Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Sobota 07. prosinec 2019 | Svátek má Ambrož a Benjamín
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Proč by měli praktici mít vyšší kompetence?

Proč by měli praktici mít vyšší kompetence?

Medical Tribune 21/2018
29.10.2018 09:04
Zdroj: MT
Autor: red

Praktičtí lékaři jsou nejčastěji v kontaktu s pacientem a měli by být „vstupní bránou“ do péče. Alespoň tak je jejich role pojímána v rozvinutých zdravotních systémech. Tam, kde je specialistů málo, přechází na praktiky řada kompetencí specialistů. V ČR jeden z dávných reformních pokusů zatížil platbou ty pacienty, kteří se obrátili na specialistu bez doporučení praktika. Nyní chystaná reforma primární péče počítá s rozšířením pravomocí praktiků – a je to logické: jsou dostupní po celém území republiky (většinou) a jejich péče je levnější než péče nemocniční. Zeptali jsme se lékařů, nemocnic, zdravotních pojišťoven i zákonodárců: V jakém rozsahu by měly být kompetence praktických lékařů rozšířeny, v čem by mohli „ulevit“ ostatním segmentům (specialistům, nemocnicím) a jak by měl být nárůst kompetencí zohledněn v platbách zdravotních pojišťoven?



  • MUDr. Lukáš Velev, MHA,

chirurg, ředitel Nemocnice Jihlava

Praktický lékař by se měl stát základním koordinujícím prvkem ve zdravotních službách. Měl by odborně, ale i kompetenčně zajistit většinu ambulantní péče o své registrované klienty, ambulantní specialisty využívat především jako konzultanty. Tomu je třeba přizpůsobit preskripční pravomoci. Měl by být také motivován a schopen samostatně dlouhodobě pečovat o pacienty s nekomplikovaným chronickým onemocněním, např. diabetem, CHOPN, kardiovaskulárními chorobami. Poskytování nepřetržité péče o registrované klienty považuji za samozřejmost. Tomu je potřeba přizpůsobit motivace: praxe, které budou fungovat dobře, by měly být výrazně zvýhodněny. Je to jednoduchý princip, kdy se dobrá práce vyplácí, méně dobrá je placena hůře a nezájem je postihován. Systému to přinese úspory ostatní péče, zlepší výsledky léčby a umožní rozumné nastavení, rozumějme redukci ostatní sítě. Pacienty je třeba v síti řídit, vyšetření a léčbu koordinovat. Současný systém volného, chaotického pohybu pacienta po systému, chybně vnímaný jako naplnění práva svobodné volby lékaře, je jen neefektivní a drahý. Je nutné upravit motivaci pacientů.



MUDr. Martin Dudek,

praktický lékař, Dobřichovice, předseda středočeské organizace Sdružení praktických lékařů ČR

Současné omezení kompetencí praktických lékařů je z pohledu celosvětového přístupu k primární péči neudržitelné. Časté argumenty o odborné zdatnosti jsou pouze zástěrkou pro ochranu partikulárních zájmů určitých skupin. Pohled na kompetence by měl být zcela opačný, tj. stanovit minimální požadavky na spektrum výkonů, lékaře, kteří to nesplňují, postupně vytlačit ze sítě a novým bez daného vybavení smlouvy nedávat. Omezení předpisu léků a provádění výkonů poškozuje pacienty, a to zejména na venkově a v menších městech. Není obhajitelné, aby lékař, který dvacet let provádí určité úkony v nemocnici, má atestaci např. z diabetologie, a nakonec se z nějakého důvodu rozhodne pro práci praktického lékaře a uzavře smlouvu s pojišťovnou jako praktický lékař, nemohl léčit diabetiky. Omezení kompetencí, tj. rozsahu poskytované péče, by nemělo vůbec existovat, a pokud daný lékař má erudici, tak nechť to dělá. Dalším hlediskem jsou finance, protože současné nastavení moc nemotivuje lékaře provádět něco navíc, např. za stejný léčebný úkon dostane zlomek platby oproti lékaři‑specialistovi (např. sutura rány apod.). Je nepochybně v zájmu celé společnosti, aby lékaři primární péče byli motivováni poskytovat co nejširší spektrum péče, protože to zlevňuje celý systém. A je velmi pokrytecké se tvářit, že to u nás je jinak, ačkoli ve světě na toto přišli již dávno!



  • MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Rada SAS považuje postupnou změnu kompetencí oborů v souvislosti s vývojem medicíny jako celku a vývojem finančních možností systému zdravotního pojištění, včetně změny kompetencí ve výkonech a preskripci praktických lékařů, za logickou a potřebnou. Jakýkoli posun musí ale respektovat odborné hledisko (nejlépe zajištěné stanoviskem dotčených odborných společností) a stanovisko zástupců segmentů (zde SAS, SPL, SPLDD), musí vycházet z finančních možností systému jako celku a z reálných skutečností, včetně matematických analýz. Bude‑li uvažováno o přesměrovávání některých typů péče z lůžek do ambulancí a od ambulantních specialistů k praktickým lékařům, musí být zároveň úměrně tomu změněna výše úhrady výkonů ve všech dotčených skupinách, a to včetně limitů pro preskripci léků, zdravotnických prostředků, indukované péče, ZÚM a ZÚLP. Jinak na tuto změnu doplatí paradoxně ti těžší pacienti vyžadující finančně náročnější péči.



  • MUDr. Vladimír Dvořák, Ph.D.,

předseda České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP

Kompetence nejen praktických lékařů, ale lékařů primární péče, k nimž patří v ČR i registrující gynekologové, by měly být rozšířeny tak, aby byly srovnatelné s kompetencemi kolegů v zemích EU i mimo ni. Odpor některých odborných společností proti tomuto celosvětovému trendu postrádá evidence‑based argumenty a budí spíše dojem obav ze ztráty vlivu. Současně s posílením kompetencí je nutné rovněž posílit roli registrujícího lékaře zavedením nějaké formy gate‑keepingu. Volný pohyb pacientů systémem a čerpání zdravotní péče formou „švédského stolu“ jsou evidentně ekonomicky nákladné a někdy i pro pacienta potenciálně nebezpečné. Případné zohlednění nárůstu kompetencí ze strany plátců musí vycházet z analýzy potenciálních úspor, které by změnou současného lehce chaotického stavu vznikly, a bylo by výsledkem jednání zástupců poskytovatelů a zdravotních pojišťoven.



  • Ing. Ladislav Friedrich, CSc.,

prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR

Záměr posílit postavení praktických lékařů zdravotní pojišťovny podporují. Posílení jejich role a odborné i společenské prestiže je jednou z nejdůležitějších podmínek, aby se podařilo zvládnout období, kdy velká část současných praktických lékařů zestárne a bude zvažovat ukončení praxe. Již nyní se objevují regionální problémy a situace se bude zhoršovat. Vláda sice podporuje rozšíření počtu absolventů lékařských fakult, ale k tomu je také nutné, aby o studium měli ti nejtalentovanější studenti zájem a aby skutečně do praxí nastoupili. Svou roli musí sehrát v tvorbě kvalitních podmínek pro mladé rodiny lékařů v regionu i místní správa.

Pokud jde o zdravotní pojišťovny, ty již první krok učinily. Podepsaly doporučení pro rozšíření preskripce u šedesáti léčivých látek, což představuje stovky léčivých přípravků, zejména pro pacienty s urologickými obtížemi, s vysokou koncentrací cholesterolu, s chronickou bolestí nebo s některými onemocněními kůže, které dosud praktičtí lékaři samostatně předepisovat nemohli. Změna preskripce bude prováděna SÚKL postupně, první rozhodnutí již vstoupila v platnost. Další rozhodnutí padnou do konce roku 2018 a v průběhu roku 2019.

Samozřejmě vlastní předpis léčivého přípravku je jen částí léčebné péče a výkonů, které bude muset praktický registrující lékař vykonat, aby se návštěvy pacientů u odborných specialistů omezily jen na případy, kdy je to nutné a účelné. Velkou roli sehraje i to, jak rychle a u kolika pacientů se v jednotlivých praxích změny projeví. Zdravotní pojišťovny budou pečlivě sledovat, jak se pohyb pacientů a struktura péče mění. Nové výkony praktických lékařů i případné rozšíření spotřeby léčiv se projeví i na zvýšené nákladovosti a pojišťovny budou vyhodnocovat, kdy to zlepší péči o pacienty, což je cílem, nebo vzroste i duplicita výkonů, čemuž bychom rádi zabránili. Budeme se také snažit dohodnout úpravy ve vykazování poskytnutých výkonů a více sledovat vývoj léčby.

Zástupci pojišťoven a praktických lékařů již od počátku roku připravují v rámci pracovní skupiny na MZ soubor dalších úprav. Připravuje se zvýšení podílu praktických lékařů na pohotovostních službách, zejména v nemocnicích. Povinnost zajistit pohotovostní službu sice zákon svěřil krajské správě, ale v praxi se účast praktických lékařů nedařilo příliš naplňovat.

Celkově se jedná o změny, které nepochybně budou trvat více let. Budeme potřebovat i součinnost odborných společností a specialistů, aby nová dělba kompetencí k péči o pacienty byla optimální – jak z hlediska dostupnosti, tak i kvality péče. Zkušenosti ukáží, zda ke změně postačí jen snaha pojišťoven a lékařů, anebo se změny budou muset promítnout i do zákonných nároků pacientů, pokud jde o univerzální právo volného pohybu pacientů v síti.



  • MUDr. Ondřej Škoda, Ph.D.,

Česká neurologická společnost ČLS JEP

Praktický lékař by měl být vysoce fundovaným koordinátorem (nikoli jen dispečerem) zdravotní péče, který stojí pacientovi nejblíže. Měl by zvládnout prvotní ošetření pacienta pro všechna běžná onemocnění, včetně základní diferenciální diagnostiky (z oboru neurologie jde například o bolestivé syndromy páteře, bolesti hlavy, závratě atd.), provedení obstřiků, předpisu rehabilitace apod. Tím by došlo ke značnému ulehčení zátěže odborných ambulancí i poklesu opakovaných ošetření pacientů v rámci ústavní pohotovostní služby (včetně zbytečných výjezdů zdravotnické záchranné služby – např. k bolestem bederní páteře). Zároveň by měl praktický lékař zvládat řízení primární i sekundární prevence závažných onemocnění, jako je cévní mozková příhoda, případně ve spolupráci se specialisty. Řadu takto způsobilých praktických lékařů již nepochybně máme. Těm bych přál, aby nebyli limitováni preskripčním omezením u některých specializovaných léků ani regulačními srážkami za předpisy nebo vyžádanou péči (rentgenová a laboratorní vyšetření apod.). Také by měli být finančně zvýhodněni za to, když jejich klienti (s vybranými diagnózami) budou méně zatěžovat odborné ambulance a nemocnice. Zároveň bude ale nutno zlepšit systém kontinuálního vzdělávání a také řešit přetížení některých praktických lékařů nadměrným počtem registrovaných pacientů v regionech, kde je jich nedostatek.



MUDr. Alena Dernerová,

senátorka

Ministerstvo zdravotnictví předpokládá, že rozšířením kompetencí praktických lékařů se sníží zatížení specialistů, například uvolněním určitého typu preskripce, vyšetřovacích metod a péče o chronické pacienty. Praktičtí lékaři by se také měli účastnit vyšetřování na emergentních příjmech nemocnic, kde by fungovali jako primární síto. Proti nejsou ani zdravotní pojišťovny, které deklarují, že jsou ochotny vedle kapitační platby platit i výkony.

Myšlenka rozšíření kompetencí praktických lékařů je bezesporu dobrá. Představuji si ordinace s EKG, ultrazvukovými přístroji, jednoduché ORL a oční vybavení s možností sdílení několika lékaři. Eventuální administrativní pracovnice může ulehčit práci zdravotní sestry i lékaře. V současnosti je ale velký nedostatek těchto lékařů jak pro dospělé, tak pro děti a dorost. A to jsme ještě nedospěli ke kritickému bodu. Nedovedu si představit, že se zatížení praktických lékařů, často v důchodovém věku, ještě zvětší. Je to vlastně dobrá vize do budoucnosti. Určitě i rozšíření kompetencí povede k zatraktivnění oboru praktický lékař.



  • MUDr. Andrea Vocilková,

dermatoložka

Domnívám se, že by každý lékař měl mít možnost starat se o svého pacienta s ohledem na to, co mu nejlépe prospěje. Pokud nyní je první na řadě rozhodnutí, jestli to pojišťovna zaplatí, a ne, jestli to pacient potřebuje, není to v pořádku. Na druhou stranu je nutné, aby doktor dovedl svůj postup obhájit po medicínské stránce a nesl za to i ekonomickou odpovědnost. Omezení toho, kdo smí a kdo nesmí ten či onen zákrok dělat a ten či onen lék předepsat, problémy našeho zdravotnictví nevyřeší a nejspíše ani nezlevní péči. Možná někomu vyhovuje schovat se za kompetence a vysvětlovat pacientovi, že pro něj něco udělat nemůže, protože mu v tom brání rozhodnutí jiných. Vypadá to elegantněji než přiznat, proč to nechci nebo objektivně nemohu udělat sama.



  • Doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc.,

předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP

Primární péče zajištěná praktickými lékaři (VPL + PLDD) je základem fungujícího zdravotnictví ve vyspělých zemích. Má zásadní vliv na zdravotní stav populace a dlouhodobou ekonomickou udržitelnost zdravotního systému. Dobře pracující, motivovaný a maximem možných kompetencí vybavený praktický lékař je jeho základním kamenem. I v našich podmínkách omezených kompetencí, neracionální sítě nemocnic a ambulantních specialistů, vyřeší praktický lékař potíže zhruba 80 procent pacientů, kteří se na něho obrátí. Pouze cca 20 procent pacientů putuje dále zdravotním systémem. Přitom segment praktických lékařů (VPL + PLDD) spotřebuje jen necelých šest procent prostředků veřejného zdravotního pojištění. Potenciál všeobecných praktických lékařů v ČR, ve srovnání s vyspělými zeměmi EU, není využit. To je způsobeno posunem kompetencí, přetrvávajícím z dob socialistického zdravotnictví, který je fixován ekonomickými zájmy ostatních poskytovatelů zdravotní péče a dlouhodobou nekoncepčností řízení českého zdravotnictví. Podle OECD mají praktičtí lékaři největší potenciál ke zlepšení a udržení zdraví populace. Z ekonomického pohledu jedna koruna investovaná do primární péče ušetří až sedm korun v následné péči.

Za hlavní problémy lze považovat omezení kompetencí, výkonů a preskripce praktických lékařů, neexistenci jasných pravidel, která by vymezovala vztahy s ambulantními specialisty a lůžkovými zařízeními, systém úhrad u ambulantních specialistů (s regulací na unicitní rodné číslo), který determinuje jejich chování v systému. To mimo jiné znamená zbytečné náklady v řádu desítek miliard korun ročně. Mezi další problémy patří obrovský nárůst administrativy v primární péči, úbytek praktických lékařů ve venkovských oblastech ohrožující dostupnost lékařské péče, komplikovaná podpora specializační přípravy, nejasná elektronizace zdravotnictví aj. Proto byla na MZ ČR ustavena pracovní skupina, která pracuje na proměně a posílení primární péče tak, aby poskytovala v maximálním rozsahu co nejširší, a přitom kvalitní péči lehce dostupnou pacientovi.



MUDr. Pavel Vepřek,

Nemocnice Plzeňského kraje, a. s.

Situace v našem zdravotnictví, kdy máme nedostatečně funkční systém primární péče, přebujelou síť ambulantních specialistů a personální a organizační problémy v nemocnicích, je logickým výsledkem nedokončení reformy po roce 1989. Lékaři, toužící se vymanit ze státního systému, nebyli motivováni k zakládání společných praxí, k racionálnímu poskytování péče, ke spolupráci atd. Výsledkem je atomizace ambulantních služeb, která se bude jen těžko dávat do pořádku. Jistou inspirací nám může být snaha o zavedení vnitřního trhu do NHS za Margaret Thatcherové, kdy byla v roce 1991 praktickým lékařům nabídnuta možnost fundholdingu. V jeho rámci dostal praktik do správy prostředky na péči o své registrované pacienty, zahrnující náklady na lékařskou péči, personál, domácí péči, vyžádanou péči, laboratorní vyšetření a elektivní výkony. Logickým výsledkem bylo snížení objemu vyžádané péče, laboratoří a indikací k elektivním výkonům, zlepšení komunitní péče, kratší čekání při urgentní problémech a zainteresování praktiků na efektivním průchodu pacientů systémem. Kritici zdůrazňovali větší transakční náklady, menší spokojenost pacientů a poskytovatelů nemocničních a specializovaných ambulantních služeb. Výrazným dopadem bylo sdružování praktiků do skupin, aby byli schopni zajistit 24hodinovou péči a redukovat administrativní náklady. Labouristi fundholding v roce 1997 zrušili pod tlakem lékařů do fundholdingu nezapojených, aby jej nahradili primary care groups, fungujícími na obdobných principech. K tomu, aby praktičtí lékaři začali ve zdravotním systému hrát správně svoji roli, potřebují rozšíření pravomocí, finanční zainteresovanost na nákladech péče a novou krev do svých řad. Věřím, že se na tom intenzivně pracuje.



  • Ing. Jaroslava Kunová,

výkonná předsedkyně Asociace nemocnic ČR

Reforma primární péče jen definuje to, co již mělo fungovat dávno, tak jak je to běžné v sousedních vyspělých státech. Zkušený praktický lékař, který průběžně sleduje všechny nové metody léčby, je pro systém, pro pacienta, pro ostatní složky zdravotního systému neocenitelný. Včasná diagnóza, zahájení léčby či odeslání ke specialistovi zabrání mnoha komplikacím, utrpení pacienta a v neposlední řadě i ušetří finanční prostředky systému. Ulevit ambulantním specialistům znamená určit správnou diagnózu, ale jinak je spíše potřeba redukovat počet ambulantních specialistů ve prospěch praktiků, neboť v našem státě je poměr opačný, než je běžné v cizině, kde je praktik skutečně základním kamenem péče o pacienta. Nemocnicím by hlavně pomohlo, pokud by praktičtí lékaři i ambulantní specialisté zorganizovali svoji činnost tak, aby byla pokryta celodenní přednemocniční péče o pacienta. Ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami by bylo potřeba tvořit síť ambulancí tak, aby dosažitelnost péče byla ve všech regionech obdobná.



MUDr. Michal Bábíček,

místopředseda Sdružení praktických lékařů ČR

Z mého pohledu se nejedná o rozšiřování kompetencí praktických lékařů, ale jde o odstranění umělých překážek, které brání praktickým lékařům v poskytování zdravotních služeb, na které jsou vyškoleni a které mohou poskytovat v místě, které je pacientovi nejbližší. Jde tedy spíše o to, aby praktičtí lékaři mohli své kompetence plně využívat, popř. aby bylo jejich poskytování hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Jedná se především o diferenciální diagnostiku akutních stavů a o komplexní péči o chronické pacienty, např. hypertoniky, diabetiky, pacienty s poruchou metabolismu lipidů, astmatiky a pacienty s CHOPN, onkologické pacienty, tyreopaty, pacienty s demencí, s poruchami pohybového aparátu, zejména zánětlivé a degenerativní etiologie atd. Pro diferenciální diagnostiku akutních stavů potřebujeme mít k dispozici nové metody POCT ke stanovení kardiospecifických enzymů, D‑dimerů, spirometrii apod. Ke komplexní péči o chronické pacienty potřebujeme uvolnit přístrojové metody k diagnostice a sledování kompenzace stavu pacienta a zásadní je odstranění preskripčních omezení léků vázaných na odbornost typu „L“. Pro specifická využití léků lze ponechat indikační omezení typu „P“ nebo „E“.

Plné využití kompetencí praktických lékařů by mělo být ohodnoceno ve výkonové složce v rámci kombinované kapitačně‑výkonové platby. Primárním cílem je „ulevit“ pacientům, aby nemuseli kvůli běžným vyšetřením nebo předpisu léků vyhledávat často vzdáleného specialistu nebo nemocnici. Teprve sekundárně dojde k tomu, že specialista si nebude zvát na kontroly každé tři měsíce hypertonika na monoterapii, ale uvolní se mu prostor pro vyšetření a sledování komplikovaných pacientů. S tím by samozřejmě mělo dojít ke změně nastavení úhrad a regulací i u specialistů.



  • MUDr. Zdeněk Hřib,

garant zdravotnictví, Česká pirátská strana

Především by mělo být zrušeno omezení předepisování téměř všech léků a pomůcek pro praktické lékaře na úroveň obvyklou ve státech s kvalitní primární péčí, jako je tomu v Nizozemsku, Velké Británii nebo Německu. Cílem velké části návštěv pacientů u specialistů je prosté vyzvednutí léků, které nemůže předepsat praktický lékař. Pokud léky vyžadují pravidelné sledování nebo odběr krve, tyto úkony jsou často v kompetenci praktického lékaře. Systém by měl být nastaven tak, že v případě nepříznivých hodnot definovaných specialistou by praktik pacienta ke specialistovi znovu odeslal.

Dalším rozměrem je rozšíření kompetencí nelékařských pracovníků v ordinacích praktiků. V Německu funguje diabetická sestra, která po absolvování kursu a pod dohledem praktického lékaře zajišťuje péči o stabilizované diabetiky. Podobně je možné sledovat vysoký tlak – např. v Nizozemsku vidí praktický lékař pacienta s nekomplikovaným vysokým tlakem jednou ročně. Zdravotní pojišťovny by měly definovat péči o pacienty s určitou diagnózou a při splnění podmínek by měla být praktickému lékař proplacena. Nyní to již funguje v péči o nekomplikovaného diabetika. Je možné pokračovat v péči o pacienty s vysokým tlakem, za definovaných podmínek u onkologických pacientů (např. v situaci, kdy se již jen provádí ultrazvuk, rentgen plic, odběr krve a vyšetření lékařem). Dále by mohly pojišťovny proplácet malé chirurgické výkony, orientační screening malignit kůže nebo lépe hradit infuzní terapii.



  • MUDr. Milan Kubek,

prezident České lékařské komory

ČLK přivítala aktivitu ministerstva zdravotnictví, které vytvořilo komisi pro reformu primární péče. Za skandální však považujeme rozhodnutí pana ministra, který navzdory našim opakovaným žádostem neumožnil účast v této pracovní skupině zástupci lékařské komory. Nechápu proč. Vždyť je naprosto jasné, že jakékoli změny v kompetencích a financování jedné skupiny poskytovatelů zdravotních služeb budou mít dopad na práci ostatních lékařů a na ekonomiku ostatních zdravotnických zařízení. ČLK sdružuje a hájí profesní zájmy všech lékařů, je tedy zárukou vyváženého přístupu, který nikoho nepoškodí. Je smutné, že o tento komplexní pohled na zdravotní péči pan ministr nemá zájem. Pokud by ale svůj názor změnil, naše nabídka na spolupráci stále platí.



  • MUDr. Ilona Hülleová,

předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR

Praktičtí lékaři pro děti a dorost (PLDD) jsou nedílnou součástí primární péče, tj. pracují na úrovni prvního kontaktu občana se zdravotním systémem a pracují s ním kontinuálně a dlouhodobě. V případě dětí se jedná o komplexní péči poskytovanou co nejblíže sociálnímu prostředí dítěte. PLDD již ušli velký kus cesty od doby, kdy byli nuceni privatizovat ordinace, a díky jejich péči o registrované pacienty došlo k významnému poklesu hospitalizací. Obložnost dětských oddělení významně poklesla. Zcela běžně léčíme ambulantně diagnózy, pro které byly děti dříve hospitalizovány. Pro další rozvoj primární péče o dětskou populaci je potřeba rozšířit spektrum zejména mimokapitačních výkonů a možnosti předepisování léků, kapitační platba by měla zůstat jako předvídatelný základ ekonomického ohodnocení ordinace PLDD. Do komplexní péče o děti patří výkony preventivní, diagnostické, léčebné, dispenzární a další. Primární péče o děti by měla posílit kompetence postupně ve všech těchto oblastech, měla by převzít sledování lehčích forem vybraných chronických onemocnění. Tím by PLDD ulevili ambulantním specialistům, kteří by měli více času na pacienty s těžším či komplikovanějším chronickým onemocněním. Důsledkem by bylo také zkrácení čekací doby na vyšetření pacientů u některých specialistů. V neposlední řadě by měla být posílena koordinační role praktického lékaře, který by se měl stát průvodcem pacienta zdravotnickým systémem a měl by mít maximum informací o veškeré péči, kterou pacient dostává.



  • MUDr. Otto Herber,

místopředseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP

Toto téma je „nekonečný příběh“ již desetiletí. Ekonomové tvrdí, že upírání kompetencí praktickým lékařům je v důsledku lobby specialistů a naopak. Za léta praxe jsem nabyl dojmu, že zájmy jsou někde uprostřed. V důsledku je to celé ohraná písnička o pacientské turistice v systému, která je sice ohraná, ale jako by ji nikdo nechtěl přestat hrát. Denně jsme svědky, jak pacienti přicházejí do našich praxí, že ačkoli jim byly u specialisty předepsány preskripčně omezené léky, pro ty ostatní si prý mají dojít ke svému praktikovi. A naopak, když jako praktik předepíšu celé spektrum léků, tak pro ten jeden pacient stejně musí ke specialistovi. A z mentality našich pacientů vyplývá, že „když už jsem tady, tak chci ještě jenom…“, a máme z toho komplexní vyšetření! Tolik k tomu, jak je v současnosti systém (ne)provázaný. Takže stačilo by ta „péčka“ prostě šmahem zrušit. A určitě by pomohlo motivovat pacienta, aby se o sebe a o léčbu více zajímal. Nebo mezioborově zažitá zvyklost – „neschopenku vám předepíše váš praktik“ slyšíme od specialistů několikrát denně, ačkoli je přímo v zákoně, že DPN vystavuje ošetřující lékař. Dále např. předoperační vyšetření – od ledna 2018 platí nový doporučený postup MZ ČR, ze kterého vyplývá zjednodušení a zlevnění předoperačních vyšetření. Ale v praxi to vypadá, jako by ho celá řada ředitelství nemocnic nebo ordinariátů ani nečetla. Takže není výjimkou, že na excizi kožního znaménka je objednáno předoperační vyšetření v rozsahu celkové anestezie. Dodržováním tohoto DP by se pravděpodobně ušetřily peníze i čas. Stačilo by prostě dodržovat, co se má, aby se snížil počet návštěv v ordinacích. Záměrně se nepouštím do diskuse o preskripci kožních extern, moderní terapii diabetu, dyslipidémií, o urologii aj. Na to by tato rubrika nestačila.



  • Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.,

předsedkyně Výboru pro zdravotnictví PS PČR

Praktičtí lékaři mají provádět depistáž a dispenzarizaci onemocnění, zabezpečovat pravidelné kontroly nemocných, kteří jinak docházejí k odborníkům jiných specializací, a zabezpečovat potřebnou medikaci, kterou tito nemocní mají doporučenou (kromě výjimek). Praktičtí lékaři by měli ve svém regionu zabezpečit dosažitelnou lékařskou péči do 19.00 denně v pracovní dny, aby na ně poté navazovala LSPP. V případě, že to není zajištěno, docházejí nemocní i v odpoledních hodinách do nemocnic, které již jsou kapacitně přetížené.



Copyright © 2000-2019 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky