Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Středa 24. duben 2019 | Svátek má Jiří
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Proč podporuji lékový záznam

Foto: Shutterstock

Proč podporuji lékový záznam

Medical Tribune 01/2019
17.01.2019 01:50
Zdroj: MT
Autor: MUDr. Jan Bruthans
Musím odmítnout představu, že kterýkoliv lékař by chtěl trávit svůj čas „lustrováním“ zdravotních údajů jemu nepříslušejících pacientů, píše MUDr. Jan Bruthans, Ph.D.

Úvaha Ing. Petra Hlaváčka „Lékový záznam a jeho rizika očima programátora“ je úvahou zdůrazňující rizika technická a rizika zneužití osobních dat. Zcela však pomíjí přínosy zdravotní a zároveň ignoruje realitu všedního dne lékaře a skutečné problémy, které je třeba z jeho strany řešit.

Je zásadní chybou se domnívat, že hlavní funkcí eReceptu má být přenos čitelné informace od lékaře k lékárníkovi. To je totiž realizovatelné mnohem jednodušeji i laciněji – ať už napsáním receptu na psacím stroji, či vytištěním blanketu na počítačové tiskárně. K těmto funkcím eRecept opravdu nepotřebujeme. I otázky falšování receptů je možné řešit jinak – například zavedením bločků s ochrannými prvky.

Hlavní přínos bude mít eRecept až v okamžiku, kdy každý jednotlivý pacientovi předepsaný lék bude v rámci systému zaznamenán a tuto informaci bude moci následně jiný profesionál využít v rámci péče o pacienta. Samozřejmě, dokonalosti bychom dosáhli teprve v okamžiku, kdy by lékový záznam obsahoval nejen léky předepsané, ale i volně prodejné a nejen léky vydané v lékárně, ale i léky aplikované během hospitalizací. Ale než se vrhneme do hledání dokonalosti, porovnejme to s dnešním stavem.

Představme si typického pacienta těchto zimních dní – osmdesátiletá žena je přivezena na traumatologii se zlomeninou krčku kosti stehenní. Dá se předpokládat, že takováto pacientka bude mít v rámci chronické léčby předepsáno pět či deset různých léků. Ne, nepřijede vybavena epikrízou od svého praktického lékaře (a dalších specialistů). V lepším případě bude mít svůj seznam léků na kusu papírku, v horším bude mít své léky rozděleny v oné 7 x 3 krabičce (pro kterou osobně užívám označení „toxická krabička“). Papírku musíme věřit, s krabičkou si většinou neporadíme. Následuje „výslech“ samotné pacientky (která má v tu chvíli úplně jiné starosti), „výslech“ rodiny (která často příliš netuší) a pokus kontaktovat praktického lékaře (dokážeme-li ho vůbec identifikovat a zastihnout).

Řeknete, akutní situace, ano. Ale je to v případě plánované zdravotní péče o tolik jiné? Opravu zná ošetřující lékař vždy všechnu medikaci pacienta? V praxi bohužel existuje mnoho situací, kdy pacient, ať z neznalosti či z jiného důvodu u jednoho lékaře nezmíní jinde absolvovanou péči. A opravdu se může někdo domnívat, že lékař (jakýkoliv) zná zpaměti obchodní názvy a interakce všech několika tisíc na českém trhu dostupných léků? A pokud ještě zahrneme problematiku špatné compliance pacientů k léčbě – začínající tím, že část pacientů (v rámci eReceptu loni přes 4 %) si vůbec léčivo v lékárně nevyzvedne...

Výše uvedené situace mají ovšem společné řešení – funkční lékový záznam pacienta, který bude obsahovat úplný a vždy aktuální seznam léků, které pacient bere (či které si alespoň vyzvedl) a to včetně dávkování. Teprve na základě takovéhoto seznamu může každý další lékař činit kvalifikovaná rozhodnutí. A teprve na základě takovýchto údajů můžeme zavést další moderní technologie, jakými je např. automatické hlídání interakcí, či po budoucím propojení se zdravotní dokumentací pacienta i kontrola alergií či správného dávkování léků.

Takový záznam musí být především dostupný a pro lékaře přístupný. Plánované řešení (kdy lékař získá přístup k lékovému záznamu na základě jím dříve vydaného receptu pacientovi či na základě znalosti čísla pacientova občanského průkazu) považuji za vcelku rozumný postup. Jakékoliv jiné řešení (například nutnost, aby pacient vždy zadával nějakou formu hesla/PIN/karty) v praxi narazí buď na neznalost pacientů (obzvláště těch nejstarších a tedy těch, u kterých bude mít lékový záznam největší přínos) a nebo nemožnost využití při akutních a zvlášť závažných stavech (kde lékový záznam může být často jedinou možností, jak požadované informace v krátkém čase získat).

Rozhodně nezpochybňuji právo pacienta odmítnout, aby k jeho zdravotním informacím měl někdo přístup. A jsem dokonce přesvědčen, že toto odmítnutí by mělo být absolutního rázu, tedy nemělo by být porušitelné ani v okamžiku přímého ohrožení života pacienta. Nicméně odmítající by tak měl učinit s plnou znalostí rizik a důsledků z toho vyplývajících. A i z tohoto důvodu preferuji princip opt-out. Není náhodou, že transplantační registr funguje na stejném principu – ti kteří mají zásadní výhradu se aktivně (a bez jakýchkoliv překážek) ze systému odhlásí, všichni ostatní zůstanou jeho součástí.

Musím odmítnout i představu, že kterýkoliv lékař by chtěl trávit svůj čas „lustrováním“ zdravotních údajů jemu nepříslušejících pacientů. Neoprávněnému přístupu ze strany lékaře lze navíc zabránit především tím, že záznam z každého přístupu se v systému ukládá a informace o všech přístupech k údajům pacienta jsou dostupné i pacientovi. Sám pacient je tou nejpovolanější osobou, neboť přesně ví, kdo s ním kdy pracoval, a tedy má i povědomí o tom, kdo k jeho údajům přistupovat mohl a měl.

Naprosto nepodceňuji riziko zneužití osobních a zdravotních údajů pacienta. Každá technologie je zneužitelná a každé heslo za určitých podmínek prolomitelné. Je tedy rozhodně žádoucí vést na toto téma diskuzi nejen s odborníky ve zdravotnictví, ale i v oblasti IT a bezpečnosti. Neměli bychom však také zapomínat, že v základu jde stále především o zdraví pacienta a o možnost usnadnit lékaři rozhodovat se rychle a správně v zájmu pacienta, a to často zejména v okamžiku, kdy rychlost a možnost získání veškerých dostupných informací může rozhodovat o další prognóze pacienta.

A ačkoliv se v současné době v praxi se zneužíváním zdravotních dat pacienta v podstatě nesetkáváme, tak veřejný prostor je, bohužel, dlouhodobě plný obav na toto téma. Obav, které již v zárodku znesnadňují nástup nových technologií a obav, které zabraňují zlepšování zdravotní péče a to i pro pacienty, kteří jsou ochotni toto riziko přijmout.

Jsem pevně přesvědčen, že lékový záznam má smysl a pro pacienta neoddiskutovatelný přínos. Snažme se tedy společně přijít na to, jak ho zavést do praxe a ne, jak jeho rozšíření zabránit.

MUDr. Jan Bruthans, Ph.D.

- garant předmětu „Nemocniční informační systémy“ na Katedře biomedicínské techniky, FBMI, ČVUT

- lékař-anesteziolog na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, 1.LF UK a VFN

Čtěte také


Copyright © 2000-2019 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky