Dělbu v týmu podpoří interprofesní vzdělávání lékařů a sester

Interprofesní vzdělávání souvisí s rostoucími kompetencemi sester. Ve vyspělých zemích je na vysokých školách již zavedeno. Určitě by se uplatnilo i v ČR, a to na fakultách, kde se vzdělávají lékaři i sestry, zaznělo na tiskové konferenci, která se konala na 3. LF UK v rámci mezinárodní konference „Vzdělávání sester 30 let poté“.

„Právě na fakultách, kde se vzdělávají lékaři i jiné zdravotnické obory, se nabízí, aby se profese ve vzdělávání potkávaly,“ řekla PhDr. Hana Svobodová, Ph.D., přednostka Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK. V rámci interprofesního vzdělávání se mohou konat společné semináře na zvolené téma, například etické nebo práce s handicapovaným člověkem, kterých se mohou účastnit studenti všeobecného lékařství i studenti ošetřovatelství, ale také nutriční terapeuti, fyzioterapeuti a další, tedy celý multidisciplinární tým.

„My jsme to na fakultě experimentálně zkoušeli a já bych chtěla, aby se to dělalo více. Je to například simulační trénink komunikačních dovedností, zejména v urgentní medicíně, komunikace u akutně změněného stavu pacienta, jak si mezi sebou v týmu vyměňovat informace, aby tomu každý rozuměl a bylo to vždy pro bezpečí pacienta. Takže určitě nástroje jsou, je potřeba to zakomponovat do vzdělávacích programů,“ řekla přednostka. Zavedení vázne hlavně na nepoměru počtu studentů, na fakultách je mediků výrazně více než studentů paramedicínských oborů.

Vzdělávání lékařů a sester je zatím odděleno, i když v praxi se pak jejich činnosti prolínají. Sestry samotné by o interprofesní vzdělávání zájem měly, díky němu by získaly další kompetence. Na dotaz MT to potvrdila Mgr. Jana Nováková, MBA, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči a hlavní sestra FN v Motole. „Myslím, že tady je cesta, my jsme to zkoušeli v rámci praxe, ale myslím, že na fakultách by mohly být simulační semináře jako další metoda už v rámci pregraduálního vzdělávání,“ řekla.

Sestry usilují o vyšší kompetence i o to, aby se jejich profesi dostalo takového uznání, jaké by si zasloužila. V praxi se potkávají a musejí spolupracovat v týmech sestry vysokoškolsky i středoškolsky vzdělané. MT se zeptala, jak to udělat, aby všechny měly své postavení, své kompetence a své uznání ve společnosti.

„To je právě to, s čím se v praxi potýkáme. Diferencovaný způsob péče je v pořádku, že v týmu bude praktická sestra, sestra se specializací, ale problém je, že celou dobu usilujeme, a byl to i cíl vysokoškolského studia, aby sestry získaly širší kompetence, aby se v praxi mohly realizovat a mohly o pacienta pečovat. To byl cíl, ale bohužel, jelikož vysokoškolské vzdělání a kompetence nešly v souladu, v praxi se potkávaly sestry absolventky vyšších zdravotnických škol, absolventky středních zdravotnických škol. U těch vysokoškolsky vzdělaných sester bychom potřebovali, aby z vysoké školy přišly do praxe už s kompetencemi. A byly i ohodnoceny. To je celosvětový trend. Tam je to ve spolupráci s lékaři, protože například podávání analgetik, antipyretik, provádění sonografických vyšetření nebo PICC, to všechno mohou vysokoškolsky vzdělané sestry dělat, nemusejí to dělat lékaři, kteří léčí a mají kompetencí víc,“ odpověděla Mgr. Nováková.

Rostoucí množství poznatků vyžaduje dělbu práce v týmu

Ke změně pohledu na sestry a jejich postavení se vyjádřil MUDr. David Marx, Ph.D., proděkan pro studium a výuku na 3. LF UK. Za posledních 30 let objem informací díky výsledkům výzkumu a moderním technologiím výrazně narostl. Aby do praxe přišli připravení lékaři a připravené sestry, je potřeba obohatit kurikula o nové informace. „My jsme asi udělali počátkem 90. let chybu, že velmi rychle začaly vznikat vysoké školy vzdělávající sestry. Teď jich je hodně, ale praxe nebyla připravena, takže vznikaly tenze, v mnoha případech i oprávněné,“ řekl.

Rostoucí množství poznatků v medicíně i ošetřovatelství si vyžaduje dělbu práce v týmu, nikdo není jako jednotlivec tak chytrý jako všichni dohromady. V systému budou na jedné straně špičková zařízení, kde je zásadní role vysoce specializovaných sester, na druhé straně jsou zařízení dlouhodobé péče, kde sestra dokáže lékaře nahradit tím, že se jí posunou kompetence. „Ale posunutí kompetencí je až druhý krok, ten první krok je vzdělat lidi tak, aby ty kompetence měli,“ řekl proděkan s tím, že sestra budoucnosti je sestra vysoce kompetentní, ale i kompetentní ve znalostech a dovednostech, které přesahují ty jen technické. Jde i o práci v týmu a jeho řízení. „Takže my v podstatě potřebujeme jednoduchou věc – přizpůsobit systém vzdělávání a praxe objektivním potřebám klientů systému, nic víc,“ shrnul.

Týmová práce závisí i na vzájemném respektu členů týmu. Pomůže hlavní sestra, primář, ředitel, aby se sestrám dostalo patřičného uznání v nemocničních týmech? Kdo může ovlivnit vztahy na pracovištích? „Vedoucí pracovníci. Klíčové je vedení lidí v týmech, kde se střetávají služebně starší a mladší. Nejcennější je, kdo to vede, protože udává směr a kooperuje, koordinuje, udělá tam atmosféru. Je to i o přednostech, jaká je to osobnost, záleží také na jednotlivých vedoucích. Vrchní sestra a primář musejí spolupracovat,“ řekla Mgr. Nováková.

A může nějak pomoci Česká asociace sester v tom, jak budou na pracovištích sestry a doktoři spolu komunikovat, zeptala se MT. „Myslím si, že co se týká vzdělávání, tak vedení, leadership, zatím neumíme. Není nikde legislativně dáno, že by sestra měla mít pro vedení týmu speciální vzdělání. Je to výborná sestra, tak ji pošleme dál, ale není to vždy dobré, někdy je výborná sestra, ale už nemusí být dobrá manažerka, takže opravdu důležité je vzdělávat sestry, než jdou do funkce, protože například na JIP řídí i 50 lidí, to už je velký tým,“ řekla Mgr. Nováková.

Zdroj: MT