Přeskočit na obsah

Přebytky na účtech zdravotních pojišťoven – kam s nimi?

Zdravotní pojišťovny musejí ze zákona tvořit rezervní fond pro případ nečekaného výkyvu nákladů na péči, třeba při epidemii, a měly by mít na účtech dostatek finančních prostředků, aby pokryly nasmlouvané zdravotní služby. Aktuální součet zůstatků na účtech zdravotních pojišťoven pokrývá péči v průměru jen na 20 dní. Zdravotnictví má na rok zhruba 300 miliard korun, v systému by na konci roku měla být rezerva 17 miliard. Odbory ji chtěly využít ke stabilizaci personálu, tedy ke zvýšení platů a mezd všech pracovníků ve zdravotnictví. Ministerstvo souhlasilo se zvýšením jen pro vybrané skupiny, především s nižšími příjmy, a sestry ve směnném provozu. Zeptali jsme se lékařů, ředitelů nemocnic a pojišťoven: Měly by si zdravotní pojišťovny tvořit rezervy na horší časy, nebo by měly dostupné prostředky rozdělit na zdravotní služby hned?

 

  • Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA,

 

ministr zdravotnictví

V časech ekonomického růstu je nutné, aby zdravotní pojišťovny vytvářely rezervy na horší časy. Tento postoj jsme zastávali již při jednáních s odbory, jejichž zástupci požadovali tuto rezervu, podle mého názoru krátkozrace, použít na plošné zvýšení platů a mezd zdravotníků pro příští rok. Ekonomika funguje v cyklech, a přestože je nyní na vrcholu a nejsou v současnosti žádné signály o tom, že by ji v nejbližší době čekal propad, musíme být na tuto situaci připraveni. Vyšší peněžní zásoba na rezervních fondech pojišťoven pomůže v případě krize dodat do systému chybějící prostředky tak, aby výpadek nepocítili ani poskytovatelé, ani pojištěnci, kterým by v opačném případě mohlo hrozit snížení dostupnosti péče. A to nemůžeme připustit. V současnosti rezervy na účtech zdravotních pojišťoven sice nedosahují takové výše, aby plně kompenzovaly výpadky příjmů systému při případné krizi, ale již nyní by její průběh významně zmírnily. S pojišťovnami jednáme o převodu části prostředků přímo ve prospěch jejich rezervních fondů. V minulém roce se rezervy navýšily o 9,5 miliardy, očekávám tedy, že tento rok bude navýšení podobné. Není možné rezervy rozpouštět ihned do spotřeby, musíme je držet a postupně navyšovat.


 

  • Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,

 

prezident České stomatologické komory

Každý, kdo ví něco o pojistné matematice, chápe, že se prostředky musejí v našem systému závislém na cyklických výkyvech ukládat v době konjunktury, abychom pak nebyli bez nárůstů prostředků a nenastalo pozdní placení faktur v době krize. To je ale celé špatně. Stát musí za pojištěnce platit stejně, jako platí aspoň medián ostatních (lépe více – státní pojištěnci jsou nákladnější). Také nemáme státní a soukromou sazbu havarijního pojištění nebo cen za automobily. Jakmile bude stát platit jako ostatní, mimochodem se zbavíme nutnosti věštit krize, neboť to, že se stane z člověka nezaměstnaný, nebude pro zdravotnictví mnoho znamenat (ani by z logiky věci nemělo).


 

  • MUDr. Milan Kubek,

 

prezident České lékařské komory

Systém veřejného zdravotního pojištění je koncipován jako průběžný. To znamená, že vybrané peníze slouží bezprostředně k úhradě zdravotní péče. Nejedná se o žádné spoření „na horší časy“. Ostatně zdravotní pojišťovny ani nejsou žádnými pojišťovnami, jsou to pouhé fondy. Pokud by měly být opravdovými pojišťovnami, pak by se tak musely chovat. To znamená v první řadě diferencovat výši pojistného pro jednotlivé klienty úměrně jejich pojistnému riziku. To by však na druhé straně znamenalo, že pojistné pro nemocné a staré lidi by bylo tak vysoké, že by si je nikdo nemohl dovolit zaplatit. Chci tím říci pouze to, že ve financování zdravotní péče selhává běžná pojistná matematika a „zdravotní pojišťovny“ tedy nikdy nemohou být skutečnými pojišťovnami. Neměly by to tedy ani předstírat.

Ze zprávy, kterou projednávala vláda, vyplývá, že veřejné zdravotní pojištění skončilo v loňském roce přebytkem 9,5 mld. Kč. Ta částka sice vypadá impozantně, ale stačila by na financování zdravotní péče na pouhých 12 dní. A to už zase taková sláva není. Pokud by rezervy měly mít význam, musely by být v řádu desítek miliard korun, a to je nereálné. To by musel stát za své pojištěnce platit alespoň dvojnásobek než dnes.

Tvořit rezervy, které nemají význam, jen proto, „aby to dobře vypadalo“, je nesmysl. Jsme v paradoxní situaci. Ekonomika roste a při minimální míře nezaměstnanosti a růstu mezd stoupá výběr pojistného. Přesto kvůli úhradové vyhlášce ministerstva zdravotnictví nemají nemocnice na platy zdravotníků a významnou část zdravotní péče poskytují ambulantní lékaři zadarmo, tedy aniž by za ni dostali zaplaceno. Zdravotnictví se rozpadá a veřejné zdravotní pojišťovny vytvářejí zisk, který nemá žádný význam. Prostě Kocourkov.


 

  • PharmDr. Lubomír Chudoba,

 

prezident České lékárnické komory

Financování systému veřejného zdravotního pojištění by mělo být průběžné a rezervy zdravotních pojišťoven pouze přiměřené. Pro překlenutí nenadálé epidemie, sezónně zvýšené nemocnosti apod. Jsou‑li finanční zůstatky oproti pojistnému plánu výrazně vyšší, pak je to příležitost pro spravedlivější ohodnocení zdravotníků, pro investici do moderních diagnostických a terapeutických postupů. Ne pro shromažďování na účtech pojišťoven na „horší časy“. Ty musí být připravena svými zásahy řešit státní exekutiva.


 

  • MUDr. Pavel Vepřek,

 

Nemocnice Plzeňského kraje, a. s., člen představenstva

Ani jedno, ani druhé, zdravotnictví by prospělo větší zapojení zdravotních pojišťoven do organizace zdravotní péče a silnější motivace spravovat prostředky svých pojištěnců co nejlépe. K tomu vede cesta přes zpřesnění nároku pojištěnce, zavedení cenové konkurence mezi pojišťovnami, nejlépe v podobě dvousložkového pojistného, a jejich lepší corporate governance. Aby se mohla zvýšit autonomie pojišťoven, potřebujeme ještě institucionální zajištění údržby a rozvoje jak klasifikačních systémů, tak rozsahu hrazené péče. V Nizozemsku, kde zdravotní pojišťovny v tomto modelu fungují, neřeší otázku, zda jde do zdravotnictví peněz málo, nebo hodně. Výše nominální části pojistného odráží očekávanou bilanci jednotlivých pojišťoven, takže pokud čekají přebytky, tak pojistné sníží. Zajímavé je, že po řadu let bylo nominální pojistné všech pojišťoven nižší, než byl odhad tamního ministerstva zdravotnictví. Před pár lety se trend otočil v důsledku rozšíření obsahu balíku hrazených služeb o nové a nákladné technologie. Objem peněz ve zdravotnictví se tak průběžně přizpůsobuje jeho potřebám.


 

  • MUDr. Zorjan Jojko,

 

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Hospodářství se nyní nejspíše daří, osobní příjmy lidí stoupají, ale již se objevují i zprávy, že naše ekonomika začíná být tzv. přehřátá a že příjmy zaměstnanců mnohde převyšují možnosti našeho systému. S ohledem na to bych považoval za nanejvýš prozíravé, kdyby pojišťovny ty rezervy tvořily. Líbilo by se mi ale, aby byla určena délka doby, na niž mají být v každém případě zajištěny, nikoli aby se jejich šetření stalo tématem dne na úkor plateb poskytovatelům za jimi poskytnutou péči.


 

  • Ing. Ladislav Friedrich, CSc.,

 

prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR

K 30. 9. 2018 je součet zůstatků v příslušných fondech zdravotních pojišťoven celkem 20,8 mld. Kč. To v průměru pokrývá náklady na zdravotní péči asi na dvacet dnů. Tedy kdyby dnes systém veřejného zdravotního pojištění skončil, nestačily by tyto zůstatky ani na pokrytí již vzniklých závazků. To je normální účetní pohled. Žádné přebytky tedy fakticky neexistují. Pokud by přišla ekonomická recese obdobná roku 2008 až 2013 a nárůst pojistného by se snížil na dvě až tři procenta, pak by pro udržení ještě přijatelného vývoje růstu nákladů okolo pěti až šesti procent dnešní zůstatky vydržely na pouhé jeden až dva roky, než by se začaly zpožďovat platby. Za tak krátké období žádná recese neskončí.

A na závěr. Ještě nikdy jsme neměli tak vysoký nárůst, jako je tomu v roce 2018 a kolik to bude v roce 2019. Pokud by si nemělo zdravotnictví vystačit ani s takovým růstem zdrojů, pak rychle proveďme dlouho doporučované reformy nebo přidejme z našich daní. Toto rozhodnutí nás stejně čeká a vůbec kvůli tomu nemusíme utratit dnešní, dosud jasně nedostatečné rezervy. To by vůbec nic nevyřešilo. Připomínáme si sto let naší republiky a s ní i prvního ministra financí Aloise Rašína. Co by nám na takovou otázku asi odpověděl on, který budoval prosperitu našeho státu úsporností a zodpovědností k veřejným financím?


 

  • Ing. Michal Čarvaš, MBA,

 

předseda představenstva Nemocnice Prachatice, a. s.

V každém systému je dobré mít nějaké rezervy. Pokud je systém destabilizován, pak je rozumné je použít. Ať na stabilizaci sester a lékařů v nemocnicích, na systém jejich vzdělávání, nebo na dlouhodobě podfinancované obory, jako je například následná péče. Už pouhých tři až pět miliard korun z těchto rezerv by dovolilo stabilizovat systém v následné péči a výrazně zvednout platy i atraktivitu této práce, a tím i zlepšit situaci pacientů. Jako ekonom souhlasím a chápu, že v době růstu je dobré tvořit přebytky v systému zdravotního pojištění na dobu, kdy bude ekonomika stagnovat. Na druhou stranu, pokud pojišťovny i vláda, kteří jsou zodpovědní za české zdravotnictví, chtějí něco udělat, je lepší i levnější to dělat dříve, než až bude pozdě.

Samozřejmě ze strany pojišťoven by byla ochota „pustit korunu“ vyšší, pokud by šly prostředky do systémových změn, nikoli jen do spirály rostoucích osobních nákladů. Pokud stát umí najít peníze na slevy na jízdném, měl by je v době konjunktury najít i pro zdravotnictví a rozumně je použít ke srovnání nerovných podmínek v úhradách, pro motivaci navýšení počtu studentů medicíny, jejich lepší systém vzdělávání, stanovení jasných kompetencí atd. Úkolů je na stole spousta, jako AČMN jsme připraveni o nich diskutovat a podílet se na jejich realizaci.


 

  • MUDr. Miroslav Palát, MBA,

 

prezident CzechMed, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR, ředitel

Sekce zdravotnictví Unie zaměstnavatelských svazů ČR Otázka, jak mají zdravotní pojišťovny přistoupit k přebytkům na účtu, má asi takový smysl, jako otázka, zda je dobře, že je zítra úterý. Vyplývá totiž ze skutečnosti, že ve výdajové stránce je zdravotní pojišťovna takový kočkopes. Byla‑li by státním úřadem, měla by stanoveno přesně, jak se má při hospodaření se státněrozpočtovými penězi chovat. Byla‑li by soukromoprávním subjektem – třeba vlastněným státem, usilovala by o zisk, který by byl dividendou státu. Anebo by investovala do dalších zařízení produkujících další zisk. Takto, zřízena podle zvláštního zákona, bude čekat na to, kam se zachvěje politický barometr, který sledují členové správních rad, respektive jejich sekretariáty. Ty zase sledují další silokřivky, nálady „lidu“ či profesních skupin nebo odborů. Kdo si přebytků všimne včas a bude schopen rychle zmobilizovat nejsilnější hlas, bude u kohoutku první.


 

  • MUDr. Martin Engel,

 

předseda Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů

Každý dobrý hospodář jistě řekne, že je potřeba tvořit rezervy na horší časy. Na účtech pojišťoven je cca 38 miliard korun, což je tak suma na cca měsíc provozu. Takže žádný zázrak na horší časy to rozhodně není. Zásadně nejsem zastáncem myšlenky tyto peníze vydrancovat. Ale použít třeba čtyři miliardy na potřebné navýšení platů lékařů, kteří v době prosperity mají dostat jen dvě procenta základních platů (s výjimkou mladých lékařů, u kterých to má dělat sedm procent), bylo z mého pohledu možné. Druhou alternativou by bylo získat prostředky ze státního rozpočtu, což by bylo prakticky stejné. V každém případě naše podfinancované zdravotnictví není na krizi finančně ani jinak připraveno. ČR totiž dává na zdravotnictví výrazně méně (o cca dvě procenta HDP – 80 miliard korun) než okolní země, s jejichž zdravotnictvím je naše srovnatelné. Když se schodek nevyrovnává v době ekonomické prosperity, v době krize k tomu nedojde rozhodně. Tento stav tak vede k postupnému snižování počtu potřebných zaměstnanců i snižování kvality poskytované péče.


 

  • Ing. Jaroslava Kunová,

 

výkonná ředitelka Asociace nemocnic ČR

V současné době jsou rezervy zdravotních pojišťoven nejvyšší za poslední roky a zatím neustále stoupají. Rezervy je třeba tvořit pro horší časy. Je však otázkou, zda objem finančních prostředků, který zdravotnická zařízení potřebují, pro tento rok stačí.

V první polovině roku došlo k dohodě na rok 2019 mezi všemi segmenty poskytovatelů se zdravotními pojišťovnami. Během roku se však prohloubila personální krize, a to nejen v oblasti zaměstnanců – zdravotníků, ale i ostatních profesí, která nutí zdravotnická zařízení k navyšování mezd. Také navrhované nařízení vlády o příplatcích a zvýšení tabulkových mezd vyžaduje vyšší objem financí, než bylo předpokládáno. Rovněž ostatní náklady výrazně rostou, a to jak energie, tak potraviny a další. Pacientům je také slíbena lepší dostupnost finančně náročné léčby. Pokud se ukáže, že dohodnutý objem prostředků nestačí, je otázkou, zda část rezerv zdravotních pojišťoven nepoužít v zájmu udržení dostupnosti zdravotní péče.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Asgent aneb Náš život s andělem

28. 3. 2024

Nastává éra genové terapie. Nebo spíše teprve nastane, přestože první přípravky jsou již v klinické praxi. Zatím však nejde o rutinní léčbu. O to,…