Ochránit zdravotníky je v epidemii 2019-nCov zásadní
Dá se popsat, jak moc je virus 2019-nCoV nakažlivý, a jaké jsou cesty přenosu viru?
Bohužel stále nemáme přesná data o tom, jak dochází k nákaze. A už vůbec ne o jejím počátku. Spekulovalo se o tom, že došlo k vývoji viru na nějakém mezihostiteli. Zjistilo se totiž, že asi 80 procent bází genomu viru je identických s koronavirem, který způsoboval SARS, a dvacet procent obsahuje velmi podobné sekvence, jaké mají čínští jedovatí hadi. Spekulace, že byl had zdrojem nákazy, se ale nepotvrdily. Potvrzené nejsou ani dohady o netopýrech ani jiných zvířatech. Na počátku tedy mohl být alimentární přenos, ale stále nevíme, jaké bylo rezervoárové zvíře.
Následně se virus začal šířit mezi lidmi. Z toho vyplynul potenciál celosvětové pandemie. Tvrdí se, že přenos může probíhat tělními sekrety. Virus byl jasně zdokumentován ve slinách. Mezi prvními popsanými přenosy byl případ, kdy se od pacienta nakazilo asi čtrnáct zdravotníků, kteří se o něj starali v nemocnici. Míra tohoto přenosu tedy byla poměrně intenzivní.
Co se týká toho, jak se nyní přenáší koronavirus vzdušnou cestou, zdá se, že je to zřejmě méně intenzivní než u chřipky. Vzdálenost, na kterou se virus efektivně přenáší, je kratší. Řekněme mezi jedním a dvěma metry. Není to ale úplně potvrzeno, publikace jsou o tom zatím kusé.
Detailně ani nevíme, jak dlouho virus přežívá na různých površích.
Je potvrzené, že se virus 2019-nCov přenáší i v inkubační době?
U řady infekčních onemocnění dochází k přenosu už na konci inkubační doby. Zajímavější otázka je, jak brzy je člověk infekční. Při inkubační době až čtrnáct dní by bylo velmi negativní, kdyby mohl být člověk infekční už časně po nakažení, třeba už od pátého dne. Příznivější by bylo, kdyby byl infekční až těsně předtím, než se projeví klinické příznaky.
Druhá věc je, že někteří pacienti nemají horečku. Při závažnějším průběhu onemocnění je to poměrně raritní. V souboru pacientů, který byl před několika dny popsán v časopisu Lancet, jeden z 41 pacientů se závažným klinickým průběhem onemocnění neměl horečku.
U velkého množství pacientů má onemocnění lehký průběh. Jaké to má důsledky pro kontrolu epidemie?
Je to zásadní problém. Obavy z této nemoci nepramení z její klinické závažnosti, s tím bychom si uměli poradit. Jenže bohužel když virus vyvolává onemocnění nepoměrně mírnější než MERS nebo SARS, nejsme ho schopni úplně efektivně kontrolovat. Případný monitoring teploty sice zachytí určité procento rizikových jedinců, ale ne všechny. Ti další mohou onemocnění dál šířit. Právě z tohoto hlediska je virus 2019-nCoV podle mě nebezpečnější než SARS nebo MERS, přestože tyto viry zabíjely nakažené jedince mnohem častěji.
Je ještě reálné dostat šíření epidemie pod kontrolu?
Je o to snaha. Bude nutné, aby na tom spolupracovala i laická veřejnost a aby se lidé chovali racionálně v případě, kdy dojde k nakažení. Nakažení by měli nosit roušky. Všichni bychom se měli důkladně mýt. Neměli bychom se zdržovat v uzavřených prostorech s větším množstvím osob. Pokud se bude epidemie šířit, bude tlak na tato opatření enormní. Důležité je to zejména proto, abychom prodloužili interval, za jak dlouho tu epidemie bude. Jestli epidemii nebudeme schopni zaizolovat, jediná efektivní cesta bude použít vakcínu. Tu věřím, že se podaří během několika měsíců získat. Nemyslím, že bychom byli celosvětově schopni použít taková opatření jako v Číně, jako uzavřít velká města. Potřebujeme co nejvíce prodlužovat tu dobu a vytvořit prostor pro použití vakcíny.
Vzhledem k tomu, že byly i v Evropě ohlášeny případy přenosu 2019-nCoV z člověka na člověka, bude se měnit definice, jak identifikovat suspektní případy 2019-nCoV? Nebo zůstává pobyt v Číně základní indicií?
Riziko, že se potkám s raritním případem přenosu mimo Čínu, je nesmírně malé. Z oblasti města Wu-chan, kde jsou tisíce nemocných, je riziko přenosu významně vyšší. Proto je to zatím nastaveno tak, že cílíme na tato rizika. Podmínky se budou měnit, pokud začne případů v Evropě přibývat. Během několika dní uvidíme, jestli je progrese počtu nemocných podobná jako v Číně. Pak bude hrát pobyt v Číně čím dál menší roli. Máme nevýhodnou situaci v tom, že tu současně probíhá chřipková sezóna. Kdybychom nebrali v úvahu epidemiologickou anamnézu, měli bychom tu rázem 200 tisíc potenciálně rizikových jedinců a je mimo realitu, abychom je dokázali systémem efektivně sledovat a testovat.
Jaká jsou u zdravotníků při péči o potenciálně infikovaného pacienta adekvátní ochranné pomůcky?
Pro zdravotníka není jiná možnost než používat bariérové ochranné pomůcky. Kromě roušky by zdravotník měl používat ochranné brýle nebo ochranný štít. Při ošetřování může pacient například kýchnout. Dále jsou to ochranné rukavice a pokud je to opravdu blízký styk, tak ochranný oděv. Zdravotníci dobře ví, že roušky musí měnit a při jejich výměně dbát na to, nedotýkat se té části, která je v dechovém proudu a slouží jako filtr. Také je důležité se pečlivě mýt.
Jaké roušky by měli zdravotníci používat?
V běžném prostředí používáme roušky třídy dvě. Nejsou sice primárně určeny na to, aby zachytily virové částice, zredukují ale významně tok virových partikulí nebo aerosolu. Může dojít k průchodu viru, ale je to významné snížení rizika. Nejkvalitnější rouška nebo respirátor třídy tři byl měly zachytávat veškeré bakterie i viry.
Je na místě, aby nemocnice nebo jiná zdravotnická zařízení posilovaly zásoby některých ochranných pomůcek v tuto chvíli?
Na místě to je, ale vznikla tu poněkud panická reakce. Každý kupuje roušky, aniž by si uvědomil, že ho dvě roušky stejně nespasí… Přechodný nedostatek se ale brzy odstraní, jak bude narůstat kapacita výroby. Zdravotníci by ale určitě měli být vybaveni. Ochránit zdravotníky je naprosto zásadní věc. Při minulé epidemii SARS bylo největší riziko v populaci právě pro zdravotníky. Řada z nich se v nemocnicích nakazila.
Zdroj: MT