Přeskočit na obsah

Důležitý je také přístup personálu k pacientům

  • Co pro vás obnáší práce s novými přístroji, co jste se museli naučit, případně doučit?

Vzhledem k tomu, že je to stále ta samá firma, se kterou jsme tady začínali, má podobný software na zaučení. Děvčata i těch několik mužů, které v týmu mám, jsou všichni velmi šikovní, všichni prošli proškolením a zvládli jsme to.

 

 

  • V čem je pro vás práce jiná, v čem se liší oproti předchozím přístrojům?

Víc vidíte, co záříte, kam záříte. Zobrazovací metoda CT je dokonalejší. Je snazší obsluha. Můžeme ozařovat menší objemy, složitější objemy. Pacient přijde s diagnózou, lékař určí, jaká oblast se bude ozařovat, jde se na plánovací CT, kde se udělají CT řezy, ty se zadají do počítače spolu s magnetickou rezonancí a dostupnými diagnostickými vyšetřeními a udělá se plán. Plán se zkontroluje, projde vizitou, lékař řekne, zda vyhovuje, jde zpět buď na simulátor, nebo v současné době už simulujeme přímo na ozařovně a pacient jde na ozáření.

 

 

  • Je to náročná životní situace pro pacienty, kteří mají onkologickou nemoc. Liší se přístup personálu k pacientům oproti těm, kteří mají jen nějakou lehčí chorobu?

Vždy a všude je to jenom o lidech. Je pravda, že současní absolventi škol si od této práce drží odstup, proto máme nedostatek zaměstnanců, práce na radioterapii je psychicky náročná. Ale když už to někdo začne dělat, dělá to srdcem, bez toho to ani nejde. Že by tu byly tak úžasné platy – kdyby to někdo dělal pro peníze, rychle by skončil.

 

 

  • Za ty roky, co zde na radioterapii působíte, vidíte změny, vidíte víc vyléčených pacientů i díky rozvoji medicíny?

Vidím víc vyléčených pacientů, méně nepříznivých reakcí, menší ozařované plochy, vidím pokrok. Vidím zároveň, že lidé se k nám dostávají později, s většími problémy, s rozvinutými stadii. Možná byla prevence dřív na jiné úrovni, teď je to hodně na každém, zda na prevenci přijde. Určitě na to má vliv psychika, zda pacient s podezřením na nádor vyhledá lékaře a jak se potom staví ke své nemoci a léčbě.

 

 

  • Psychika má v onkologii určitě vliv, i vy ji musíte zohlednit v přístupu k pacientům…

Musíme být profesionální, klidní, empatičtí, musíme s lidmi umět komunikovat. Lidé jsou různí, takže je to někdy složité, každý se s chorobou pere po svém, někdo agresí, někdo apatií, to musíme překonat, aby pacientovi mohla být léčba podána. Ale co mám odezvu, chodí děkovné dopisy – a kdyby se našim pacientům tady nevedlo dobře a personál nebyli dobří lidé, asi by to pacienti nenapsali.

 

 

  • Ptám se, protože z vás vyzařuje klid, a ten určitě přenášíte i na pacienty…

Snažím se, mám dlouholetou praxi za mašinou, to, že dělám vrchní sestru, úplně nebylo mým přáním, ale pravdou je, že mě ta práce baví, nedělám ji pro sebe, ale pro personál a pro pacienty.

 

 

  • Rekonstrukce se děla za plného provozu, pacienti nic nepoznali, péči dostali, jak jste to dokázali?

Za tu ozařovnu, která byla v rekonstrukci, jsme na fungující ozařovně dělali odpolední směny. Takže rozdíl mezi plným provozem a tímto pro pacienty nebyl, péči dostali, ozařování přerušit nemuseli. Pro zaměstnance to rozdíl byl, měli odpolední směny a bylo to pro ně náročné, protože mají rodiny, děti. Ale stálo to za to, hezky jsme to tu přestavěli. Už teď ale zjišťuji, že tím to nekončí, začínají nám odcházet staré pomůcky. Je to všechno neuvěřitelně drahé, ale je potřeba obnovy, kvalita péče díky tomu roste.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…