Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Sobota 18. leden 2020 | Svátek má Vladislav
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Na Západě, na Východě

MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA

Na Západě, na Východě

Medical Tribune 26/2019
16.12.2019 13:36
Zdroj: MT
Autor: MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA
S pojmem kultura je trápení, neboť buď vědí všichni, co to je, nebo to pořádně ví málokdo, protože už v roce 1952 pánové Alfred Kroeber a Clyde Kluckhohn zjistili, že kulturu vymezuje 164 definic. To bylo skvělé, protože badatelé měli o čem psát i nadále, což trvá dodnes.

Jedna ze současných definic praví, že kultura je schopná ovlivňovat chování jedinců získávané od dalších příslušníků svého druhu učením, napodobováním a dalšími formami sociálního přenosu. Pojem informace je v této souvislosti chápán velmi široce. U lidí zahrnuje ideje, znalosti, různé druhy víry a přesvědčení, dovednosti i postoje. Z řečeného plyne, že se kultura netýká jen lidí, ale i některých druhů sociálně žijících živočichů, například šimpanzů, kytovců, možná slonů, havranovitých ptáků, a dokonce se mluví o rybách.

Antropologická definice kultury tvrdí, že kultura je komplex hodnot, chování, přesvědčení, tradic a dovedností spjatých s nějakou populací, často v nějaké době a místě. Antropologové odlišují sociální kulturu, což jsou sdílená pravidla sociálního chování a sociální instituce, od subjektivní kultury, tou mají na mysli sdílené myšlenky, ideje, poznatky, druhy přesvědčení a hodnoty.

Kulturní neurověda má tradici. Isidor ze Sevilly, jenž žil v letech 560–636 n. l., ve spise Etymologia píše, že lidská rozmanitost nespočívá jen v rozdílech tělesného vzezření, jako je barva nebo velikost těla, ale také v rozdílech duševních.

Kulturní neurověda je interdisciplinární výzkumný směr slučující kulturní psychologii, neurovědy, neurogenetiku, vysvětlující, jak z neurobiologických procesů, například genové exprese a funkce mozku, vznikají kulturní hodnoty, praxe a druhy přesvědčení a naopak. Zkoumá tedy mechanismy, jimiž kultura ovlivňuje neurobiologické procesy v různých časových intervalech.

Klasickou lineární vývojovou představu E. B. Taylora z r. 1877, která dokazovala, že se kultura vyvíjela od divošství přes barbarství k civilizaci, současný výzkum zamítl.

Charles Darwin, po něm Richard Dawkins, Rob Boyd, P. J. Richerson a s nimi dvě desítky světových autorů považují kulturní evoluci za něco podobného přírodnímu výběru. Mají za to, že kultura je proces, jenž výběrově udržuje výhodné, učením přenášené varianty lidského chování, a to společně s procesy, které výběrové neboli selektivní nejsou, příkladem je drift, to je víceméně náhodný posun nějakým směrem. Teorie ko‑evoluce genů a kultury, říká se jí také teorie dvojí dědičnosti, praví: adaptivní chování je výsledek dvou procesů, které jsou jak v interakci, tak se doplňují, a to genetické a kulturní selekce.



Západ a Východ

Kulturní okruh, jemuž se říká Západ, je, velmi zjednodušeně řečeno, dědicem myšlenek Aristotelových (384–322 př. n. l.). Jsme individualističtí a snažíme se být nezávislí neboli independentní. Kulturní okruh, jemuž se říká Dálný východ, je, stejně zjednodušeně řečeno, dědicem myšlenek Konfuciových (552/551–479 př. n l.). Lidé jsou tam kolektivističtí a spíše závislí jeden na druhém, tedy interdependentní.

To se projevuje jak v chování, tak ve stavbě a funkci mozku.

Charakteristické jsou výsledky experimentů s kanadskými a čínskými dětmi ve věku 7, 9 a 11 let.

První experiment se zeptal, zda by buď lhaly, nebo mluvily pravdu proto, aby pomohly příteli, což by však poškodilo kolektiv, nebo pomohly kolektivu, což by však poškodilo přítele. Jestliže by lhaní pomohlo kolektivu, čínské děti by lhaly, byť to poškodí přítele. Kanadské děti se rozhodovaly opačně.

Druhý experiment užil podobné zadání, ale šlo o jedince samotného. Bez ohledu na věk kanadské děti rozhodovaly ve prospěch jedince na vrub kolektivu a čínské děti ve prospěch kolektivu na vrub jedince.

Třetí experiment zkoumal míru, v níž si děti uvědomují morálku svého rozhodování. Bylo totiž možné, že čínské děti nepovažují lež ve prospěch kolektivu za lež. Děti tedy uslyšely, že vypravěč příběhu buď lhal, nebo mluvil pravdu, a to proto, aby prospěl příteli nebo kolektivu. Děti měly určit, zda byla hodnota výroku kladná, nebo záporná, měly tedy morálně hodnotit. Kromě toho určovaly, zda byly výroky pravdivé, nebo lživé, měly je tedy klasifikovat. Výsledek byl podobný jako v prvním experimentu. Čínské děti hodnotily lži, které prospívaly skupině, méně záporně než děti kanadské. A naopak: čínské děti hodnotily záporněji než děti kanadské ty lži, jejichž smyslem bylo pomoci kamarádovi. Přitom je pro děti v obou okruzích pravda pravdou a lež lží, bez ohledu na to, komu pomáhají a koho poškozují.

Ukážete‑li Američanům a Japoncům video s rostlinami, různě velkými rybkami v pohybu a žabkou, věnují Američané pozornost největší rybě, Japonci celku.

Bělochům ze Západu a Asiatům z Dálného východu můžete ukázat tváře bělochů a tváře Asiatů a zkoumat, čemu věnují pozornost. Běloši sledují oblast očí a úst, Asiaté nos a okolí.

Lidé si lépe vybavují tváře vlastní rasy, a to i rozházené a neostré, než tváře jiné rasy. Lidé také lépe poznávají citový výraz ve tváři vlastní rasy. Funkce paměti týkající se vlastní a cizí skupiny je tedy odlišná.

Jedním z uzlů neuronové sítě, která zpracovává strach, je amygdala. Sledování výrazu strachu ve tváři členů vlastní kultury zvyšuje aktivitu amygdal víc než sledování strachu ve tváři cizí kultury.

Pozorování bolestivého podnětu užitého na tvář příslušníka vlastní rasy aktivuje u bělochů stejně jako Asiatů stejnou neuronovou síť, která má tři významné uzly. Při pozorování bolesti příslušníka opačné rasy je aktivita jednoho z uzlů této sítě, a to přední cingulární kůry, nižší, než je tomu při sledování bolesti příslušníka vlastní rasy. Totéž platí pro síť, kterou aktivuje empatie.

Kulturní rozdíly byly zjištěny i v systému, jehož činnost je podkladem jáství/sebeuvědomování. Tvoří ho řada uzlů na vnitřní ploše čelních a temenních laloků mozku. U bělochů se aktivují odlišně například při rozhodnutích, které vlastnosti jsou moje, které jsou matčiny, otcovy, blízkého přítele nebo třetí osoby. Existují lidé, kteří jsou nositeli obou kultur, například vysokoškoláci v Hongkongu. Jestliže se v průběhu pokusu nabudí západní vliv, jejich mozek se v experimentech chová jako u bělochů, jestliže se nabudí čínský vliv, chová se jako u Číňanů. A je to.



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky