Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Neděle 29. březen 2020 | Svátek má Taťána
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Zamyšlení - Sociální normy a hodnoty

Zamyšlení - Sociální normy a hodnoty

Medicína po promoci 01/2020
12.03.2020 10:37
Zdroj: MT
Autor: MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA

Sociální normy jsou široce sdílené představy o tom, co je přiměřené a jaké chování se všeobecně považuje za správné. Jde o množiny příkazů a zákazů udržujících spolupráci a sociální smír. Týkají se jednotlivců, rodin, skupin vrstevníků, organizací, případně celé společnosti. Existuje řada různých sociálních norem, například zvykových, morálních, náboženských, estetických a právních.

Potřeba sociálních norem se objevuje v okamžiku, v němž nějaký druh akce ovlivňuje druhé lidi, ať už kladně, nebo záporně.

Prosociální normy zahrnují například zákaz tělesného poškození druhého člověka, zcizení majetku krádeží nebo zastrašováním, podvádění, rovné a spravedlivé rozdělování zdrojů. Najdete je v biblickém desateru. Moudrost prosociálních norem vystihuje prastarý výrok: „Nečiň jiným, co nechceš, aby jiní činili tobě.“

Normy, které lidé považují za správné, předcházejí existenci institucí prosazujících zákony.

Členové skupiny mohou poslouchat normy a zákony, které z nich plynou, dobrovolně. Mohou však být k poslušnosti donuceni v tom případě, že se jejich individuální cíle odchylují od normativně vyžadovaného chování, a udržení norem předpokládá, že jejich narušení znamená trest.

Jestliže sociální normy nejsou podloženy širokým souhlasem o legitimitě pravidel, na jejichž základě se sociální normy vymezují, prosazování zákonů selhává.

Jestliže někdo soustavně nerespektuje sociální normy, pak není‑li duševně nemocný, chemicky závislý nebo není‑li stižen jinou poruchou osobnosti, roste pravděpodobnost, že půjde o psychopata.

Lidé považovaní za normální narušují obvykle v malém rozsahu sociální normy běžně. „I světec hřeší sedmkrát denně“ – starý a výstižný postřeh.

Kriminální psychopati narušují sociální normy i tehdy, když k tomu není důvod. Sociálně úspěšní psychopati narušují sociální normy ve vhodném sociálním prostředí ve jménu vlastního úspěchu.

Rozlišit chování sociálně úspěšného psychopata, což bývá jedinec s vysokým skóre psychopatie a s vysokou inteligencí, od denních poklesků lidí, jejichž psychopatické skóre je nízké, někdy vyžaduje trpělivé, nezaujaté a dlouhodobé pozorování, zejména při poznávání korporátních psychopatů.

Přitom je dobré vědět, že znak trojrozměrného modelu psychopatie boldness – v češtině ho vystihují pojmy smělost, troufalost, neohroženost, drzost a nestoudnost (také se mu říká fearless – dominance) – může být adaptivní, budit v členech skupiny sympatie, souhlas a následování, jde‑li o vůdce skupiny, která je v soutěži o zdroje a prestiž úspěšná a vůdce se vůči členům vlastní skupiny nechová antisociálně.


SOCIÁLNÍ HODNOTY

Jednoduché vymezení říká, že hodnoty jsou to, co považujeme za dobré a cenné.

Existují osobní a skupinové neboli kulturní hodnoty.

Pro respektování sociálních hodnot platí to samé, co platí pro respektování sociálních norem. Jestliže tedy někdo soustavně nerespektuje sociální hodnoty, pak není‑li duševně nemocný, chemicky závislý nebo není‑li stižen poruchou osobnosti, roste pravděpodobnost, že půjde o psychopata.

Osobní hodnoty jsou široké žádoucí cíle motivující lidské činy. V lidských životech jsou druhem kompasu. Všechny hodnoty odpovídají nějakým cílům. Ale jen některé cíle jsou hodnotami.

Hodnoty se odlišují od postojů a konkrétních cílů širokým přesahem do nejrůznějších situací. Postoje a konkrétní cíle se naproti tomu vztahují ke konkrétním akcím, předmětům a situacím.

Například člověk, pro kterého je významnou hodnotou nezávislost, se bude snažit být nezávislý ve volbě i výkonu zaměstnání, ve vztahu s přáteli, rodinou, s lidmi, kteří představují nějakou autoritu. Jeho hodnota, potřeba nezávislosti, přesahuje do nejrůznějších souvislostí a vztahů.

Zdraví lidé mají nějaký stupeň sebeúcty a sami sebe hodnotí pozitivně. Vlastní hodnoty však lidé chápou jako něco důležitějšího, než jsou jejich osobní vlastnosti. Hodnoty spatřují blíž ke svému ideálnímu Já než ke skutečným rysům vlastní osobnosti.

Nadto mají lidé mají hodnotový žebříček.

Některé hodnoty považují za krajně významné, jiné pro ně tak významné nejsou. Pro většinu lidí na světě je nejvýznamnější hodnotou péče o druhé lidi, kteří jsou jim blízcí. Hodnoty vyjadřující potřebu nadřazenosti a kontroly nad druhými lidmi mají být ve všech společnostech významné nejméně – praví dotazníky, které při těchto průzkumech lidé vyplňují. Svými hodnotovými žebříčky se jednotliví lidé liší.

Čím je hodnota pro člověka významnější, čím je na vyšším místě osobního hodnotového žebříčku, tím pevněji ho povede, tím víc do ní bude vkládat.


SCHWARTZOVA TEORIE HODNOT

Schwartzova teorie hodnot znázorňuje čtyři hlavní, zastřešující hodnoty a deset hodnot, které se nacházejí v jejich rámcích (obr. 1).

Vztahy mezi hodnotami mohou být konfliktní.

První základní konflikt představuje vztah rozšiřování vlastních možností, tedy soustředěnosti na sebe sama, k sebe‑přesahování, tedy k většímu vztahu k druhým lidem než k sobě.

Soustředění na sebe sama zdůrazňuje cestu za vlastními zájmy kontrolou druhých lidí a zdrojů, demonstrací ambicí a úspěchů. To je v konfliktu s hodnotami sebepřesahu kladoucího důraz na péči o lidi, s nimiž jsme v častém kontaktu, na toleranci a starost o ty, kteří nepatří k vlastní skupině, tedy s universalismem.

Druhým základním konfliktem je otevřenost vůči změně oproti zachovávání neboli konzervaci.

Otevřenost vůči změně vyjadřuje motivaci k autonomii myšlení a sebezaměření, tedy k vlastní cestě, pro nové věci a stimulaci. Což je v konfliktu se zachováváním, jehož hodnotami jsou zachování věcí, jak byly, udržování tradice, přizpůsobování se pravidlům a očekáváním druhých lidí neboli konformitě.

Schwartzův kruhový model hodnot byl doložen zkoumáním více než 300 vzorků z více než 80 zemí. Význam hodnot je ve všech kulturách podobný.


DESET HODNOT SPADAJÍCÍCH DO JEDNOTLIVÝCH ZASTŘEŠENÍ

1. Moc

Dominance neboli nadřazenost odpovídá míře kontroly nad druhými lidmi, míře kontroly hmotných a sociálních zdrojů, uchování příznivé podoby o sobě mezi druhými lidmi a možnosti vyhnout se ponížení.

2. Úspěch

Osobně daná sociální úspěšnost ukazuje okolí svou kompetenci zdravou ctižádostivostí, vlivem, schopností řešit problémy.

3. Potřeba slasti neboli hédonismus

Tato hodnota je sycením potřeby příjemného uspokojení.

4. Stimulace

Cílem hodnoty je vzrušení, nové skutečnosti a životní výzvy. V Cloningerově psychobiologickém modelu osobnosti představuje vyhledávání nového (novelty seeking) temperamentový rys.

Temperamentové rysy jsou z valné části podmíněné dědičností. Dědičnost určí výběr podnětů, které dokáží jedince přimět ke zkoumání okolí, k vyhledávání nových situací, impulzivnímu rozhodování a k rychlým proměnám nálady.

Pro lidi s vysokým skóre psychopatie jsou hodnotami moc, úspěch, slast a stimulace.

Z toho neplyne, že by všichni lidé, pro něž jsou hodnotami, moc, úspěch, slast a stimulace, byli psychopati.

5. Sebezaměření

Sebezaměření se týká možnosti nezávislého přemýšlení a činů, možností volit, tvořit, zkoumat.

V sedmirozměrném psychobiologickém modelu osobnosti Cloningerovy skupiny je sebezaměření charakterovým rysem. Charakterové rysy osobnosti jsou více podmíněny prostředím než dědičností. Cílem sebezaměření je nezávislé myšlení a akce, volba, tvoření, zkoumání. Lidi s vysokým skóre sebezaměření charakterizuje schopnost řídit a přizpůsobovat chování situačním proměnám tak, jak to odpovídá individuálně voleným cílům a hodnotám. Tito jedinci berou odpovědnost za svá rozhodnutí a činy na sebe, nepřesouvají je na lidi a okolnosti. Jejich život je naplňováním cílů, které mají tvořivý smysl. Mívají rozumnou míru sebedůvěry a dovedou řešit problémy. Život je pro ně spíš naplňováním nějakého smyslu než uspokojováním bezprostředních potřeb a vyhýbáním se střetům. Ve jménu dlouhodobých cílů dokáží uspokojení bezprostřední potřeby odložit. Sebezaměření do značné míry odpovídá tomu, čemu se hovorově říká síla vůle.

Nízká úroveň sebezaměření, tedy slabá vůle, je společným znakem všech druhů poruch osobnosti. Někteří sociálně úspěšní psychopati mívají úroveň sebezaměření neboli sílu vůle vysokou. Už z toho plyne, že psychopatie není onemocněním a pravděpodobně ani poruchou osobnosti.

6. Universalismus

Porozumění druhým lidem, snášenlivost, ochrana přiměřeně dobrého stavu (welfare) druhých lidí a přírody.

7. Benevolence

Doslovně dobrá vůle s druhými lidmi, snášenlivost, vlídnost se týká uchovávání slušného a dobrého života lidí, s nimiž jsme v častém osobním kontaktu. Vyznačuje se loajalitou, odpovědností, poctivostí, pomáháním i odpouštěním.

8. Tradice

Uchovávání rodinných, kulturních, náboženských zvyklostí, pokora daná vědomím malého významu sama sebe v obecném dění.

9. Konformita

Dodržování pravidel, zvyklostí i závazků, omezení všech druhů jednání, která by poškozovala nebo znepokojovala druhé lidi, zdvořilost, poslušnost, respekt vůči starším lidem.

10. Bezpečí

Osobní bezpečí v bezprostředním okolí, bezpečí a stabilita v širší společnosti.

Universalismus, benevolence, uchovávání tradice a potřeba bezpečí jsou vlastnostmi lidí, jejichž skóre psychopatie je obvykle nízké.


KDYŽ JDE O ÚSPĚCH, NEBO O SMRT

Hierarchie kulturních hodnot v mezních situacích předpovídá úspěch, nebo smrt. Analýza chování 30 625 himalájských horolezců z 56 států v průběhu 5 104 expedic prokázala, že hierarchie kulturních hodnot vede jak k úspěchu, tak zabíjí. V expedicích pocházejících ze států, v nichž je mocenská hierarchie výraznější, dosáhl vrcholu větší počet účastníků, tyto expedice však měly vyšší úmrtnost. Efekt se projevoval pouze ve skupinových, nikoli v sólových expedicích.

Pevná hierarchie v porovnání s rovnostářstvím zvyšuje míru koordinace skupinové činnosti a snižuje míru konfliktů, na druhé straně snižuje míru psychologického bezpečí a sdílení informací. Pevná hierarchie však znemožňuje jedincům, kteří jsou na nízkých stupních mocenského žebříčku, vyjadřovat své potenciálně užitečné postřehy a rady.


HODNOTY A RELIGIOZITA

Religiozita neboli zbožnost má charakteristické vlastnosti týkající se sociálních vztahů, doktríny, druhů chování a denominace: každé náboženství má své druhy rituálů a uctívání.

Spiritualita se naproti tomu soustředí na transcendenci neboli přesah. Zabývá se otázkou významu a smyslu lidského života.

Je možné být religiózní bez většího vztahu ke spiritualitě, i když se všechna náboženství o spiritualitu snaží. A naopak: mnoho lidí s vysokou úrovní charakterového rozměru osobnosti, označovaného jako sebepřesah, jsou lidé spirituální, aniž by byli religiózní.

Religiózní lidé pociťují, že jim religiozita říká, kdo jsou, ovlivňuje jejich postoje a chování. Hodnotami religiozity jsou uchovávání zejména tradice, řád, nechuť k novotám a změnám, podrobivost vůči nadzemským autoritám. Religiozita se tedy neslučuje s otevřeností vůči změnám, tyto hodnoty odpovídají autonomii myšlení i činů, novotám a změnám.

Proto se religiozita obvykle, ne vždy, neslučuje s evoluční teorií, kvantovou mechanikou ani s moderními kosmologickými teoriemi. Existují vynikající vědci, kteří jsou v těchto výzkumných směrech plodní a současně jsou religiózní. Religiozita jim vědeckou metodu a poctivost neovlivňuje.

Kromě nich existují lidé, kteří se snaží pro náboženská dogmata najít vědecké „zdůvodnění“. Jeden z nich mne překvapil ztotožněním katolického svatého Ducha s kosmologickou temnou hmotou.

Víra, která potřebuje zdůvodňování, mi připadá jednonohá. Potřebuje‑li zdůvodňování tohoto typu, je beznohá, pokud nejde o duševně nemocného jedince. Na denominaci, tj. typu náboženství, nezáleží. Nejvýraznější korelace mezi hodnotami a religiozitou je u abrahámovských náboženství.

Existuje politické užití religiozity, které se pokouší vědecký vývoj v těchto fundamentálních směrech omezit nebo zastavit. Je charakteristické pro ortodoxní křesťanské směry, islám i hinduismus. Představitelé těchto církví mají strach, že vědecká metoda a výsledky ukáží mylnou povahu náboženských dogmat.

Protivy k sobě mají blízko. Stalinismus byl antireligiózní. Z dogmatických důvodů dokázal Lysenkovýma rukama zničit sovětskou genetiku, těžce poškodit sovětské zemědělství a přispět k zániku Sovětského svazu. Je zřejmé, že obsah dogmatu je vedlejší. Zásadní je, že jde o dogma a jeho mocenské užití.

Číňané byli moudřejší. Deng Xiaoping, drobný muž, který nosil veliký klobouk, reformátor, poznamenal, že na barvě kočky nezáleží. Záleží na tom, jestli chytá myši. Sovětský svaz neexistuje, Čína je rostoucí velmocí.



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky