MUDr. Šonka: Praktici dělají sekretářky specialistům
Neexistuje jediný rozumný důvod pro to, aby čeští praktičtí lékaři neměli mít stejné kompetence jako jejich kolegové v Německu, Rakousku či Nizozemsku, stejně jako neexistuje rozumný důvod, proč by u nás měl existovat jiný způsob organizace zdravotní péče, který preferuje specializovanou ambulantní a lůžkovou péči na úkor péče primární. Praktičtí lékaři u nás po rozšíření kompetencí volají řadu let a mají o ně zájem. Je třeba na rovinu říci, že nelze očekávat, že všichni stávající praktičtí lékaři nových kompetencí hned naplno využijí, ale je potřeba jim tu možnost dát. Je pochopitelné, že kolega po čtyřiceti letech praxe se na sklonku své kariéry zřejmě do žádných revolučních změn pouštět nebude. Je ale nutné si uvědomit, že do praxe přichází ročně více než 150 nových praktických lékařů. Ti si mohou vybrat, zda budou se svojí právě získanou atestací pracovat u nás, nebo v Německu, kde nikdo jejich kompetence omezovat nebude, stejně jako nebude zpochybňovat jejich erudici. Pokud si je náš zdravotní systém chce udržet doma, musí jim dát srovnatelnou možnost seberealizace jako v Německu, když už jim neumí nabídnout srovnatelnou odměnu za jejich práci.
Je pravda, že praktičtí lékaři jsou již nyní značně vytíženi a mohlo by se zdát, že pro realizaci nových kompetencí nenajdou prostor. Ale například zásadní rozšíření kompetencí v podobě zrušení preskripčních omezení některých léků žádný nový čas praktickému lékaři nevezme. Znamená jen, že bude moci napsat léky pacientovi, o kterého se již stejně stará. Časový prostor pro další kompetence praktických lékařů je třeba hledat ve snížení administrativní zátěže, která je u PL v ČR opravdu extrémní. Výsledku průzkumu mezi PL, které byly prezentovány na nedávno proběhlé Jarní interaktivní konferenci SVL ČLS JEP, ukazují, že český praktik stráví 40 procent svého pracovního času administrativou. Přičemž minimálně 60 procent této činnosti hodnotíme jako administrativu zbytečnou.
Mnohé by také zjednodušilo, kdyby praktický lékař nesloužil jako administrativní síla pro kolegy ambulantní specialisty nebo lékaře z nemocnic. Je zcela běžné, že specialisté nevystavují a nevedou neschopenky, přestože jim to platná legislativa ukládá, a delegují tuto svoji povinnost na praktického lékaře, i když mají pacienta v pracovní neschopnosti ve své péči. Například pacient se zlomenou nohou, který je v péči chirurga, ale je nucen se po každé kontrole na chirurgii ještě dobelhat k praktikovi, aby mu potvrdil pokračování neschopenky. Určitě také není potřeba, aby praktik sepisoval návrh na lázeňskou léčbu, kterou indikuje a navrhuje specialista atd.
Pokud by byl čas lékařů opravdu efektivně využit, asi by personální krize českého zdravotnictví nevypadala tak hrozivě. U praktických lékařů to platí obzvlášť. Náš stát si musí udělat jasno v tom, zda chce skutečně fungující primární péči s praktickými lékaři, kteří dokáží ulevit zdravotnímu systému tím, že zvládnou za rozumných finančních nákladů značnou část objemu zdravotní péče, nebo armádu 5 000 vysokoškolsky vzdělaných sekretářek, dispečerů a posudkářů, kterým pro samé lejstro na pacienta nezbyde moc času.
Zdroj: MT