Zdravá ústa – zdravé tělo

Na splynutí zubního lékařství s medicínou je založena tzv. Pražská stomatologická škola, na jejíž základy vzdělávání stomatologů v ČR navazuje. 

„Zubní zdraví prodlužuje život o 2,2 roku, to je více než efekt onkologie. Je to dáno tím, že dopady špatného stavu dutiny ústní jsou značné a zároveň se týkají všech,“ řekl novinářům prezident České stomatologické komory (ČSK) docent MUDr. Roman Šmucler, CSc.

V případě pokročilého onemocnění parodontu představuje hnisající plocha až 10 centimetrů čtverečných. Kromě ztráty chrupu způsobuje mohutnou reakci imunitního systému, vedoucí k vyplavování látek, které se usazují zejména v kardiovaskulárním systému a urychlují vznik nemocí srdce a cév a následnou příhodu v podobě srdečního infarktu nebo mrtvice.

Nepříznivý efekt špatného zubního zdraví je prokázán také v oblasti demence, kdy se vytváří řada substancí, jež vedou například k Alzheimerově chorobě. Velké zatížení imunitního systému pravděpodobně umožňuje vznik některých zhoubných nádorů. Existuje rovněž spojení mezi dutinou ústní a diabetem, kdy na straně jedné diabetici, zejména druhého typu, podstatně rychleji přicházejí o chrup. A platí to i naopak, chronické záněty v dutině ústní dramaticky urychlují vznik komplikací cukrovky, například cévních onemocnění, ale i třeba onemocnění oka, vyjmenoval docent Šmucler.

Členka představenstva ČSK MUDr. Štěpánka Bálková doplnila, že u dětí dokáže zubní lékař zachytit onemocnění, jež vůbec se zuby nesouvisí, jako je gastroezofageální reflux projevující se erozí na zubní sklovině. „Můžeme tak být první, kdo pacienta odešle s tímto onemocněním na internu,“ řekla.

Zkušenost se zubním kazem má 99,9 procenta dospělých v ČR

„Naším cílem není nic menšího, než místo abychom řešili cenu výplní, aby zubní výplně nebyly vůbec. Zubní kaz je až na pár výjimek preventabilní onemocnění,“ řekl docent Šmucler. Komora chystá projekt Česká republika bez kazu. „Naučit všechny děti čistit si správně zuby by stálo 40 milionů korun, na výplně vydávají zdravotní pojišťovny ročně miliardy korun,“ dodal.

K prevenci patří vedle správného čištění zubů pastou s fluoridy a pravidelných návštěv dentální hygienistky také preventivní prohlídka chrupu dvakrát ročně. Ačkoli to podle kritických vyjádření některých komunálních politiků tak nevypadá, ČR má podle docenta Šmuclera pravděpodobně nejhustější síť zubních ordinací na světě: 78 procent pacientů má zubního lékaře do pěti minut cesty a 99 procent do 15 minut cesty. Problém ovšem je se zajištěním této péče v některých odlehlých oblastech. Ministerstvo zdravotnictví spouští dotační program na podporu otevírání ordinací v místech, kde nyní chybějí. Dotaci dostane také začínající zubní lékař, který přebírá ordinaci po kolegovi odcházejícím do důchodu.

Zeptali jsme se doc. Šmuclera na specifika českého zubního lékařství:

Historicky u nás existuje Pražská stomatologická škola, jejím rysem je splynutí zubního lékařství s medicínou. Razili jsme vždy obor stomatolog v pojetí, jako je třeba obor urolog, tedy lékař, který je všeobecně erudován a zároveň má vysoké povědomí o svém oboru. Vycházelo to z toho, že na lékařské fakultě se má budoucí zubní lékař hodně dozvědět o všeobecné medicíně a že zuby se naučí ošetřovat v rámci tehdy první atestace a následné praxe. Strategie se před pár lety trochu otočila, zhlédli jsme se v zemích, kde to má podobu hodně praktické výuky. Pravda je přitom někde mezi.

Generelně v ČR máme krásná čísla o tom, že v zubních ordinacích se daří záchyt jiných onemocnění. Když vezmu typického zubního lékaře ve Švédsku, je po ukončení školy vynikající ve výplních, ale trošku tam vázne onkologická prevence v dutině ústní. A vůbec tam není zvykem, že by pacientovi sáhli na krk.

Znám statistiku kolegy zde v ČR, který je v tomto velmi pečlivý, a nedávno mi říkal, že odhalil už třicátý nádor na krku během své kariéry, a to mu není ani 50 let. Právě to je velký přínos Pražské stomatologické školy. Řadě pacientů s první metastázou na krku zubní lékaři zachránili život. Odhalili také spoustu žen s onemocněním štítné žlázy. Když v zahraničí vyprávím, že my zubaři v ČR saháme na krk, ve většině zemí EU to nechápou.

Jak vypadá spolupráce stomatologů s ostatními lékaři? Posílají k vám třeba pacienty před operací, těhotné ženy?

Některá spolupráce vyplývá přímo z manuálu vyšetření: posílají těhotné ženy na vyšetření chrupu, posílají pacienty před operacemi, abychom odstranili zánětlivé fokusy v ústech. Velké množství ošetření se dělá zcela mandatorně a rádi bychom dělali také další – velký problém máme například s bisfosfonátovými nekrózami čelistních kostí. Pacienti přicházejí o zuby po užívání bisfosfonátů, existují i další léky, které způsobují nekrózu kosti. Rádi bychom vyšetřili všechny pacienty, než se jim takové léky nasadí, aby měli chrup v pořádku. V tom jsou drobné rezervy, ale generelně spolupráce s lékaři ostatních odborností je dobrá.

Jak je to se vzděláváním zubařů, mělo by se nějak změnit? Náš systém vzdělávání donedávna byl velmi medicínský. Spousta zubních lékařů si na to stěžuje, ale já jsem na to hrdý, moc mi to pomohlo ve světě, dělám celou řadu výkonů, které nedělají kolegové na Západě, a myslím si, že Pražská stomatologická škola je filozoficky naprostá špička. Dnešní mladí zubaři jsou nedočkaví, kdy už konečně budou vrtat zub. Navrtají se jich během své kariéry ještě hodně, ale je potřeba, aby pochopili konsekvence. A když je pochopí, máme od zubních lékařů mnoho zachráněných životů díky tomu, že odhalí nádory v oblasti hlavy a krku. Nejenom ty, které patří do péče stomatologů, ale velmi často i nádory štítné žlázy, v podčelistní krajině. Velmi často si zubní lékaři všimnou autoimunitních onemocnění, když pacienta celkově ošetřují. Jsem přítelem toho, aby alespoň jedna z pěti lékařských stomatologických fakult se k tomuto typu vzdělání vrátila. V USA dospěli k tomu, co v ČR bylo před 50 lety – jsou tam dva tituly. Pro ty, kteří chtějí být prakticky orientovaní, by mohla být čtyřletá nebo pětiletá škola s extrémním důrazem na praxi. A vedle toho může být delší vzdělávání pro toho, kdo se chce více zabývat medicínskými problémy.

Shodujete se v tomto pojetí s kolegy stomatology?

Já patřím mezi ty, kteří si myslí, že stomatologie by se měla zabývat minimálně hlavou a krkem a generelně mít náhled na pacienta. Spolu s praktickými lékaři jsme v první linii, prochází námi sto procent populace, pokud k zubaři chodí. Zubní lékař může zachránit velmi mnoho. Líbí se mi americký systém dvou stupňů vzdělání, užšího pro vysloveně prakticky orientované zubní lékaře, a pak stomatology, kteří se zabývají orofaciální oblastí. S tímto pojetím starší kolegové souhlasí.

Máme nyní největší problém v tom, že stát zkrátil o rok výuku, aby ušetřil peníze. Nešlo o zlepšení, ale o zlevnění. Mladí kolegové vnímají jako zdržování, když v době studia stomatologie musejí jít na dětské lékařství. Když ale mají jednou ošetřovat děti, je dobré, aby znali jejich nemoci. Stejně tak se mladí kolegové diví, proč jdou na obecnou chirurgii, obecnou internu. A teprve když jsou o pět, deset let starší, zjistí, jak jim tento základ pomáhá. A že to, že udělali během studia o pár výplní méně, posléze v praxi hravě doženou. Ale těžko se pak ještě vrátí ke komplexnímu medicínskému vzdělání, takže hrozí, že spoustu věcí přehlédnou.

Snad už jsme si obhájili, že tento všeobecný medicínský základ musejí zubní lékaři mít. Zdá se, že se možná podaří, abychom se vrátili k šestiletému studiu a stále více sbližovali stomatologii se zbytkem medicíny. Snad už nehrozí, že bychom šli cestou středoškolsky vzdělaných dentistů, jak také zněl jeden z návrhů z klíčových míst...

Zdroj: MT