Přeskočit na obsah

Liraglutid získal obezitologickou indikaci

V poslední době se stále intenzivněji prosazuje nový pohled na obezitu. Ta přestává být vnímána jako estetická vada, ale je považována za nemoc, již je nutné léčit. Spektrum schválených léků, které nemocným prokazatelně pomáhají hmotnost redukovat, je však velmi omezené – a v České republice to platí obzvlášť. Každý nový lék ze skupiny antiobezitik má tedy mimořádný význam. Do tohoto prostoru nyní vstupuje liraglutid. Tento ověřený, účinný a bezpečný analog GLP‑1 se dosud využíval v léčbě diabetu 2. typu. Od října je možné jej i v České republice podávat také obézním nediabetikům.



Obezita dnes představuje největší globální chronický zdravotní problém. V přístupu k ní však dochází k zásadnímu posunu. Přestává být vnímána jako „lifestyle disease“ a je stále více chápána jako závažné chronické onemocnění s velkým dopadem na morbiditu, mortalitu a kvalitu života. Na obézní se pak nelze dívat jako na selhávající, nedisciplinované jedince, ale jako na pacienty, které je potřeba podpořit a léčit. Je tomu tak už jen proto, že na vzniku obezity se dědičná komponenta uplatňuje ze 40 až 70 procent, podle některých prací dokonce z 90 procent, což je více než u hypertenze. Tento vrozený předpoklad se přitom v současném obezitogenním prostředí velmi snadno uplatní. Obezita se podílí na rozvoji celé řady mnohdy velmi závažných onemocnění, respektive komorbidit. Velmi dobře je popsán vztah mezi obezitou a nemocemi srdce a cév. Na každé navýšení BMI o 5 kg/m2 narůstá kardiovaskulární riziko o 40 procent. Méně se hovoří o tom, že obezita je významným rizikovým faktorem rozvoje onkologických onemocnění. Mezi nádory asociované s obezitou patří například kolorektální karcinom, karcinom ledviny, prsu nebo dělohy. Riziko úmrtí na malignitu je u obézních mužů vyšší o 14 procent, u žen dokonce o 20 procent. Komplexní vztah je pak mezi obezitou a depresí, kdy někdy není snadné určit, co je příčina a co důsledek.



Každý kilogram má při redukci hmotnosti velký význam

Je však třeba vzít v úvahu, že tyto vztahy platí i v opačném směru. Každý kilogram, o který se pacientovi podaří redukovat hmotnost, má pozitivní vliv na jeho celkové zdraví, včetně zdraví mentálního. V této souvislosti lze zmínit např. studii LOOK AHEAD. Redukce pouhých dvou až pěti procent výchozí hmotnosti významně zlepšila glykemickou kontrolu v následném roce. Studie DPP (Diabetes Prevention Program) zase dokumentovala šestnáctiprocentní snížení rizika diabetu s každými 3,3 kg hmotnostní redukce.

O tom všem se hovořilo i během letošního výročního zasedání Evropské asociace pro studium diabetu v Mnichově. Příležitost k této diskusi mimo jiné nabídlo jedno ze satelitních sympozií společnosti Novo Nordisk. To se týkalo především přístupu k obézním pacientům, u nichž (zatím) není přítomen diabetes. U nich by léčba měla směřovat k tomu, aby se diabetiky vůbec nestali. K tomu je třeba využít všech současných možností léčby, včetně farmakoterapie.



Intervence životního stylu je důležitá, ale zpravidla nestačí

Všichni přednášející se shodli na tom, že současná léčba obezity má své limity. Pouhá intervence životního stylu je účinná pouze tehdy, je‑li aplikována intenzivně a kontinuálně u vysoce motivovaných jedinců. Z pohledu systému jde také o finančně a personálně náročný přístup. Taková redukce je obvykle spojena se snížením kardiometabolických rizik. Nicméně i z již zmiňované studie LOOK AHEAD vyplývá, že intenzivní intervence trvající 9,6 roku u diabetiků 2. typu nesnížila výskyt nefatálních infarktů myokardu, iktů a úmrtí na kardiovaskulární choroby u pacientů s nadváhou a obezitou. Rovněž nelze zcela spoléhat na metabolickou chirurgii. Ta je sice velmi účinná, ale nikoli bez rizika. Taková invazivní léčba bude vždy vyhrazena jen pro malou skupinu nemocných (například v České republice se provádí takových výkonů kolem 1 500 ročně, takto léčen je tedy jen velmi malý zlomek z celkového počtu obézních).

I v léčbě obezity představuje jeden z pilířů komplexní léčby onemocnění farmakoterapie. Ta zvyšuje adherenci k redukčnímu režimu a zlepšuje jeho úspěšnost jak s ohledem na hmotnostní redukci, tak s ohledem na snížení kardiometabolických rizik. V léčbě obezity lze využít látky s různým mechanismem účinku, ale v klinické praxi je jich nedostatek. Dosavadní spektrum antiobezitik v Evropě je přitom užší než v USA, kde je navíc k dispozici například lorcaserin nebo kombinace fentermin/topiramát. Navíc celá řada již schválených antiobezitik byla z trhu stažena kvůli závažným nežádoucím účinkům (rimonabant, sibutramin a fenfluramin).

Na lék proti obezitě je přitom kladena celá řada požadavků. Působení antiobezitik by mělo směřovat nejen k redukci hmotnosti, ale i ke snížení zdravotních rizik spojených s obezitou, a to za minimálních nežádoucích účinků i při dlouhodobém podávání. Tyto podmínky naplňuje liraglutid, který byl v České republice recentně schválen v obezitologické indikaci.

Liraglutid je analog GLP‑1 vyrobený rekombinantní DNA technologií, má sekvenci v 97 procentech shodnou s lidským GLP‑1. Váže se stejně jako přirozený inkretin na receptor GLP‑1 a aktivuje jej. Délka působení umožňuje aplikaci jednou denně. Liraglutid stimuluje sekreci inzulinu, snižuje vysokou sekreci glukagonu, a to v závislosti na koncentraci glykémie. Tímto lékem jsou celosvětově léčeny miliony pacientů, v poslední době i ve fixní kombinaci s inzulinem degludek (přípravek Xultophy). Klinici se při jeho podávání mohou opřít mimo jiné o studii LEADER, která potvrzuje kardioprotektivitu liraglutidu – u rizikových diabetiků 2. typu vedl k redukci výskytu velkých kardiovaskulárních příhod.



Komplexní ovlivnění jídelního chování

Jedním z velkých přínosů tohoto léku je, že přispívá k redukci hmotnosti. Je to dáno mimo jiné tím, že zpomaluje vyprazdňování žaludku a prostřednictvím ovlivnění příslušných struktur v CNS přispívá k navození pocitu sytosti. Pomocí zobrazovacích metod bylo prokázáno, že ovlivňuje jídelní chování v mozkových centrech odměňování („reward centers“). Tím rovněž dochází k poklesu hmotnosti a množství tělesného tuku. Z těchto jeho vlastností mohou profitovat a také profitují i obézní pacienti bez diabetu, jak vyplývá mimo jiné z rozsáhlého programu klinického hodnocení SCALE. Na sympoziu s ním přítomné seznámil prof. Carel Le Roux z Imperial College v Londýně, který se na těchto studiích podílel jako hlavní investigátor. Program SCALE sestává z několika studií s různým komparátorem, různou populací a různým primárním cílovým ukazatelem. Do studií byli zahrnuti jedinci bez diabetu, s prediabetem, s diabetem a také se syndromem obstrukční spánkové apnoe. Ve všech případech došlo k signifikantně větší redukci hmotnosti a obvodu pasu u skupiny léčené liraglutidem než ve skupině, které bylo podáváno placebo. 

Nejrozsáhlejší byla studie The SCALE Obesity and Prediabetes. Vstoupilo do ní 2 487 pacientů s prediabetem, kteří byli v poměru 2 : 1 randomizováni buď k podání liraglutidu v dávce 3 mg/den, nebo k placebu. Farmakoterapie byla doprovázena intervencí směřující ke změně životního stylu. Liraglutid vedl při ročním sledování ke statisticky významně větší redukci hmotnosti než placebo (–8,4 kg vs. –2,8 kg). Ve skupině s analogem GLP‑1 byl dvojnásobný podíl pacientů, kteří dosáhli snížení hmotnosti o více než pět procent. Pro snížení hmotnosti o více než deset procent byl tento podíl dokonce více než trojnásobný. Rovněž při hodnocení obvodu pasu, krevního tlaku a lipidového profilu byl liraglutid superiorní. Ve skupině se studijní látkou se po roce snížil podíl nemocných s prediabetem na 30,8 procenta, zatímco v placebové skupině pouze na 67,3 procenta. Relativně nedávno byly publikovány výsledky této studie po tříletém sledování. U nemocných na liraglutidu přetrvávala redukce hmotnosti o 6,1 procenta, zatímco u placeba se hmotnost snížila pouze o 1,9 procenta. I z této studie vyplývá, že je důležité sledovat časnou odpověď na léčbu liraglutidem.

Snížení hmotnosti u nemocných, kteří na léčbu liraglutidem odpověděli (tj. redukovali hmotnost v prvních 16 týdnech o více než čtyři procenta) dosahovalo 8,7 kg, zatímco u non‑respondérů to bylo pouze 1,5 kg. Mezi respondéry během tří let progredovalo do diabetu 2. typu pouze 0,5 procenta nemocných.

„Hlavním závěrem studie je, že do diabetu 2. typu progredovala dvě procenta nemocných léčených liraglutidem a šest procent nemocných na placebu, což je významný rozdíl jak statisticky, tak především klinicky,“ řekl prof. Le Roux.

Stejně důležitá jako účinnost je v tomto případě bezpečnost léčby. V programu SCALE nebyly zaznamenány žádné znepokojující signály a bezpečnostní profil léku odpovídal jeho užívání coby antidiabetika.



Jasná pravidla, kdy léčbu přerušit

„Máme nyní velmi dobrá data o tom, že liraglutid v dávce 3 mg skutečně pomáhá našim nemocným snížit hmotnost a že tato změna je při užívání léku trvalá. Stejně tak je podstatné, že tato léčba je doprovázena významnými metabolickými benefity – redukuje riziko progrese do diabetu, snižuje krevní tlak a další rizikové faktory. Klíčové je, že zvyšuje kvalitu života,“ shrnul prof. Le Roux a pokračoval: „Data, která máme o bezpečnosti tohoto léku, jsou velmi uklidňující, naše zkušenosti s podáváním liraglutidu u diabetiků převyšují deset let. Jsme si vědomi jeho nežádoucích účinků, zpravidla jde o nauzeu, která se objevuje v začátku léčby a v řádu několika týdnů ustupuje. Relativně častá je zácpa, která přetrvává delší dobu. Existují také jasná pravidla, kdy léčbu přerušit. Ta se týkají nemocných, kteří na léčbu neodpovědí, u nich je velmi nepravděpodobné, že by se efekt dostavil v delším časovém horizontu. U nemocných, kteří na cílové dávce dosáhnou během 12 týdnů redukce tělesné hmotnosti alespoň o pět procent, bude s velkou pravděpodobností hmotnostní úbytek výrazně převyšovat 10 kg. Otevírá se tak před námi budoucnost, kdy budeme moci nemocné, kteří trpí obezitou, léčit stejně jako pacienty s jinými chronickými onemocněními. To mimo jiné znamená, že budeme užívat léky, které nejen zlepšují nemoc jako takovou a její symptomy, ale mají i pozitivní vliv na mortalitu a kvalitu života.“



Liraglutid v obezitologické indikaci může v České republice předepsat jakýkoli lékař

Liraglutid v této indikaci je určen jako doplňková léčba k dietě se sníženým obsahem kalorií a zvýšené fyzické aktivitě za účelem úpravy hmotnosti u dospělých pacientů s počáteční hodnotou indexu tělesné hmotnosti BMI ≥ 30 kg/m2 (obézních) nebo BMI ≥ 27 kg/m2 až < 30 kg/m2 (s nadváhou) za přítomnosti alespoň jedné komorbidity související s hmotností, např. s dysglykémií, hypertenzí, dyslipidémií nebo obstrukční spánkovou apnoí. Počáteční dávka je 0,6 mg jednou denně. Dávka má být zvýšena na 3 mg jednou denně v přírůstcích po 0,6 mg v nejméně jednotýdenních intervalech, aby se zlepšila gastrointestinální snášenlivost. Pokud není navýšení na vyšší dávku během dvou po sobě jdoucích týdnů dobře snášeno, mělo by být zváženo ukončení léčby. Denní dávky vyšší než 3,0 mg se nedoporučují. Přípravek se podává jednou denně kdykoli v průběhu dne, nezávisle na jídle.

Liraglutid v obezitologické indikaci je pouze na lékařský předpis, může jej však předepsat jakýkoli lékař. Dodává se v předplněných aplikačních perech, z nichž každé obsahuje 18 mg liraglutidu. Tento lék není hrazen z veřejného zdravotního pojištění, a pacient si jej musí tedy platit.



Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Den vzácných onemocnění 2024

28. 3. 2024

Jde o několik pacientů s konkrétní diagnózou. Avšak je již známo přes 10 000 klinických jednotek a jedná se o miliony pacientů. Česko patří k zemím s…