Elektronická neschopenka aneb arogancí maskovaná neschopnost úředníků?
Dárek MPSV k 1. 1. 2020, tedy eNeschopenka, funguje jedním slovem nepřátelsky: občas ano, občas ne, někdy nejde odeslat, jindy zase ukončit, občas nejde změnit adresa, pokud přijde např. Slovák, měl by si lékař vzít raději dovolenou, pokud už jde odeslat, „visí“ často mnoho hodin kdesi v kyberprostoru a o nucení pracovat s neověřenou/neexistující neschopenkou snad ani nemá cenu hovořit. Úřednický argument, že za některé z těchto chyb mohou dodavatelé softwarů, je zcela lichý. Pokud by systém byl připraven např. v dubnu, a ne ještě v polovině prosince upravován, byly by chyby dávno odstraněny. Neuvěřitelná je též povinnost tisknout papírový výstup pro pacienta, kde jsou dokonce rubriky k dopisování propiskou (!). Po devíti letech úřednické „elektronizace“ opravdu grandiózní výsledek! Paradoxní na celém systému ePN je, že jej vymysleli před lety sami lékaři, resort MPSV ho převzal a následně … pokazil (ale sám ho vydává za své velké vítězství). Murphyovské heslo „každý i sebelepší projekt umí neschopný úředník nakonec zkazit“ zde nebezpečně rezonuje.
A aby toho nebylo málo, je zcela opovrhováno časem a prací zdravotníků: resort MPSV nejen nebyl schopen mnoha lékařům dodat nové papírové formuláře („ať si pro ně dojedou sami, my na to nemáme čas“), ale odmítá posudkovou činnost a agendu kolem PN (která nemá s léčením nic společného) hradit s úsměvným argumentem, že je platí resort ministerstva zdravotnictví. V zemi, kde jsou tyto dva resorty oddělené, by byl stejně logický argument, pokud by přišel ministr dopravy a tvrdil, že pacienti jezdí do ordinací vlakem, tudíž musejí lékaři dvě hodiny týdně povinně chodit štípat lístky do vlaku zdarma – mají to přece hrazeno ve výkonech/kapitaci (navíc by si lékaři ještě museli kleště koupit sami). Vskutku kafkovská obludnost celé situace graduje faktem, že na jedné straně resort MPSV lékařům za práci nic neplatí, na straně druhé jim může za tutéž práci udělit pokutu. Jeden z mých kolegů hovořil o bolševickém jednání MPSV, dovolil bych si to opravit: nikoli bolševismus, ale nevolnictví. Tedy nikoli 20., ale 18. století… Bolševismus PN je snad jen v tom, že od dob vlády této jediné strany není uznávána duševní práce hodnou ocenění, a tuto linii MPSV hrdě drží.
Slyšel jsem názor od několika lékařů, že jasnozřivost vedení MPSV a ČSSZ není asi příliš velká, pokud se cíleně snaží znepřátelit si ty, kteří jediní mají možnost zabránit bezbřehým neschopenkám fluktuantů a dalších, kteří systém PN zneužívají (odhaduje se na cca 15–20 procent) a kterým resort MPSV hradí dávky v neschopnosti. Zaznívá: „Když mi nejsou schopni hradit dokonce ani náklady, proč bych se snažil, ať si problémy řeší úředníci, já mám své medicínské práce dost.“ (Typický argument nevolníků a také hlavní důvod, proč nevolnictví bylo před více než dvěma sty lety zrušeno – tedy jen někde.) Obávám se, že tato „stávka laxností“ se může vymstít nejen resortu MPSV a státu, ale nakonec i zaměstnavatelům, kteří jsou v tom zcela nevinně.
Nechť si též každý nakonec sám srovná nástup podobného systému eReceptu, který má sice též obrovské množství chyb, ale: eRp bylo možno vyzkoušet naostro několik let předem, tisk/netisk je zcela na rozhodnutí zdravotníka/klienta, nebylo vyhrožováno sankcemi (resp. byly pozastaveny) a i sám resort zdravotnictví na provoz systému zdravotníkům přispívá (1,70 Kč/položku na eRp).
P.S.: Často zaznívá otázka „A proč by měl resort MPSV vlastně práci s PN platit?“ Již v Bibli se praví „hoden jest dělník mzdy své“ a práce s neschopenkami není jen vyplnění dokumentu (není podstatné, zda papírového, či elektronického), ale je to odpovědná posudková činnost s důležitým nejen medicínským, ale i právním a pracovním dopadem. Stále se mluví o snižování administrativní zátěže zdravotníků a každý, kdo s PN pracuje, ví, kolik práce je tam i nemedicínské (např. lístky na peníze, změny vycházek, vedení evidence, konec podpůrčí doby, přechod do důchodu atd.). A že se agenda PN zdravotníkům dosud neplatila? To je pravda, ale to je právě ten pozůstatek bolševismu, a když se mění systém, je ideální příležitost historické nesmyslnosti napravit. V demokracii nemá právo kdokoli (a je zcela jedno, zda je právě ředitel, uklízečka, náměstek, nebo ministr) požadovat nehrazenou práci navíc. Je to principiální věc, pokud to necháme projít, můžeme se v budoucnu dočkat např. povinné (pardon, dobrovolné) pracovní soboty při natírání plotu okolo nejmenované firmy.
Zdroj: MT