvo mohlo buď skrze vlastní kapacity, nebo skrze tato oddělení specializačního vzdělávání medikům už v rámci výuky na fakultách v posledním ročníku vysvětlovat, jak systém funguje. Zatím tu funkci suplujeme my v rámci našich dobrovolných přednášek.
Na lékařských fakultách se o rezidenčních místech studenti dozvědí?
Dozvědí se, ale ne všechno. Nedozvědí se aktuální informace a nedozvědí se koncentrovaným způsobem, jak to funguje jako celek. Jsou to jenom takové náznaky, z každého kousek, někdo jim něco řekne během výuky, ale není to žádná samostatná přednáška, která by byla věnována tomu, jak to funguje.
Z čeho mají lékaři obavy, když se rozhodují pro rezidenční místo. Na co se ptají, v čem spočívají jejich omyly?
V minulosti, když systém rezidenčních míst vznikl, byly různé restrikce, jako například stabilizační dohoda, že člověk musel zůstat pracovat i po atestaci několik let v ČR, že musel setrvat u konkrétního zaměstnavatele, kterému bylo rezidenční místo uděleno. Tyto restrikce se zrušily, už neexistují, ale i přesto občas přicházejí medici nebo absolventi s touto informací. My jim říkáme, že toto už sedm, osm let není aktuální, že to neplatí. Další medici nebo absolventi nevědí, když změní místo nebo specializační obor, zda nebudou muset vracet peníze, zda je někdo nebude vymáhat. To jsou elementární informace, které by člověk měl mít, když na rezidenční místo jde, když po škole zjišťuje, jakým způsobem se zaměstnat.
Jaké možnosti tedy má absolvent lékařské fakulty?
Možností je víc, může se zaměstnat bez rezidenčního místa, může se zaměstnat s rezidenčním místem na celou dobu vzdělávání, může se zaměstnat s rezidenčním místem pouze na období kmene, nebo ve fakultní nemocnici v kombinaci s PhD. úvazkem. To jsou všechno věci, které ovlivňují jeho plat i možnosti na trhu práce. Je například velkou výhodou mít rezidenční místo na celou dobu vzdělávání, i na kmen, protože když potom chce přejít k jinému zaměstnavateli, tak nový zaměstnavatel o toto rezidenční místo může požádat. Čili dalo by se říct, že absolvent má na trhu práce větší cenu pro potenciální zaměstnavatele v momentě, když s sebou nese nějaký balík peněz.
Je to tedy tak, že když absolvent přejde jinam, peníze se přesouvají s ním?
Není to tak přímočaré, nový zaměstnavatel musí podat žádost na ministerstvo zdravotnictví, to mu dotaci na rezidenční místo může a nemusí udělit. Ale pokud už na toho člověka jednou rezidenční místo uděleno bylo, tak není důvod, aby ministerstvo to opět nepotvrdilo.
Tolik k organizačním nejasnostem. A co se týká peněz, musejí studenti počítat s tím, že budou i sami nést část nákladů, nebo rezidenční místo vše plně pokryje?
V tom je právě velká výhoda rezidenčního místa, zejména pokud pracuje lékař v krajských, oblastních nemocnicích, protože tyto nemocnice musejí vysílat své mladé lékaře na stáže do fakultních nemocnic, na pracoviště vyššího typu, a pokud mají s sebou rezidenční místo, tak to znamená, že všechny náklad s ním spojené jsou hrazené z ministerstva. Pobírají měsíčně účelovou dotaci, je vázaná mimo jiné i na kurzy a stáže. Čili nejde pobírat peníze na rezidenční místo a za ně nakupovat přístroje na oddělení. Peníze jsou určené a musejí se vydokladovat, na co byly použité a musejí být použité v souvislosti se vzděláváním rezidenta.
Je rezidenčních míst tolik, aby každý, kdo má zájem o určitý obor, si rezidenční místo mohl najít? Nebo jsou rezidenční místa vypisována jen pro určité obory?
Systém má dvě větve, ta první je rezidenční místo na celou dobu vzdělávání, celých předpokládaných pět let. Tam je počet míst omezený, každý rok se na základě jednání ministerstva s odbornými společnostmi a fakultami stanovuje počet míst v tom daném oboru, která budou vypsána. Například se zjistí, že by bylo dobré vypsat 20 rezidenčních míst například na neurologii. Ministerstvo těchto 20 míst rozdělí mezi nemocnice na základě jejich žádostí. Nemocnice může dostat jedno, dvě místa, nebo žádné. Ministerstvo vždy přitom zohlední místní poměry, zda v místě je dostatek neurologů či nikoli. Na jedno místo to bylo v roce 2017 měsíčně 35.000 korun. Jde o to řešit lokální nedostatek odborníků určité lékařské specializace.
A potom je druhý systém rezidenčních míst, to je podpora vzdělávání v kmeni, to znamená prvních 30 měsíců. Ta už není oborově vázána, je plošná, nicméně dotace je menší, v roce 2017 je to 25.000 korun letos na měsíc, což je poměrně zajímavý peníz. Myslím si, že pro nemocnice je motivující, když si o 25.000 korun měsíčně mohou snížit náklady na svého zaměstnance. O to může požádat každá akreditovaná nemocnice, je to limitováno pouze množstvím financí, které má ministerstvo zdravotnictví pro daný rok k dispozici.
Zdroj: MT