Přeskočit na obsah

Studie zpochybnila tvrzení „bez bolesti – bez efektu“ u pacientů s PAD

Zhruba 200 milionů lidí na celém světě trpí onemocněním periferních arterií (PAD), kdy je vzhledem k ucpání tepen dolních končetin omezen průtok krve a zvýšeno riziko cévní mozkové příhody a infarktu myokardu. Kouření, diabetes, hypertenze, vysoký cholesterol, to vše zvyšuje riziko vzniku PAD. Celých 30 procent pacientů trpí při chůzi bolestmi a křečemi dolních končetin. Právě cvičení je spolu s odvykáním kouření, zdravou výživou a úbytkem hmotnosti základním prvkem léčby PAD. Zlepšuje příznaky, mobilitu a kvalitu života.

„Po mnoho let je pacientům s PAD standardně předpisováno chodit navzdory mírně až silné bolesti. Výzkum ukázal, že tento přístup zvyšuje ušlou vzdálenost i kvalitu života. Přirozeně, pokud nutíte pacienty, aby překonávali práh bolesti a v chůzi pokračovali, ujdou více,“ řekl autor studie Edward Lin z University of Toronto v Kanadě. Avšak mnoho pacientů s PAD podle něho cvičí velmi málo nebo vůbec. Jednou z příčin může být právě bolest, která je od konvenčních cvičebních programů odrazuje. Přesto, že novější studie potvrdily, že i formy cvičení bez bolesti jsou stejně účinné, není tato možnost pacientům vždy nabídnuta.

Prezentovaná studie shrnuje nejlepší důkazy a porovnává výsledky tradičních a alternativních cvičebních programů trvajících čtyři týdny. Dokončení bylo definováno jako podíl účastníků, kteří ukončili program, a to za předpokladu, že skutečně cvičili. Tradiční programy se sestávaly z chůze až po středně silnou až silnou bolest, odpočinek do odeznění bolesti a opakování cvičebního programu. Alternativní cvičení zahrnovalo chůzi bez bolesti, rotoped pro trénink paží, silový trénink, kruhový trénink, aerobní cvičení dolních končetin a chůzi s holemi.

Do analýzy bylo zahrnuto celkem 84 studií s 4 742 pacienty, včetně 64 tradičních programů chůze a 58 alternativních cvičebních programů. Míra dokončení byla o šest procent vyšší u programů s alternativními formami cvičení ve srovnání s bolestivou chůzí (80,8 % vs. 86,6 %). I adherence byla o osm procent vyšší u alternativních programů ve srovnání s bolestivou chůzí (77,6 % vs. 85,5 %).

„Bolest hrála hlavní roli v míře dokončení a v adherenci. Chůze k bolesti je účinná, ale pouze v případě, že pacienti skutečně cvičí. Mnozí kliničtí lékaři a cévní chirurgové stále předepisují tento typ cvičení, ale je důležité zvážit i jiné typy aktivit, které se také prokázaly být efektivní, “ uvedl dr. Lin s tím, že pacienti s PAD jsou nedostatečně odesíláni k rehabilitačním a preventivním programům. Měly by vznikat individuální plány cvičení s ohledem na preference nemocných, aby se zvýšila pravděpodobnost, že je budou dodržovat. Podle dr. Lina bolest není nezbytnou součástí cvičení pro pacienty s onemocněním periferních arterií. „Pokud pacienti nechtějí cvičení chůzí spojené s bolestí, mohou být nasměrováni k absolvování bezbolestného tréninku, který by měl zvýšit pravděpodobnost zachování si dlouhodobé fyzické aktivity,“ uzavřel.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené