Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Úterý 10. prosinec 2019 | Svátek má Julie
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

O lásce

MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA

O lásce

Medical Tribune 19/2019
07.10.2019 12:01
Zdroj: MT
Autor: Komentář: MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA
„Ústa mé dívky jako poupě lotosu. Její ňadra – plody mandragory. Její ruce – výhony révy. Její oči – bobulí. Obočí jak snítka vrby a já divoká husa jsem.“

To praví báseň ze starého Egypta, které je asi čtyřicet století. Velký Hésiodos nazval Erota nejspanilejším ze všech bohů. Kdo by neslyšel o Písni písní?

Antika rozlišovala čtyři druhy lásky: Erós – vášnivou, Storgé – něžnou a starostlivou, Ludus – hravou a přelétavou a Mániá – šílenou. Středověk k nim přidal Agapé – lásku pečující a Pragma – lásku věcnou.

Druhý největší popis oddané lásky je v dopisech, které psala Heloise, to byla již abatyší kláštera, svému milenci, filosofu Abélardovi r. 1135, asi šestnáct let poté, co jej nechal Heloisin strýc, kanovník Fulbert, vykastrovat, protože si myslel, že se ctižádostivý Abélard, hvězda scholastiky, chystá Heloisu opustit, přestože měli synka. Fulbert původně Abélarda najal, aby vzdělával jeho mladou, hezkou a chytrou neteř.

Heloise napsala: „Jméno žena se může zdát posvátné i cenné, leč sladší pro mne bude vždy jméno milenky, nebo, dovolíš‑li mi to, konkubíny či děvky. Věřila jsem, že čím pokornější před tebou budu, tím víc tě potěším, tím menší bude škoda, kterou bych učinila jasu tvé pověsti… Avšak mně mládí a vášeň a zkušenost se slastmi, které byly tak nádherné, jen zesilují trápení těla a dychtění touhy. Jejich útok je tím víc zdrcující, o co je povaha toho, na co útočí, slabší. Lidé mne nazývají cudnou, nevědí, jaký jsem pokrytec. Čistotu těla považují za ctnost, přestože ctnost nenáleží tělu, ale duši. Chválu v očích lidí získat mohu, před Bohem, jenž hledí do našich srdcí a beder a vidí do našich temnot, nezasloužím žádnou. Jsem považována za nábožnou v době, kdy je v náboženství jen málo toho, co není pokrytectvím, v době, kdy dosahuje nejvyšší chválu každý, kdo se nedotkne lidských přesvědčení.“



Robert Sternberg, proslulý americký psycholog, píše, že třemi základními rozměry lásky jsou důvěra, vášeň a oddanost. Vypracoval na to tabulku. Beverly Fehrová, rovněž americká psycholožka, ji otestovala internetem. Požádala lidi, aby jí napsali všechna slova, která podle nich souvisejí s opravdovou láskou. Ohromný soubor podrobila faktorové analýze – a hle, vykoukly tři Sternbergovy základní rozměry.

Rozměr důvěra vystihovala slova: podpora, trpělivost, pečování, porozumění, soucit, odpouštění, loajalita, empatie, respekt, přátelství, pomoc, laskavost, čestnost, zklidňování, odpovědnost, bezpečí, důvěra, ochota obětovat, mluvit o všem, oddanost.

Rozměr vášeň popisovala slova: trvale na tebe myslím, potřebujeme se, díváme se na sebe, zrychlený tep, euforie, ochrana, dávám ti přednost, bojím se, vzrušení, chci s tebou pořád být, vidím jen dobré vlastnosti.

Rozměr oddanost sdělovala slova: sexuální vášnivost, přitahuje mne, doteky, intimita, energie.

Jeden z klíčových problémů lásky je odlišná strategie ženského a mužského pohlaví/genderu při získávání pohlavního partnera. Ženy (37 kultur, 16 000 lidí, 80. léta minulého století) od mužů v sestupném pořadí vyžadují bohatství, sociální status, přiměřený věk, píli a ctižádost, stabilitu a pevné pouto, inteligenci (pánové, až šesté místo!), kompatibilitu (koukej to se mnou vydržet do smrti), vyšší postavu a fyzickou sílu, dobré zdraví, lásku a laskavost (desáté místo), upřímnost (jedenácté místo).

Muži od žen vyžadují možnost mít děti, věrnost (bohové se usmívají) a atraktivní tvar těla, to má být poměr obvodu hýždí k obvodu pasu 0,7–0,9. Tento bod vyvolal vášnivou vědeckou debatu na téma, zda jde, nebo nejde o evoluční znak. Patrně nejde, zřejmě ho vytvořili módní návrháři. Základní evolučně podmíněný ženský znak lákající muže je model Věstonice, což prokázala studie u mužů, kteří se nedostali do styku s civilizací. O ženách hubených a středních pravili: „Ta je mrtvá, jen to ještě neví.“ V oblasti byl častý hlad a průjmová onemocnění. Model Věstonice lze chápat jako chodící mléčnou konzervu.

Pánové! Eroticky nejpřitažlivější mužský znak v očích dam je politická moc. Tak se snažte. Henry Kissinger, ministr zahraničí USA, doufám, zanechá paměti. Měl kliku. Takzvané hnutí Me too neexistovalo.

A je to ještě horší, pánové, neboť atraktivní ženy chtějí naprosto všechno, a to dobré geny, ekonomické investice, dobré rodičovství a citovou oddanost. Abyste přežili, museli byste mít politický talent Mr. Kissingera. Máte ho?

Láska má velmi hluboké evoluční kořeny. Příklad: TP byl zamilovaný orangutan, o němž prof. Biruté Galikasová, orangutoložka, píše: „Předmětem zbožňování byla pro TP samička Priscilla… napadalo mne, že si mohl vybrat nějakou půvabnější, ale byl do ní blázen. Nedokázal z ní spustit oči. Dokonce přestal jíst.“

Současný výzkum rozlišuje jen dva typy lásky: lásku akutní, vášnivou, romantickou a lásku mateřskou. Vášnivá láska udělá v mozku tornádo, v jehož dočasném průběhu řádí neuronové sítě emocí, motivací, odměny, sociálního poznávání, pozornosti a sebereprezentace. Funkční magnetická rezonance umí předpovědět, zda bude romantická láska a pocit štěstí trvat ještě 40 měsíců od vyšetření. Neuronové sítě akutní romantické a mateřské lásky mají jak společné, tak rozdílné uzly s vysokou hustotou receptorů pro oxytocin a vazopresin. A pozor: neuronová mapa nejčernější nenávisti má s mapou akutní romantické lásky dva společné uzly.

Na začátku jsem vyprávěl o druhém největším popisu lásky. Ten první, samo jádro lepšího lidství, říká: „… kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velkou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“

Autorem je Žid, který byl občanem římským, původním povoláním důstojník pro boj s vnitřním nepřítelem, což byli křesťané, s vysokou pravděpodobností epileptik a génius. Přešel na druhou stranu a církvi svaté vdechl organizační systém římského státu. Systém je živý dodnes včetně prvků uniformy, takže neuvěřitelný úspěch. Autor se jmenoval Pavel z Tarsu. Katolíci mu říkají svatý Pavel. Tak jde život.

Čtěte také:


Copyright © 2000-2019 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky