Deník dětského záchranáře
Ve Fakultní nemocnici v Motole dostávají malí pacienti Deník dětského záchranáře. Soubor omalovánek, doplňovaček a křížovek je má zabavit a vzbudit v nich zájem o první pomoc. Na křtu brožurky jsme hovořili s Ing. Michalem Petrželou, DiS., ředitelem a lektorem Life RESCUE – záchranáři Praha, školicí středisko první pomoci z. s.
- Můžete omalovánky představit, komu jsou určeny?
Předali jsme počátkem října FN v Motole 3 000 kusů Deníku dětského záchranáře, což je soubor omalovánek, doplňovaček a křížovek s tematikou první pomoci. Primárně jsou určeny dětem z druhých až čtvrtých tříd základní školy, ale jak jsme se setkali s ohlasy u rozdaných deníků, tak oslovují i starší děti a i některé „dospěláky“, kteří rádi luští. S vedením nemocnice jsme domluveni, že budou obdarovány všechny děti na lůžkových odděleních. Počet je dostatečný, na několik měsíců určitě stačí.
- Budou s těmito omalovánkami pracovat zdravotníci na odděleních?
Malým dětem, které ještě neumějí číst, pomůže sestra, herní terapeut nebo maminka. Jsou tam i věci, které děti pochopí bez přečtení, jako doplňovačka nebo spojovačka. Děti z prvního stupně základní školy, které už číst umějí, to zvládnou s případnou dopomocí.
- Na jaké úrovni jsou předložené informace a jak jsou děti schopny poskytovat první pomoc?
U takto malých dětí není důležité zabíhat do podrobností ohledně jednotlivých úrazů, ale zapálit v nich zájem o první pomoc. Zaměřili jsme se na všeobecné informace, tedy upevnění znalostí o tísňové lince, protože v tomto věku je dítě určitě schopno zavolat záchranku a poskytnout sobě nebo někomu jinému první pomoc při drobném poranění, například ovázat odřené koleno. Vyšší úroveň znalostí posouváme v rámci výuky dětí až na starší ročníky. Snažíme se také seznámit děti se záchranářskou technikou, se záchranářským vybavením, což je pro ně atraktivní. Když s nimi pracujeme ve školách, ukazujeme jim resuscitační vaky, i když víme, že s nimi pracovat nebudou. Velkým hitem jsou „doktorské uši“, děti se poslouchají navzájem, zkoušejí si to, co znají od doktora, a najednou jsou na druhé straně.
- Naznačil jste, že chodíte také do škol, jedná se tedy o širší projekt?
Není to jen deník, je to celý projekt zaměřený na děti. Jeho součástí je Projektový den Dětského záchranáře, který je určen pro sedmé třídy základní školy, popřípadě i vyšší ročníky. Je to šestihodinový program, žáci vyslechnou přednášku, mají prezentaci na téma první pomoci, na závěr vyplní dotazník‑protokol. Pokud odpovědí správně, může jejich výkon vyučující ohodnotit a zanést známku do klasifikace. Od nás dostanou průkazku Dětského záchranáře. Na akcích pro veřejnost, jako jsou dětské dny, mohou děti i s pomocí rodičů vyplňovat test s deseti základními otázkami, např. jaké je číslo na záchrannou službu. Když mají osm a více správných odpovědí, dostanou průkaz Dětského záchranáře a světlemodrý připínací odznak Dětského záchranáře.
- Jak byste zhodnotil přístup dětí k první pomoci? Bojí se, nebo se snaží pomáhat?
V tom je rozdíl oproti dospělým, kteří mnohdy jen přihlížejí. Děti se nebojí, protože neřeší následky. Jsou aktivní, chtějí pomáhat. I dospělí poskytují pomoc, jsme svým způsobem jedničkou v Evropě v ochotě poskytovat první pomoc. Výhoda je, jestliže si děti osvojí znalosti teď, tak v dospělém věku nebudou mít problém první pomoc poskytnout.
- Školíte nejen děti, ale i dospělé, včetně zdravotníků. Jak se k vám mohou zájemci přihlásit?
Mohou se přihlásit přes internet www.liferescue.eu, jsme také na Facebooku. Většinou se na nás obracejí zaměstnanci, kteří ve firmě mají na starosti školení v první pomoci, domluví s námi termín, délku a obsah školení. Pokrýváme i velké firmy jako IKEA, Česká spořitelna, nebo i ostrahu Letiště Praha. Již několik let zajišťujeme kursy první pomoci pro Fakultu lesnickou a dřevařskou České zemědělské univerzity v Praze‑ ‑Suchdole, kde se školení setkalo s takovým ohlasem, že ho vedení školy zařadilo do výuky. Každoročně tam proškolíme 400 až 600 studentů.
- Jak dlouho už takto školíte veřejnost v první pomoci?
Jsme zapsaný spolek a fungujeme od roku 2001 s cílem dělat osvětu první pomoci mezi laiky i profesionály, což se nám daří. Za pochodu jsme se museli většinu věcí naučit a zjistit, co a jak dělat správně. Jsme skupina nadšenců do základní první pomoci a snažíme se dělat vše maximálně profesionálně. Posluchačům chceme předvést zajímavou a moderní formou novinky a seznámit je se správným poskytováním první pomoci. Řada z nás je povoláním zdravotník, ale máme mezi sebou i kamarády, kteří pracují mimo zdravotnictví. Investujeme do vzdělávání našich členů, finančně podporujeme jejich účast na sympoziích a kongresech. Účastníme se také vzdělávacích seminářů, například na Klinice popáleninové medicíny FNKV nebo na ZZS Středočeského kraje.
- Spolupracuje Life RESCUE také s motolskou nemocnicí dlouhodoběji?
Naše spolupráce začala minulý rok, kdy jsme po vzájemné domluvě s odborem krizového řízení připravili v rámci Traumaplánu nácvik příjmu většího počtu pacientů do dětské části nemocnice. Dovolím si říct, že jsme jako spolek přinesli zcela odlišnou formu nácviku v podobě namaskovaných dětských figurantů, kteří byli instruováni k tomu, jak mají „hrát svá poranění“ a jak mají odpovídat. Celkem tak bylo připraveno 22 figurantů, kteří byli v časovém rozestupu přiváženi na dětský urgentní příjem. Akce byla hodnocena kladně a věříme v pokračování této spolupráce.
- Mezi vašimi absolventy jsou i zdravotníci. Proč by na kurs měli jít profesionálové v medicíně? Jsou tyto znalosti v některých specializacích důležitější, nebo je dobré pro každého zdravotníka, aby si znalosti první pomoci občas zopakoval a dozvěděl se novinky?
Opakování je matka moudrosti. Když někdo pracuje na ARO, kde resuscitují relativně častěji, má to nacvičené a toto školení pro něj není tak důležité. Když ale budeme brát zaměstnance třeba kožního oddělení nebo LDN, jsou to profese, kde akutní medicína jde do pozadí. Pro tyto pracovníky tedy není špatné si znalosti první pomoci připomenout. Je to ale individuální, záleží na tom, zda má člověk zájem. Nesnažíme se někomu dokazovat, že něco dělá špatně. Řekneme svůj názor, předáme zkušenosti a odměňujeme – dospěláci také dostávají připínací odznak oranžové barvy, což na zvýšení zájmu dobře funguje.
Zdroj: MT